Než se rozhodnete jakékoliv z níže uvedených míst navštívit, napište o svém úmyslu adminovi místnosti. Ne každé místo je tím, čím se jeví být, a tudíž budete nejprve potřebovat nějaké info, než se tam vydáte.
Tsuiraku Heki
Padající slza je vodopád na území země Ptáků, kde před léty zemřela Toki, feudální paní země Ptáků, při politickém atentátu. Říká se, že když je bezměsíčná noc, často ta je vidět jak její duch tančí na hladině. Ať už je to pravda nebo ne, toto místo se stalo symbolem pro ty, co věří, že v lidech existuje dobro a naděje.
Údolí zúčtování
Toto stinné údolí je zahaleno v mlze, která prakticky nikdy nemizí. Tato mlha je tak hustá, že je prakticky nemožné v ní bez nějaké oční techniky jako je Byakugan nebo Sharingan cokoliv vidět. Údolí zúčtování je proslulé nejen bylinou zvanou Rostlina oční léčby, která prý dokáže zázraky, jde-li o léčbu nemocí či zranění, týkajících se očí, ale také legendou, dle které je toto údolí útočištěm bytostí, připomínajících lidi, které prý nemají oči a chodí po čtyřech jako zvířata.
Kinumichi
Tato cesta je nejrychlejší spojnicí mezi Kumogakure, Konohagakure a Sunagakure no sato. Ikdyž není příliš pohodlná, je zdaleka nejrychlejší, ovšem je také oblíbeným tábořištěm banditů a pro uspěchané obchodníky často i smrtelně nebezpečná, proto se stala oblíbeným letoviskem všech silnějších ninjů s vražednými choutkami, kteří se sem chodí zabavit vražděním mnohdy nezkušených banditů, kteří sídlí podél cesty.
Karigoya
Karigoya je malé sídlo v jendom z bočních údolí Země démonů. Tamní půda je velice úrodná, což dokazují divoké lesy v údolí. Dlouhou dobu bylo toto sídlo, původně vytvořené jako letní sídlo kněžky, nepoužívané. Znovu obydleno bylo až před několika málo lety, kým, to však není známé.
Akagahara
Jedná se o palouček obehnaný skalisky, plný pastí a nástrah, který se kdysi využíval namísto chuuninské zkoušky. Každý, kdo se odtud vrátil živý, byl uznán chuuninem. V centru se nachází malá soška, které když se člověk dotkne či s ní pohne, spustí mechanismus, který aktivuje dřevěné loutky, které vylezou z úkrytů ve zdech a vrhnou se na dotyčného. Loutek je zde neznámé množství, takže je velice těžké se jich zbavit. Lze je však deaktivovat vrácením sošky na její místo.
Sora-ku
Zdánlivě opuštěné město. Ve skutečnosti zde ale kvete černý trh se zakázanými zbraněmi a technikami díky obchodníkům, kteří zde žijí a skrývají se před autoritami. Pocestní, co sem zavítají, buď dobře vědí, do čeho jdou, a nebo se obvykle nedožijí rána.
Díra
Jedná se o jakousi oázu kdesi na hranicích Země ohně, uprostřed jinak neúrodné pustiny. V jejím centru se kdysi nacházela vesnice Tonika. Podle legend byla Díra kdysi dávno svatyní s mnoha poklady. Někteří dokonce tvrdí že se v ní nachází mocný zdroj nadpřirozené energie. Dnes je však toto místo naprosto opuštěné. Lovci pokladů odtud už ukradli vše, co šlo, a víc se sem nikdo nevrátil.
Hora Katsuragi
Na vrcholku této hory se nachází malé sídlo bývalého klanu Tsuchigumo, který zde kdysi dávno střežil mocné kinjutsu, schopné srovnat se zemí plocho několik kilometrů velkou. Bariéra, která toto místo kdysi chránila, drží dodnes, a přesto, že je dávno známé, že ono kinjutsu již neexistuje, mají zdejší evidentně stále co chránit.
Stanice odměn v Zemi ohně
Tajné místo černého trhu, kde si námezdní lovci vyzvedávají odměny za své úlovky, tvářící se navenek jako pouhý obchod s občerstvením pro pocestné, dohlížející zároveň na chod zdejšího vedení vysokého napětí. Za jedním z pisoárů se ale nachází tajná místnost, kde probíhají všechny ilegální transakce a výkupy těl.
Ostrov přivolání
Ostrov na východ od Země ohně a na jih od Země blesků. V dávné minulosti zde skupina vědců experimentovala se všemi možnými živočichy ve snaze stvořit ultimátního tvora pro Kuchiyose no Jutsu, což se jim i podařilo. Jejích výtvor se jim ale vymkl a všechny je povraždil, načež byl později sám zabit skupinkou ninjů z Konohy. Od té doby je tento ostrov opuštěný. Kdo ví ale, kolik nezdařených experimentů se zde zabydlelo?
Údolí mraků a blesků
Údolí mraků a blesků se nachází na území bývalé Země blesků. Pahorek tu střídá pahorek, mezi nimiž se rozléhá rozsáhlá vodní plocha. Vzhledem k nadmořské výšce se zde také často tvoří mraky přímo u země.
Město Shukuba
Shukuba se nachází na území Země ohně, nedaleko Konohy. Toto město se zaměřuje prakticky jen a pouze na „turismus“. Nachází se zde nespočet motelů, veřejných domů, kasín a lázní. Kvůli blízkosti Konohy zde ale podsvětí moc nekvete. Pro ninju je zde nebezpečí v podobě peněz, alkoholu a žen však na každém rohu.
Ostrov Nanaku
Další ostrov na východ od Země ohně a na jih od bývalé Země blesků. Tento ostrov je proslulý bohatými zásobami léčivých bylin, ale také jedovatých rostlin. Ráj pro každého medika či traviče.
Bufet Kari života
Tato malá restaurace, ležící v Zemi řek, je rájem pro masochisty či milovníky opravdu pálivých jídel. Recept na proslulé Kari života se zde dědí a ani v současnosti nepřestává ničit chuťové pohárky hostů, co sem zavítají.
Sedmá fronta
Bývalé bojiště Čtvrté velké války ninjů. Pustina s podivnou, růžovou půdou, koncentrovanou poblíž jezera, kterému vévodí ocelová socha, připomínající odpočívajícího bůžka. Hrubé zacházení či prudký pohyb se zde nevyplácí. Ze země se totiž může zvednout mračno růžového prachu, který je jedovatý.
Ocelová socha je dutá, plná různých místností a chodeb, díky čemuž je často využívána lidmi na útěku či pašeráky.
Hrad Kazahana
Dnes již pouze trosky kvůli požáru, který před mnoho lety hrad Kazahana zachvátil. Říká se, že je v této zřícenině v Země sněhu ukryt poklad, ale málokdo tomu věří.
Tréninková jeskyně
Opuštěné sídlo neznámého šlechtice, které dnes již neslouží nikomu, leda náhodilým pocestním či těm, co hledají klid na sebezdokonalování. Většina prostor je vyhloubena ve skále a dřevěný zbytek je relativně zachovaný, skýtající celkem pohodlné bydlení i po tolika letech, za což může možná to, kolik dočasných majitelů se zde vystřídalo a komplex používalo.
Stanice odměn v Zemi země
Tato věž, působící navenek jako poutní místo, plní stejý účel, jako stanice v Zemi větru. Běžný poutník si zde může odpočinout a posilnit se, ti zasvěcenější si přijít na nemalý peníz.
