Naruto - Ultimativní zbraň 1

Děj tohoto příběhu začíná v době po tom, co se Sasuke připojil k Orochimarovi a Naruto začal dostávat od páté Hokage, Tsunade, lehké úkoly, které se většinou zvrtly v daleko těžší. Pro upřesnění někde mezi díly 160 a 190 prvního seriálu Naruto.
Touto dobou šli směrem ke Konoze tři postavy. Byli to Gaara, Kankurou a Temari. Měli jednoduchý úkol, který zahrnoval předání zprávy a pomoc Skryté Listové vesnici s problémy se Skrytou Vodopádovou.
Úkol to byl doopravdy jednoduchý, protože byl hlavně o vyjednávání a Gaara,Temari a Kankurou se měli objevit na jednání mezi Listovou a Vodopádovou jako důkaz toho, že Listová má silné spojence. Šlo prakticky jen o takový tah, který měl donutit zástupce Vodopádové k promluvě s Shibukem, aby nezačala otevřená válka.
Kankurou i Temari se značně po cestě nudili a Temari dokonce uvažovala o tom, že by bylo lepší, kdyby na to vyslali z Písečné jiný tým a oni sami se mohli věnovat problémům a úkolům v domovině.
Gaara měl podobný názor, ale jako správný voják, či ninja, musel uposlechnout rozkazy, které dostali.
Už ušli velký kus cesty a tak do Konohy zbývalo jen asi čtyři sta metrů.
Náhle Gaara něco ucítil a zjistil, že je někdo sleduje. Okamžitě zpozorněl a ze své tykve začal opatrně a nenápadně vypouštět písek. Kankurou i Temari si toho také všimli, tak se Kankurou připravil během chvilky shodit svou loutku ze zad a Temari už pomalu sundávala vějíř.
V tom před ně dopadly dvě kouřové bomby, které vybouchly a tím ze sebe vypustily oblak fialového kouře. Než se nadáli, tak začal útok nepřátel.
Kankurou, ačkoli už měl připravena čakrová vlákna, tak nemohl zaútočit, protože nepřítel mu ze zad loutku strhl a pomocí nějakého jutsu ji zarazil do země tak, aby se nemohla rychle dostat ven. Temari chtěla také zaútočit, ale někdo ji zezadu do krku bodnul nějakou injekci a uspal ji tím.
Oblak se rozplynul a Gaara viděl, že Temari leží na zemi a Kankurou stojí kousek za ním, ale jeho loutka, Karasu, je zaražená do země. U Temari a Karasu stáli dva ninjové s ochranou čelenkou z Vodopádové.
„Teda, myslel jsem si, že budete silnější. Na Chuuninských zkouškách jste se vytáhli, ale jinak jste břídilové, až na něj, ten se vzdal i na těch zkouškách.“ řekl jeden z ninjů a ukázal na Kankura.
„Nebuď na ně tak přísný, když je máme zabít…“ řekl ten druhý a i s druhem se zasmál.
„Gaaro, je to zlý. Temari je nějak omráčená a Karasu je v zemi, takže, mohl by ses o to postarat?“ zeptal se Kankurou a Gaara lehce kývnul hlavou.
Znenadání se jeden z těch dvou ninjů z Vodopádové, který stál víc vzadu, začal chvět. Pak vyprskl trochu krve, začal řvát a křečovitě si dal ruce okolo hrudníku. Neměl žádný svršek, až na nějakou vestu, kterou měl rozepnutou, takže bylo po chvíli vidět, co se s ním děje.
V hrudi se mu začala dělat nějaká škvíra a z té samozřejmě tekla krev a to dost. Náhle se v té škvíře objevily konečky prstů dvou dlaní, pak celé prsty, které procházely skrz tělo toho ninji. Poté se vynořily ty dlaně, vršky k sobě a prsty chytly toho muže. Ruce se v té škvíře začaly oddalovat, čímž trhaly toho muže. Potom se ten ninja doslova roztrhl ve dví a za ním byl vidět jiný s čelenkou ze Skryté Mlžné vesnice. Ninja z Mlžné roztrhl toho z Vodopádové jako papír a podíval se na toho druhého z Vodopádové.
