Než se rozhodnete jakékoliv z níže uvedených míst navštívit, napište o svém úmyslu adminovi místnosti. Ne každé místo je tím, čím se jeví být, a tudíž budete nejprve potřebovat nějaké info, než se tam vydáte.
Tsuiraku Heki
Padající slza je vodopád na území země Ptáků, kde před léty zemřela Toki, feudální paní země Ptáků, při politickém atentátu. Říká se, že když je bezměsíčná noc, často ta je vidět jak její duch tančí na hladině. Ať už je to pravda nebo ne, toto místo se stalo symbolem pro ty, co věří, že v lidech existuje dobro a naděje.
Údolí zúčtování
Toto stinné údolí je zahaleno v mlze, která prakticky nikdy nemizí. Tato mlha je tak hustá, že je prakticky nemožné v ní bez nějaké oční techniky jako je Byakugan nebo Sharingan cokoliv vidět. Údolí zúčtování je proslulé nejen bylinou zvanou Rostlina oční léčby, která prý dokáže zázraky, jde-li o léčbu nemocí či zranění, týkajících se očí, ale také legendou, dle které je toto údolí útočištěm bytostí, připomínajících lidi, které prý nemají oči a chodí po čtyřech jako zvířata.
Kinumichi
Tato cesta je nejrychlejší spojnicí mezi Kumogakure, Konohagakure a Sunagakure no sato. Ikdyž není příliš pohodlná, je zdaleka nejrychlejší, ovšem je také oblíbeným tábořištěm banditů a pro uspěchané obchodníky často i smrtelně nebezpečná, proto se stala oblíbeným letoviskem všech silnějších ninjů s vražednými choutkami, kteří se sem chodí zabavit vražděním mnohdy nezkušených banditů, kteří sídlí podél cesty.
Karigoya
Karigoya je malé sídlo v jendom z bočních údolí Země démonů. Tamní půda je velice úrodná, což dokazují divoké lesy v údolí. Dlouhou dobu bylo toto sídlo, původně vytvořené jako letní sídlo kněžky, nepoužívané. Znovu obydleno bylo až před několika málo lety, kým, to však není známé.
Akagahara
Jedná se o palouček obehnaný skalisky, plný pastí a nástrah, který se kdysi využíval namísto chuuninské zkoušky. Každý, kdo se odtud vrátil živý, byl uznán chuuninem. V centru se nachází malá soška, které když se člověk dotkne či s ní pohne, spustí mechanismus, který aktivuje dřevěné loutky, které vylezou z úkrytů ve zdech a vrhnou se na dotyčného. Loutek je zde neznámé množství, takže je velice těžké se jich zbavit. Lze je však deaktivovat vrácením sošky na její místo.
Sora-ku
Zdánlivě opuštěné město. Ve skutečnosti zde ale kvete černý trh se zakázanými zbraněmi a technikami díky obchodníkům, kteří zde žijí a skrývají se před autoritami. Pocestní, co sem zavítají, buď dobře vědí, do čeho jdou, a nebo se obvykle nedožijí rána.
Díra
Jedná se o jakousi oázu kdesi na hranicích Země ohně, uprostřed jinak neúrodné pustiny. V jejím centru se kdysi nacházela vesnice Tonika. Podle legend byla Díra kdysi dávno svatyní s mnoha poklady. Někteří dokonce tvrdí že se v ní nachází mocný zdroj nadpřirozené energie. Dnes je však toto místo naprosto opuštěné. Lovci pokladů odtud už ukradli vše, co šlo, a víc se sem nikdo nevrátil.
Hora Katsuragi
Na vrcholku této hory se nachází malé sídlo bývalého klanu Tsuchigumo, který zde kdysi dávno střežil mocné kinjutsu, schopné srovnat se zemí plocho několik kilometrů velkou. Bariéra, která toto místo kdysi chránila, drží dodnes, a přesto, že je dávno známé, že ono kinjutsu již neexistuje, mají zdejší evidentně stále co chránit.
Stanice odměn v Zemi ohně
Tajné místo černého trhu, kde si námezdní lovci vyzvedávají odměny za své úlovky, tvářící se navenek jako pouhý obchod s občerstvením pro pocestné, dohlížející zároveň na chod zdejšího vedení vysokého napětí. Za jedním z pisoárů se ale nachází tajná místnost, kde probíhají všechny ilegální transakce a výkupy těl.
Ostrov přivolání
Ostrov na východ od Země ohně a na jih od Země blesků. V dávné minulosti zde skupina vědců experimentovala se všemi možnými živočichy ve snaze stvořit ultimátního tvora pro Kuchiyose no Jutsu, což se jim i podařilo. Jejích výtvor se jim ale vymkl a všechny je povraždil, načež byl později sám zabit skupinkou ninjů z Konohy. Od té doby je tento ostrov opuštěný. Kdo ví ale, kolik nezdařených experimentů se zde zabydlelo?
Údolí mraků a blesků
Údolí mraků a blesků se nachází na území bývalé Země blesků. Pahorek tu střídá pahorek, mezi nimiž se rozléhá rozsáhlá vodní plocha. Vzhledem k nadmořské výšce se zde také často tvoří mraky přímo u země.
Město Shukuba
Shukuba se nachází na území Země ohně, nedaleko Konohy. Toto město se zaměřuje prakticky jen a pouze na „turismus“. Nachází se zde nespočet motelů, veřejných domů, kasín a lázní. Kvůli blízkosti Konohy zde ale podsvětí moc nekvete. Pro ninju je zde nebezpečí v podobě peněz, alkoholu a žen však na každém rohu.
Ostrov Nanaku
Další ostrov na východ od Země ohně a na jih od bývalé Země blesků. Tento ostrov je proslulý bohatými zásobami léčivých bylin, ale také jedovatých rostlin. Ráj pro každého medika či traviče.