Rouran
Z kdysi majestnátního království v Zemi větru velikosti města dnes zbyly jen trosky. Podle legend se zde nachází brána do minulosti.
Les Jofuku
Les rozléhající se na stejnojmenné hoře na hranicích Země ohně. Povídá se, že je prokletý. Co se ale ví jistě, je, že zde roste bylina Jofuku, která prý dokáže divy, jde-li o výrobu léčiv na šlachy, vazy, svaly a kosti.
Východní, velká, písečná duna
Opuštěná duna kdesi v Zemi větru, které dominuje obrovský, plochý kámen, který byl kdysi dávno využíván Orochimarem jako jeden z jeho úkrytů. V ne tak daleké minulosti se zde ukrývala banda nukeninů, když unesli feudálního pána Země větru, než byli zlikvidování ninji ze Sunagakure.
Ostrov Mokuzu
Ostrov ve tvaru měsíce, kde si cestovatelé doplňují zbraně a zásoby. Je sídlem podsvětí a černého obchodu. Lapkové si zde rádi smlsnou na jakémkoliv neopatrném mořeplavci, který sem zabloudí, aniž by věděl, co za ostrov to je. Kdo při příjezdu nedá tajný signál, riskuje být potopen a oloupen.
Naitaki Kensei
Země Ohně
Naitakiho udivilo ,že ta holka ho poslechla bez různých námitek. Naitaki si všiml jak pomalu mizela chakra z jejích chodidel.Holka se nakonec pustila skály a padala zádama k zemi. Ještě že měla zavázané oči pomyslel si Naitaki. Rozběhl se proti skále vyskočil na ní vyběhnul pár metrů a odrazil se směrem nahoru a přibližoval se ve vzduchu k té holce. Chytil ji a pak se znovu odrazil od skály a přeletěl díry ve skále. Teď ... pust chakru.Řekl Naitaki. Pak když se přibližovali k místu určení tak jí opatrně položil na povrch skály. Doslova ji přilepil.Pak se odrazil dozádu ,ve vzduchu udělal salto a dopadl na zem.
Yakumo Hizashi
Země ohně
Znovu čekala na příkazy. Když bylo chvíli ticho, uvědomila si, že je před ní zase nějaký problém.
Očekávala zase nějaký skok, nebo úhyb, ale to co Naitaki potom řekl nečekala. Měla přestat posílat chakru do chodidel a padat volným pádem. Polkla. Potom kývla. Pomalu stenčovala chakru kterou měla v chodidlech. Trochu si tam ale nechala, aby se potom mohla rychleji chytit. Začala pomalu sklouzávat dolů. Kdyby spadla na zem, tak by to nemuselo dopadnout dobře.
Naitaki Kensei
Země Ohně
Ta holka skočila přímo tam kam měla. Naitaki si užíval toho pocitu ,že oblstil Kenza.Když vyskočila tak přeskočila par dír a posunula se o dobrejch 8 metrů nahoru.Topadla tak že měla vlevo díru.V pravo měla volnej prostor,ale když se Naitaki kouknul o trochu víc tak to byla zase slepá ulička. Průchod kterej umožňoval se dostat na vrchol je daleko pod ní protože ho přeskočila.Naitaki se zase bál podívat na Kenza. Žádnej prostor jak uniknout nebyl.Naitaki přemýšlel.Nedal moc najevo svojí hrůzu ,protože kdyby jí ucítil i další člen skupiny tak by to bylo špatný.Naitakiho konečně něco napadlo.
Přestaň posílat do chodidel svojí chakru. Chci aby ses pustila té skály a letěla vólným pádem. Pak ti řeknu kdy zas máš do chodidel chakru pustit.Neboj se.
Kenzo
Země ohně
Se zájmem sledoval, počínání těch dvou. Musel uznat, že to s nimi šlo rychleji, než předpokládal. Původně očekával vzbouření ještě předtím, než to vůbec zkusí. Oba dva byli výborně tvární, což bylo na jednu stranu dobré, na druhou stranu to v nich však zabíjelo osobního ducha.
Přišla chvíle, kdy se ovšem dostali do svízelné situace. Yakumo se neměla kam hnout a Naitaki nevěděl, jak z toho ven. Nakonec jí však úspěšně převedl i přes tuto překážku. Kenzo jen nevěřícně vrtěl hlavou nad vynalézavostí Naitakiho a důvěrou Yakumo. Pokud to tak hladce půjde dál, bude z nich skvělý tým.
Svůj úkol zvládali poměrně obstojně. Až si Kenzo říkal, že by jim měl nějak zavařit. Napadlo ho, že by mohl podseknout špičku skály, aby se Yakumo měla čemu vyhýbat, nakonec to však zavrhl. Oba byli na dobré cestě důvěřovat si, proč by tedy měl jejich důvěru zrazovat...
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Yakumo Hizashi
Země ohně
Znovu čekala. Vypadalo to že se Naitaki rozmýšlí.
Když řekl že mají problém, zpozorněla. Potom jí řekl ať na tři vyskočí směrem k němu. Yakumo kývla a připravila se. Nejspíše byly díry okolo a tak nebylo moc možností jak se odsud dostat. Na tři tedy vyskočila a dopadla tak tak vedle další díry. Znovu nohou prozkoumala terén. Vypadalo to že nalevo je další díra, ale napravo je volný prostor. Díky tomu skoku se k vrcholu přiblížila. Možná to nebude na tak dlouho jak myslela.
Naitaki Kensei
Země Ohně
Ta holka provedla všechno správně. Opatrně se posunovala a nohou zkoumala prostředí kolem ní.Když se posunula o tři metry tak těsně vedle ní byla díra. Když se kouknul nad ní tak tam byla díra taky. Bylo to něco jako slepá ulička.Naitaki se bál otočit aby neuviděl ten výsměšný úsměv Kenzy.Nevěděl co má dělat dál. Jít zpátky je nebezpečné a navigovat jí před ty krátery je ještě horší.Naitaki se zamyslel.Podíval se na tu holku a promluvil.Máme trochu porblém. Až řeknu tři tak se odrazíš směrem ke mně. Věř mi. Jedna.... Dva.....TŘI!
Yakumo Hizashi
Země ohně
Čekala ažjí Naitaki řekne kam má jít dál. Po chvíli jí Naitaki řekl, ať jde tři metry do leva.
Opatrně udělala krok do strany a nohou se přesvědčila že okolo není žádná díra. Potom udělala ještě jeden krok a metodu zopakovala. Při posledním kroku se zastavila těsně vedle díry a nohou couvla trochu zpátky. Tohle bude vážně na dlouho. pomyslela si. Zastavila se a čekala na další příkazy od Naitakiho. Pokud si dobře vzpomínala jak skála s dírami vypadala, další by měla být někde napravo od ní. Uměla si docela dobře představovat prostor.
Naitaki Kensei
Země Ohně
Sensei povídal že budeme muset vyšplhat na skálu.To by nebyl problém. Pak do ní udělal díry. To by taky nebyl problém ,ale pak nám dal pásku ať jeden leze a druhej naviguje. Naitaki todle neměl rád.
Ta holka měla jít první. Naitaki nikdy nic takovýho nedělal.Ale pokud by to mělo pomoct k tomu ,aby zesílil tak neměl námitky.Prohlédl si znova celou skálu. Metr nad zemí byl kráter.
