NFFORPG - Kirigakure no Sato
Vložil Jaden, So, 2011-06-18 12:13 | Ninja už: 5904 dní, Příspěvků: 3462 | Autor je: Editor všeho, Moderátor
Nejlepší z nejlepších, ninja lovci, původně vycvičení k jedinému účelu, najít a zničit. Tyto jednotky ninjů jsou nejschopnějšími shinobi ve vesnici, jejich cílem je postarat se o vnitřní záležitosti Kirigakure no Sato a udržet tajemství tam, kde mají své místo. Nyní se z této organizace stala organizace spadající přímo pod Mizukage. Bez řečí přijímají její rozkazy a neptají se proč a kvůli čemu. Pouze vykonají potřebnou akci. Je ale dobré takto bezmyšlenkovitě jednat?
Vrchní velitel
Tým Katsuo
Vypravěč - Jaden
Volných míst v týmu - 1
Kde tým hraje - fórum
Volných míst v týmu - 1
Kde tým hraje - fórum
Velitel
Oinini
Tým Yuurei
Vypravěč - Kitabatake
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum
Velitel
Oinini
Tým Yoshitsune
Vypravěč - ichi
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum
Velitel
Oinini
Základní pilíře Kirigakure no sato. Standardní jednotky jsou zde od toho, aby plnily mise všech druhů a zajišťovaly tak prosperitu vesnice. Od drobných úkolů jako výpomoc obdchodníkům až po stratigické vojenské operace. To vše je jejich práce.
.
Tým B
Vypravěč - Stranx
Volných míst v týmu - 3-4
Kde tým hraje - Zatím není dáno.
Volných míst v týmu - 3-4
Kde tým hraje - Zatím není dáno.
Sensei
Studenti
Tým C
Vypravěč - Kitabatake
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum
Sensei
Studenti
Tým D
Vypravěč - theFilda4
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum
Sensei
Studenti
Tým G
Vypravěč - stan.com
Volných míst v týmu - 1
Kde tým hraje - fórum
Volných míst v týmu - 1
Kde tým hraje - fórum
Sensei
Studenti
Zmražené postavy:
Aktuality, sdělení:
1.5.2018 – Mega update, tak ho máte zabalenej xD
5.5.2020 - Doplněno info k týmům zda nabírají nové členy, kdo je jejich vypravěčem, a kde hrají.
Ai, velitelka Oininů
Ai se pobaveně pousmála a sklopila pohled, zatím co k ní vzduchem letěli její dvě katany, které jí vetřelec hodil zpátky.
Jeho podceňování ji byla osudová chyba.
„Zdá se, že to z tebe bude muset dostat naše rozvědka. Tedy z toho, co z tebe zbude,“ řekla a zadívala se na onoho muže ďábelským pohledem.
Když byly letící katany u ní, švihla svými dvěma katanami, co držela v rukách, a trefila jimi v určitý okamžik obě letící katany.
Oba seky by dokázal zahlédnout jen bystrý pozorovatel. Katany se prudce rozletěly špičkou napřed proti tomu vetřelci.
Samotná Ai se ihned po výpadu lehce pokrčila v kolenou a najednou zmizela.
Předběhla dokonce ještě letící meče a najednou se objevila asi metr před tím mužem.
Ruce s druhým párem katan měla překřížené přes prsa tak, že čepele zbraní směřovaly k obloze.
Zablýsklo se jí v očích a oběma rukama švihla, každou z jiné strany, s úmyslem rozpůlit výtržníka v pase.
Shingo Yamamoto
Yohei
Centrální knihovna
Se zlomyslným úšklebkem se otočil směrem na ženu, která se očividně snažila zabránit jeho vstupu do knihovny.
Ale, ale, ale, tak oni přivolali posili?
Poznamenal sarkasticky Shingo a zlomyslně se usmál.
Tak ty mě zabiješ ano? To bych se měl asi začít bát a všechno ti vyklopit než naposledy vydechnu že?
Řekl celkem pobaveně a prohlížel si to ženu.
Jsi mi nějaká povědomá, jen kdybych si vzpomenul kdo jsi.
Zamyšleně se škrábal na hlavě, ale netušil, koho mu ta žena připomíná.
Vážně se mnou chceš bojovat. Jen si jdu vyzvednout jednu knížku a odejdu, nemám chuť dnes zabíjet další lidi, tak mě radši nech.
Zavrčel a vzal dvě před ním ležící katany a hodil je zpátky té ženě.
Kaede Tori
Dojo Oininů
Viděla jenom kapku stékající mu po hlavě a říkala si, že už by ho asi měla přestat trpápit a nebo snad ještě trochu...?
