Než se rozhodnete jakékoliv z níže uvedených míst navštívit, napište o svém úmyslu adminovi místnosti. Ne každé místo je tím, čím se jeví být, a tudíž budete nejprve potřebovat nějaké info, než se tam vydáte.
Tsuiraku Heki
Padající slza je vodopád na území země Ptáků, kde před léty zemřela Toki, feudální paní země Ptáků, při politickém atentátu. Říká se, že když je bezměsíčná noc, často ta je vidět jak její duch tančí na hladině. Ať už je to pravda nebo ne, toto místo se stalo symbolem pro ty, co věří, že v lidech existuje dobro a naděje.
Údolí zúčtování
Toto stinné údolí je zahaleno v mlze, která prakticky nikdy nemizí. Tato mlha je tak hustá, že je prakticky nemožné v ní bez nějaké oční techniky jako je Byakugan nebo Sharingan cokoliv vidět. Údolí zúčtování je proslulé nejen bylinou zvanou Rostlina oční léčby, která prý dokáže zázraky, jde-li o léčbu nemocí či zranění, týkajících se očí, ale také legendou, dle které je toto údolí útočištěm bytostí, připomínajících lidi, které prý nemají oči a chodí po čtyřech jako zvířata.
Kinumichi
Tato cesta je nejrychlejší spojnicí mezi Kumogakure, Konohagakure a Sunagakure no sato. Ikdyž není příliš pohodlná, je zdaleka nejrychlejší, ovšem je také oblíbeným tábořištěm banditů a pro uspěchané obchodníky často i smrtelně nebezpečná, proto se stala oblíbeným letoviskem všech silnějších ninjů s vražednými choutkami, kteří se sem chodí zabavit vražděním mnohdy nezkušených banditů, kteří sídlí podél cesty.
Karigoya
Karigoya je malé sídlo v jendom z bočních údolí Země démonů. Tamní půda je velice úrodná, což dokazují divoké lesy v údolí. Dlouhou dobu bylo toto sídlo, původně vytvořené jako letní sídlo kněžky, nepoužívané. Znovu obydleno bylo až před několika málo lety, kým, to však není známé.
Akagahara
Jedná se o palouček obehnaný skalisky, plný pastí a nástrah, který se kdysi využíval namísto chuuninské zkoušky. Každý, kdo se odtud vrátil živý, byl uznán chuuninem. V centru se nachází malá soška, které když se člověk dotkne či s ní pohne, spustí mechanismus, který aktivuje dřevěné loutky, které vylezou z úkrytů ve zdech a vrhnou se na dotyčného. Loutek je zde neznámé množství, takže je velice těžké se jich zbavit. Lze je však deaktivovat vrácením sošky na její místo.
Sora-ku
Zdánlivě opuštěné město. Ve skutečnosti zde ale kvete černý trh se zakázanými zbraněmi a technikami díky obchodníkům, kteří zde žijí a skrývají se před autoritami. Pocestní, co sem zavítají, buď dobře vědí, do čeho jdou, a nebo se obvykle nedožijí rána.
Díra
Jedná se o jakousi oázu kdesi na hranicích Země ohně, uprostřed jinak neúrodné pustiny. V jejím centru se kdysi nacházela vesnice Tonika. Podle legend byla Díra kdysi dávno svatyní s mnoha poklady. Někteří dokonce tvrdí že se v ní nachází mocný zdroj nadpřirozené energie. Dnes je však toto místo naprosto opuštěné. Lovci pokladů odtud už ukradli vše, co šlo, a víc se sem nikdo nevrátil.
Hora Katsuragi
Na vrcholku této hory se nachází malé sídlo bývalého klanu Tsuchigumo, který zde kdysi dávno střežil mocné kinjutsu, schopné srovnat se zemí plocho několik kilometrů velkou. Bariéra, která toto místo kdysi chránila, drží dodnes, a přesto, že je dávno známé, že ono kinjutsu již neexistuje, mají zdejší evidentně stále co chránit.
Stanice odměn v Zemi ohně
Tajné místo černého trhu, kde si námezdní lovci vyzvedávají odměny za své úlovky, tvářící se navenek jako pouhý obchod s občerstvením pro pocestné, dohlížející zároveň na chod zdejšího vedení vysokého napětí. Za jedním z pisoárů se ale nachází tajná místnost, kde probíhají všechny ilegální transakce a výkupy těl.
Ostrov přivolání
Ostrov na východ od Země ohně a na jih od Země blesků. V dávné minulosti zde skupina vědců experimentovala se všemi možnými živočichy ve snaze stvořit ultimátního tvora pro Kuchiyose no Jutsu, což se jim i podařilo. Jejích výtvor se jim ale vymkl a všechny je povraždil, načež byl později sám zabit skupinkou ninjů z Konohy. Od té doby je tento ostrov opuštěný. Kdo ví ale, kolik nezdařených experimentů se zde zabydlelo?
Údolí mraků a blesků
Údolí mraků a blesků se nachází na území bývalé Země blesků. Pahorek tu střídá pahorek, mezi nimiž se rozléhá rozsáhlá vodní plocha. Vzhledem k nadmořské výšce se zde také často tvoří mraky přímo u země.
Město Shukuba
Shukuba se nachází na území Země ohně, nedaleko Konohy. Toto město se zaměřuje prakticky jen a pouze na „turismus“. Nachází se zde nespočet motelů, veřejných domů, kasín a lázní. Kvůli blízkosti Konohy zde ale podsvětí moc nekvete. Pro ninju je zde nebezpečí v podobě peněz, alkoholu a žen však na každém rohu.
Ostrov Nanaku
Další ostrov na východ od Země ohně a na jih od bývalé Země blesků. Tento ostrov je proslulý bohatými zásobami léčivých bylin, ale také jedovatých rostlin. Ráj pro každého medika či traviče.
Bufet Kari života
Tato malá restaurace, ležící v Zemi řek, je rájem pro masochisty či milovníky opravdu pálivých jídel. Recept na proslulé Kari života se zde dědí a ani v současnosti nepřestává ničit chuťové pohárky hostů, co sem zavítají.
Sedmá fronta
Bývalé bojiště Čtvrté velké války ninjů. Pustina s podivnou, růžovou půdou, koncentrovanou poblíž jezera, kterému vévodí ocelová socha, připomínající odpočívajícího bůžka. Hrubé zacházení či prudký pohyb se zde nevyplácí. Ze země se totiž může zvednout mračno růžového prachu, který je jedovatý.
Ocelová socha je dutá, plná různých místností a chodeb, díky čemuž je často využívána lidmi na útěku či pašeráky.
Hrad Kazahana
Dnes již pouze trosky kvůli požáru, který před mnoho lety hrad Kazahana zachvátil. Říká se, že je v této zřícenině v Země sněhu ukryt poklad, ale málokdo tomu věří.
Tréninková jeskyně
Opuštěné sídlo neznámého šlechtice, které dnes již neslouží nikomu, leda náhodilým pocestním či těm, co hledají klid na sebezdokonalování. Většina prostor je vyhloubena ve skále a dřevěný zbytek je relativně zachovaný, skýtající celkem pohodlné bydlení i po tolika letech, za což může možná to, kolik dočasných majitelů se zde vystřídalo a komplex používalo.
Stanice odměn v Zemi země
Tato věž, působící navenek jako poutní místo, plní stejý účel, jako stanice v Zemi větru. Běžný poutník si zde může odpočinout a posilnit se, ti zasvěcenější si přijít na nemalý peníz.
Rouran
Z kdysi majestnátního království v Zemi větru velikosti města dnes zbyly jen trosky. Podle legend se zde nachází brána do minulosti.
Les Jofuku
Les rozléhající se na stejnojmenné hoře na hranicích Země ohně. Povídá se, že je prokletý. Co se ale ví jistě, je, že zde roste bylina Jofuku, která prý dokáže divy, jde-li o výrobu léčiv na šlachy, vazy, svaly a kosti.
Východní, velká, písečná duna
Opuštěná duna kdesi v Zemi větru, které dominuje obrovský, plochý kámen, který byl kdysi dávno využíván Orochimarem jako jeden z jeho úkrytů. V ne tak daleké minulosti se zde ukrývala banda nukeninů, když unesli feudálního pána Země větru, než byli zlikvidování ninji ze Sunagakure.
Ostrov Mokuzu
Ostrov ve tvaru měsíce, kde si cestovatelé doplňují zbraně a zásoby. Je sídlem podsvětí a černého obchodu. Lapkové si zde rádi smlsnou na jakémkoliv neopatrném mořeplavci, který sem zabloudí, aniž by věděl, co za ostrov to je. Kdo při příjezdu nedá tajný signál, riskuje být potopen a oloupen.