Ta holka si vzala pásku a bezeslova udělala první krok.Naitaki si vzdychnul a řekl. Tři metry doleva.Řekl trochu nesměle a sledoval co se bude dít dál.
Yakumo Hizashi
Země ohně
Když se nikdo na nic nezeptal, dal jim Kenzo povel aby šli za ním. Po nějaké době došly k jedné větší skále. Kenzo jim nařídil aby pomocí chakry došly až nahoru. To by nebyl žádný problém, kdyby do skály neudělal díry, kteých se nesměly dotknout. Navíc museli mít zavřené oči, a navigovat je musel ten druhý. Kenzo podal pásku Yakumo, která si ji vzala. Došla ke skále, narychlo si prohlédla skálu a zavázala si oči. Tohle bude na dlouho. pomyslela si. Soustředila chakru do chodidel a když si myslela že by takovéhle množství chakry mohlo stačit,jednou nohou došlápla na skálu. Potom se již pevně postavila. Teď bude třeba jen poslouchat příkazy od Naitakiho a doufat že nespadne. Nechtělo by se jí zjišťovat co za trest na ně Sensei vymyslí.
Kano Daikoru
Někde uprostřed ničeho
Sledoval svými červenými oči chlapce, jak se souká ze své nory a nedal na tváři znát žádnou emoci. Všiml si, jak Jiro spolkl nějakou pilulku, což bylo jasné, že půjde o pilulku, která mu dá nějaké výhody a podle stavu mu zřejmě doplní chakru. Tohle už Kano několikrát viděl u svého pána. Kano absolutně neřešil slova Jira a začal mluvit úplně o něčem jiném než zřejmě Jiro chtěl. "Jmenuji se Kano Daikoru." Řekl tiše a pomalu zvedl pravou ruku, kterou ukázal na svůj krk. "Tady je zub muže, který tě obtěžoval a zařídil jsem, aby po tobě už nikdy nešel." Tímhle gestem mu chtěl říct, že tu není proto, aby ho zabil, ba naopak. "Sleduji tě již nějakou dobu, po pravdě tě sleduji od té doby, co se stalo to s tou Takigakure. Proto pro mě nebylo těžké odhadnout vzdálenost, kterou uděláš ve svém jutstu a zároveň se dal lehce poznat i směr tvého úniku vzhledem k tomu výbuchu. Kdyby jsi se snažil podlézt výbuch, tak by to narušilo stavbu země v které jsi byl a zřejmě by tě to zasypalo. A hlavně jsi měl již málo chakry a tak bylo lehké poznat na jak dlouho ti vystačí k tvému úniku." Řekl tiše, aby mu objasnil to, jak lehké bylo ho stopovat a jak lehké by pro Kana bylo zase lehké ho najít, kdyby se teď o něco znovu pokusil. Pomalu přišel blíže a znovu si ho celého prohlédl. "Nevím co od tebe chce nebo čím jsi ho zaujal, ale co vidím, tak jsi někdo, koho kdybych jen lehce chytl, tak bych ti asi zlámal všechny tvé kostičky, mládě." Řekl se smíchem, což ti i naznačilo, že zde není kvůli sobě, ale kvůli tomu, že ho zřejmě někdo poslal.
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.
Jiro Suzume
Kinumichi
Jeho kómat netrval moc dlouho. Sotva do něj padl, začal jej budit nějaký drsný hlas. Jiro měl sílu sotva otevřít oči. "Aspoň, že mě nezabije ten blázen s katonem," byla jeho první myšlenka, když zahlédl toho chlapa. Pomalu si začal uvědomovat, v jaké je situaci. Jeho chakra je na kritické úrovni a před ním stojí další soupeř. Neměl na vybranou.
Protože ten chlap očividně nejevil známky jakéhokoli násilí, měl Jiro dostatek času vysoukat se ze země. Jako vždy, když tuto techniku ukončil, místo, ze kterého vylézal, se vrátilo do původního tvaru. Jediné, co Jirovi vrtalo hlavou, bylo, jak ho ten chlap sakra našel. Vše mělo nasvědčovat tomu, že jej výbuch měl zabít. Ostatně by se tak i stalo, kdyby předtím nezalezl do země. Ale i kdyby na zemi zůstala jakákoli stopa o jeho technice, výbuch by jí stejně vymazal.
Jiro se dál plazil, dokud se nedostal k nejbližšímu stromu. Tam se opřel a Pomalu si sahal do boční kapsy. V oné kapse byly jeho pokusné pilulky. Jednu vytáhl a zamračeně si ji prohlédl. "Vím, jak to bude bolet, ale je to lepší, než tady umřít," promluvil sám k sobě. "Snad mě v tomhle stavu nezabijí vedlejší účinky." Pilulku si vhodil do úst a polkl.
Chvíli se nic nedělo. To bylo celkem běžné. Jiro potřeboval získat nějaký čas, proto se podíval na toho cizince, který ani nejevil známky nějakého zájmu o jeho osobu. "Kdybys mě chtěl zabít, byl bych dávno mrtvý..." Začal pomalu rozhovor. "Nejsem si jistý, co ode mě očekáváš. Možná jen chceš, abych byl naživu, až mě budeš zabíjet." Pomalu sám nevěděl, jak ještě prodloužit rozhovor, než pilulka začne působit. Vzhledem k tomu, že její potah byl z celulózy, měla by se rychle rozpustit.
"Takže... Co po mě chceš. Nevypadáš na někoho, kdo by dělal dobré skutky z rozmaru." Náhle Jirovi projela obličejem bolestivá grimasa. Rychle ji zahnal. "Bolesti břicha se už dostavily. To je dobře," pomyslel si. Za pár chvil se mu chakra trochu zvedne. Nebude to o moc, ale bude mimo nebezpečí smrti.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Daisuke Yuurinshi
Cela
Když mu de facto vše vytýkal, tak se Daisuke jen lehce pousmál. "Já nevím jaký jsem byl dříve předtím co byla vesnice zničena, ale něco mi říká, že jsem si veškerý svůj klid ukládal a teď z něj čerpám. Jako bych byl dříve agresivní a vždy hned vybuchl a tak teď mám v sobě jen klid." Vysvětlil Genesisovi a prošel se po cele. Jakmile začal zase jeho společník křičet, tak jen kroutil hlavou a sedl si ke zdi, při čemž se opřel. Sledoval jak Genesis řve. Poté se ho opět na něco zeptal, Dai chvíli přemýšlel a pak se jen pousmál. "Takhle. Pokud tohle přežijeme, tak už se rozhodně nenechám tak hloupě chytit, abych nemusel řešit to zda umřu v cele či při útěku. A momentálně?" Řekl a chvíli mlčel. "Momentálně budu jen sedět a vyčkávat, protože kdyby nás chtěli mrtvé, tak nás zabijí na místě a nebudou čekat až se naše těla rozloží v jejich celách, aby to někdo z nich musel uklízet." Poté se opět zvedl a podíval se ven z mříží. "Přijde ti to tu jako nějaká cela, kde umřelo mnoho lidí? Pochybuji, že by se snažili tak dokonale vyčistit celu od krve a zbytku lidí, kteří zde umřeli. Podle mé intuice zde nejde o to nás zabít, ale spíše právě vymýšlejí plán, jak nás budou moct nějak využít a dát nám šanci přežít nebo spolupracovat." Řekl Daisuke své myšlenky nahlas a pak si zase sedl na zem a opřel se o zeď.