Bufet Kari života
Tato malá restaurace, ležící v Zemi řek, je rájem pro masochisty či milovníky opravdu pálivých jídel. Recept na proslulé Kari života se zde dědí a ani v současnosti nepřestává ničit chuťové pohárky hostů, co sem zavítají.
Sedmá fronta
Bývalé bojiště Čtvrté velké války ninjů. Pustina s podivnou, růžovou půdou, koncentrovanou poblíž jezera, kterému vévodí ocelová socha, připomínající odpočívajícího bůžka. Hrubé zacházení či prudký pohyb se zde nevyplácí. Ze země se totiž může zvednout mračno růžového prachu, který je jedovatý.
Ocelová socha je dutá, plná různých místností a chodeb, díky čemuž je často využívána lidmi na útěku či pašeráky.
Hrad Kazahana
Dnes již pouze trosky kvůli požáru, který před mnoho lety hrad Kazahana zachvátil. Říká se, že je v této zřícenině v Země sněhu ukryt poklad, ale málokdo tomu věří.
Tréninková jeskyně
Opuštěné sídlo neznámého šlechtice, které dnes již neslouží nikomu, leda náhodilým pocestním či těm, co hledají klid na sebezdokonalování. Většina prostor je vyhloubena ve skále a dřevěný zbytek je relativně zachovaný, skýtající celkem pohodlné bydlení i po tolika letech, za což může možná to, kolik dočasných majitelů se zde vystřídalo a komplex používalo.
Stanice odměn v Zemi země
Tato věž, působící navenek jako poutní místo, plní stejý účel, jako stanice v Zemi větru. Běžný poutník si zde může odpočinout a posilnit se, ti zasvěcenější si přijít na nemalý peníz.
Rouran
Z kdysi majestnátního království v Zemi větru velikosti města dnes zbyly jen trosky. Podle legend se zde nachází brána do minulosti.
Les Jofuku
Les rozléhající se na stejnojmenné hoře na hranicích Země ohně. Povídá se, že je prokletý. Co se ale ví jistě, je, že zde roste bylina Jofuku, která prý dokáže divy, jde-li o výrobu léčiv na šlachy, vazy, svaly a kosti.
Východní, velká, písečná duna
Opuštěná duna kdesi v Zemi větru, které dominuje obrovský, plochý kámen, který byl kdysi dávno využíván Orochimarem jako jeden z jeho úkrytů. V ne tak daleké minulosti se zde ukrývala banda nukeninů, když unesli feudálního pána Země větru, než byli zlikvidování ninji ze Sunagakure.
Ostrov Mokuzu
Ostrov ve tvaru měsíce, kde si cestovatelé doplňují zbraně a zásoby. Je sídlem podsvětí a černého obchodu. Lapkové si zde rádi smlsnou na jakémkoliv neopatrném mořeplavci, který sem zabloudí, aniž by věděl, co za ostrov to je. Kdo při příjezdu nedá tajný signál, riskuje být potopen a oloupen.
Goku
Země Čaje, městečko Hama
Nejprve opustila hostinec jedna dívka, a po ní i druhá. Obě v ne zrovna dobrém rozpoložení, i když každá měla pro to své své vlastní důvody.
To teď Gokua ale nezajímalo. Jeho pozornost patřila jen a pouze chlapci, co před ním stál, držící se za poraněnou ruku a propalující ho umíněným pohledem.
Když se skutečně rozmluvil a začal ze sebe sypat, co se stalo, Goku ztuhl, jako kdyby něco takového vůbec nečekal, i když se toho celou dobu dožadoval.
Bylo to tak... Ten kluk to vážně udělal... Ten jeho výraz, to jak to říkal... On to myslel vážně! Vážně to udělal! Byl stejný jako oni!
„To myslíš vážně...!?“ procedil Goku skrz zatnuté zuby, „fakt si toho týpka zabil? Jen tak?“ nahrbil se černovlasý muž se zatnutými pěstmi a stínem v očích, jak se snažil vypořádat s návalem vzteku a znechucení.
„CO SI MYSLÍŠ ŽE JE ŽIVOT ZAČ, HA!?“ zahromoval na chlapce, když do něho opět zabodl svůj pohled, přetékající zlostí.
„Prachy, pýcha, hrdost, k čemu to je dobrý, ha!? Proč je to něco víc než život, HA!? Lidskej život nejde vrátit, jen sebrat! Když někoho zabiješ, je hotovo! Když umřeš, je po všem! Chápeš!? CHÁPEŠ!? Žádný druhý šance! Nic! Jen bolest tu po sobě necháš!“ křičel Goku na Tekua. Nakonec se ale přeci jen zdánlivě uklidnil, povolil zatnuté pěsti a svěsil ruce podél těla.
„Todle nesnášim...“ hlesl a otočil se k chlapci zády, aby si vzal z baru láhev se saké.
„Nesnášim lidi, co si nevážej života...!“ zabodl do chlapce svůj pohled plný výčitek a znechucení, když se otočil, načež ho odstrčil stranou a prošel kolem něho vrávoravě ke dveřím.
„Už mě nechoď na voči...!“ pohlédl na Tekua Goku naposledy přes rameno, když se krátce zastavil ve dveřích, načež je bez servítek rozrazil a zmizel mu z dohledu.
Inuzuka Kazuko a Egao
Tým Saito
V tábořišti
Ze zamyšlení dívku vytrhla Saitova poznámka. Byť ji pronesl s úsměvem a tudíž zřejmě relativně přátelsky, v dívce hrklo. Byla natolik zabraná do sledování Egaova tréninku, že zapomněla na svůj vlastní. A teď nejspíš vypadá jako líný člověk, který se snaží vyhýbat svým povinnostem. Což Kazuko rozhodně nechtěla. A ani taková nebyla.