Teku Naware
Tým Goku
Hospoda, městečko Hama
Teku hluboce funěl a sledoval, jak se jeho zakrvácené nitky pomalu soukají do rukávu. Chaos okolo nevnímal, lidi v hospodě se mu snažili vyhýbat. Když jeden z pětice zakřičel, Teku se otočil s pohledem plným nenávisti na ty lidi. Pět velkých svalnatých chlapů s meči, noži, jizvami a drsnými pohledy. Nebyli to ninjové, spíš jen takoví hromotluci, kteří se nechávali najímat obchodníky jako levná a nebezpečně vypadající ochrana před bandity. On sám už jich zabil několik. Opět švihl rukou na skupinu, která se proti němu rozběhla. Další nitky vyletěly z rukávu a zabodly se do břichů a hrudí dvou chlapů. Dva uskočili, přičemž jeden z nich klopýtl o převrácenou židli a v pádu narazil hlavou o hranu stolu, jen jeden uhnul nitkám a pokračoval v běhu. Teku bleskurychle vytáhl kunai, uřízl nitě a hodil ho po tom chlapovi, který se na něj stále řítil. Zasáhl ho do břicha. Rychle se otočil, hrábl do kaluže krve a vytáhl z ní svazek bankovek, pak se odrazil a vyskočil z okna. Ucítil přitom ostrou bolest v levé ruce - jeden z chlapů vytáhl kudlu a hodil ji po něm. Teku sykl a dal se na útěk od hospody. Kličkoval postranními uličkami víc do centra městečka. Po chvilce se zdálo, že má klid. Došel k jedné slepé uličce s popelnicí. Vytáhl si kudlu z ruky a zkrvavený, zpocený a zmáčený deštěm se posadil za popelnici. Začal počítat bankovky ve svazku. Každá bankovka ve svazku se pyšnila hodnotou tisíc Ryou. Jedna... Dvě... Pět... Deset... Patnáct... Sedmnáct. Držel v ruce sedmnáct tisíc Ryou. S obtížemi se zvedl a jal se vyrazit na cestu. Šel pomalu zpět k lázním. Když se náhodou rozhlédl, aby si zkontroloval, zda ho nesledují ti zbylí chlápci, spatřil restauraci a v ní zahlédl Karu s Gokuem. Přibelhal se k nim, ani nepozdravil, jen přepočítal zmáčený a pomačkaný svazek a vytáhl z něj devět tisíc. Zbytek si strčil do kapsy, pak sykl bolestí a chytil si zraněné a zakrvácené místo na ruce.
Yuu Haruko
Tým Nekomi
Skalní aréna
"No, ten nos docela bolí." Naslouchal tomu, jak spolu ti dva mluví. Yuu se otočil za jeho soupeřem. Hm? Co se bude dít? Sledoval rozhovor sensei a jeho soka. Na jeho sarkastické přání naklonil hlavu a podepřel si bradu pěstí. Sensei se očividně baví. Tohle nevypadá hezky. Yuu se zamyslel nad tím, co by mu mohla říct a začal hledat něco k snědku v batohu. Pokyn k odchodu zaregistroval až když se skoro vytratili. Nepěkné místo, pomyslel si nakonec a ohlédl se ještě naposled. Kývl Okami, že už jde, snažil se protlačit skrz davy lidí. Skoro se ztratil, ale všiml si Yami, jak prolézá mezi nohama všech přítomných. Přidal do kroku a prodral se mezi skupinkou lidí stejně starých jako on. Pozor. Strčil trochu nešetrně do jednoho z nich, a tak radši zmizel. Vchod byl opět trochu malý, ale Yuu se jím snažil prodrat.
Hikari
Les poblíž přírodního onsenu
„Hah, hah, hah, hah...!“ hnala se černovláska lesem jako o život, vířící každým krokem vždy pár lístků, popadaných na zemi. Její oči kryl obvaz, ale ona se i tak řítila a proplétala mezi stromy, jako by viděla stejně dobře, jako kdokoliv jiný.
Vzteklé hlasy a dusot dalších párů bot ji pronásledovaly už notnou chvíli. Ona se ale nemohla zastavit, i když už sotva popadala dech.
O svou kořist v podobě malého svitku, který křečovitě svírala v levačce, nemohla přijít! Byla to zatím nejcennější stopa, kterou se jí podařilo získat, a ona se jí nehodlala jen tak vzdát.
Se svými pronásledovateli se ale nemohla jen tak utkat. Nebyli to obyčejní lapkové, kterým už musela párkrát dokázat, že není tak bezbranná a křehká, jak vypadala.
O jejím osudu však nakonec rozhodla bomba, přivázaná na kunaii, který se zabodl do stromu zhruba metr za dívkou.
„Ah!“ vyjeklo děvče na útěku, když jej následující exploze tvrdě odmrštila vpřed, přímo ze srázu, ke kterému mířila.
Z toho se teď namísto seskoku bezmocně skutálela a zastavila se až pod ním, u potůčku, kde zůstala potlučená černovláska chvilku jen ležet.
„Kuh...“ zasténala dezorientovaná zlodějka, když se vyškrábala alespoň na všechny čtyři.
Tohle bylo zlé. O poslední rezervy energie ji připravil pád ze svahu a její pronásledovatelé, o kterých navíc ztratila povědomí stejně jako o tom, kde teď vlastně byla, tu budou každou chvilku...!
Okami Inuzuka & Yami
Tým Nekomi
Skalní aréna
Jen jsem se dívala po okolí a přemýšlela jsem nad mým soubojem a hlavou mi také probíhalo plno jiných myšlenek. Poté co na mě promluví Yuu, tak se na něj podívám. „Dobře díky. Bolí ten nos hodně,“ řeknu a následně natáhnu ruku a nechám si ji obvázat.
'Yuu, taky nevypadá zrovna moc dobře,' pomyslím si zatím co si ho lépe prohlížím. Následně si všimnu, že ona osoba, která se tady s námi bavila se chystá odejít. Najednou ho, ale sensei zastaví. Já jen nakloním hlavu na boj a sleduju je.
Když po chvíli řekne, že jdeme, tak se podívám na Yami a Yuua a pomalu se rozejdu za sensei. Začínala jsem být ráda, že jdeme odtud, že by jsme se sem už ani nemuseli vracet a tím pádem by mě už nečekal další boj, ale opravdu jsem neměla tušení, jestli se ještě budeme vracet a nebo už ne. Já se jen podívám na Yami, která jde vedle mě a usměju se na ní.
Kara Momochi
Tým Goku
Jak tak den pokračoval, počet zákazníků se snižoval asi stejně rychle, jako dívčina trpělivost. Přesto se zdálo, že už nebude dlouho trvat a bude mít celou tuhle noční můru konečně za sebou.
Po vyprovození posledního zákazníka ještě stihla sklidit pár stolů načež zamířila do kuchyňky, kde se konečně měla možnost dostat z toho příšerného oblečení. Strhala to ze sebe, jako by se nechumelilo a po vyzvednutí Otenby pod pultem zamířila k posledním dvou lidem, kteří stále byli v hostinci - stařence a Gokuovi.
"Vypadá to, že se skvěle bavíte." Rýpla si, když viděla obličej rozesmáté stařenky, která zrovna vyprávěla jednu z jejích mnoha životním příhod.
"Jen jsme si tak povídali o... O počasí, že, mladý muži?" Odfrkla stařenka pobaveně a věnovala hromotlukovi spiklenecké mrknutí.
"Počasí jo? Hmmmm." Zamumlala si černovláska nedůvěřivě a čekala, co se ze stařenky vyklube. Nikdy předtím totiž pro nikoho nepracovala, takže nevěděla, jestli by si o peníze měla říct, nebo jednoduše počkat, až jí stařenka nějaké dá. Jak však předpokládala, iniciativi se ujmula stařenka, která se nějakým zázračným způsobem seškrábala ze stoličky, načež zamířila na druhou stranu pultu, kde byla také kasa. Odtamtud poté vyndala balík peněz, který se černovlásce za celý den podařilo vydělat a s tímto balíkem v ruce nakonec zamířila ke schodům, které začala pomalu vyšlapávat skoro, jako by na černovlásku úplně zapomněla.
"Ach. Ještě jednou ti děkuju za pomoc, bylo to od tebe moc milý. Škoda, že v dnešní době už není tolik děvčat jako ty."