Přerušilo ji odšoupnutí dveří a vysoký kluk s modrou ofinou vcházející dovnitř. Na tváři měl útrpný výraz a ptal se po Shinzovi. Takže tohle, že je její nový parťák?
"Vypadá... přiopile," konstatovala s úžasem Vodní.
No tak tohle bude velice zajímavé soužití.
Shinzo vstal a pokynul jim, aby ho následovali a vedl je přes dojo.
Tentokrát už se nemusela tvářit, že ví, co dělá, tentokrát už to opravdu věděla.
Vyšli ven a před nimi se rozprostřela opět známá slepá ulička.
Shinzo Katsuro
Dojo Oininů
„Dobře dobře, to stačí!“ Zamával rukama Shinzo ve snaze jí umlčet a po hlavě mu stekla kapka.
V tu chvíli se opět odšouply dveře na terasu a v nich se objevil nějaký hoch, který rovněž hledal Shinza.
Shinzo se přestal houpat a zvedl se ze židle.
„To jsem já,“ řekl.
„Ty budeš Asaki, že?“ otočil se k němu čelem a opřel si ruce v bok.
„Výborně,“ dodal, kývl na Kaede na znamení, že ho má následovat, a vykročil k Asakimu. Obešel ho, vstoupil do doja a pokračoval ke dveřím směřujícím ven z doja, do ulic Kirigakure.
Hitecu Asaki
Kancelář Mizukage / dojo Oininů
Asaki stál jak solný sloup. Chvíli nevěřícně mrkal a po té, co jeho mysli došlo, že jestli se v kanceláři zdrží ještě chvíli, tak se může rozloučit se svým životem, raději vyšel a zavřel za sebou. stoupl si ke zdi a hlavou se o ní opřel - z další tabule se staly střepy. Chabou myslí se snažil vstřebat jedinou informaci, kterou dostal a došlo mu, že i to je momentálně pro něj moc. Otočil se na patě a vydal se hledat cestu ven z labyrintu chodeb. Cestou přemýšlel, kam to vlastně dál měl jít.
Jakmile vyšel na čerstvý vzduch, tak si vzpoměl; dojo Oininů!
zase bloudil ulicemi, ale tentokrát věděl, kam má jít, jen se mu nikdy nepodařilo trefit správnou ulici.
Konečně uviděl dojo Oininů. Vešel vchodem a chvíli zůstal stát a koukal po lidech, co tam byli. Pak si všiml dveří hned na proti a říkal si, že by je mohl zkusit. Vstoupil a oběvil se na terase, kde byly dvě postavy. Malá holka a nejspíš její sensei. Byli zrovna zabraní do rozhovoru a smáli se.
"Hledám... Egch.." rozpačitě se poškrábal na temeni hlavy."Hledám senseie Shinzoa Katsuru."
Skaara má Dev O.o
Blog, který vedeme s Míví ^^
Ichimitsu Juerī
Kancelář Mizukage
Ichimitsu byla zrovna začtená do výpisů o týmech.
Doufám, že Kokoro a její tým mě nezklamou. Zamračila se trochu.
Ne. Nezklamou. Je to přece Kokoro, moje drahá sestřička! Napomenula se a pokusila se vměstnat do své mysli trochu optimizmu.
Tu ji vyrušilo klepání na dveře.
„Co je!“ Štěkla podrážděně ke dveřím, do kterých chvilku na to vstoupil nějaký mladík, jehož pozdrav nezněl zrovna uctivě a tím Ichimitsu na náladě také zrovna nedodal.
Chvilku na něj nevrle zírala a už se nadechovala k menšímu hlasitějšímu kázání, když jí ale touha se ho rychle zbavit připomněla, že to bude asi další adept na Oinina.
„Shinzo Katsuro! Sbohem!“ Křikla na něj a mávnutím ruky mu dala jasně najevo, že by se měl rozloučit a rychle zmizet. V tu chvíli jí bylo úplně jedno, jestli ho poslala za správným senseiem, hlavně chtěla mít klid a soustředit se na důležitější problémy. Jestli ho poslala špatně, bude si muset poradit sám, poněvadž další návštěvu její kanceláře by nemusel přežít.
Kaede Tori
Dojo Oininů, terasa
Dejchej, Kaede, dejchej, žij!
Když se jí konečně povedlo nahodit vážnou tvář, zadívala se na něj. Už začínala rozeznávat výrazy jeho tváře. Teď zrovna se smál a přitom se na ni díval, jakoby spadla z višně a jakoby měla spadnout ze zábradlí. A že do toho neměla daleko.
"No přece dango rodinka, Kaede je má děsně ráda, ty přece musíte znát!" když to říkala, na tváři jí hrál pobavený úsměv.