Ten se jemně otřásl strachy, ale pak vytáhnul kunai a rozběhl se na ninju z Mlžné.
Přesně v ten moment se ozval strašlivý zvuk nějakého řevu divokého zvířete a vedle živého ninji z Vodopádové přistál další ninja z Mlžné.
Ten druhý z Mlžné zařval ještě jednou, vycenil zuby a zakousl se do ninji z Vodopádové. Zakousl se mu přímo do krku a vykousl mu z něj kus masa.
Pokousaný ninja se chytnul za krk a skrz prsty mu stříkala krev. Potom padl na zem mrtev.
Kankurou se podíval na ty dva z Mlžné a nemohl uvěřit, že jsou ještě bezcitnější, než Gaara a tak se otřásl strachy. Ten s těmi ostrými zuby se na něj podíval a utřel si pusu rukávem.
„Klid, vás nemáme v úmyslu zabít. Potřebujeme od vás menší laskavost.“ řekl ten, který toho ninju roztrhl a Kankurou ani Gaara si nebyli jistí, jestli slyšeli správně.
„Dobře, o co jde?“ zeptal se Gaara a v tom se tam objevili další dva ninjové.
Jeden držel toho druhého v řetězech a ten druhý byl podobně starý jako Gaara s hodně naštvaným výrazem i když je pravdou, že měl zakryté oči nějakým černým šátkem.
„Potřebujeme, abyste tohohle odvedli do Konohy. Udělali bychom to sami, ale máme moc povinností a navíc víme, že Písečná a Listová jsou spojenci.“ pronesl nově příchozí ninja a dal jeden konec řetězu Kankurovi do ruky.
„Kdo to je a proč je tak spoutaný?“ zeptal se Kankurou a ten kluk hrozivě zamručel, že to připomínalo naštvaného medvěda.
„Upřímně? Nejsme si jistí. Víme, že je to silný ninja a velký vrah. Udělal velkou paseku v naší vesnici. Během dvou hodin, co byl ve vesnici, tak se mu podařilo umučit dva jouniny, kvůli informacím a jednoho přivést na pokraj smrti. Náš pán, Mizukage, nám rozkázal ho zajmout okamžitě, jak se o tom dozvěděl. Poslal skupinu sedmi jouninů, přežili jsme jen my tři a to jen taktak. Sám tvrdí, že pochází z Listové, tak jsme ho sem dovedli.“ řekl ten ´´trhač´´ a Kankuro nahlas polknul, protože ho to mírně zděsilo.
„A proč jste ho u vás nepopravili?“ zeptal se Gaara a kluk se zasmál.
„To jsme samozřejmě zkusili, ale on se během popravy dostal z pout a zabil další naše lidi. Ale když slyšel, že ho odvedeme do Konohy, tak přestal útočit a souhlasil, že půjde.“ pronesl ten s těmi ostrými zuby.
„A proč je tedy v těch řetězech?“ zeptal se Kankurou a zatřásl s řetězem, který držel v ruce.
„Protože, protože z něj máme strach. On si totiž nechával ochranné čelenky jako trofeje. Našli jsme u něj sedm čelenek z Vodopádové, pět z Mlžné, tři z Oblačné, dvě z Písečné, devatenáct z Kamenné, dvacet čtyři z Dešťové, jednu z Travní a úctyhodných osmdesát dva ze Zvučné.“ vysvětlil ten, který chlapce přivedl a Kankurou i Gaara se otřásli.
Kankurou poté ještě víc, když viděl, že se zatřásl i Gaara.
„Ten kluk, je vrah a krvelačný jako nikdo jiný. Dokonce i Gaara k němu má respekt a to ho pořádně neznáme a ani jsme neviděli nic z jeho umění. Musíme rychle do Konohy, než si ten kluk usmyslí, že nás má po krk.“ pomyslel si Kankurou a podíval se na Temari, která stále spala díky nějaké droze.