Nevěříc svým očím tam Kara jen tak na místě stála, skoro jako by zrovna dostala mrtvici. V tom se však ze schodů ozvala další várka smíchu.
"Jen žertuju, odpustíš přece staré stařence jeden blbý vtípek na rozloučenou ne?" Zasmála se ještě jednou a rukou signalizovala černovlásce, aby přišla blíž. Do ruky jí poté dala celý balík, ze kterého si jen něco málo vytáhla a na její tváři se objevil milý úsměv.
"Počkejte, nemusíte mi toho přeci dávat tolik, co bude s vámi?" Optala se Kara nervózně obávající se o stařenku.
"Nic se neboj, děvče, já budu v pohodě. Krom toho..." odmlčela se "mladé páry jako vy to přeci potřebují mnohem víc." Odpověděla šklebící se jako nemluvně.
"C-Co? To má být vtip? Nechte si to! Nic z toho nechci!" Zakřičela černovláska naštvaně a už už byla na cestě pryč. V tom jí však Otenba kousl do nohavice a dotáhl zpátky ke stařence.
"Eh... No tak já si to teda vezmu." Souhlasila nakonec i přes vší silou zadržovaný vztek načež věnovala Gokuovi velice nepříjemný pohled.
"Takžeee, o čem že jste se to bavily?" Postavila se vedle hromotluka s nevinným úsměvem, skoro, jako by ho každou vteřinou měla zavraždit.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Toriko
Tým Goku
Země Čaje, městečko Hama
"Humpf, ty mat-cha dago nefou fůbec šp-tný," huhlala Toriko s plnou pusou, zatímco vycházkovým krokem procházela ulicí vesnice a sledujíc ulici před sebou si do pusy cpala jeden dango knedlíček za druhým. V každé ruce držela tři špejle, z toho dvě už snědené, pořád ale neměla dost. Malé rýžové knedlíčky se zelenou polevou díky zelenému čaji, které objevila v jednom malém stánku na okraji ulice, byly chuťově podstatně lepši, než jak se na první pohled tvářily.
"Hmgh," zafuněla plavovláska spokojeně při nacpání dalších dvou knedlíčků do pusy a teď už tři prázdné špejle odhodila do koše, jež právě minula. Dusot několika párů nohou, který se ozval přímo za ní, ji přiměl otočit s tázavým výrazem hlavu pře rameno. Jediné, co však stačila zahlédnout, bylo několik mužských těl, co se prohnalo přímo kolem ní. Toriko duchapřítomně zdvihla paže nad hlavu, aby uchránila zbývající dango koule a jako květina ve větru se zavlnila ze strany na stranu, vyhýbajíc se tak loktům i bokům kolem probíhající hlídky.
"HELE! To nevidíte na cestu nebo co?!" vykřikla za nimi se zamračeným obličejem a nacpáním dalších knedlíčků do úst.
Nekomi Mei
Tým Nekomi
skalní aréna
V obličeji fialovlásky se objevilo pobavené pousmání, zatímco spustila paže podél těla a chytila odcházejícího chlapce za nadloktí dříve, než stačil v davu lidí zmizet.
"To jsi nešel zrovna na správné místo, když sem ninjové nesmí," poznamenala k jeho uchu syknutím, když se k němu naklonila, budíc na pohled dojem, že mu jen něco důvěrného šeptá.
"Nebudu ti působit problémy. Jen mám pro tebe určitou nabídku," hlesla ještě, než se pomalu opět narovnala a upřela na Shia pronikavé, fialkové oči.
"Počkám venku," kývla směrem k východu a otočila se k přihlížející dvojici.
"Jdeme," pokynula jim, než se skrze povykující lidi začala prodírat ven.
Goku
Země Čaje, městečko Hama
Gokuovi stekla pomyslná kapka po čele a v koutku úst mu zacukalo, když ho Kara tak chladnokrevně spražila ledovým paprskem, prýštícím z jejích očí.
„... Co jí je...? Má svý dny nebo co...?“ přemýšlel Goku s tikem v oku a raději si nalil další kalíšek saké, který do sebe kopl stejně jako ten první.
„He?“ ohlédl se na stařenku, když si k němu přisedla.
„Vážně? To je od ní fakt milý co?“ pokusil se černovlásek pro stařenku vyloudit úsměv, když se o Kaře rozpovídala.
„Jo? Myslíte? Já mam ale dojem, že bych akorát schytal košem...“ odvětil na poznámku stařenky se skepsí v hlase a s menším tikem v oku, „jestli ne rovnou vidlema...“ dodal na závěr spíše sám pro sebe a znovu si nalil.
K hospodě o pár bloků dál, kde se na zemi šířila krvavá skvrna pod hromotlukem, kterého Teku zabil a jehož krví byly potřísněné i bankovky, co mu vypadl, mezitím vyrazila početná hlídka zdejších ochránců zákona, která div neporazila Toriko, když ji mýjeli. Skupinka proběhla kolem hospody, kde Kara obsluhovala a Goku popíjel, a mířila dál, k lokálu na okraji vísky, kde se strhla mela.
„Cos to udělal Jurouovi-sama!?“ zhrozil se nad mrtvolou jeden z ozbrojené pětice, načež zabodl nenávistný pohled do černovláska, kterému zakrvavené nitě stále ještě koukaly z rukávu.
„Seš mrtvej!“ vrhla se po něm pětice chlapů bez varování, zatímco se osazenstvo hospody hlasitě klidilo ze scény, kromě vrchního, co se jen krčil za barem a vyplašeně to celé sledoval.
Teku Naware
Tým Goku
Městečko Hama, putyka
Teku se procházel poměrně poklidným městečkem a zahloubán do vlastních myšlenek, ignoroval zvědavé pohledy kolemjdoucích lidí. Ani si nevšímal, že s tím, jak jde, se mění jejich vzhled na nepříjemnější, ošumělejší a špinavější, stejně jako budovy, které stály okolo. Také počasí se zdálo stále pochmurnějším. Smrákalo se a obloha šedla. Tekua z jeho myšlenek probrala studená kapka, která mu kápla za krk. Začalo lehce pršet a okolí začalo nabývat typickou vůni deště. Rudooký chlapec se rozhlédl. Stál na okraji městečka poblíž jakési špinavé hospody. Vešel dovnitř.
Uvnitř to páchlo cigaretami, a když se člověk rozhlédl, viděl tam spíše ty typy lidí, kterým je radno se obloukem vyhnout, pokud tedy člověk nechtěl ztratit hodinky nebo peněženku. Lidi, kteří se skrývali v temných uličkách, aby vás tam mohli obrat o majetek a vy jste mohli být rádi, pokud vás nechali naživu. Na slušného člověka Teku pohledem nenarazil. Odebral se někam ke schodům do kouta, k jednomu oknu. Hospodský si ho nevšiml, tak mohl nerušeně sledovat venkovní déšť. Díval se asi patnáct minut, když do hospody vešel jakýsi velký plešatý chlápek. Jizvy, potrhané oblečení, silné svaly, v kapse kudla. Zamířil k Tekuovi, popadl ho za límec a zvedl ho ze židle.
"Hele, skrčku, tohle místo je mý!" řekl a hodil chlapce na zem. Lidi se začali krutě a přihlouple chechtat. S Tekuem cloumal vztek, a když se pokoušel vztát, celý se třásl vztekem.
"Co uděláš, prde? Skočíš po mě?" zavolal na něj svalnatý chlap. V putyce vypukla nová salva krutého smíchu. V Tekuovi z toho ponižování vzplanul hněv a přestal se ovládat. Švihl rukou tak, jako by chtěl toho člověka udeřit. Z pod rukávů mu vylétlo sedm nití, a než stihl svalnatý chlap cokoli udělat, nitě mu probodaly trup a prošpikovaly kosti a orgány. Nevěřícně zíral na to dítě, které mu to způsobilo, sesunul se z židle a zhroutil se mrtvý na podlahu. Z jedné kapsy mu přitom vypadl nemalý svazek pomačkaných bankovek. Nastalo ostré ticho, které jen přerušovalo Tekuovo vzteklé hluboké dýchání. Toto trvalo pár vteřin, než se člověk nejblíž u dveří rozhodl zpanikařit a uniknout. V hospodě propukl chaos. Několik lidí se snažilo utéct, jedna servírka se zhroutila a asi pět chlapů vytáhlo nože a meče.
Kara Momochi
Tým Goku
"Hmpf." Odfrkla si černovláska, když si znovu vyslechla hromotlukovu objednávku.
"Saké došlo." Odpověděla chladně bez toho, aby se vůbec podívala a pomalu mířila k dalším zákazníkům ignorujíc mužovu otázku.