"Zazpívej mu to, prosím, vždyť je máš tak ráda!"
" Dango dango dango dango dango dango daikazoku dango......"
"Notak, přidejte se, senseii, tohle přece musíte znát, takové malé koule s očima, obchod se suvenýrama je toho teď plnej, ikdyž nechápu, proč něco takového vůbec máme, když naší vesnici jde o to, aby ji nikdo nenašel, ale to je detail!"
Hitecu Asaki
Asakiho probudila žízeň. Pomalu otevřel oči a zamžoural na dřevěný strop. Pomalu se posadil a zaskuhral pod náporem bolesti hlavy, která mu připadala, jako by někdo o jeho hlavu rozbíjel skleněné tabule. Porozhlédl se po pokoji, divil se nad tím, jaký tam má bordel, a očima spočinul na hodinách. Bylo něco málo po čtvrté.
"Kruci!" zaklel a pomalu se zvedl, aby našel někde čisté oblečení. Oblékl se s vydal se do kuchyně. rychle do sebe obrátil sklenici vody a otočil se k odchodu.
"Jdeš někam?" zeptala se ho matka, které právě vstoupila do místnosti.
"Jo, za Mizukage," odpověděl stroze a ani se na ni neotočil. Byl venku dřív, než stačila cokoliv říct.
Bloudil ulicemi a marně si snažil rozpomenout, kudy se vlastně k Mizukage jde. Hlavu měl nepoužitelnou a zdálo se mu, že s ním z pokoje vyšel velký, těžký, alkoholový oblak, který se ho nechtěl pustit. V duchu proklínal svého bratra a sebe. Pamatoval si jen, že si šli někam sednout a pak už nic.
Zastavil se a rozhodl se, že se raději zeptá na cestu. Nemusel přijít ještě později, když už tak šel o půl dne dýl.
"Stojíš před ní, chlapče." odpověděl mu nějaký postarší pán a Asaki se otočil doleva a vzhlédl. "Aha," utrousil si pro sebe a vešel do budovy.
Chodby v budově mu přišli o zmatečnější jak ulice. Procházel se z jedné strany na druhou a stále nemohl najít ty správné dveře. Nakonec je našel.
"Tak jde se na to." Nahlas se povzbudil, zaklepal a vešel dovnitř.
"Brý den," řekl už nervózně a rozbil si o hlavu další tabuli skla.
"Jsem Asaki Hitecu," představil se a podíval se přes místnost na postavu za stolem plným papírů.
Skaara má Dev O.o
Blog, který vedeme s Míví ^^
Shinzo Katsuro
Dojo Oininů, terasa
Shinzo se nechápavě zadíval na řehtající se Kaede a povytáhl obočí.
„Dango co-?“ Zeptal se jí. Po chvilce sledování jejího kymácení se na zábradlí se i on sám trochu uchechtl.
Trhlá holka. Pomyslel si a čekal, kdy Kaede ze zábradlí sletí úplně.
Kaede Tori
Dojo Oininů, terasa
"Poslouchat mě naučili, jen... no prostě jen nemám ráda, když mi někdo říká co mám dělat... 2/3 mého tréninku mi zabralo učení se naslouchání druhým a polykání vlastní hrdosti, když jsem se plazila v prachu cvičiště a musela žebrat o to, abych mohla přežít." Vzpomínky to nebyly zrovna moc příjemné, ta zrádkyně Vodní ji v tom vždycky nechala vykoupat, a přitom na tyhle věci byla dobrá ona. "A ano, naučili mě i lásce ke Kiri a já ji pojala za svou."
"No, většinou se shodnem a když ne, tak vyhraju já," nahodila lišácký úsměv.
"Ale senseii, to bych do vás jak živa neřekla.... vy... vy... a dango rodinka?!" vyrážela ze sebe mezi záchvaty smíchu, teď už jí sezení na zábradlí nepřipadalo jako tak dobrý nápad. Senbon ten jí z ruky vyletěl už dávno a když se uklidnila, jenom doufala, že to nebyl jeden z těch otrávených.
Shinzo Katsuro
Dojo Oininů, terasa
Shinzo poslouchal Kaede a hleděl na jezírko, které se nacházelo pár metrů od terasy. Pohled na něj byl hezký, ale na faktu, že nemá rád vodu, to nic neměnilo.
„Neboj. Buď si zvykneš na to, jak věci chodí, nebo poletíš,“ odpověděl jí pobaveně na to, že nerada poslouchá.
„Rozdvojená osobnost? To bude zajímavé!“ Pousmál se.