Mlčky a s pohledem sklopeným k zemi se tedy postavila a pokusila se zkusmo vytvořit první plamínek. Stále ještě byla krapet vyvedená z míry, takže se modré světélko chvíli divoce míhalo než se ustálilo v klidu. Potom šedovláska zavřela oči, věděla, že by jí to mohlo pomoci, a Saito mohl pozorovat, jak se kousek od prvního modrého plamínku pomalu vyloupnul druhý. A pak třetí, čtvrtý, pátý... pomalu, ale s čím dál neochvějnější jistotou. Kazuko raději nechávala své oči zavřené. Připadala si tak jistější. Nemusela myslet na to, že před ní stojí Saito a pozoruje ji. Jediné na co se soustředila bylo deset, jedenáct, dvanáct modrých plamínků, které už se nevznášely jen na její dlaní, ale i v kruhu kolem. Teprve třinácté světélko rozhodilo dívčino soustředění, modré ohýnky mihotavě zmizely a dívka instinktivně otevřela oči.
Neopovážila se zadívat na Saita. Na jednu stranu byla ráda za pokrok, který učinila, ale zároveň to nebyl žádný závratný kousek. Šedovláska se bála, že Saito bude jejím tréninkem, jejími schopnostmi i její snahou zklamán.
Egao v jednu chvíli zamrznul ve fázi neúplného úspěchu a nějak se prostě nemohl pohnout dál. Proto mu přišla Saitova rada ohledně koncentrace pouze do jednoho místa náramně vhod. Jakmile se začal soustředit jen na část srsti pokrývající jeho hřbet, dokázal brzy dosáhnout lepších výsledků. Až měl najednou skoro pocit, jakoby jeho záda pokrývalo jakési brnění. A pak už bude jistě stačit jen pomalu rozšiřovat oblast, kde se pokouší tohohle zvláštního pocitu dosáhnout.
Právě se koukám na novou sérii Sherlocka, takže pro mě mějte pochopení a odpusťte mi až se budu chovat jako psychický labilní narušený magor...
(Ups, tak se vlastně chovám pořád. Ehm ehm... no... eh, raději to nechme být.)
Toriko
Tým Goku
restaurace, vesnice
Když se ozvala ohlušující rána doprovázená praskáním dřeva, v níž zcela zanikl její dotaz na plakát, Toriko sebou polekaně škubla a s doširoka rozevřenýma očima zůstala strnule stát. Aby někdo jedinou ranou rozmlátil celý barový pult, nebylo právě normální. Dokonce ani když měřil něco přes dva metry a svaly se mu boulily na každém centimetru.
Náhlý výpad vůči Tekuovi přiměl plavovlásku stáhnout hlavu mezi ramena a bleskově mezi dvojicí přeskakovat zorničkama. Byla napjatá, jako by to byla ona, s kým Goku třepal ve vzduchu jako s hadrovou panenkou a tvářil se přitom jako zuřivý grizly. O co přesně tady šlo? A co byl vlastně Goku zač? Obě otázky se Toriko mihly hlavou, ovšem okamžitě je vystřídala prudká reakce na řev, který následoval.
Dívka se v okamžiku naježila jako divoká kočka a se zablýskáním v očích se celá nahrbila. Ani v běžném stavu neudržela příliš mnoho myšlenek pohromadě, když ale Goku začal křičet, opustily ji i ty poslední a celá její mysl se scvrkla pouze na řev, rezonující jí jako ozvěna v uších. Druhý výkřik, který patřil pro změnu Kaře, po němž se černovláska uraženě zdejchla, zafungoval na Toriko jako kopanec. Snesrozumitelným zaprskáním se stáhla nazpět a s otočkou na patě se vyřítila z restaurace stejně divoce, jako do ní vpadla. Dveře za ní jen s rachotem zapadly.
Nekomi Mei
Tým Nekomi
skalní aréna
"Tolik sebevědomí..." točila koutek rtů do pobaveného úsměvu. Bylo očividné, že ji mladkovy reakce více bavily, než aby v ní vyvolávaly obavy či nejistotu. Její neochvějně sebejistý, autoritativní postoj na druhou stranu hrůzu trochu budil.
"Jak se to vezme. Mě už to docela dobře znají," odpověděla na jeho otázku neurčitě, načež svěsila paže podél těla a přiblížila se o dva kroky blíže ke chlapci.
"Nemusíš být tak napjatý. Po krku ti nikdo nejde. Spíše naopak. Mám pro tebe určitou nabídku. Možná tě bude zajímat," prohodila sběžně a ve fialkových očích se jí zalesklo.
Teku Naware
Tým Goku
Restaurace
Když Goku Tekua pustil, bylo to trochu hruběji, než očekával. Proto se také zapotácel a spadl. Hned se ale postavil. Upřeně se podíval na hromotluka.
"Byl jsem se schovat před deštěm do jedné putyky a tam mě začal ponižovat nějakej haj*l, tak jsem mu ukázal, že si to nemá dovolovat. Řekněme, že už nikdy nikoho s*át nebude. Z kapsy mu vypadly prachy. Já si řek, že už mu budou k ničemu. Mezitím se tam strhl chaos, a při tom jsem se zase zranil já. Nebo líp, někdo zranil mě tak, že po mě hodil kudlu. Pak jsem jim utek, došel jsem sem, a dál už víš..." odříkával Teku poněkud otráveně nedávné události. Nespouštěl obra z dohledu, připravoval se uhnout, kdyby se rozhodl udělat nějakou blbost.