"Momentíček, myslím, že jsem tu ještě nějaké saké viděla." Angažovala se najednou stařenka a pod pultem vytáhla jednu z mnoha flašek saké, které tam stále byly.
"Vidíš? Musíš se dívat pozorněji." Zasmála se nahlas a podala láhev do rukou černovlásky.
"D-Děkuju." Zakoktala se snažíš se v sobě zadržet vztek.
"Tady je jedno saké. Nechte si chutnat!" Zvolala s úsměvem a letmě se k hromotlukovi naklonila. "Mohlo by to totiž být vaše poslední." Zašeptala chladně jako nikdy a obrátila se k místu, kde jí předtím upadl talíř s jídlem. Teď už ale šlo jen o talíř, jelikož se Otenba o všechny zbytky samozřejmě bez sebemenších výhrad postaral.
"Nevím, co bych si bez tebe počala." Podrbala štěně s úsměvem ve tváři a rychle sesbírala zbylé střepy ze země.
Kmitala z jedné strany na druhou, do kuchyně a zpátky. Nikdy nečekala, že by se do takovéhleho hostince mohlo najednou nacpat tolik lidí, ale zřejmě se řeči o jejích schopnostech co se vaření týče docela rychle šířili. Nemluvili však pouze o vaření, což platilo obzvláště u mužů a tak ve výsledku do hostince dorazili i tací, kteří si dali jednoduše něco k pití a se zalíbením sledovali černovlásku pracovat.
"Vypadalo to, jako by jste se vy dva znaly." Konstatovala stařenka k hromotlukovi a s křečovitým pohybem se posadila na stoličku vedle něj.
"Je to hodné děvče. Nebýt jí tak dneska ani neotevřu. A těch nápadníků, co tu má. Měl by jste jí říct o svých citech, mladý muži, než to udělá někdo jiný." Zasmála se zatímco si sama otevřela flašku saké, kterou si pod pultem vzala. Její oči už přestávaly soužit, takže si Gokua jednoduše zaškatulkovala jako jednoho z místních, kteří se na černovlásku přišli podívat bez toho, aby o tom nějak hlouběji přemýšlela.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Shi
Tým Nekomi
Skalní aréna
Takže byli spolu. Všichni tři. Shimu hned došlo, že když se kolem něj začnou takhle stahovat, nebude to jen tak. Jejich další poznámky přešel bez povšimnutí, kromě jedné, která ho krajně znepokojila.
"Neptal jsem se." utrousil s úšklebkem.
*Co teď hodláš udělat? Naprášíš mě? Už jsi to udělala?*
Při všem tom hluku, fandění a zvucích ran se přemýšlelo vážně špatně. On ale hodlal shrábnout odměnu a zmizet. Peníze potřeboval a zahazovat se tady s kamarádkami jeho protivníka bylo opravdu hodně mimo plán.
Navíc tu "shinobi poznámku" slyšeli oba dva. Zase tak tlumeně to evidentně neřekla, vzhledem k tomu, že všude panoval organizovaný chaos a občas nebylo slyšet vlastního slova.
"Myslím, že tady jsme skončili. Hezkej den přeju." rozloučil se a vyrazil pryč. Kamkoliv. Nenechá se zabít kvůli jedné pitomé chybě.
Toriko
Tým Goku
Země Čaje, městečko Hama
Jakmile úhledně vypadající žena odsouhlasila její nabídku, zakývala Toriko horlivě hlavou na souhlas a znovu se napřímila, aniž by se pohnula z místa. Pohledem paní Hoshi vyprovodila až za roh, prohlížejíc si přitom zaujatě její zátylek, jako by šlo o nejzajímavější část na lidském těle. Když se znovu s otočením na patě obrátila k majitelce lázní, zeširoka se na ní zazubila.
"Domluveno," ujistila ji o uzavřeném obchodu. Hnědovlásku, která následovala svou šéfku dovnitř, už ovšem zase nevnímala, jelikož se její pozornost okamžitě přemístila někam jinam. Pohledem zakotvila na hotové panence ve svojí ruce. Přestože se však na pohled mohlo zdát, že si ji právě zamyšleně prohlíží a zkoumá, co teď s ní, myšlenkové pochody plavovlásky se ubítaly úplně jiným směrem. Teď, když byl nocleh zajištěný a koupele taky, stejně jako peníze, co po nich Goku chtěl, byl správný čas na jídlo!
Toriko zastrčila vyrobenou tanečnici za kožené pásky, které měla křížem na zádech, a jako matka s nošeným dítětem vyrazila do ulic. Musela najít co nejdřív obchod s dango knedlíčky, aby ozkoušela, jaké tu vyrábí druhy. A taky potřebovala objevit místo, kde by sehnala nějaké dřevo. Hodně dřeva. Nejlépe sakurového. Ale hlavně knedlíčky. Ty byly na prvním místě. Až jich bude mít plné břicho a ještě jednou tolik v sobě, podívá se po dřevě na druhou panenku. A až bude mít dřevo...
"Dám si další knedlíčky!" zavýskla sama pro sebe, až se po ní několik kolemjdoucích tázavě otočilo. Toho si však plavovláska vůbec nevšimla.
Goku
Země Čaje, městečko Hama
„Opravdu? To by bylo vskutku úžasné,“ usmála se na Toriko Hoshi mile, načež stočila pohled k Miyano.
„Už se těším, až uvidím svou panenku stvořenou na míru, Miyano-san. Prosím dejte mi vědět hned, jak budete znát datum vystoupení,“ pronesla se stejným úsměvem, načež se sebrala a i se slečnou, co ji doprovázela, odešla.
„Hai, hai, Hoshi-sama,“ přikyvovala majitelka lázní, vystřihujíc u toho jednu uctivou poklonu za druhou, načež se narovnala a zabodla nevraživý pohled do Toriko.
Nakonec si ale jen povzdechla a její rysy lehce povolily.
„Tak dobře. Souhlasím. Vystoupíš v sobotu před večeří. Když se vyznamenáš, dostaneš ode mě něco navrch. Jestli mé hosty ale znechutíš, naúčtuju ti to celé a tu panenku si nechám i tak, jasné? Pojď Chiyoko!“ sdělila Toriko Miyano nekompromisně, načež se otočila na patě a odešla.
„Ah! Eh... Gomenasai, ojousan,“ probrala se hnědovláska zmateně, párkrát těkla pohledem z Toriko na Miyano a zpět, načež se blondýnce s rozpačitým úsměvem omluvila a odběhla za svou šéfovou.
„Co to tu děláš, Karo-chan!? A co má bejt ta roztomilá zástěra a šátek a-O-Oi!“ civěl na černovlásku překvapeně Goku, sjížděje ji pohledem od hlavy k patě a zpět, dokud ho kunoichi nepopadla a nezačala ho před sebou postrkovat k východu.
„Eh?“ zarazil se však muž stejně, jako černovláska, když se na schodišti objevila starší, téměř babičkovská paní. Její příchod vzápětí způsobil proměnu v chování černovlásky prakticky v opak a ta dostrkala Gokua zpátky na místo. Pohled, který do něho zabodla, už ale rozhodně tak milý, jako předtím, nebyl.
„Co se to tu sakra děje... Je todle ňákej kyougen nebo co...?“ pozoroval Kařin výraz s cukání v koutku úst a oka Goku.
„Saké... Pořádný saké bych prosil...“ dostal ze sebe nakonec.
„Oi, Karo-chan, seš to vážně ty, Karo-chan? Co to má bejt todle? Prohrálas ňákou sázku nebo tak něco?“ naklonil se poté k dívce černovlasý muž přes pult, když si nalil vrchovatý kalíšek a bez otálení ho do sebe kopl.
Kara Momochi
Tým Goku
"Vtip... tohle všechno musí být jen jeden velkej vtip." Zabědovala si černovláska, zatímco si nandavala zástěru a své vlasy sepnula do jednoduchého culíku.
"Tak to tu tedy nechám na tobě." Zasmála se stařenka nahlas načež po schodech zamířila kamsi do druhého patra aniž by si všimla frustrace v dívčině tváři. Kara si jen povzdechla a s nuceným úsměvem ve tváři zamířila přivítat první zákazníky restaurace. Jejich objednávky si poté zapsala na malý lísteček a rychlými kroky zase zmizela ve dveřích do kuchyně, které se nacházely na druhé straně pultu. Otenba mezitím seděl u dveří dávajíc pozor, aby se nikdo nepokusil nic ukrást po očku sledující, jak si jeho páníčka v kuchyni vede. Vzhledem k tomu, že byli její rodiče oba ninjové a neustále byli někde na misích si povětšinu času musela malá Kara vařit sama. Díky tomu pro ní vaření nebyl žádný problém, tedy krom toho, že to byla strašná otrava. Krom zmatených pohledů na znaky na její tváři však dostávala také nemalé zpropitné, takže to nejspíš nebylo až tak zlé. Možná jí to začínalo i bavit. V tom se však rozezvonil zvonek na dveřích oznamující příchod dalšího zákazníka.