„Dobře, teď je to vaše starost.“ pronesl ´´trhač´´ a se svými kolegy z Mlžné zmizel pryč.
Gaara poté pomocí písku vytáhnul Kankurovi loutku ze země, pak podepřel Temari, která se pomalu probouzela. Kankurou si dal loutku na záda, pořádně uchopil řetěz a s Gaarou vyrazil, co nejrychleji do Konohy.
Okamžitě, jak se dostali do Listové, tak pospíchali za Hokagem, aby jí vysvětlili, koho že dostali na starost. Tsunade i Temari byli zmatené a Tsunade začala dokonce nadávat.
„Teď, když je většina jouninů i chuuninů na misích se objeví tenhle problém.“ pomyslela si Tsunade a začala netrpělivě pochodovat po své kanceláři.
„Ach, konečně doma, už jsem tu nebyl čtyři roky, za tu dobu se to tu hodně změnilo. A jak tak vidím, tak to nebyly povídačky, že Orochimaru zabil třetího. Ten parchant!“ řekl kluk, zatnul pěsti a ostatní svaly v těle, díky čemuž praskly ty řetězy, které ho poutaly.
„No, nevím, co s tebou. Musím jít na jednání a nemám čas tohle řešit, i když je pravda, že se mi na to jednání Shibukem vůbec nechce, ale je to důležité. Je vidět, že máš určitý vztah ke Konoze, přes to, nemohu tě nechat se tady poflakovat. Půjdeš do vězení, zavolám ANBU.“ pronesla Tsunade a kluk se pousmál.
„Ze mě strach mít nemusíte, dokud nezradíte svou vesnici, nebo nezaútočíte na Konohu. To, co o mě tyhle dva slyšeli, je pravda, ale vše jsem dělal pro Konohu. Hledal jsem totiž toho parchanta, Orochimaru. Pro tuhle vesnici bych i zemřel, ale určitě je pro mě snazší, pro tuhle vesnici obětovat životy nepřátel.“ řekl mladík a Tsunade viděla, že to myslí vážně.
„A co jsi zjistil o Orochimarovi?“ zeptala se, protože potřebovala jakoukoliv informaci o něm.
„Nic moc, vše to byly jen kusé informace, které vedly a odkazovaly na další zdroje, až jsem se nakonec často dostal do slepých uliček. Nikam to nevedlo. Čtyři roky promarněné honbou za mým otcem.“ řekl kluk, sklopil hlavu a Tsunade s sebou trhnula překvapením.
„Tvým otcem?“ zeptala se radši, protože si nebyla jistá, jestli to slyšela správně.
„Není můj pravý otec, ale jsem vytvořen z jeho DNA. Měl jsem se stát jeho ultimativní zbraní, ale do šesti jsem nejevil žádný talent a v šesti letech jsem od něj utekl. V sedmi jsem vystudoval akademii zde, v Listové, a v osmi jsem se stal chuuninem. A od osmi po něm pátrám. Po hajzlovi, který zradil vlastní vesnici. Po tom, kdo prováděl pokusy na lidech. A až ho jednou najdu, tak ho zabiju!“ křikl kluk a Tsunade se na něj nevěřícně podívala.
„To znamená, že je chuuninem této vesnice a zdá se, že pro nás není ani nebezpečný. Ale i tak ho nemůžu nechat ho tu potulovat samotného. Možná je to Orochimarův poskok. Někoho na něj nasadím jako hlídku a pak se uvidí. Stejně už musím jít, ale koho?“pomyslela si Tsunade, když do její kanceláře vpadl Naruto.
„Bábi Tsunade, už mě to tu nebaví. Pusť mě za Sasukem! Nebo alespoň na nějakou lepší misi!“ křikl Naruto a Tsunade dostala nápad, i když nevěděla, jestli patří mezi její nejlepší, ale čas jí tlačil.
„Naruto! Mám pro tebe misi. Musíš se postarat o tohohle chlapce, zatímco budu vyřizovat své povinnosti coby Hokage. Je ti to jasné? Je to již zkušený ninja, ale dlouho tu nebyl a nikoho nezná, tak se postarej o jeho pohodlí.“ řekla Tsunade a s Gaarou, Kankurem i Temari pomalu odcházela z kanceláře.