Saito Hashu
Tábořiště
"Tenno, jestli chceš trénovat tak, aby ses mu vyrovnal, můžu ti navrhnou režim, který by to v dohledné budoucnosti dokázal, ale budeš potit krev." Pousmál se Saito ponuře nad Tennovou poznámkou a pak se chviličku díval na Egaa jak ježí srst. "Začni od malých míst, kde je to pro tebe přirozené, například jen hřbet nebo oca..." Než to stihl doříct,
rychle se zarazil, protože si najednou nebyl jistý, jestli neježí ocas jen kočky. "Prostě jen kde je to přirozené, uzavřel to spěšně."
Poté co dal Egaovi pár dalších drobných typů jak začít se obrátil na Kazuko. "A jak to jde tobě s tréninkem? Nemůžu tě přeci nechat jen tak sedět, když ostatní trénují. "zasmál se a pobídl dívku aby ukázala co už umí z techniky, kterou jí ráno ukázal. Mezitím sám začal připravovat večeři, která se skládala z jejich skrovných zásob uzmutých z úkrytu. Něco však bylo jinak než předtím. Nebylo to zjevné, pokud pozorovatel neznal Saita, ale nyní, na rozdíl od předešlých dnů, byla v jeho pohybech jakési ztuhlost. Jako by mu něco bralo jeho obvyklou sílu a dělalo z něj zase jen obyčejného člověka. Tahle ztuhlost se projevovala pouze drobnostmi jako malinko pomalejšími pohyby a ztrátou oné nelidské
přesnosti při zacházení s čepelemi. Avšak asi nejzjevnějším projevem Saitovy nepohody byly občasné míhání očí, kterými každých několik vteřin pozoroval okolí, jako by na ně měl někdo vyskočit každým okamžikem.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Les poblíž přírodního onsenu
„Kuso,“ přetočil se Tamaki a zabrzdil těsně před tím, než zády narazil do stromu. To proto nechtěl nikoho na krku a už vůbec ne nějaké teenagery! Dělali si, co chtěli, a byli hrozně zbrklí!
Hikari naštěstí zachránil Razaki, kterému se kdo ví proč natáhla ruka a strhla dívku vzad, zatímco Shiori zaútočila na nepřítele a… Všechny oslepila. ‚Já se z nich zblázním,‘ mrkal mladík, ač nic neviděl.
Souboj na chvíli ustál, protože jediný, kdo měl nyní ponětí o svém okolí, byla Shiori. ‚Zatracená holka bláznivá!‘ zaskřípal zuby, načež sebou trhnul.
Muži, kteří očividně vzdali svůj útok, ze rozprchli, aby co nejrychleji unikli z dosahu ninjů. Teprve po chvíli se jejich kroky utišily, jak zmizeli na humny.
Teprve pak se začaly obrysy vyjasňovat. Jounin zjistil, že na místě zbyli jen jeho svěřenci a černovláska.
Kara Momochi
Tým Goku
Výraz černovlásky pomalu nabíral vzhledu zvířete, jak se její zorničky zúžovaly a tesáky pomalu vylézaly ven. V tom jí však Goku okřikl, což dívka rozhodně nečekala a nemile ji to zaskočilo.
"Tssss. Mě je to už jedno." Odfrkla si Inuzuka a rychlým krokem zamířila ven z hostince kamsi do města s Otenbou v zádech. Cestou prošla kolem Toriko, které však nijak nevěnovala pozornost, jelikož byla vzteky celá bez sebe.
"Říkala jsem ti, že to byl špatnej nápad!" Zakřičela černovláska a vztekle kopla do kamínku, který jí stál v cestě. Otenba jen tiše svěsil hlavu a svoji páníčku dál následoval.
Došla až k lavičce uprostřed města, kde si sedla a tiše poslouchala tapání deště na okna a cestu. Její vlasy a oblečení už byly celé durch a ona mohla jenom tiše zavřít oči a snažit se nemyslet.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Goku
Země Čaje, městečko Hama
Teku se k odpovědím nejprve moc neměl, což jen nutilo Gokua skřípat zuby. Na tohle teď vážně neměl ani trpělivost, ani náladu!
Mladík se ale nakonec rozhýbal, ale dřív než ke slovům, k činům.
Máchl pravačkou do strany a z té vystřelilo několik podivných, černých lanek, která se jako kopí zabodala do zdi hostince.
Goku na to překvapeně pohlédl, načež stočil svůj pohled strnule zpátky k černovláskovi. Tentokrát zapraskaly jeho klouby, a naštěstí pro Tekua ho Goku držel jen za látku jeho svršku, jinak by mu asi něco zlomil.
„Tak mluv, a rychle!“ pustil chlapce Goku na zem, až s ním možná trošku hodil, a s rukama nataženýma podél těla a dlaněmi zatnutými v pěst, takže byl na jeho mohutných pažích znát prakticky každičký sval, na černovláska shlížel s rysy ve tváři jako by mu je kdosi z kamene vytesal, kdosi s oblibou pro hněvivá a ponurá díla.
Hikari
Les poblíž přírodního onsenu
Utíkala pryč, co jí síly stačily. Neohlížela se, nebylo proč. Všechno slyšela. Tedy to si alespoň myslela. Čáru přes rozpočet jí udělal třetí pronásledovatel, který se zničehonic vynořil ze země před ní.
„Kuso!“ zabrzdila se zatnutými zuby prudce Hikari. Byla příliš soustředěná na to, co se dělo za ní, než aby si včas všimla blížících se vibrací a zvuků pohybující se země před ní. Nohy se jí však třásly vyčerpáním a ruce taky. Už to byla docela doba, co naposledy jedla. Její poslední stopa byla ale příliš důležitá, než aby se jí mohla pustit! Na odpočinek tak prostě nezbyl čas.
„Kh...!“ zamračila se černovláska se zatnutými zuby a zaujala obraný postoj. Možná byla na pokraji svých sil, ale vzdát se rozhodně nehodlala!
Do křížku s mužem, který se před ní tak nenadále vynořil, se ale nakonec vůbec pustit nestihla.