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.
Genesis Sabure
Stale ho sledoval a snazil sa analyzovat. Ked sa ho vsak na to pytal, tak len zdvihol hlavu: ,, Pali ti to´´ povedal cynicky. Potom sa s povzdychom zdvihal a aj ked ho to stalo vela premahania, aby odpovedal aj slusne: ,,Ano, odhadujem, co by si zvladol. A rozmyslam, preco si sa o nic nepokusil? Ani ma najskor zabit a ani sa teraz odtialto dostat. Teba to tu bavi? Poviem ti uprimne, radsej nech ma zabiju akoby som tu mal zhnit´´ viac nehovoril a presiel ku mrezam. teraz uz dost pokojne zakrical: ,,No dobre, koniec hry. Vy co ste nas zajali. nemohli by ste uz sem prist a povedat co chcete?´´ otocil sa na Daisukeho, ze ci sa ho nepokusi znova zastavit. vedel, ze hrozit vaznitelom nema cenu a tak sa o to ani nepokusal. ,,Len pre informaciu. radsej by si zhnil do smrti vo vazeni alebo umrel pri pokuse o utek?´´ povedal mierne cynickym hlasom.
Daisuke Yuurinshi
Cela
Z okna skoro nic neviděl, neměl tušení kde se zrovna nachází. Všiml si však náhlých změn svého společníka. Jak tak stál u okna, tak si dával dohromady všechny své poznatky a začal si uvědomovat, že jeho společník je asi člověk, který nerad ztrácí čas a jedná unáhleně. Což Daisuke byl právy opak, jelikož on jednal spíše v klidu a snažil se myslet dříve než konat, což je asi podmíněné tím, že de facto neumí skoro žádná jutsu, která by mu dala možnost jednat agresivně. Během svého přemýšlení na něj Genesis promluvil a Daisuke se jen pousmál, protože nechtěl odpovídat, jelikož věděl, že stejně nedojde k boji, jelikož oni by nás zpacifikovali během chvíle a klást odpor v tuhle chvíli by byla hloupost. Avšak nechtěl ho zase naštvat a tak jen mlčel. Jakmile však uslyšel ticho, tak mu došlo, že jeho společník něco očekává a tak se otočil a všiml si jak na něj hledí. "Zkoumáš mě nebo co?" Zeptal se Daisuke a přešel blíže k mřížím při čemž se podíval na jeho počínání.
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.
Genesis Sabure
Hoci ho drzal na dvoch bolestivych miestach, genesis neprejavil, zeby ho to nejak bolelo. Absolutne chladne sa mu dival do oci a ani raz neuhol pohladom. Daisuke v nom mohol vidiet absolutnu lahostajnost a taky chlad, ze bolo podivne, ze teplota v cele neklesla o par stupnov. Skor vsak nez stihol cokolvek spravit, tak ho Daisuke pustil a zacal mu cosi kecat. Avsak Genesisovi to bolo dost jedno, ale zas nie natolko, aby neuvazoval o tom, ci mu tentokrat stoji komentar za odpoved. Nakoniec vsak usudil, ze ano a tak sa k nemu otocil. ,,Bud nech povedia co chcu alebo nas sejmu. Nechce sa mi tu trcat.´´ viac nic nehovoril a znova pristupil ku mreziam. Pozrel sa pomedzi ne a sledoval chodbu. Mala nevyhodu, ze bola strasne dlha a nebolo by sa kam skryt. genesis totiz pomaly ale iste zacal planovat utek. Znova rukou presiel po mreziach a zauvazoval. Keby sa ich pokusil rozrezat hore, bolo by to napadne. otocil sa na Daisukeho, aby videl co robi. ,,Dufam, ze vies utocit aj na inych, nielen na kolegov´´ Sadol si na zem a chytil jednu mrezu do dlane. Zavrel oci a zacal sustredit veternu chakru aby mrezu prerezal. Zistil ale, ze kov sa bude rezat este tazsie ako vsetko predtym. Aj tak vsak nemal co robit a pomaly ale isto sa do toho ponaral viac a viac, aby sa odtial dostal. vededl, ze nebude stacit rozrezat jednu mrezu, ale podstatne viac. Uberalo mu to vsak dost chakry, ale po nejakej dobe si vsimol, ze jednu mrezu sa mu predsalen podarilo rozrezat. Zabralo to vsak strasne vela casu a on uz nevladal. Zatial mrezu ani nevykopol a tak vsetko vyzeralo, ze je v pokoji. Genesis sa zdvihol a oprel sa o stenu na druhom konci miestnosti a sledoval Daisukeho. Prvykrat mal moznost si ho pozorne prehliadat a odhadoval jeho schopnosti
Kano Daikoru
Někde uprostřed ničeho
Z malého roští svítily dvě červené oči, které spočinuly na jakéhosi velkého hliněného medvěda a chlapce, který ho ovládal. Zakroutil lehce hlavou, když mu bylo jasné, že stejně ten medvěd nemůže vydržet takovou ohnivou techniku. Jenže v tu chvíli medvěd vybuchl a chlapec zmizel. Muž zakroutil hlavou, ale dál sledoval bojiště, kde zůstal osamělý muž, který zřejmě sledoval toho chlapce. Jakmile se muž dostal k díře, co po Jirovi zbyla, tak Kanovi došlo, že ho za chvíli najde a už ho zabije, což nemohl dopustit a tak pomalu vylezl ze své skrýše. Muž který před chvílí lovil o hlavu menšího kluka uviděl něco z čeho šlo strach aniž by to znal. Kano je přes dva metry vysoký muž černé pleti. Jeho ruce jsou velké skoro jako obě stehna dohromady muže, který lovil Jira. Na prsou a břichu i zádech měl jakousi zbroj vytvořenou z černého kamení a na stehnech měl podobnou zbroj akorát volnější, aby se mohl lépe hýbat. Kolem krku měl pověšený jakýsi náhrdelník vytvořený jen z hnědé kožené šňůrky a na té vyselo kolem 15ti zubních stoliček různé velikosti. Už od pohledu bylo vždy všem jasné, že Kano není člověk, co by si bral nějaké servítky a hlavně, že to není někdo, koho by chtěli naštvat. A teď stal před mužem, co si zrovna snažil zvýšit ego nad chlapcem, který o světě ninjů ví jen z knížek a svitků.
Tmavě červené Kanovi oči spočinuli na muži, kterému se lehce klepaly ruce a oči bez mrknutí sledovali Kanovo mohutné tělo. "Před chvílí jsi byl plný řečí a teď nemůžeš ani promluvit?" Řekl Kano a pomalu šel blíže k muži. Muž jen nehybně stál a pomalu začal dávat ruce k sobě, aby provedl své ohnivé jutsu. "Nedělej to." Řekl Kano, ale v tu chvíli už muž začal skládat pečetě "Katon: Kary..." Nestihl ani doříct svoji techniku a už se vznášel nohama nad zemí s tím, že ho Kano pevně držel pod krkem. "Já tě varoval." Dodal tiše a zakroutil hlavou. Ve chvíli kdy si Kano oddechl, tak pořádně stiskl dlaň a rozdrtil muži ohryzek, při čemž ho lehce ohodila krev. Jakmile muže položil, tak mu sáhl do pusy a prudce zatáhl zpátky, čímž mu vytrhl jednu stoličku. A teď zpět k mému úkolu. Pomyslel si a rozešel se pryč.