„Dokud ti to nebude bránit při práci, nemám s tím problém,“ krátce na ní pohlédl a zadíval se opět před sebe.
„Asi bys taky ráda slyšela něco o mě, co?“ Řekl po chvilce.
Moc se mu o sobě mluvit nechtělo, ale co mu zbývalo, chtěl být dobrým senseiem.
„Mám rád dango a nemám rád vodu. Miluji Kirigakure a položil bych pro ní život,“ řekl, to poslední s jakousi úctou a v hlase.
„A věřím, že ty taky. Jinak by ses nepřidala k Oininům, nebo se pletu?“ Zadíval se na Kaede a usmál se.
Kaede Tori
Dojo Oininů, terasa
Jo, snažil se ji uvolnit otázkou, která by ji přiměla mluvit o sobě, musela říct, že má docela odhad. Pro ni to bylo dokonalé, u Vodní by mu to nevyšlo, byla, dá se říct, její opak.
"Mám ráda... čokoládu, ale to jste asi vědět něchtěl, tak já vyzním egoisticky a řeknu, že miluju pozornost. A mám ráda led, kdo se přes něj umí koukat, vidí věci tak jak jsou. Nesnáším, když mi někdo rozkazuje, takže sorry, sensei, ale asi to budete mít těžké," omluvný úsměv, "ale pokud se mi vaše příkazy budou zdát logické, tak se nebojte, že vás neoslechnu, na to mě vycvičili až moc dobře. Nooo a pak... nemám ráda lidi, kteří svalují svoji neschopnost na ostatní. Jo a nesnáším hady, nebo lépe řečeno, strašně se jich bojím. Hmmm...ale všechno, co jsem vám teď o sobě řekla, je relativní a může se to kdykoliv změnit, měl byste vědět, že mám rozdvojenou osobnost."
Shinzo Katsuro
Dojo Oininů, terasa
„Hm, třeba co máš ráda, co nemáš ráda, co je tvým snem a tak podobně,“ podíval se na Kaede Shinzo a pokusil se nasadit něco jako přátelský výraz. Přes jeho masku to sice neměl nikdo moc šanci poznat, ale doufal, že to bude vidět alespoň na jeho pohledu.
Viděl, že si Kaede vytáhla z boty senbon a začala si s ním různě pohrávat. Došlo mu, že je dívka asi nervózní a tak se ji pokoušel tímto trochu uvolnit.
Kaede Tori
Dojo Oininů, terasa
Její sensei si sedl zase tak, jak předtím, což ji neskutečně naštvalo, protože se k ní otočil zády a mluvitk jeho zádům se jí zrovna moc nechtělo. A když se opět na židli zhoupl, měla chuť mu ji podkopnout.
Naštěstí měla dostatek prozíravosti na to, aby věděla, že tím by se jejich budoucí určitě ne zrovna krátké soužití zkomplikovalo. Proto odolala a zhluboka se nadechla.
Málem jí unikl drobný pohyb jeho ruky, který ji nasměroval k zábradlí. Takže nechtěl, aby mluvila s jeho zády. Spolkla všecku svoji hrdost, přešla k zábradlí a vyhoupla se na něj. Tady udržet rovnováhu zvládla a tak vytáhla z boty jeden senbon a začala si s ním hrát. Byla to viditelná známka nervozity, ale nemohla si pomoct, uklidňovalo ji to.
Po chvilce zvedla oči od senbonu, zadívala se senseiovi do obličeje a poprvé si ho pořádně prohlédla. To, že měl masku ji pořádně znervóznilo, z jeho obličeje se vůbec nedalo vyčíst, co si myslí. Ale zachovala chladnou hlavu a zeptala se: "Co byste chtěl vědět, Shinzo-senpai?"
Shinzo Katsuro
Dojo Oininů, terasa
Shinzo se k dívce otočil čelem a založil si ruce na prsou. Každému by na první pohled bylo jasné, že vzhledem k jeho stavbě těla to uživatel genjutsu asi nebude.
„Nepovídej,“ pousmál se trošku ironicky pod maskou Shinzo a naklonil hlavu na stranu.
„Tak mi o sobě něco pověz, než dorazí tvůj kolega,“ řekl Shinzo, mávl na Kaede rukou, čímž jí naznačil, že se má přesunout k zábradlí, aby na ní viděl, a opět si sedl na židli tak, jako předtím. S nohama na zábradlí a rukama za hlavou.
Kaede Tori
Dojo Oininů, terasa
Z toho, že jí neznámá osoba oznámila, že jde pozdě, Kaede usoudila, že narazila přímo na svého senseie. Někdy svému štěstí fakt nemohla uvěřit.