Cosi ji popadlo za límec a smýklo s ní vzad, mimo dosah jejího oponenta, a hned na to se mezi ním a jí něco dalšího přehnalo, načež ta věc narazila do stromu a rozplynula se.
„Co to-!?“ pootevřela Hikari nejprve zaskočeně ústa.
Ta věc, co ji držela... Opravdu se paže toho černovláska natáhla a popadla ji za límec!? Ne, to nebylo přesné... Jeho ruka se nenatáhla, ona se od jeho těla oddělila a napojená na něj byla přes jakýsi chumel... chumel provázků? Nebo nití?
A to jiskření, které doprovázelo tu věc ve tvaru psa, nebo možná vlka, co se zhmotnila před tou dívkou... Mohl to být... raiton?
„... Sokka...! (... Aha...!)“ pochopila Hikari a zvážněla.
Nejen její pronásledovatelé, ale i tihle čtyři byli ninjové! A tohle byly jejich techniky. Kam se to jen dostala!?
Jeden z těch tří se pral s tím hromotlukem, druhý se potýkal s tím Tamakim, co ji předtím zachránil, a na třetího se vrhla ta dívka, zatímco dostal ten zapálený a podivný klučina s odpojovacími končetinami Hikari mimo jeho dosah.
Jak se zdálo, prozatím se o své pronásledovatele starat nemusela. Nemohla ale ani utéct. Neměla dost sil na to se probojovat skrz, kdyby se to zvrtlo. Nezbývalo jí tak nic jiného než počkat, jak to skončí, a ostražitě sledovat vývoj, aby jí neunikla žádná příležitost, jak výsledek boje zvrátit ve svůj prospěch.
„Gh...!“ zaskřípala Hikari zuby, sedící na zemi a opírající se o trávu za sebou dlaněmi, načež sevřela její stébla křečovitě v pěstích.
Ten pocit bezmoci nesnášela! Ubíjel ji a rozčiloval! Jak jen mohla dopustit, aby se do takové situace dostala!?
Teku Naware
Tým Goku
Restaurace
Nálada v restauraci se zhoršovala každou vteřinou, a vpád blonďaté slepice tomu nijak nepomohl. Goku se naštval, rozmlátil stůl, chytl ho a začal s ním třást. Teku se z prvu vyděsil, pak se ale v jeho očích začal čím dál více zračit hněv a vztek na všechno a všechny okolo. Začal svírat ruce v pěsti až mu praštěly klouby. Vypadalo to, že se chystá Goku udeřit. Napětí v pravačce v něm stále narůstalo. Nakonec s ní švihl - ne však proti obrovi, ale napravo od sebe - tam, kde stála zeď. Vyletělo z ní šest nití které se v okamžiku jako kulky zarazily do zdi. Krátce se na to podíval, a pak se s očima plnýma hněvu otočil na rozzuřeného Gokua.
"Pust mě na zem, uklidni se a já ti pak povím, co se stalo..." říkal mu pomalým, roztřeseným a nebezpečným tónem Teku. Podle toho tónu šlo usoudit, že se snaží ze všech zbytků svých sil uklidnit.
Shiori Asakawa
Tým Tamaki
Les poblíž přírodního onsenu
Shiory byla napnutá jako struna. Sledovala své okolí. Bitka se zatím vyvíjela zajímavě. První z těch chlápků opětoval rány a dal se do boje s golemem. Shiory chvilku sledovala zápas. Musela uznat, že golem i ten chlápek nejsou žádní žabaři.
Mezitím ten druhý boj oběhl a hnal se za holkou. Zajímavé, prolítlo hlavou Shiory. Nesejmuli hned jednoho protivníka, ale rozdělili své síly. Naštěstí jsme stále v přesile a máme Tamakiho. Ten se taky ujal své role a postavil se druhému protivníkovi. Pak nastal velmi rychlý sled událostí. Holka zdrhala, kouř, výkřik Tamakiho a letící postava skrz kouř. Ve stejnou dobu s Razakim, vyšel ze Shiory nadšený pískot. Hned nato byl udušen vnitřním zklamáním, když zjistila, že letící postava je Tamaki.
Na scénu se objevil další protivník. Sakra tohle už bude horší. Ihned se rozběhla proti útočníkovi. Následně koutkem oka z levé strany spatřila letící ruku. Co to sakra je!! Přesto pokračovala. Povšimla si, že holka má zavázané oči. To je jen dobře. V běhu vytvořila blesk (Hikari no Okami) v podobě velkého vlka, který se ještě rychleji rozběhl. Shiory ho nasměrovala do stromu na okraji lesa. Jo pěkně jsem to vypočetla. Vlk narazil do stromu, mezi ty dva. Objevila se oslňující záře. Shiory tohle už znala. Při výbuchu zavřela oči a začala odpočítávat. Jedna, dva, tři. Naakumulovala chakru a zbylou vzdálenost překonala technikou problesknutí. Doběhla za něj s připraveným výbušným lístkem, který se snažila připlácnout na jeho záda.
Razaki Oyasumi
Tým Tamaki
Les poblíž přírodního onsenu
Ten muž, který se vrhl na golema, se Razakimu zalíbil. Obdivoval jeho odvahu. Ne každý se s takovou razancí pustil do chodící sochy. Většinu lidí to bůhvíproč zaskočilo.
Jeho kamenný strážce zareagoval na útok velice zajímavým způsobem. Razaki to u něj viděl poprvé. Za normálních okolností by totiž soupeře jen odstrčil nebo zkrátka nějak chytil.
Tentokrát ale vychýlil svoje tělo z dráhy pěsti, čemuž ještě dopomohl blokem. Blokující rukou pak jen soupeře zachytil a pomohl mu v pohybu dopředu. To by samo o sobě nebylo až tak zlé, kdyby mu naproti neposlal koleno své pravé nohy. Přímo na žebra.