Kráčel asi čtvrt hodiny než dorazil na místo, kde v půlce země zůstal ležet Jiro. Stoličku, kterou si vzal jako trofej už měl vyčištěnou od krve a měl v ní vyvrtanou díru, aby ji mohl provléknout na kožený provázek. Došel k chlapci a sundal si provázek, při čemž na něj začal navlékat stoličku. "Hej vstávej mládě." Řekl nahlas, aby to Jira probralo. Zatím co se Jiro probouzel už si Kano zase zavázal provázek kolem krku a pyšnil se 16tým zubem.
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.
Douji Hachirou-tim Hajin
zem ohna
Sensei s nim naoko suhlasil, ale odrazu sa zacalo cosi diat. Kutikom oka zbadal, ze sensei svihol rukou a Douji sa zacal instinktivne kryt, kedze si myslel, ze ho chce udriet. Skutocnost vsak bola ovela zlovestnejsia. Z nicoho nic sa brutalne ochladilo a prijemne podnebie v Zemi Ohna, ktore panovalo okolo nich bolo nahle ta-tam. Zdalo sa mu, akoby ho strcili do mraznicky. Po senseiovych slovach sa pozrel na svoje nohy. Vyzeral, akoby z kusu ladu zacali vytesavat jeho sochu, ale nohy este nespracovali. Skusal sa pohnut, ale neslo to. Ked sensei svojsky vysvetlil, preco to spravil Douji sa nanho zamracil. ,,Mohli ste ma zamrazit skor na niekde, kde nebudem tolko na ociach nie?´´ ale to uz bol sensei prec aj s jeho premudrelou radou. ,,Najskor na jeho pokyn vyvrazdime cajovnu cim de facto na seba upozornime a potom nas tu este zdrzuje..´´ mrmlal si aj ked mu bolo jasne, preco.
Avsak ani Douuji sa neudrzal na nohach. Ako ho lad uvolnil, padol na kolena. Zapichol mec do zeme a zacal si rychlo triet postihnute miesta aby nedostal omrzliny. Z tasky vytiahol deku a rychlo si do nej zabalil spodnu cast tela. Vedel, ze to stihol na poslednu chvilu. Este moment a uz by mu nepomohlo nic. vedel vsak, ze by tu nemal zostavat. ked to bolo len trochu mozne, zbalil deku vytiahol mec a azcal utekat do lesa, kde zmizol sensei. Nejaku dobu bezal, kedze trneingom stravil dost dlhu dobu a oni uz boli trochu daleko. Tackal sa, kedze jeho nohy este stale nemali plny cit, ale vedel, ze behom si rozprudi krv. Ked senseia konecne zbadal ani nanho nekrical, len ho dobehol. vedel, ze slova su zbytocne
Kenzo
země ohně
Nad jejich poznámkami se jen pousmál a nevěřícně zakroutil hlavu. S úsměvem na tváři si víceméně pro sebe říkal:"Jeden chce bojovat na blízkou až střední vzdálenost pomocí genjutsu, druhý je medik, který se cpe do přední linie." Mávl nad tím rukou. "Pojďte za mnou," řekl jim a mávl na ně. On sám šel, aniž by se podíval, jestli jdou za ním. Zastavil se až u skály. Nyní se otočil na své svěřence. "Předpokládám, že ovládat chakru v nohách a chodit po vodě, či po skále už umíte." Během proslovu poukázal na stěnu, hned ale stáhl ruku zpět. "Vaším prvním úkolem bude vyšplhat nahoru na skálu. Aby to však nebylo tak jednoduché, udělám vám do skály trochu děr." Otočil se ke skále a pomocí větrné chakry udělal do skály několik děr svými vakuovými střelami z úst. Skála nyní vypadala trochu jako cedník. Díry sice nebyly moc hluboké, celistvost skály to však narušilo. Už to nebyla hladká stěna, nyní bylo ve stěně spousta prohlubní.
"Váš úkol má ještě jeden zádrhel," řekl jim, když si sahal do kapsy. Když ruku vytáhl, byly v ní dvě bílé široké pásky. "To jsou pásky na oči." Usmál se na ně. "Jeden z vás bude mít zavázané oči a poleze nahoru. Nesmí se však dotknout jediné díry. Když se tak stane, oba dva dostanete trest." Na slově "trest", si přidal důraz. "Druhý z vás bude zespoda navigovat toho, kdo poleze nahoru." Přišel k Yakumo a dal jí pásku do ruky. "Ty polezeš jako první." Poté přešel k Naitakimu. I jemu dal pásku. "Ty budeš Yakumo navigovat."
Poodešel kousek od skály, aby viděl dobře na jejich počínání. Když už nebylo nač čekat, dal jim povel: "Začněte."
_________________________________________________________________
Jiro Suzume
Kinumichi
"Ještě mě honí?" Přemýšlel v duchu Jiro. Nehledě na počet uražených metrů od posledního místa střetu nehodlal zpomalit ani o trochu. "Z mých loutek už moc nezbývá, svitky jsou prázdné a hladina mé chakry je téměř na dně. Jestli to takhle půjde dál.." pokračoval v duchu ve výčtu nevýhod.
Byly tomu už čtyři dny, co vstoupil do těchto nehostinných končin. Čtyři dny neustálého boje o holý život. Musí se odtud co nejdříve dostat. Jak dál neopatrně postupoval, málem si nevšiml nastražené pasti před ním. Ihned, jakmile dopadl na nejbližší větev, obrátil se a pokračoval opačným směrem. Pozdě. Výbušné lístky udělaly své. Ikdyž nezasáhly přímo Jira, tlaková vlna jej zasáhla nepřipraveného. Spadl na nejbližší větve, které alespoň přibrzdily jeho pád na zem.
"Musím uznat, že je s tebou celkem zábava, mladej."
Jiro sotva popadl dech. Zvedl se na nohy a zkontroloval situaci. Pochopitelně. Byl to on. Zase!
"Nedá se nic dělat, budu s tebou bojovat!" Křikl Jiro na svého soupeře, který mu už tři dny usiloval o život.
"O nic jiného mi ani nejde, chlapče." Muž se usmál a připravil se k boji. Ihned začal skládat pečetě a poté zakřičel:"Katon-Karyuu-Endan!" Z jeho úst vyšlehl tenký, ale ostrý a velmi rychlý proud ohně, který každou chvilku dostihne Jira.
Jiro neváhal. Věděl, že jeho uživatel ovládal katon. Věděl také, že proti soupeři jeho úrovně nemá šanci zvítězit. Jeho myšlení se splašilo. Měl strach ze smrti. Katonové technice, kterou na něj soupeř seslal, sotva uhnul. Ne však docela. Těsné minutí tak sálavé techniky mu spálilo kůži a ožehlo chlupy na pravé ruce.
"No tak, chlapče. Snaž se. Děláš mi to moc lehké." Vysmíval se mu cizinec.
Jiro neměl na vybranou. Jeho ruka pálila jak čert. Vidina blížící se smrti však působila na jeho mozek jako vzpruha. ihned začal přemýšlet a vymyslel plán, který by mohl zabrat.
Vytáhl svitek a přivolal svůj hliněný výtvor. Obrovský medvěd, Seirei, jeho ochránce. Připevnil k němu svá chakra vlákna a vyslal jej proti soupeři.