"Vítejte." Zvolala jak nejmileji dokázala zatímco připravovala jídlo pro jednoho z již přítomných zákazníků. Objednávku nově příchozího si poté jednoduše zapsala načež zpoza pultu vytáhla flašku saké, kterou poté s malou skleničkou postavila před nově příchozího muže obývajícího jednu ze stoliček.
"Prosím." Usmála se mile a už už byla na cestě pryč. V tom jí to však celé docvaklo.
"Ty!" Zvolala naštvaně, popadla Gokua, kterého poté vlekla před sebou přímo ke dveřím z obchodu.
"Zmiz, zmiz, zmiz!" Bědovala naštvaně a už už chtěla hromotluka vyhodit.
"Děje se něco, děvenko?" Ozvalo se najednou ze schodů, kde stála stařenka sledujíc onu situaci se zmateným výrazem ve tváři.
"Eh... Já jen... Vítejte, vítejte, vítejte! Jen pojďte dál, co si dáte?" Vlekla najednou Gokua zase zpátky načež ho posadila na jednu ze stoliček kde muž předtím seděl. Pohledem hromotluka přímo propalovala zatímco netrpělivě čekala na jeho objednávku, i když ji už dávno věděla.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Yuu Haruko
Tým Nekomi
Skalní aréna
Stále si prohlížel svého soupeře. Yuu v něm ucítil značnou nejistotu, jakmile se okolo něj shlukli všichni tři. Problémy? Ty by se mohly naskytnou, pokud budeme na sebe moc upozorňovat. Posadil se trochu vzpřímeněji, aby lépe slyšel. Ale ne, nelíbí se mi to, jak tu okolo něj sensei chodí. Hm... Sledoval Okami, jak je celá poničená. Yuu si vzpomněl, že má nějaké nezbytné obvazy s sebou. Vytáhl je a pokusil se zvednout, ale docela ho zabolely záda ještě z boje. Dohrabal se k Okami a řekl: "Natáhni ruku, obvážu ti to." Pak jí podal druhý obvaz. Mezitím sledoval v periferním vidění scénku mezi sensei a jeho soupeřem. "Nejsem lékařský ninja, ale snad to ten obvaz alespoň zafixuje," odvětil a usmál se. Velmi namáhavě si opět sedl k batohu a povzdechl si. Začal se hlásit jeho rozemletý nos. Mezitím, co hledal něco, čím by utřel krev, se zarazil nad tím, co řekla sensei. No jasně! Tím se to vysvětluje. Mohlo mi taky dojít, že je ninja, byl velmi dobrý v taijutsu... Asi by mu nebylo příjemné, kdyby na něj někdo zíral za podobných okolností, a tak se dál hrabal v batohu a dělal, že to přeslechl.
Teku Naware
Tým Goku
Městečko Hama
Teku ignorovoval hromotlukovu poznámku a vydal se dál do ulic. Opět se pokusil zahloubat do tajemného šera svých myšlenek. Bezcílně se procházel a bloudil, lidi se mu spíše vyhýbali, takže do nikoho nevrazil. Když k němu kdosi promluvil, trochu zmateně se otočil. Nepostřehl přesně, co ten člověk povídal. Rozhlédl se a spatřil, že ve stínu jedné uličky se něco pohnulo. Nobo snad někdo? Celé to bylo nějaké zmatené. Teku se rozmýšlel, kam teď. Rozhodl se jít dál a nechat to plavat. Nestál o problémy, chtěl se jen projít, a pak sehnat prachy pro toho obra.
Okami Inuzuka & Yami
Tým Nekomi
Skalní aréna
Když Yuu zvedne palec, tak se na něj usměju. Následně položím ruku na Yaminu hlavu a začnu jí drbat po hlavě.
Když se na mě podívá kluk, kterého jsem viděla jak bojoval s Yuuem, tak si pro přeměřím pohledem a pak jen pokrčím rameny. Poté se podívám na své ruce na kterých jsou různé šrámy a tak si jen povzdychnu a poté se raději opět podívám na Yami. Když onen nově příchozí, začne mluvit, tak jen tázavé povzdychnu obočí.
Když sensei začala mluvit, tak jsem se na ní podívala a poté jsem opět přesunula pohled na toho kluka. 'Tady a nemít problémy no nevím,' řeknu si pro sebe. Následně jsem začala přemýšlet, jestli ještě vůbec zvládnu další boj, po téhle nakládačce.
Shiori Asakawa
Tým Tamaki
Les poblíž přírodního onsenu
„Dobře, jdu si teda zabalit věci,“ řekla Shiori. Byla moc nadšená, ale nechtěla to dát znovu najevo. Teď ji čekala důležitější věc a to balení. Hlavně tu nesmí nic zapomenout, sem se už nikdy nevrátí. Když byla hotová zjistila, že i ostatní mají zabaleno, a tak se nezdržovali a šli.
Cesta byla pohodlná a tichá. Shiori to vyhovovalo, mohla se ponořit do vlastních myšlenek nebo se kochat okolím. Jediná věc to kazila a na tu se musela sem tam po očku kouknout. Brr ten golem je fakt děsivý. U lidí se dá aspoň vypozorovat, jak se chovají a co asi provedou, ale u tohohle. Jak se asi chová kus šutru, když je naštvaný něco šťastný? Představila si to, ale vždy ji vyšel stejný obrázek. Povzdychla si. Tohle ji fakt iritovalo.
Nakonec došli k cíli. Odložili si věci a Tamaki hodil maso do vody. Pak se k nim vrátil a pronesl tu nejhorší větu pod sluncem. Co? To mě má učit on? To jako fakt? Chtěla mu to vytknout nebo se v tu chvíli i pohádat, ale nestihla to, Razaki se toho hned chytl.
Jo táááák, sensei. Založila si ruce na prsou a povytáhla jedno obočí. „Takže já můžu začít hned Ra-za-ki-K-U-N,“ vyslovila to normálně, až na poslední slovo, které s pomlkami odslabikovala. Takový špunt se nade mnou nebude převyšovat. Ach, kde je ostatním konec. V kolektivu se dalo tak dobře skrýt a poslouchat. Ale mít na krku jen jednu osobu bylo děsný. Nakonec řekla: „Dobře vysvětli mi, co mám teda dělat a potom mi to ukaž.“ Věděla, že teď se musí soustředit není čas na blbosti. V budoucnu jí to může zachránit krk.
Toriko
Tým Goku
Země Čaje, městečko Hama
Toriko její postoj napodobila, stejně jako zarputilý výraz ve tváři.
"V tom případě dva dvoulůžkové pokoje na tři noci včetně koupelí a čtyři tisíce pět set za tu pannu," odpověděla nesmlouvavě, načež zavřela oči. Její výraz v obličeji tak nabral smrtelně vážný výraz, který odmítavý postoj vůči nabídce paní Miyano jen podtrhoval.
Hlas druhé ženy, jež se připojil k rozhovoru, přiměl Toriko pootevřít levé oko a koutkem se po nabízející ženě podívat. Na pohled vypadala docela slušně, taková udržovaná, solidně oblečená, postarší větev.
"Je mi líto, ale tahle tanečnice je pro tenhle lázeňský dům," otočila se na patě čelem k nabízející ženě. Paže přitom spustila podél těla, stočila je za záda a ruce sepnula i s panenkou k sobě.
"Ale protože umíte ocenit mojí práci, vyřežu vám jinou," nahnula se do předu, v obličeji roztomile rošťácký výraz.
"Takovou, co bude přesně pro vás!" zamrkala zelenýma očima, které najednou vypadaly podstatně větší.
Razaki Oyasumi
Tým Tamaki
Les poblíž přírodního onsenu
Nakrčil ret a díval se stranou. Očekával pochvalu, ne zadání úkolu. V téhle póze zůstal až do cíle jejich cesty. Až tam si uvědomil, že tohle z něj dělá někoho dospělejšího.
"No jasně že jí to naučím!" zavýskl radostí a okamžitě začal přemýšlet, jak začít.