"Jestli tahle rána dopadne, může se ten poseroutka spočítat žebra podle praskání!" mlel si pro sebe Razaki plný adrenalinu a nadšení.
Z téhle nálady ho vyrušila až dýmovnice.
"Tamaki jim asi dává co proto!" zavýskl. Tohle nadšení mu ale zkazil samotný Tamaki, letící kdovíkam. Na tu lovenou holku navíc skákal další chlápek.
"Kolik vás na ní musí být? To jste tak slabí?" podivil se Razaki a mrštil svou rukou směrem k Hikari. Měl v úmyslu jí chytit za límec a smýknout s ní zpátky, pryč od toho násilníka, který jí ohrožoval. To, že jí při tom s největší pravděpodobností uškrtí, ho zase tolik netrápilo. Dost možná pro to, že ho to ani nenapadlo. Bezpečí nadevše.
Shi
Tým Nekomi
Skalní aréna
I když se na první dojem nezdála situace nijak nebezpečná, Shi nepolevoval v ostražitosti a byl každou chvíli připraven vyrazit. Jen to, že nechtěl zbytečně vyvolávat rozruch mu zabránilo, aby na ženu preventivně nezaútočil. Normálně by takhle rozrušený nebyl, ale tady byl na nepřátelském území a ti lidé ho odhalili. Všechno hrálo proti němu.
"Nebylo by to tak jednoduché." ujistil tu egoistku a pak pohledem překontroloval svého soupeře, jeho kamarádku a psa. Kdyby okolnosti nebyly takové, jaké byly, klučina s tyčí by ho pravděpodobně pobavil. Ale že byly, nechal oba dva bez jakéhokoliv komentáře.
Otázku na původ nechal bez odpovědi. Byl nukenin. A ta žena musela vědět, že ti si nesdělují na potkání místo, které opustili.
"Vy tu taky asi nemáte být, že ne?" docvaklo mu najednou. Dřív si toho nevšiml, ale ta holka měla na tvářích značky specifické pro jeden klan z Konohagakure. Jméno si nemohl vybavit. A ta tyč víc než normální tyč připomínala Bo. Což sice mohla být náhoda, ale když k tomu přidal fakt, že bez nějakých problémů poznali, že je shinobi, pustil se do Shiho hlodavý pocit nejistoty. Svou otázku proto střílel napůl do prázdna.
Goku
Země Čaje, městečko Hama
Atmosféra houstal a houstal a Kařin křik tomu také moc nepomáhal.
„ZKLAPNI KARO!“ odvrátil se od Tekua na chvilku Goku, když černovlásku dost rázně a nesmlouvavě okřikl, načež se obrátil zpátky na chlapce, kterého držel ve svém ocelovém sevření.
Muž, který před trojicí stál teď, měl do toho milého, praštěného a lehce zvrhlého sochaře najednou hrozně daleko. Namísto toho se mu ve tváři zračila bolest, zoufalství, ale hlavně neskutečný hněv. Mohlo něco takového být vážně jen alkoholem...?
Kara Momochi
Tým Goku
"Budu na tebe řvát a to tak dlouho, dokud se budeš chovat jako nezodpovědnej usmrkanec, kterej ostatním jenom působí potíže!" Zakřičela černovláska plná vzteku, až jí na krku vylezly žilky. Chtěla pokračovat, ale iniciativy se nakonec ujmul Goku, díky čemuž se mohla Inuzuka alespoň trochu uklidnit. Zlost jí přesto stále neopustila a počítala, že to tak chvíli ještě bude. Přišli sem do městečka v klidu a míru a on to všechno takhle pohnojí. Kdyby alespoň neměl možnost, ale jak ho znala, jeho důvodem nejspíš bylo jednoduše to, že se na něj někdo zle podíval.
Goku řval na plný hostinec, až se na schodech objevila i stařenka.
"Hrozně se vám omlouvám." Zvolala Kara a přesto že nechtíc, dala stařence do ruky peníze, které si sama pilně za celý den vydělala.
"To by mělo snad všechno uhradit. Teď se prosím schovejte." Pověděla stařence černovláska starostlivě a rychle se zase vrátila ke trojici.
"Copak ti nedochází, že takhle akorát tak působíš problémy a poutáš pozornost, kterou mi rozhodně nepotřebujeme?" Zvolala na Tekua Kara byť už méně rozhněvaně, ale pořád přísným hlasem.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Yuu Haruko
Tým Nekomi
Skalní aréna
Po menším zápolení se prodral mezi kameny. To tady nemůžou udělat větší dveře? Už i tak je to tu dost hlídané. Vylezl ven a přeměřil si pohledem neznámé "vyhazovače", které předtím potkal. Zarazil se však, když jim neustále jeho soupeř unikal. Nemám z toho dobrý pocit. Uchopil do ruky nenápadně Bo. Tohle je trochu jiná vycházková hůl. Stál trochu dál za sensei a sledoval rozhovor. Co chce udělat? Kývl Okami a nespouštěl z kluka oči. Pozvedl oči a zamyslel se. To je fakt. Sensei je úplně klidná a nic kromě slov na něj ani nepoužila. Jsem zvědav, jak se to vyvine. Udělal několik kroků do strany a uchopil svou tyč v případě, že by se to mělo nějak zvrtnout.
Okami Inuzuka & Yami
Tým Nekomi
Skalní aréna
Po nějaké chvíli dojdeme s Yami ven a tak se rozejdeme směrem za sensei a za oním klukem, který se s námi. Po chvíli se zastavím a otočím se, kde je Yuu a poté se opět podívám na Yami, která se prochází okolo.