Ale předvádí se slušně. Vsadila by se, že kdyby něco takového skusila ona, buď by si musela pomoct větrem a nebo by si rozbila úsměv.
Ale nechápala, proč jí všichni nadávají za její pozdní příchod. Vždyť je v tom přece nevinně.
"V jejich očích ne, víš? Ono většinou, když přijde člověk na domluvenou schůzku o půl dne později, tak čekajícího důvody zrovna moc nezajímají" řekla kousavě Vodní.
Větrná ji ignorovala, nahodila omluvný úsměv a řekla: "Promiňte sensei, snad už se to víckrát nestane. Víte, že jste dneska už druhý, kdo mi to říká?"
Shinzo Katsuro
Dojo Oininů, terasa
Shinzo seděl na dřevěné židli na terase doja Oininů, nohu přes nohu měl opřenou o zábradlí a ruce měl založené za hlavou.
Židle díky téhle poloze stála jen na zadních nohách a Shinzo se na ní nepatrně pohupoval a měl zavřené oči.
Otevřel je až když za sebou uslyšel odšoupnutí dveří a někdo ho oslovil. Shinzo se po příchozím zadíval přes rameno, přestal se houpat na židli a odrazem jednou nohou od země a druhou od zábradlí se saltem pozadu vymrštil do vzduchu a doskočil na nohy těsně za židli.
Natočil se bokem k dívce a přeměřil si jí pohledem.
„Jdeš pozdě,“ řekl, když si uvědomil, že to bude jedna z dvojice, na kterou zde od rána čekal.
Kaede Tori
Před sídlem Mizukage
"Tak si nakonec všimla, sakra." "Ále, ty naděláš." "Neměla bys být tak drzá..." "A ty tak zakřiknutá." Vodní raši zmizela.
Kaede se rozhlédla po ulici. Ichimitsu říkala něco o sídle Oininů, ale že by jí řekla, kde to je, to ne. Rozvážně pomalu se vydala ulicí vedoucí od budovy s úmyslem zeptat se prvního slušně vypadajícího kolemjdoucího, jestli jde správně. Ten jí zevrubně popsal cestu a ona byla ráda, že si nechala poradit, v jejím podání by totiž "podél ulice a až na konec slepé uličky" vypadalo jako několika klilometrová procházka po Kiri s velice nejistým konečným bodem.
Když dorazila na místo, váhavě vešla nestřeženým vchodem a vydala se přímo rovně, říkala si, že se zeptá prvního člověka kterého potká na senseie... jak, že se to vlastně jmenoval?
Při dumání nad jeho jménem se nevědomky dostala až k doju. Vešla dovnitř a množství lidí jí vyrazilo dech.
Když spatřila naproti další dveře, sebejistě se vydala přes tělocvičnu. Tohle byl ozkoušený postup, když si všichni budou myslet, že ví, co dělá, nebudou se jí na nic ptát.
Vyšla dveřmi ven a spatřila tam osamělou postavu, rozhodla se uskutečnit svůj plán se dotázáním se a tak zamířila k němu. Nějak dala dokupy senseiovo jméno a proto nahlas řekla: "Promiňte, nevíte, kde bych našla Shinza-senseie?"
Aokawa Mizuiro
Oinin
Akio se sice pod jeho plácnutím trochu zapotácel ale vypadal nadmíru spokojeně a o to Mizuirovy šlo.
,,Jup! Jsem nadmíru vzácný tvor a jsem na to pyšný!" nadmul hruď a nafoukl tváře pak to ale nevydržel a znovu se rozesmál. Měl pocit že budou tvořit moc dobrý tým. A doufal že jim to bude klapat i s Kokoro a jednou ji přece jen donutí aby si s ním někam vyšla, moc rád by si s ní třeba jen tak popovídal o všem možném a něco bližšího se o ní dověděl.
Ichimitsu Juerī
Kancelář Mizukage
Ichimitsu nad nervozitou mladé příchozí jen krátce obrátila oči v sloup a když se konečně dozvěděla její jméno, rozhlédla se po svém stole.
Oinini…oinini…. Hledala těch pár dokumentů o nováčcích, dokud se její zrak nezastavil na papírech v nažloutlé složce.
Natáhla se pro ně a chvilku jimi listovala.
„Takže, tvůj sensei je Shinzo Katsuro. A teď už zmiz. Určitě už na tebe čeká někde v doju Oininů a já být na jeho místě, tak na spáče nejsem zrovna milá,“ udělila Kaede pokyny, mávla na ní lehce dlaní na znamení, že může odejít a povytáhla obočí.