"Budeš mi říkat Razaki-sensei!" zazubil se na svou novou týmovou kolegyni. Bylo vidět, že si celou situaci vyloženě užívá a neuvěřitelně se jí baví. Tohle místo se mu líbilo. Ani nevěděl proč, jen se tu cítil dobře.
"Tak až budeš chtít, tak začneme." mrkl na Shiori a hned na to se otočil na jejich nového velitele.
"Naučíte mě pak za odměnu nějakou zajímavou techniku?" při slově "zajímavou" se bezděčně zadíval na golema, kterého nechal stát i s veškerou bagáží u jednoho stromu. Měl svého kamenného přítele rád. Připomínal mu, co všechno prožili se svým senseiem.
*Kdy ho asi zase uvidím?* zasnil se na moment.
Goku
Země Čaje, městečko Hama
Hromotluk se sice snažil, ale černovlásek jeho snahu beztak odbil a nechal ho na ulici, zatímco si to sám zamířil rychle pryč od něj.
Gokuovi naskočila žilka na čele.
„FAJN NO! ALE NIKDO TĚ NENUTÍ SE MĚ DRŽET JAK KLÍŠTĚ, VÍME!?“ zahulákal za odcházejícím mladíkem muž dopáleně. Pohledy kolem jdoucích, které tím na sebe upoutal, ale také nebyly moc příjemné. Černovlasý ninja si tak jen povzdechl a zabočil do restaurace po svém levém boku, ze které právě vycházela spokojeně štěbetající skupinka lidí, patrně z rodinného oběda či turisté.
„Za co... Fakt, za co...“ dřepl si Goku znaveně na barovou stoličku u pultu, na který se rozvalil, jako by za sebou měl dvě šichty v kamenolomu.
„Jeden shoyu ramen a saké prosim...“ poprosil černovlasou dívku, která zády k němu připravovala další jídla, načež se trošku narovnal a s podepřenou tváří dlaní se zadíval na sluneční brýle, které držel v levačce.
Toho kluka vážně nechápal.
Brýle nakonec prostě vzal a poté, co si z nádobky s hůlkami před sebou jeden pár vzal, do ní ony brýle zastrčil.
„Arigatou~...“ poděkoval černovlásce s úsměvem, když před něj položila jeho objednávku.
„Poslyšte slečno, kdy Vám tu končí šichta~? Máte dokonalý proporce na zvěčnění v ka-“ spustil, zatímco jeho oči putovaly výš a výš. Když se však dostaly k tváři, muž se zasekl a na chvíli mezi oběma zavládla trapná chvilka ticha.
„KA-KARO-CHAN!?“ vyjekl zděšeně Goku div z židle nespadl, civící nevěřícně na mladou nukeninku za pultem, se zástěrou kolem pasu a šátkem kolem hlavy.
Teku si to mezitím dál štrádoval ulicemi Hamy. Svého dobrodince se zbavil, takže mu nic nebránilo v tom vzít svůj osud a štěstí do vlastních rukou. To první, a možná i druhé, těžko říct, na sebe nenechalo moc dlouho čekat.
„Máš zajímavý oči, chlapče... Úplně jako on,“ prohodil k němu jeden kolemjdoucí, když ho Teku míjel. Kromě tmavomodrých kalhot a zelené vestičky bez rukávů měl ve tváři černé brýle s kulatými sklíčky a cigaretu v puse. Hned, jak černovláska minul, však kráčel ležérně dál, jako by na něho vlastně vůbec nepromluvil.
Pár očí, který se chlapce ze stínů celou dobu držel, to také viděl, načež se tvář jejich majitele na moment lehce zkrabatila v nespokojeném úšklebku a zmizela ve stínech úplně.
„Co...“ zamrkala na Toriko paní Miyano nevěřícně, „COŽES TO ŘÍKALA!?“ vyjekla.
„Dva dvoulůžkové pokoje na tři noci a čtyři tisíce ryou za tu pannu!? Zbláznila ses!? Nechám ti jeden jednolůžkový pokoj až do soboty včetně koupelí a za tu pannu ti dám tak tisíc a půl ryou!“ vychrlila na blondýnku svou protinabídku a založila si ruce nesmlouvavě na prsou.
„Já bych Vám za ni ty čtyři tisíce dala, slečno. Je to působivá práce,“ vmísil se však do jejich rozhovoru někdo další. Byla to elegantní, starší paní s šedinami na hlavě, oděná ve slušivém kimonu, kterou doprovázela mladší dívka s nákupní taškou, patrně slušebná nebo vnučka.
„H-Hoshi-sama...!?“ vystřídal Miyanin zarputilý výraz ve tváři výraz překvapení.
Teku Naware
Tým Goku
Městečko Hama
Doufal, že bude už mít klid, ale Goku si nedal pokoj. Černovlásek začínal mít pomalu vztek. Teku se na hromotluka a jeho výstup díval poněkud udiveně. S odporem si prohlédl sluneční brýle a pak se rozhlédl. Zdali je čumilové sledovali kvůli rudým očím, či kvůli Gokuovu výstupu, nebo kvůli obojímu, to se jednoznačně říct nedalo.
"Nemáš něco lepšího na práci? Třeba jít hlídat tu bláznivou bloncku?" zavrčel Teku, nenápadně strčil hromotlukovi brýle zpátky, pak kolem něj rychle proklouzl a odcházel ještě rychlejším krokem. Přitom se snažil udržet si od obra alespoň nějaký odstup.
Toriko
Tým Goku
Země Čaje, městečko Hama
S posledním utažením šroubku schovala malý šroubováček zpět k ostatním nástrojům a přidržela si hotovou panenku před obličejem, aby si ji mohla důkladně prohlédnout. Zkusmo zacvičila se všemi jejími končetinami i hlavou. Spoje se hýbaly lehce a bez drhnutí, přestože držely pevně a nevyklaly se. Na první i druhý pohled dobře odvedená práce.
"Hmmm," podepřela si Toriko bradu pěstí, zatímco před sebou držela v druhé ruce panenku, aby na ni dobře viděla. Vyřezaná byla přesně, smontovaná taky. Něco tomu ale pořád chybělo. Z urputného přemýšlení nad tím, co by to mohlo být, jí opět vyrušil ženský hlas, tentokrát podstatně zvučnější.
"Hmm?" zdvihla pohled k postarší ženě, jež na ní pravděpodobně celou dobu mluvila. Nebo mluvila jen o ní s těmi dalšími?
"Předvést svoje umění v lázních?" zopakovala po ní plavovláska, přimhouřila zamyšleně oči a ukazováčkem si začala klepat na rty. Na pohled se zdálo, že o ženině nabídce skutečně usilovně přemýšlí a zvažuje ji. Jediné, co se však Toriko honilo hlavou, byly dango knedlíčky. Spousta dango knedlíčků. A důležitá otázka - Kde se tu daly nějaké sehnat.
"Yosh! Proč ne," rozhodla nakonec po dlouhé odmlce a zelené oči stočila zpátky ke svojí panence. Přitom zalovila ve váčku na svojí noze, odkud vytáhla ústřižek žluté látky a rychlým obmotáním jí upevnila kolem panenčina těla jako tógu. Znovu si pak panenku v improvizovaných šatech prohlédla a konečně se ze země zvedla. Hotový výtvor přistrčila zmalované ženě před nos a volnou ruku si založila v bok.
"Předvedu tam, jak umí tancovat. A vy ji potom koupíte. Za 4 tisíce ryou," oznámila jí rozhodně.
"Taky chci dva pokoje se dvěma lůžky. Do soboty," vztáhla ruku s roztomilou tanečnicí nazpět a překřížila si paže přes prsa.
Nakomi Mei
Tým Nekomi
skalní aréna
"Hmm..." broukla Mei na odpověď, přičemž povytáhla pravé obočí a na rtech se jí objevil pobavený úsměv.
"Takže ty nechceš mít problémy?" založila si paže pod prsy, čímž ještě více vynikly, a pomalým krokem začala chlapce obcházet kolem dokola.
"To sis nevybral zrovna dobré místo. Tady je to samý problém," došla zpět na výchozí bod, zatímco si Shiho důkladně prohlédla ze všech stran. Byl dobře stavěný, tvarovaný a rozhodně to byl ninja na pokročilé úrovni. O krok přistoupila k mladíkovi blíž a naklonila se k němu o něco blíž.
"Nikdo ti neřekl, že ninjové sem nesmí?" sykla k němu tlumeně.
Goku
Země Čaje, městečko Hama
„E-Eh?“ odtáhla se od Toriko slečna z lázní zaskočeně.