Když se následně sensei objeví, tak se jen pousměju a zůstanu stát na místě a lehce zvědavě čekám, co se bude dít dále. Onen kluk vypadal celkem klidně, ale bylo tomu tak, proletělo mi hlavou.
Následně jsem se podívala, na Yuua a koutkem oka jsem pozorovala Yami, která se procházela po okolí. Když se sensei začala bavit s oním klukem, tak jsem se poslouchala, ale nějak jsem se do jejich rozhovoru nemíchala.
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Les poblíž přírodního onsenu
Tamaki se připravil na obranu dívky za sebou, jenže Razaki a jeho kamenná socha ho předběhli. Mladík se narovnal a zamrkal, protože nepochopil, kde se v chlapci najednou vzala ta chuť vraždit. Ač vypadal jako děcko, rozhodně i něco musel zažít. Už jen ty jeho oči, golem a zabitý kanec.
Hnědovlásek rychle zkontroloval Shiori, která pořád stála na místě.
„Ha?!“ vyštěkl Yoku a začal se hbitě uhýbat golemovým útokům. Nebyl extra schopným ninjou, ale amatérem také ne, a něco takového neviděl poprvé, o čemž vypovídal jeho protiútok. Pěstí šel proti postavě přímo po hlavě. Rozhodně nevypadal, že by ho kamenná struktura nějak zaskočila.
Druhý okamžitě oběhnul sochu a pustil se za Hikari. Cestu mu však zastoupil Tamaki přesně v okamžik, kdy mu za zády vybuchla kouřová bomba a Hikari se dála na útěk. „Ojousan! Ne! Je tam… Guaah!“ chtěl ji varovat, jenže protivník ho našel po hlase a okamžitě mu zasadil ránu do břicha, takže jounin vyletěl z oblaku právě v čas, aby viděl, jak ze země vyskakuje třetí pronásledovatel a vrhá se přímo na slepou dívku.
Inuzuka Kazuko a Egao
Tým Saito
Tábořiště
Když už oheň bezpečně plápolal, sedla si před něj Kazuko do tureckého sedu a potichu poslouchala a po očku pozorovala dění kolem. Přitom si ovšem dokázala zachovat dojem, že stále nehnutě hledí do ohně a sem tam bezmyšlenkovitě přiloží větev.
Nejdřív se Saito pustil do vysvětlování tréninku vlkovi. Dívka - Egaova dlouholetá společnice - byla na inteligenci šelmy zvyklá, ale pro nezúčastněného pozorovatele by byl pohled na vlka, který rozumí tak abstraktnímu vyjadřování, nejspíš zcela výjimečný.
Saita nemusela pečlivě sledovat, ani proto, aby se jí potvrdilo, že ten člověk je strašidelně schopný. Jeho "lekce" Tennovi dívku přesvědčila o tom, že stačit dvěma novým společníkům pro ni nebude žádná procházka růžovou zahradou. Jistě, chtěla se zlepšit, ale naskytne se jí k tomu vůbec příležitost? Nebo ji Saito s Tennem někde odvrhnou, ponechají napospas vlastnímu osudu a pronásledovatelům? Šedovlásku začaly znovu sužovat neklidné myšlenky. Ale navenek to na sobě nedala znát.
Egao se poněkud vzdálil stranou, aby se mohl pokoušet o to, co mu nastínil Saito. Koncentrovat chakru do kožichu bylo pro vlka velice těžké. Už jen proto, že celý tenhle nadmíru sofistikovaný a takřka lidský způsob chování v něm chvílemi zapásil s přirozenými divokými pudy a způsoboval v něm nenápadné nepříjemné pnutí. Ale nikdy nepomyslel na útěk nebo něco podobného. Ke Kazuko ho vázala i jednoduchá zvířecí loajalita. A tak se znovu pokusil koncentrovat chakru do své srsti - vyslat neviditelnou sílu z nejniternějších obvodů přes jemnou žilnatinu kůže až po nejzazší část chlupů. Takřka bolestné soustředění ho občas donutilo zavrčet nebo vydat přidušené zakňučení. Ale po maličkých krůčcích se mu dařilo k cíli blížit víc a víc.
Šedovláska neměla v plánu Egaovi do tréninku mluvit. Byl dostatečně samostatný, aby si dokázal poradit sám. Přesto se ale o něco víc natočila tak, aby viděla jeho směrem a mohla pozorovat, jak si vede. Byl pro ni rodinou, přítelem i společníkem, takže k němu rozhodně nebyla lhostejná.
Právě se koukám na novou sérii Sherlocka, takže pro mě mějte pochopení a odpusťte mi až se budu chovat jako psychický labilní narušený magor...
(Ups, tak se vlastně chovám pořád. Ehm ehm... no... eh, raději to nechme být.)
Hikari
Les poblíž přírodního onsenu
Když ji ten muž bez okolků položil, jak si přála, Hikari se mírně zarazila. Popravdě nečekala, že jí jen tak vyhoví. A co mělo znamenat to jeho přeslušnělé chování?
Při osočeních její osoby, která vzápětí zazněla, se Hikari mírně napjala, sevřela ukořistěný svitek pevněji, a připravila se konat, bylo-li by třeba, i když jí na to už moc sil nezbývalo. Svou kůži ale lacino dát nehodlala!
Ten muž, Tamaki, ji ale vyzval, aby mu předložila svou verzi, jak to celé bylo. Co to mělo znamenat? Proč se jí na to ptal? Mohla přece lhát stejně, jako ti dva. I když ti zrovna nelhali. Ten svitek jim skutečně ukradla...
Než však došlo na lámání chleba, došla těm dvěma trpělivost a ti se na skupinku vrhli.
Cestu jim ale zastoupila ta postava v plášti, která se s nimi okamžitě pustila do křížku. A ten chlapec ji... povzbuzoval? Zněl skoro jako trenér, povzbuzující svého svěřence a halekající na něho povely.