„Bábi Tsunade! Doufám, že to nebude jedna z těch misí, kde budu dělat chůvu!“ křikl Naruto, ale Tsunade jen mávla rukou a zavřela za sebou dveře.
Narutovi se na tváři objevil naštvaný výraz, ale pak se podíval na toho kluka a pořádně si ho prohlédnul.
Kluk byl vyšší, než Naruto. Měl na sobě černé krátké kalhoty, černé tričko a jeden rudý náramek. Krom toho měl normální ninjovské boty, nějaký masivní prsten na prostředníčku pravé ruky a ten černý šátek přes oči. Okolo něj na podlaze byly poházené řetězy, které ho předtím poutaly, ale Naruto nevěděl, co tam dělají. Kluk měl hnědé středně dlouhé vlasy.
„Hele, nechceš si alespoň sundat tamto z těch očí?“ zeptal se Naruto a stoupnul si přímo před toho kluka.
Chlapec si ten šátek stáhnul přes hlavu a Naruto mu konečně viděl do očí. Měl však každé oko jiné. Pravé měl normální hnědé, ale to levé měl levandulové bez zornic.
„A jak se vlastně jmenuješ?“ zeptal se Naruto a pozoroval jeho oči, protože ho trochu fascinovala jejich různobarevnost.
„Jmenuji se Yorochi. Je to částečně odvozené od démona Yamaty no Orochi. Krutý žert, nemyslíš?“ zeptal se kluk a Naruto se trochu naštval, když ho slyšel mluvit o démonu.
„No, mohl ses jmenovat i hůř. Já jsem Naruto Uzumaki z Listové a v budoucnu se tu stanu Hokagem.“ pronesl Naruto, usmál se tak, že mu byly vidět všechny zuby a jednou rukou si narovnal čelenku.
„Doufám, že tě nebudu nudit, když jsi mě dostal na starost. A teď… potřeboval bych trénink. Poslední dobou jsem ho nějak nestíhal, byla to jen samá práce.“ řekl Yorochi a Naruto vypadal, že přemýšlí.
„Mám to! Jeden můj kamarád tu má dojo. Tam by ses snad mohl procvičit.“ vykřikl Naruto a Yorochi málem spadl na podlahu tím překvapením.
„Eh… no… dobře. Pojďme.“ pronesl s klidem Yorochi, ale pak ho popadl Naruto za ruku a odtáhnul ho z kanceláře.
Vyšli ven a chvíli bloudili poměrně úzkými uličkami, kde měl Yorochi, co dělat, aby se do nich vešel.
Nakonec došli k budově doja, která byla kompletně ze dřeva.
„Vypadá to, že si to ten chlapík postavil sám. A teď doufat, abych ho v zápalu boje nezabil…“ pomyslel si Yorochi, když se podíval na tu budovu a společně s Narutem vešel dovnitř.
„Ááá… Naruto, takže jsi mě přišel konečně vyzvat?!“ křikl Lee, který se zničehonic objevil před Narutem a Yorochim s úsměvem na tváři.
„Eh… Lee… vlastně já nejsem tvůj vyzyvatel, ale tady Yorochi ano. Tak si to užij a ty Yorochi, dej si bacha.“ řekl Naruto, postrčil Yorochiho dopředu a vyběhl z doja ven.
Zastavil se venku před budovou a díval se dovnitř skrz nějaké průduchy.
„Takže, jestli nade mnou vyhraješ, tak dostaneš tento prapor tohoto doja. A nyní začneme.“ pronesl Lee, napřáhl pravou ruku dopředu a postavil se do bojové pózy, zatímco Yorochi stál jak sloup.
Lee se hodně rychle rozběhl na Yorochiho a chystal se ho přímo udeřit, ale Yorochi trošku couvnul a zachytil Leeho ránu pravou dlaní. Lee kousek odskočil a poté se rozběhl znovu, při čemž se chystal Yorochiho kopnout pravou nohou do žeber. Už byl jen centimetry od něj, když se Yorochi otočil doleva a oběma rukama chytil Leeho nohu. Lee spustil salvu svých rychlých útoků, ale Yorochi je všechny vykryl.