Když poté blondýnka shrábla drobné, co se jí u nohou nastřádaly, a rozhodila je mezi přihlížející lid, z něhož začala většina jen překvapeně šveholit a šuškat si, při čemž asi dva nebo tři je začali horlivě sbírat, dalo se z výrazu oné slečny lehce usoudit, že na tohle vážně adekvátní reakci neměla.
„Co se to tu děje!?“ přiřítila se nasupeně po chvilce jakási starší, širší dáma s úhledným účesem a líčením ve tváři, a s rukama v bok probodla pohledem nejprve Toriko, a poté svou zaměstnankyni.
„To se nedokážeš zbavit ani žebračky, Chiyoko!?“ osopila se na hnědovlásku dáma.
„N-Ne! Tak to není, Miyano-sama-!“ zakoktala se oslovená a začala před sebou mávat dlaněmi.
„Tak ji okamžitě vyhoď! Nebo-!“ soptila dál majitelka lázní, když tu k ní přistoupil ona starší paní, která předtím kunoichino umění tak chválila.
„Promiňte, ale ta slečna není žebračka,“ namítla přísně, „je to umělkyně! Jen se podívejte, jak krásnou panenku tu za tak krátkou chvilku vyřezala,“ pobídla obě dámy babička.
„Huh?“ nechápala nejprve paní Miyano, o čem to ta babka mluví, ale když se na vlastní oči přesvědčila, co Toriko stvořila, a prohlédla si, jak obdivně ji její publikum sleduje, mihlo se jí v očích pár pomyslných ryou.
„Poslyšte, slečno,“ oslovila vzápětí Toriko laskavě, „neměla byste zájem předvést své umění u mě v lázních, před publikem? Štědře bych se Vám odměnila!“ vrněla Miyano dál.
O pár ulic dál mezitím Goku s pomyslnou kapkou na čele sledoval, jak ho Teku kompletně zignoroval a raději zrychlil.
„Co má ten kluk za problém...!?“
„To ses jako ještě nepoučil!?“ dohnal Tekua Goku a plácl mu dlaň na hlavu.
„Já chápu že seš nejspíš hrdej na to kým seš nebo tak něco takže proč to skrejvat, ale ty tvoje rudý kukadla fakt poutaj zbytečnou pozornost! A to by mělo bejt to poslední, o co bys měl stát... A já vo to taky nestojim! Leda by to bylo kvůli mýmu umění!“ sehnul se k chlapci Goku a natočil si jeho hlavu tak, aby mu mohl pohlédnout z očí do očí.
„Tydle sem ti koupil za-... Tydle mě ten hodnej pan prodavač dal když sem mu řek že sem totálně švorc a vychválil sem mu jeho krámek do nebe, oukej? Takže by vod tebe bylo hezký kdyby sis je vzal!“ podal Tekuovi muž ony brýle s černými sklíčky, co měl předtím sám na nose, tvářící se při tom, jako kdyby to celé dělal z donucení.
Že je při tom pozoroval pár očí, sdílejících podobný odstín rudé s těmi Tekuovými, ani jeden netušil.
„Můj ty dobrý osude!“ rozplývala se mezitím stařenka, které Kara pomohla s dřívím až do jejich rodinného podniku, kde se podával ramen.
„Ty jsi vážně ta nejlepší pomocnice, kterou jsem tu kdy měla!“ chválila žena černovlásku. Její nelibosti si buďto nevšimla, a nebo ji záměrně přehlížela.
„A zrovna dnes! Když mám tak plno! Určitě by mě tu z toho bez tebe trefil šlak! Ah můj ubohý manžel, jen na to pomyslet...! Tu cibuli krájej na menší kostičky,“ opřela si stařenka dramaticky čelo o hřbet dlaně, načež neopoměla Kaře věcně poradit, než opět odplula k pultu přijmout další objednávku.
Kara Momochi
Tým Goku
Země Čaje, městečko Hama
Skok za skokem se prodírala lesem až narazila na jeden z vyšších stromů odkud měla dobrý výhled na město a kde se také po chvilce usadila. Vypadá to, že Toriko se rozhodla sehnat peníze vyřezáváním ze dřeva, zatímco Teku se prozatím jen toulal městem.
"Pff... Taková otrava." Odfrkla si černovláska a seskočila ze stromu míříc směrem pryč od města. Po pár krocích se jí ale z náruče prodral Otenba, který seskočil na zem a postavil se černovlásce do cesty.
"Ha? Co to děláš?" Zeptala se překvapeně snažíc se štěně obejít. Otenba se však jen tak lehce nenechal a své páníčce se opět postavil do cesty.
"Nechápeš to? S těmihle nás nic dobrého nečeká. Musím na nás oba dávat pozor, což s nimi nejde, jsou jako magnet na potíže." Konstatovala tiše a snažila se pokračovat v cestě, Otenba však ne a ne ustoupit.
"Co to s tebou je?" Zvolala černovláska trochu podrážděně, ale to už se jí Otenba zakousl do nohavice a táhl jí zpátky směrem k městu.
"Hej! Nech toho!" Zakřičela Kara nahlas. V tom se však z povzdálí ozval neznámý hlas.
"Haló! Je tam někdo?" Zaznělo najednou opodál. Dvojice se na sebe jen podívala a jak Kara, tak Otenba nechali prozatím neshody stranou a připlížili se k místu, odkud neznámý hlas vyšel.
"No to... Myslela jsem si, že jsem někoho slyšela." Zamumlala si stařenka, která se v bolestech krčila u země držíc si rukou záda s košíkem plným dřeva vedle ní. Černovláska si jen tiše povzdechla a vylezla zpoza stromu.
"Z-Zdravím." Zakoktala nervózně a promnula si krk. "Omlouvám se za ten hluk, zrovna jsme byli na cestě pryč."
"Ah!" Vykřikla stařenka vyděšeně když se zpoza stromu Inuzuka vynořila. Ihned se ale vzpamatovala a její oči se rozzářili skoro jako by zrovna dostala ten nejlepší nápad na světě.
"Mohla by jsi... mohla by jsi mi pomoct s tím dřevem? Už jsem stará a sama to neutáhnu. Byla by jsi tak laskavá? Štědře bych se ti odměnila." Naříkala stařenka a její pohled byl tak zoufalý, že by jí snad nikdo na světě nedokázal odmítnout.
"Ale já byla zrovna na cestě..." Začala černovláska a už už se otáčela pryč, při pohledu do očí stařenky jí však něco trklo. Skoro jako by si vzpomněla jak tenkrát doma ve vesnici pomáhala matce s těžkými věcmi.
"Čert to vem." Povzdechla si černovláska a vzala koš se dřevem na záda. Společně se poté vydaly směrem zpátky do města.
Došly až k nějaké postarší restauraci v centru vesnice, kde se stařenka zastavila a gestem ruky naznačila černovlásce, aby přišla blíž.
"Tak jsme tady. Naše rodina tu už po generace provozuje tuhle restauraci, ale hádám, že tě moje řeči asi moc nezajímají, co? No, slíbila jsem ti odměnu, takže..." Začala stařenka a nachvilku zmizela uvnitř restaurace. No, alespoň něco dobrého z toho všeho přeci jen bylo, teď alespoň bude mít peníze, aby se mohla vytratit. V tom se však stařenka vrátila. V rukou však nedržely žádné peníze, nýbrž zástěru a na její tváři se objevil milý úsměv.
"Když si byla tak hodná a pomohla mi, řekla jsem si, že bych tě tu u nás mohla zaměstnat. Jsme malé město, takže je tu o práci vcelku nouze. Nemusíš mi děkovat." Prohlásila hrdě a podala zástěru černovlásce. Ta však nevypadala zrovna dvakrát nadšená.
"Eh... To jako vážně?" Zamrmlala nevěříc svým očím, které jí těkaly ze stařenky na zástěru, skoro jako by se měla každou chvíli psychicky zhroutit.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Teku Naware
Tým Goku
Městečko Hama
Teku se snažil urovnat si v hlavě myšlenky. Kvůli té otravné blonďaté slepici, o kterou měl Goku z nějakého neznámého důvodu velký zájem, k tomu jaksi neměl příležitost. Procházel ulicemi a snažil se ignorovat okolí. Docela se mu to dařilo, než minul jeden stánek se suvenýry, kde zaslechl jakýsi povědomě znějící pazvuk.
Teku se ohlédl. Spatřil tam Gokua se slunečními brýlemi, který poznamenal, že prý je rudoočko rád středem pozornosti. Teku se zamračil. On o žádnou pozornost nestál. To, že mu jeho jedinečná schopnost zabarvila oči do ruda, nebyla jeho chyba. Chvilku se díval na toho přihlouplého hromotluka, pak se otočil a trochu rychlejším krokem se od něj vzdaloval.