Kaede Tori
Kancelář Mizukage
"Já,... já... já... vážně se omlouvám Ichimitsu-sama. Já, opravdu jsem v tom naprosto nevinně. Já vážně nechtěla přijít pozdě..." její omlouvání se změnilo na pouhé zmatené koktání. Když si to vědomila, raději už byla zticha. Nesoustředěně se rozhlédla po kanceláři, ale zrak jí nakonec spočinul na hromadě papírů na stole Mizukage. Jo, tak teď už se nedivila, že si ani nevšimla, jak moc pozdě jde. Taky by z tolika papírů začala blbnout. Ikdyž skleroza v tomhle věku asi taky nebude úplně nedosažitelná věc. Kolik že vlastě už Ichimitsu je?
Tyto myšlenky jí proběhly hlavou docela rychle, proto neuběhlo ani moc času, bylo to spíše jen takové delší odmlčení se, když jí došlo, že se jí vlastně Mizukage na něco ptala.
"Ehm, Kaede."
Zamyslela se nad tím a přišla k tomu, že to jí asi moc neřekne, zvedla hlavu, podívala se jí do očí a dodala: "Kaede Tori."
Akio Tori - Oinin
Velká jeskyně pod Kirigakure...
Akio se jen trochu zakolísal, když ho Mizuiro plácl do ramene. Nebylo to zase tak silné, aby se to endalo ustát. Vlastně, za normální situace by to s ním ani nehlo, ale teď stále ještě nebyl, tak docela ve své kůži, alespoň úplně, takže se nebylo čemu divit. Byl však dost v pohodě na to, aby to dokázal snadněji vyrovnat a jen se na svého týmového partnera zase tak hřejivě a zářiě usmát.
Akio měl opravdu teď mnohem lepší náladu a dalo by se říct, že tady to vše mu an chvíli zahnalo všechny negativné myšlenky a všechno, co by ho mohlo trápit. Alespoň tedy pro zatím, ale i tak to stačilo. Hlavně, že už zase mohl jít po svých a dál je už nezdržovat a nepřidělávat svému kolegovi, potíže...
"Toho se neboj. Originál bude vždy jen jeden a to budeš vždy jen ty. Myslím, že takového blázna a kašpara, nepotkáš na každém rohu. Ojedinělý výskyt, tohoto vzácného druhu..." Ušklíbl se Akio, stejně jako před tím Mizuiro a hned potom se zasmál...A také dobrého přítele... Pomyslel si, ale nahlas to nevyslovoval. Nechtěl, aby to vypadalo, že nějak podlízá, i když... zkrátka... nebyl na takové bavení ještě zvyklí a spíše, nemělo to asi dlouhého trvání. V tuto dannou dobu, to však bohatě stačilo...
Teď už je nic nedrželi, takže mohli vyrazit zase na cestu. Hned, jak se dal do pohybu Akiův kolega, dal si i on a kráčeli teĎ bok po boku, vstříc dalšímu nebezpečí, ale i dobrodružství... Nikdo nemohl vědět, co je ještě čeká. To bylo jen ve hvězdách...
Číslo 1
Ichimitsu Juerī
Kancelář Mizukage
Ichimitsu seděla za stolem s prsty propletenými a opřenými o bradu. Ve tváři měla vážný výraz.
Jak na tom asi je Kokoro a její tým? Neměla bych otálet…. Zamračila se.
Z přemýšlení jí vytrhlo nesmělé zaťukání na dveře.
„Dále,“ vpustila dotyčného dovnitř.
Do místnosti vstoupila jakási dívčina se čelenkou Mlžné.
Ichimitsu jen povytáhla obočí a chvilku si nově příchozí měřila pohledem, než se rozpomněla, že to asi bude nějaká nová adeptka k Oininům.
„Jméno?“ Řekla neutrálně a dál dívku nezaujatě sledovala.
Kaede Tori
Okolo Kaede zrovna tancovaly barevné hvězdičky, když se celý její vesmír začal otřásat. Nechyběly samozřejmě ani doprovodné zvuky v podobě ohlušujícího rachotu. Asi něco mezi nárazem meteoritu a hroucením se velehory. Tyto zvuky se však postupně změnily na slova rozhořčené služebné.
"...slečo Kaede, slečno Kaede, jaktože ještě spíte, copak nevíte, že si vás předvolala samotná Mizukage?" konec podbarvila bezbožnou úctou a zatvářila se patřičně vyděšeně.
"Sakra!" vyskočila z postele a co nejrychleji na sebe navlékala oblečení, které předchozího večera odhodila na židli vedle postele. Ve spěchu vyběhla z pokoje a ani se neobtěžovala něčím jako snídaní. Ikdyž v tuhle denní dobu spíš obědem. Zastavila se pouze na okamžik ve zbrojnici klanu, kde si nabrala hrst senbonů a zastrčila si je do boty.