"Hmm.." vysmál se jeho snaze soupeř. "Tvé loutky jsou slabé proti mému útoku. Připrav se na smrt!" Křikl. "Katon-Karyuu-Endan!" Svou techniku vystřelil přímo na střed mědvěda, který se proti němu vrhl. Plamen zanedlouho proťal loutku. Náhle se však objevil obrovský záblesk a silný výbuch. Medvěd byl plný výbušné směsi.
Ačkoli byl medvěd blíže k Jirovi, silný výbuch odhodil i jeho soupeře. Ten se po dopadu ještě pár metrů kutálel, než se zastavil o strom. V místě, kde stáli Jiro a jeho loutka, byl nyní velký kráter.
"Tak, vybral sis sám, chlapče." Cizinec se zvedl a spokojený svou prací odskákal do lesů.
O půl kilometru dál se na volném prostoru mezi stromy začala kupit hromada. "Obyčejný krtinec", řekl by si kolemjdoucí. Jenže krtinec se stále zvětšoval a zvětšoval. O chvíli později z něj vylezla jedna ohořelá ruka, kterou se mladý shinobi pomalu vyhrabával ven. "Díky za trénink, Toru." Pousmál se nad technikou, kterou jej naučil mrtvý sensei. "Koho by napadlo, že mi tak pomalá technika, jako je přesun pod zemí, zachrání život."
Tato slova však byla to poslední, co zvládl. S polovinou těla stále ještě zabořenou v zemi omdlel vyčerpáním.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Naitaki Kensei
Země Ohně
Kenzo si všechno prozkoumal a pak začal proslov.
Nejdřív začal mluvit na tu holku.
Pak se přibližoval k Naitakimu a začal mluvit na něj.
Když se Kenzo přiblížil k jeho uchu a naznačil mu že na něj bude tvrdej tak Naitaki se snažil zachovat klidný výraz.
Když domluvil tak Naitaki začal svoje.
Na blízkou a na střední. Hlavní tréning chci podstoupit na Genjutsu. Zbytek neřeším sensei jste tu vy.
Jiro Kaesho
Kousek od Konohy
Seděl opřený o strom kousek od místa, kde se předtím shledal s Kouheiem a lehce si potíral svůj obličej jakousi světle hnědou mastí a tím se mu zacelovala tvář potom, co si ji lehce natrhl, aby Kouheiovi ukázal, že tohle není jeho opravdová podoba. Jiro měl v plánu se zdržet v okolí Konohy ještě nějakou dobu, jelikož chtěl vědět, jak Kouhei naloží s tím, co mu Jiro poskytl. Pomalu se zvedl s úmyslem jít zpět do Konohy, když v tom uslyšel jakési volání o pomoc. Přicházelo z dálky, ale došlo mu, že volají jeho, jelikož měl na rameni čelenku se znakem Konohy, aby lépe zapadl. Jakmile se otočil, tak uviděl asi 3 lidi, kteří byli celkem zdevastovaní, jakoby utíkali z nějakého bojiště. Normálně by ho to vůbec nezajímalo, ale když jde o nějaký boj, který je poblíž jedné z velkých vesnic, tak ho to pochopitelně zaujalo a vyčkal až k němu dotyční přiběhnou.
"Pane, pane!" Volala žena středního věku. Měla dlouhé blonďaté vlasy na jejichž koncích měla kapající krev. Byla celá zadýchaná a doběhla k Jirovi první. Teprve po ní doběhl asi 20ti letý muž a pak další žena, která už byla staršího věku a to co předváděla byla jen nějaká parodie na běh. Jiro beze slov sledoval tři příchozí, kteří měli všude krev, ale zřejmě nebyla jejich. Nastala asi minuta ticha, jelikož se všichni tři snažili rozdýchat dlouhý běh a strach, který je hnal kupředu. "Byli jsme napadeni." Řekl chlapec a otřel si pot z čela. "Čajová." Řekl chlapec, jelikož viděl v očích Jira, že se hodlá zeptat, kde se to stalo. Jiro si sáhl do postranní brašny, kterou měl připnutou kolem pasu a vytáhl dvě ampulky a druhou rukou vytáhl tři jakési malé papírky, které byly kulaté jako nějaké prášky. Na každý papírek kápl z každé ampulky trochu jedu a následně dal každému z těch tří jeden papírek. Poté zase zastrčil ampulky a pousmál se. "Zřejmě jste byli napadeni někým ze skupiny nukeninů, kteří se momentálně potulují v zemi ohně. Ačkoliv vás třeba nijak nezranili, ale pustili, aby jste dali zprávu vedení vesnice Konohy, tak to je jen zástěrka, aby přes vás poslali do vesnice vražednou infekci, kterou na sobě již máte." Řekl Jiro a pomalu přistoupil k chlapci a podíval se mu do oka. "Ano, rozšířené zorničky a chvění v rukou." Řekl tiše, ale tak aby to slyšeli. Šlo o normální příznaky, když si člověk zažije něco emočně těžkého a bojí se, ale Jiro to schválně podal takto, aby si mysleli, že jsou opravdu nakažení. "Zřejmě jste nakažení, takže si dejte tenhle lék, co jsem namíchal a ihned běžte do nemocnice." Ve chvíli kdy tohle řekl, tak obě ženy jed spolkly, ale chlapec zůstal podezřívavě stát na místě. Když však viděl, že se ženy přestaly třást, protože si vsugerovaly, že opravdu snědly lék, tak ho také vložil do pusy, načež se Jiro opět pousmál a pomalu kolem nich prošel. Jakmile stál za jejich zády, tak obě ženy spadly na kolena a následně čelem k zemi a zůstaly nehybně spát. Chlapec se otočil se strachem v očích a spočinul pohledem na záda Jira, při čemž se mu najednou protočily oči tak, že bylo vidět jen bělmo a padl mrtvý k zemi.
Jiro se po chvíli dostal až na místo, kde podle tří svědků došlo k boji a rozhlížel se po okolí. Doufal, že uvidí ty, kteří můžou za tuhle spoušť.
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.
Kintaro Ouro
Zem Železa
V jednej chvíli mal chuť toho Mika napadnúť akonáhle sa mu otočil chrbtom. Bol pri neho jednoduchý cieľ. Kintaro si to teda aspoň myslel. Čo si o sebe sakra myslí? Z nejakého dôvodu to však nespravil. Česť? Tá to určite nebola. V tom sa však do toho vmiesil Saito a snažil sa situáciu upokojiť. Vyzval toho tretieho, aby ho zaviedol do mesta. "Nasledujem ťa," prehovoril k chlapcovi, zdanlivo priateľsky.
Hajin Tori
Zem ohňa
Chlapec sa nedal odradiť, to sa muselo nechať. "Ako vravíš, som tvoj sensei. Preto ti teraz dám jednu radu. Mal by si si ju zapamätať." V tom Hajin bleskurýchle švihol rukou proti Doujimu. Teplota okolného vzduchu rázom klesla o niekoľko stupňov a stále klesala. Čiastočky vody začali zamŕzať. Bolo to však v obrovskej rýchlosti, obyčajným okom to nebolo možné sledovať. Douji mohol zazrieť len výsledok - dolná polovica jeho tela bola pokrytá hrubou vrstvou ľadu. Hyouton: Mi mo kōru nami (Element ľadu: Mrazivá vlna). "Potrebné je, aby si sa naučil viesť chakru kovmi. Bohužial, nemôžeme si dovoliť, aby ti to trvalo tak dlho, ako Care. Táto motivácia snáď urobí svoje. Bez zbrane posilnenej o Raiton sa z tohoto nedostaneš, ak sa teda nechceš odpáliť výbušným lístkom...alebo si nezatajil nejakú zo svojích schopností. Nepustím ťa z toho, takže sa musíš dostať von sám. Času máš koľko chceš. Tvoje telo však nie." pousmial sa vykročil smerom k lesu. "A mimochodom, tá rada znie - nedôveruj nikomu." S týmito slovami zmizol v lese.