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Les poblíž přírodního onsenu
‚Ona je tak roztomilá!‘ zavrněl v duchu Tamaki, zatímco ho další slova srazila zpět na zem. „Může, může,“ povzdychl si a rozešel se.
„V tom případě pro tebe mám úkol, Razaki,“ zarazil si ruce do kapes a nahrbil se. Kdy se z něj stala chůva?
Nechal chlapce tápat, dokud nedorazili ke zmíněnému rozšíření koryta. Tamaki si vyhledal stín a začal přebalovat kusy masa do nepromokavých pytlíků, které u sebe nosil. Nestál o to, aby voda svaly úplně rozmočila.
„Takže Razaki,“ oslovil jej znovu mladík. „Naučíš tady Shiori-chan chodit po vodě. Ukážeš jí, jak se to dělá a tím budeš cvičit i ty.“
Toriko
Tým Goku
Země Čaje, městečko Hama
Plavovláska seděla poklidně na holé zemi, zády se opírala o zeď lázní a naprosto ignorovala svoje okolí. Nevšímala si proto ani lidí, kteří se kolem ní postupně začínali kupit, nebo jí dokonce házali peníze pod nohy.
Její oči se upíraly k dřevěnému špalku, který se s ubíhajícími hodinami začal měnit na několik zmenšených částí lidského těla.
Jakmile byla s hladkými liniemi končetin i dívčí tváře spokojená, schovala dlátko zpět do koženého pouzdra a vytáhla pro změnu malý šroubovák s několika nýtky a šroubky, kterými začala připojovat ruce i nohy k tělu.
Z naprostého soustřední jí vyrušil až ženský hlas, který k ní začal promlouvat.
"He?" zdvihla k ní Toriko tvář s tázavým výrazem. Teprve poté se konečně rozhlédla kolem sebe.
"Vy myslíte tohleto?" šťouchla nohou do hromádky mincí, jež se u ní nakupila a opět zdvihla k ženě pohled. Rukou přitom shrábla peníze.
"Teď se vám sem lidi pohrnou!" zazubila se, když je rozhodila mezi přihlížející lidi a vrátila se k sestrojování svojí panenky.
Goku
Země Čaje, městečko Hama
„Kara-chan, kowai...(Jsi děsivá, Karo-chan...)“ stekla muži se rty semknutými do tenké linky pomyslná kapka po čele, když viděl, jakým pohledem ho černovláska probodla.
Ta se pak prostě sebrala a zmizela v lese, zatímco se Toriko usadila přímo ke vchodu do lázní a Teku se vydal do ulic města.
Goku tak prakticky osiřel, a tak si jen povzdechl, načež se sám ztratil v ulicích a uličkách Hamy.
„No né, to je ale pěkné!“ prohlásila unešeně jedna starší paní, která se se svým manželem zastavila u vyřezávající Toriko.
Kolem dívky se začínal tvořit menší hlouček přihlížejících, které zajímalo, co to dívka dělá, a které fascinovala její práce s dřevem. Před blondýnkou se rovněž začínala tvořit hromádka z drobných.
„Promiňte, slečno,“ oslovila ji však vzápětí dívka, zaměstnaná v oněch lázních, „nezlobte se, ale mohla byste jít žebrat jinam? Paní vedoucí to vadí, prý je to špatné pro byznys,“ vybídla ji slečna smířlivě.
Teku se mezitím procházel po Hamě a rozhlížel se po nějaké šanci výdělku.
Lidé, které míjel, se dělili na dvě skupiny. Ta větší se za ním otáčela a dost okatě si ho prohlížela, ta menší si jeho očí nevšimla a tak ho ignorovala.
Nejnadějněji se zatím asi jevila malá herna, kterou minul. Tedy když měl jeden štěstí, a nebo uměl vážně dobře švindlovat. Všechno ostatní služby spíš nabízelo, než hledalo.
Po téhle stránce Hama nepůsobila nikterak výjimečně. Potraviny, stánky, suvenýry, všechno možné, co by člověk v takovém městě očekával.
„Oi,“ oslovil Tekua po chvilce známý hlas. Když se za ním mladík ohlédl, mohl spatřit Gokua, jak se opírá o sloup jednoho obchodu se suvenýry, který prodával mimo jiné také sluneční brýle, z nichž měl muž jeden pár nasazený na nose.
Nutno podotknout, že se k němu hodily asi jako brusle k vozíčkáři.
„Takže ty máš rád když seš centrem pozornosti, hmm?“ pronesl muž a poupravil si brýle na nose jako nějaký cool profesor z vyšší střední.
Shi
Tým Nekomi
Aréna
Kluk pomalu přicházel k sobě. Nakonec to možná zase tak nepřehnal. Shi musel uznat, že přes svou nezkušenost byl jeho soupeř šikovný. Nakopnutá žebra se stále hlásila.
"Sametový lůžko po kapsách nemám." odsekl Shi. Nebyla to vina toho kluka, ale najednou kolem nich bylo až příliš lidí.
"Díky." prohodil k ženě a dál jí nevěnoval pozornost. Než mu došlo, že za normálních okolností náhodní cizinci nechválí. Než ale stihl cokoliv dodat, objevila se na scéně další holka, která nesla stopy zápasu.
*Jestli takhle vypadá vítěz, nechci vidět poraženýho.* zašklebil se Shi.
Chcíplotina na zemi a dívčí zombie se evidentně znali. Dost možná šlo o nějakou skupinu. Patřila k nim i ta žena?
Shi mimoděk sevřel ruce v pěst a dvěma kroky se dostal mezi příchozí holku se psem a exsoupeře.
"Hele, nestojim o žádný problémy, jasný?" takhle hloupě se nechat obklíčit by bylo to nehorší, co by se mu momentálně mohlo stát.
Kara Momochi
Tým Goku
Na cestách po zemi Čaje > Země Čaje, městečko Hama
Tiše si povzdechla sledujíc Toriko se znechuceným výrazem ve tváři. Ona sama sice taky Gokuovu slabost pro ženy už párkrát zneužila, ale nebylo tohle už trochu moc?
"Nechtěly by jste vy dva trochu soukromí?" Pronesla tak trochu do větru a dál nezaujatě pokračovala v cestě. Jedna věc na tom všem byla ale přeci jen dobrá, a to to, že Kara už nebyla pod takovým dohledem, jako předtím. Její místo jednoduše zaujala Toriko a ona sama teď měla alespoň nějaký ten čas pro sebe.
Cesta ještě nějakou tu chvíli pokračovala, než Goku odbočil do lesa za účelem přenocování. Ne, že by se černovlásce zrovna dvakrát chtělo spát pod širákem, ale rozhodně už neměla sílu ani nervy někde hledat nocleh a tak si jednoduše ustlala pod stromem, kde se spolu s Otenbou stočili do klubíčka a brzy na to usnuli.
Za jednu věc mohla být Takovi a jeho bandě přeci jen vděčná, díky nim v noci spala jako špalek. Těžko ale říct, jestli to byla dobrá věc, jelikož Toriko a Tekuovi pořád tolik nevěřila, ale kdyby se jí přeci jen chtěli pokusit zabít, nejspíš by to udělali už dávno. Trošku nemotorně se protáhla a s trochou nechutě se i s Otenbou a ostatními vydala opět na cestu. Tělo jí bolelo, jako by na ní ve spánku popadaly balvany, což byl nejspíš následek za přenocování v lese. Musela se tedy během cesty neustále protahovat, aby byla vůbec schopná fungovat.
Naštěstí kde se vzalo, tu se vzalo na ně zpoza stromů vykouklo město a Kaře se hned zřetelně udělalo líp - o to víc, když zjistila, že tam mají horké prameny.
"Ah..." povzdechla si, "konečně trocha štěstí, už se nemůžu dočkat, až si dám koupel." Zasnila se nachvilku, když v tom si uvědomila tu hrozivou skutečnost.
"Ani o tom nepřemýšlej." Otočila se křečovitě směrem ke Gokuovi s chladným výrazem ve tváři. Nakonec se ale přeci jen usmála načež si vzala Otenbu do náruče.
"Tak já mizím." Oznámila tiše a už už byla na cestě pryč. V tom se však ozval Goku zadávajíc všem úkol sehnat devět tisíc ryou.
"No, uvidíme." Odfrkla si černovláska a rychlým skokem zmizela i s Otenbou mezi stromy.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게