Když běžela poloprázdnými uličkami Mlžné, proklínala v duchu svůj klan za to, že zvolil místo svého sídla tak daleko od centra vesnice.
Když se konečně dostavila pře budovu Velitelky, opřela se o zeď a koncentrovala se na svůj dech. Když se konečně uklidnila, vešla.
Ne, že by tu nikdy nebyla. Byla tu jednou... nebo dvakrát... Ale její orientační smysl byl prostě katastrofický, teda pokud se u ní o něčem takovém dalo vůbec mluvit. Zmateně se rozhlížela a rozpočítávala, kterou cestou má vlastně jít. Vyšly jí schody vzhůru, za což byla ve skrytu duše ráda. Ostatní cesty se jí totiž moc nezdály, byly to takové temné chodby a ačkoliv by to nahlas nikdy nepřiznala, bála se temných a malých prostor.
Proto se s nadšením vydala do schodů a doufala, že jde správně.
Naproti schodům byly jedniné dveře, byla na nich ne zrovna čitelná cedulka. Váhavě zaklepala a když se ozvalo "dále", vešla. Když viděla osobu sedící za stolem, spadl jí ze srdce obrovský balvan. Těžko říct, jak to dělala, ale někdy prostě měla až nepřirozené štěstí.
"Dobré, ehm, odpoledne, Mizukage-sama,"
Kimiko Kay Kawashaki
Ráno vstala jako vždy celkem brzo. Spousta lidí by to do ní neřekla, ale od Naota byla každé ráno poučena, že ranní ptáče dál doskáče. I když podle ní to byl nesmysl : Přeci ten kdo vstane dřív, bude dříve unavený a půjde dříve spát. Takže vlastně všichni budou mít stejný čas na svou práci. Aspoň si to tak myslela. Notnou chvíli jen seděla na zemi a přemýšlela nad tímhle vším, až to všechno zahnala jedním zatřepáním hlavou. Jako každé ráno v mysli pozdravila otce, matku a Naota a modlila se za bratry, aby byli v pořádku. Nakonec se přece jen donutila vstát a začít provádět nějaké pohyby. No pohyby se nakonec staly jen zběsilým poskakování okolo a flákání se. ,,Hm.. Mám takový dojem, že bych měla něco udělat.." náhodně se zastavila na místě a zarazila jí tahle myšlenka. ,,Tak fajn, co to tak mohlo být?" přešla do tempa chůze, chodila v kruzích a snažila se nad tím přemýšlet. Myšlenkami však byla úplně jinde, někde ve vzdálených zemích a vysněných krajinách. ,,Když já tu bez Naota nemám většinu času co dělat." postěžovala si sama pro sebe, no pak se zase dala do bezstarostného poskakování okolo a prohledávání všemožných koutů a postraních uliček.
Ren Taiyo
Tengoku no Senkyo
Ráno vstal pri čom si stále rozospato zívol a začal sa naťahovať"Dnešným dňom začína môj pravý tréning. Toľké čakanie sa konečne vyplatilo !"Nadšene vyskočil z postele nohami pevne na zem. Obliekol na seba svoje každodenné oblečenie, prešiel ku dverám ktoré odsunul a zhlboka sa nadýchol."Ah vlastne ... tréning mi začína už o pár minút a ja stále neviem kto ma má trénovať." Silne sa udrel po hlave popri čom vyšiel von z bunky a zatiahol za sebou dvere. Rozbehol sa do chrámu rýchlejším tempom no stále si dával pozor nech ho nik neuvidí a nezačne kárať za to, že uteká po cestách kde sa má len chodiť. Preskočil menší plotík ktorý ho delil od chrámu. Spokojne si prešiel rukou po vlhšom čele a vošiel dnu do chrámu. "Ehm ... je tu niekto ? Halóó ?" Obzeral sa naokolo či niekoho neuvidí no nevidel žiadne známky akéhokoľvek pohybu. "Možno som prišiel príliš skoro ? Alebo možno až príliš neskoro ..." Smutne si povzdychol popri čom si sadol na jednu zo stoličiek. Spojil ruky k sebe a začal sa modliť. Mocný Amatatsu keď vážne existuješ zošli mi sem nejakého majstra ktorý by ma mohol začať trénovať prosím."
Nami Yarui Ki
"Neeeee" chytla se za hlavu a křikla.
"Pán po mě křičí" dala ruce do kříže tak, aby její poprsí vyplynulo na povrch a aby se měl strážce na co se dívat.
"Já, já chci práci, pff, tady je vedro." rozepla si mikinu a ruku použila k ovívání.