„Uff… tenhle je ale silný. Vhodný soupeř pro mě. Zkusím… Konoha senpuu.“ pomyslel si Lee, když po několikáté odskočil od Yorochiho, aby ho nemohl Yorochi zasáhnout.
Byl to velice rychlý útok a Lee se trefil. Ale jako by to na Yorochiho nemělo efekt, prostě stál jako sloup. Poté Yorochi Leeho udeřil levou rukou do hrudi a Lee odletěl přes celé to dojo.
„Je silnější, než jsem si myslel. Tlustoobočnatec dostává pořádně zabrat.“ pomyslel si venku stojící Naruto, který pozorně sledoval zápas.
„Nezbývá, než použít lotos.“ pomyslel si Lee a začal si odmotávat obvazy na rukách, když ho Yorochi zastavil.
„Klidně toho nech, vzdávám se. Byl jsi silný soupeř.“ řekl Yorochi a tím Leeho i Naruta hodně překvapil.
„Proč se vzdáváš? Vždyť jsi vítězil?“ zeptal se Lee, protože to vůbec nechápal.
„Pro mě není vítězství vše. Občas je lepší protivníka ušetřit tvrdých ran. V budoucnu by mi totiž mohl pomoci.“ pronesl Yorochi a vyšel ven z doja.
„Tím myslíš, že když někoho ušetříš v boji, tak se stane tvým přítelem? To je hezký, ale vždy tak dobře to nefunguje.“ řekl Naruto, ale Yorochi na něj vrhl nenávistný pohled.
„Je vidět, že si neviděl mou pravou sílu. Když někoho ušetřím v boji, tak se stane víc mým sluhou, než přítelem.“ pronesl celkem strašidelným hlasem Yorochi a Naruto kousek couvnul.
„Možná jsi silný, ale já se stanu Hokagem a do té doby budu tvrdě dřít.“ řekl Naruto, zatnul pěst a zdvihl ji k obloze.
„Měl bych ti říct, že jsem mluvil kdysi se třetím Hokagem a ten říkal, že když nadále budu takto cvičit, tak mě sám jmenuje na post pátého Hokage. Je škoda, že je již mrtvý, ale já jeho smrt pomstím. A navíc, nechci být Hokagem, mě bude stačit hodnost jounin.“ řekl Yorochi a pomalu šel pryč.
„Já ti nevěřím, ale to je teď jedno. Zajdete se mnou na ramen?“ zeptal se Naruto, když mu zakručelo v břiše.
„Skvěle, mluvil tu někdo o ramenu?“ vyhrkl Chouji, který se vynořil z křoví.
„Vypadá to, že tu všichni milují ramen. Běžte se najíst, já mezitím budu trénovat.“ řekl Yorochi, čímž překvapil Choujiho i Naruta.
„Kdo neochutnal Ichiraku ramen, neví, co je v životě dobrého.“ řekl trošku pohoršeně Chouji a podíval se na Yorochiho, protože si teprve teď uvědomil, že ho tam ještě nikdy neviděl.
„Kdo to je?“ zeptal se náhle Chouji a ukázal na Yorochiho, který se z nudy začal protahovat.
„Tohle je Yorochi a je vážně moc silnej.“ řekl Naruto s velmi poutavou gestikulací, protože máchal okolo sebe rukama, jako by chytal nějaký létající hmyz.
„Dobře, neříkal tady někdo něco o ramenu, pojďme už.“ pronesl Chouji a Naruto i Lee šli za ním.
Po chvilce chůze si všiml, že Yorochi zůstal na místě a Naruto začal přemýšlet, jestli plnit misi, nebo jít na ramen.
„Klidně běž, já se o sebe dokážu postarat.“ řekl Yorochi a sedl si na zem do tureckého sedu.
Naruto se dále dlouho nerozmýšlel a dohnal Leeho a Choujiho.