Láska a mier!!!
Yakumo Hizashi
Země Ohně
Dívala se na Naitakiho, zajímal ojí jak si poradí on. První také použil jehly s jedem, potom použil dvakrát ohnivou techniku. Posledního zničil pomocí Taijutsu. Kenzo potom nějakou chvíli přemýšlel. Potom se zvednul a popošel k nim. Když začal mluvit o vzdálenosti jejího útoku, jen kývla. věděla, že vzdálenost, na kterou bojuje není nejlepší, ráda by zkusila bojovat na jinou vzdálenpst. Když jí potom ještě Kenzo pověděl o její technice, znovu kývla. Bude jí muset ještě trochu vylepšit. Potom se otočil k Naitakimu a pověděl mu co si o tom myslí. Když jim řekl jeho kritiku, dodal že za tři dny mu mají říct na jakou vzdálenost je má trénovat. Potom řekl, že se můžou ptát. "Rozhodně nebude jednoduché změnit styl mého boje." řekne, spíše jako poznámku.
Kenzo[b]
Země ohně
Kenzo stál a neříkal nic, dokud oba dva neskončili. Ještě chvíli poté, co jej oba přesvědčili, že jsou hotoví, jen tak stál a přemýšlel. Jediné, co dělal navenek, bylo poškrabování se na bradě. V duchu přemýšlel, jaká slova zvolit, až k nim bude promlouvat. Nakonec se sebral a pomalu šel k nim.
"Yakumo. Nejprve k tobě. Tvé útoky se soustředí na ochromení soupeře na blízko. Aby jsi mohla efektivně zneškodnit protivníka, musíš se k němu přiblížit." Zastavil se, když došel až před ní. Nyní se jí díval přímo do očí. "Jako medik máš být ale vždy při boji v povzdálí." Zakroutil hlavou nad problematikou jejího boje. "Nepřemýšlela jsi někdy o boji na střední, až velkou vzdálenost? Pro medika by to byla ideální cesta boje."
Poté, co jí řekl tohle, očekával, že mu skočí do řeči, proto také začal ihned mluvit dále. Nestál o vyrušování. Na otázky bude čas později. "Tvé techniky jsou velmi zajímavé, nemám proti nim moc výtek. Možná jen tvé Kaminari Shibari. Pokud touto technikou zaútočíš na nehybný cíl, máš celkem šanci zvítězit. Jakmile bude cíl v pohybu, máš smůlu. Zkus přemýšlet nad větším rozestupem mezi kunaii."
"Nyní k tobě, Naitaki." Přešel k němu a začal jej pomalu obcházet. "Tvá manipulace s chakrou je nadějná. Pod přísným vedením by z tebe mohl být velmi schopný bojovník. Techniky založené na katonu jsou bojově celkem dobré, protože mají veliký rozsah. Právě na rozsahu by jsi měl pracovat. Až na to bude čas, budeš trénovat tak dlouho, dokud neuděláš tak velikou kouli, aby neměl soupeř na blízko v danou chvíli šanci utéci." Pokračoval v obcházení a nyní si prohlížel jeho tělesnou konstrukci. Jako bojovník na blízko by měl být velmi odolný, jinak nemá šanci. "Pokud se chceš specializovat na boj na krátkou vzdálenost, budeš muset hodně zesílit, chlapče." Kenzo se přiblížil k Naitakiho uchu a dodal: "Dám ti co proto, abys získal na síle a odolnosti."
Když domluvil, opět odstoupil od obou dvou. "Než začneme s trénováním, chci slyšet vaše otázky, názory a vše, co uznáte, že je vhodné říci." Postavil se rozkročmo a dal si ruce v bok. "Plus," začal,"do tří dnů od vás chci slyšet, na jakou bojovou vzdálenost vás mám trénovat. První tři dny totiž techniky rozhodně cvičit nebudeme." Když to říkal, snažil se, ale nakonec stejně podlehl a na rtech se mu krátce objevil výsměšný úsměv
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Naitaki Kensei
Země Ohně
Když pak přišli na plac ,který byl akorát na tréning.
Tak Kenzo udělal 10 bushinu.
Řekl že máme ukázat svoje dovednosti.
První začala ta holka a předvedla docela pěkné techniky.
Naitaki si pak všiml ,že jí zbylo málo chakry.
Teď byla řada na Naitakiho.
Vyndal jehly které pozbíral po boji s tím záhadným mužem
a špičky ponořil do jedu. Pak hodil na prvního klona.
Naitakimu bylo jedno co zasáhne protoče jakmile se nakazí jedna krvinka tak ostatní to chytí taky. První proletěla čelem ,druhá
krkem ,třetí srdcem.
Tenhle jed zparalyzuje oběť do jedné minuty.
Je to rodinný recept. Víc o tomhle jedu nikomu neřeknu.
Pak přišel na řadu druhej klon.
Katon: Gōkakyū no Jutsu
Naitaki vyflus obrovskej ohnivej balon.
Omylem to zasáhlo dva klony.
To je přímo útočná technika velikost balónu závisí na velikosti chakry kterou tam vložíte.
Pak vyšel čtvrtý klon.
Katon: Gōkakyū no Jutsu
Naitaki použil znova tuhle techniku ,ale místo balónu.Vyletěla
forma ve tvaru šípu ,když doletěla ke klonovi tak ho obletěla a pak se spojila. Klon teď byl obklíčen. Pak se ta vlna kolem klona proměnila na malinké kuličky které vyletěli víš a z výšky začali klona bombardovat.
Tohle je ta samá technika ,akorát formu ohně si můžete zvolit jakoukoliv. Forma se ovládá chakrou.
Tim pádem táhle techniku může sloužit jako obranná i jako útočná..Nakonec vyšel poslední klon a toho Naitaky dodělal taijutsu trikami.
Yakumo Hizashi
Země ohně
Když zjistili že je nikdo nesleduje. Zavedl je Kenzo na prostranný plácek. Yakumo si sundala batoh, který dala pod strom. Kenzo vytvořil deset obyčejných Bushinů, na testování, jejich schopností. Bushiny se rozdělily po pěti. První měla jít ona. Podívala se na prvního Bushina a kývla. Vytáhla z kapsy 3 jehly. "Jehly jsou napuštěné smrtícím jedem. Zatáhnu tepny nebo srdce a jed se rozšíří do těla." řekne a hodí tři jehly. Jedna se zabodne do krční tepny, druhá do hrudníku v oblasti srdce a poslední do stehna. Bushin zmizí. Potom vytáhne tři kunaie. Vyhodí je na bushin. Jeden kunai se zabodne vlevo od Bushina, druhý napravo a třetí za ním. Yakumo potom udělá několik pečetí a řekne. "Raiton: Kaminari Shibari!" V tu chvíli se v místě kde byli kunaie vytvoří bleskové stěny. Yakumo potom jednoduše vezme kunai a zasáhne Bushina, který se rozplyne. "Tahle technika zabrání nepříteli aby se mohl vyhnout útoku. Pokud narazí na stěnu, zasáhne ho elektrický proud. Technika se dá zrušit silným útokem zvenčí." řekne a zruší techniku. "Raiton: Hiraishin!" řekne. Okolo její pravé ruky to začne dost jiskřit. Ona se rozeběhne a zasáhne Bushina, který je najednou paralizovaný a poté se rozplyne."Tahle technika dokáže libovolnou část mého těla nabít elektřinou, kterou dokážu zparalizovat nepřítele a potom ho dorazit." řekne. Posledního Bushina zničí jednoduchým Taijutsu chvaty. "To jsou všechny mé útočné Jutsu." řekne. Trochu se zadýchala, vypotřebovala víc chakry než si myslela. Podívá se směrem k naitakimu a čeká jak si povede on.