"Slyšela jsem o takové zlobivé organizaci Yohei a chtěla by jsem tu pracovat, protože, však víš, peněz není nikdy dost a já mám peníze strašně ráda, stejně tak jako muže" jeden z prstů si strčila do pusy a začala jej vyzívavě cumlat, přičemž se na strážce dívala velmi flirtujícím pohledem.
Alice Yukari
Yōhei
"Vynikajúco, som rada, že sme sa konečne dohodli," zoširoka sa na nich usmeje. "Do západu slnka ostáva-" Zamyslene nakloní hlavu nabok. "Ostáva hodina a pol. To je váš čas na to, aby ste sa pripravili, dohodli a vyrazili."
Spraví pár pečatí a laná, ktoré ich držia sa uvoľnia.
"Ako som povedala, po dokončení misie sa vrátite sem a podáte mi hlásenie," pripomenula im a vykročila preč z miestnosti, ale pri dverách sa ešte zastavila, mierne sa k nim pootočila s vážnym výrazom v tvári.
"Oh, a ak sklamete," prehovorila vážnym hlasom a potom len pokrčila plecami, "tak to bude znamenať váš koniec."
S tým sa otočila a vytratila sa v spleti chodieb.
Strážca
Po tom, čo mu Alice veľmi jemne s kunaiom pri krku vysvetlila, že ak nebude robiť svoju robotu tak ako má, nebude ho tu treba, stál v pozore pri dverách a neodvážil sa ani len na pár sekúnd zavrieť oči a oddýchnuť si. Nie, jeho šichta končí o pár hodín a život mu je drahší ako spánok.
"Stoj, ak ti je život milý," zakričí na Nami. "Kto si a čo tu chceš?!"
Nami Yarui Ki
Yohei
Sličná dívenka už několik dní cestovala. Po tom, co utekla z kláštera, se rozhodla pátrat po historkách o organizaci Yohei. V této době to bylo to jediné, co mohla udělat. Klášter jí absolutně zklamal. Nikdo se tam o ní nezajímal, a ona potřebuje trénovat, zesílit a vydat se na cestu do světa najít svého bratra. Sestupovala po pohoří, cestu přes vodu volit nechtěla. Její respekt k vodě byl stálý a neměnný, možná je to nějaký pozůstatek z jejího dětství, kdy ještě byla se svým bratrem. Cesta byla náročná, Nami celkově unavená, ale zdálo se, že konečně našla onu tajemnou chatrč, která má být vstupem do Yohei, pro ní, vstupem do nové životní fáze. Doufala, že tentokrát si již vybrala správně. Vešla dovnitř a líbezným hláskem křikla.
"Je tu někdo?"
Ai, velitelka Oininů
Ai zrovna řešila běžné papírování, když v její miniaturní vysílačce, kterou měla momentálně vyndanou z ucha a ta jí vysela těsně pod ním, zašumělo.
Ai se zarazila a rychle si jí opět nandala.
Z přístroje se ozval hlas strážného ze sektoru K, což byla Centrální knihovna.
Vetřelec?! Semkla Ai rty a zamračila se.
V mžiku si připevnila své katany k pasu a zmizela z pracovny stejně rychle, jakoby jí prosvištěl závan větru.
Téměř letěla po střechách domů Kirigakure, vstříc Centrální knihovně.
Kdo mohl mít tu troufalost a jen tak si napochodovat do Kirigakure, zaútočit na její největší soubor vědění, a myslet si, že to přežije!
Když dorazila ke knihovně, spatřila před ní jakéhosi bíle oděného muže, který se chystal vstoupit hlavním vchodem.
Dvojice strážných ležela na zemi. Jeden v kaluži krve a z druhého zůstalo jen spálené tělo.
Ai tasila dvě ze svých sedmi katan a mrštila je do vzduchu, těsně nad vchod do knihovny. Než obě zbraně doletěli jen do půlky své dráhy, tasila Ai druhý pár katan a vrhla je za prvním ještě silněji. Druhý pár doletěl ten první rychleji, než by lidské oko mohlo postřehnout, narazil do něj, čímž změnil dráhu první dvojice katan, a odrazil se od nich.
První dvojice katan změnila dráhu letu a zasekla se do rámu dveří knihovny, na chlup těsně před toho vetřelce, čímž vytvořila jakési X a zabránila mu ve vstupu.
Ai chytila druhý pár katan a ponechala si jej v rukách.
Doskočila pár metrů za vetřelce a propíchla ho pohledem naskrz.
„Než zemřeš, chci vědět kdo jsi, odkud jsi, a co tu chceš!“ Řekla velitelsky a pevně sevřela rukojeti svých katan.