Kenzo
Země ohně
"Fajn, tak pojďme," řekl Kenzo, když se zvedal ze země. Vylezl ven z lesa a rozhlédl se. Den byl jako dělaný na trénink. Zatímco vyhledával nějakou rovinku, kde by začali, v duchu už se mu honily myšlenky, jak začít. Nakonec došel k poměrně volnému plácku, kde shodil svou výbavu na zem a protáhl si ztuhlé kosti.
"Myslím, že můžeme začít," řekl jim, když se na ně otočil. "Sundejte si vše nepotřebné." Chvíli počkal, než si odloží a pak se pustil do práce. "Nyní udělám pár klasických bunshinů," řekl pomalu a složil pečeť. Na místě se objevilo deset iluzí Kenza. "Jak jistě víte, obyčejný bunshin nepřenáší žádné zkušenosti ani znalosti do původního těla. První úkol pro vás je tedy jednoduchý. Zaútočte na iluze a zneškodněte je. Cílem je ukázat mi, jaké techniky ovládáte. Protože mám však jen jednu hlavu, začne nejdřív jeden a až vyčerpá všechny své útoky, začne druhý."
Jeho bunshiny se rozdělily na dvě skupiny po pěti. Každá skupina udělala řadu. Z každé skupiny vystoupil první bunshin o několik kroků dál, aby útok na něj neohrozil zbylé bunshiny. "Yakumo, můžeš začít," řekl jí Kenzo. "Než však provedeš útok, něco mi o něm povíš. Poté jej provedeš. Začni!"
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Naitaki Kensei
Země Ohně
Potichu došly k jezeru a pak jím Kenzo řekl ať zkontrolují
jestli jsou tu sami.
Ta holka řekla ať si vezme jížní a východní.
Naitaki neprotestoval. Vyskočil potichu na skaliska a na chvíli
si sedl. Poslouchal a zkoumal terén,pak zavřel oči a zhluboka se nádech.
Žádne velké potoky chakry ,které by naznačovali nebezpečí necítil.
Pak se zvedl a vydal se ke Kenzovi.
Čisto
Řekl když dorazil.
Daisuke Yuurinshi
Cela
Sledoval příchod několika dalších lidí. Podle té chvilky, kterou s nimi mohl strávit usoudil, že se jedná o jakousi skupinku lidí, kteří jsou úplně odlišní svými povahami a právě ten, který nás našel první bude asi nejvíce rozumný - nebo nás chce zabít v klidu, aby si to vychutnal. pomyslel si Daisuke, ale to už Genesis spadl do bezvědomí. Daisuke si stihl všimnout, jen jak muž zmizel a najednou stál před ním.
Daisuke stál uprostřed jakési budovy a kolem něj pobíhalo mnoho poblázněných lidí, kteří stále vykřikovali a volali o pomoc. Když v tom kolem něj proběhl někdo, jehož tvář neviděl. Nepoznal zda se jedná o dívku nebo chlapce, ale tiše zaslechl "Pozor.", když v tom se podíval nad sebe a uviděl jak na něj padá hromada kamení. Pak se však probral ze svých snů, tím že ho Genesis probral kopnutím do břicha, což nebylo zrovna příjemný a Dai to chtěl dále řešit, ale uviděl, jak je Genesis psychicky dost v háji a pochopil, že by asi nebylo dobré ho nějak napadat, kort když mu ti dotyční zabavili jeho fuuma shuriken. Když však viděl, že Genesis se psychicky složil a začal jen agresivně vyřvávat, aby je zabili, tak se prudce odrazil od zdi, o kterou se na zemi opíral a prudkým pohybem ho levačkou podebral pod žebry z boku a pravačkou ho chytl pod krkem, při čemž mu palcem zajel pod ohryzek. Držel ho u zdi a pevně ho tlačil na dva bolestivé body, aby mu nemohl Genesis nijak odporovat a zároveň mu nijak neublížil. Věděl, že ho takhle v pohodě chytí, jelikož se Genesis zaměřoval jen na řvaní a stání u mříží, takže měl Daisuke lehkou cestu dostat se k němu, tak aby ho bez vzdoru popadl. Jakmile ho držel u zdi, tak se mu jen podíval do očí a zakroutil hlavou. "Tímhle nás akorát tak zabiješ a kvůli tomu jsme se nepotkali. Ten, co nás objevil je od pohledu chytrý a nedrží nás tu jen tak. Uklidni se a vyčkávej." Řekl Daisuke a pomalu ho pustil, při čemž udělal několik kroků dozadu a chvíli ho sledoval než se porozhlédl kolem sebe a uviděl malé okénko, ze kterého se rozhodl podívat ven.
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.
Yakumo Hizashi
Země ohně
Po chvíli tiché cesty došly ke skaliskům, které byly u jezera. Kenzo se posadil a řekl jim, ať zkontrolují neslyšně terén. Yakumo se podívala na Naitakiho."Vezmu si severní a západní stranu. Ty si vem prosím jižní a vychodní." řekne a vyskočí do koruny stromu. Dostane se trochu dál a poté se zaposlouchá. Nic nenasvědčovalo tomu že by tu někdo byl. Pro jistotu prohledala ještě zbytek své části. Nikdo tu naštěstí nebyl. Potom se vrátila zpět za Kenzem. "Severní a západní strana je čistá Sensei." řekne.
Kenzo
země ohně
Netrvalo dlouho a vyrazili k místu, které si Kenzo vybral. Cesta probíhala poměrně v klidu, tedy alespoň on neříkal nic.
Když došli k jezírku, musel Kenzo uznat, že toto místo bylo k tréninku jak dělané. "Yakumo, Naitaki. Prohledejte nepozorovaně terén. Chci mít jistotu, že tady budeme sami." Řekl jim a sám si sedl a čekal, jestli se nějak domluví, nebo prostě každý půjde tak, jak jej napadne. Důvod, proč vyslal je a sám zůstal na místě byl jednoduchý, chtěl vidět, jestli začnou spolupracovat.
Nějakou dobu čekal na místě a pozoroval je, jak si počínají. Pokud na nikoho nenarazí, měli by se rychle vrátit. Už teď přemýšlel, jak ty dva dát pořádně dohromady. Z jeho vlastních vzpomínek na trénování brát zkušenosti nemohl. Než je ale začne trénovat, chtěl vidět jejich techniky, na ty byl zvědavý. "Snad už se brzy vrátí, ať můžeme začít."
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484