„Co je to s tím klukem...?“ nechápala černovláska, načež si všimla něčeho jiného. Ten muž v plášti hrozně dupal. Kolik jen mohl vážit!? Tlustý nebyl a snad ani kdyby byl samý sval, tak by nemohl vážit tolik, nebo ano?
Tak či onak, pod srázem u potůčku se strhla mela a Hikari uvízla v jejím středu, což se jí vůbec nelíbilo.
Jedni jí šli po krku a z těch druhých se mohl vyklubat kdokoliv.
Rozhodla se tedy pro možnost, která jí přišla v tu chvíli nejlogičtější. Utéct.
Zatímco se čtveřice soustředila na souboj, vytáhla dívka z taštice za zády dýmovnici, napřáhla se a chvilku na to už okolí zahalil hustý, šedivý kouř. A tehdy přišel čas vzít nohy opět na ramena.
Hikari nelenila a jakmile svou dýmovnici odpálila, vystřelila maskovaná kouřem pryč. Pryč od těch ničemů a pryč od svých záchranců, jestli jimi vůbec byli. Jediné, na co se teď soustředila, bylo přežít a nepřijít při tom o svůj úlovek.
Goku
Země Čaje, městečko Hama
Muž s havraními vlasy Kařin křik ignoroval a dál hleděl na Tekua. Ten ho však odbil a okřikl i černovlásku.
Kdyby neměl Goku upito, pravděpodobně by tuhle situaci snášel lépe, ale tomu tak bohužel nebylo.
Nad mladíkovou jedovatostí zaskřípal zuby a napřáhl se křečovitě zatnutou pravačkou. Chvilku to vypadalo, že pošle chlapce skrz zeď, ale nakonec se přece jen ovládl.
V hostinci se objevila i Toriko, ale její hlasitý a rozverný vstup na scénu zastavila v polovině rána jako hrom a praskot dřeva, když Goku jednou ránou pěstí rozmlátil pult za sebou a do okolí se tak rozletěly třísky a zakrvavené bankovky.
„Co to-!?“ chtěla stařenka, které hostinec patřil, sejít ze schodů a zjistit co se to dělo. Když si však všimla té spouště, zakryla si vyděšeně ústa dlaní a vrátila se raději zase do patra.
„NA NĚCO SEM SE TĚ SAKRA PTAL!“ popadl Goku Tekua za límec, „COS DĚLAL!? KDES VZAL TY PRACHY!? ZABILS KVULI NIM NĚKOHO, HA!?“ řval na něho a cloumal s ním jako s hadrovou panenkou.
Toriko
Tým Goku
Země Čaje, městečko Hama
Sotva v ústech plavovlásky zmizel i poslední dango knedlík s mocha polevou a špejle putovala do nejbližšího koše, přežvýkla ze strany na stranu a se zamyšleným výrazem ve tváři začala mapovat očima svoje okolí.
'Chtěl oby to další knedlíčky,' přemítala v mysli s naprostou vážností, zatímco očima pátrala po čemkoliv, co by jí navedlo k něčemu - nebo někomu - odkud by mohla získat potřebné dřevo. Když se jí však výhled neustále zhoršoval díky stupňující se intenzitě deště, překvapeně zamrkala a obrátila obličej k nebi.
"Nani?" zadívala se udiveně na těžké tmavé mraky, jež se táhly po obloze bez jediné známky modré oblohy, co tam ještě před chvílí byla.
"A tohle se stalo zase kdy?" založila si ruku zamyšleně v bok. Byla tak zaujatá svými dango knedlíky, že si ani nevšimla změny počasí. Muselo pršet ale už nějakou chvíli, protože měla úplně promočené i kalhotky.
"Hmmmf," přetřela si hřbetem druhé ruky oči, do kterých jí stihlo vydatně napršet a sklonila hlavu zpátky. Proto se najednou ulice tak vyklidila. Normálně by to přisuzovala strážným, co se prohnali kolem ní a zapluli do jedné z putik na konci ulice, ale teď bylo naprosto jasné, že za to mohla voda. Kdo by taky trčel uprostřed takového deště venku?
"Ara?" naklonila Toriko hlavu do strany, když jí při hledání nějakého vhodného úkrytu vpadnul do zorného pole Teku, který vyšel z postranní uličky vedle hostince a začal se deštěm někam vláčet. S pokrčením ramen tak zamířila s několikametrovým odstupem za ním.
Ploužícího se černovláska sledovala až do jedné menší restaurce, kam vzápětí zapadnul. Toriko bez rozmýšlení došla až ke dveřím podniku, než do nich ale dlaní vrazila, aby se otevřely, periferně zahlédla plakát visící hned na vedlejším domě.
"Háááá?" zastavila se okamžitě na místě a zaklonila se, div se nepřelomila v pase. Zelenkavé oči se jí po přečtení okamžitě rozsvítily jako žárovky, jediným pohybem ruky plakát servala a vrazila do restaurace, kde trochu nečekaně našla nejen Tekua, ale i Gokua s Karou.
"Heeeeej, touchan!" zamávala na Gokua od dveří, načež zdvihla do vzduchu odcizený plakát.
"Víš, kde to je? Nutně tam potřebuju!" zazubila se jako pořádně zmoklé sluníčko, pod kterým se tvořila s každou další vteřinou čím dál tím větší louže. Že právě svou přítomností narušila zcela vážnou a nebezpečně působící atmosféru nevzala vůbec na vědomí.
Nekomi Mei
Tým Nekomi
skalní Aréna
"Tváříš se, jako bys očekával útok zezadu," ozvala se Mei ze stínu, který jí poskytoval jeden z polorozpadlých domků poblíž skály. Vzápětí vystoupila zpoza úkrytu a s pažemi překříženými na hrudi pomalými kroky zamířila ke chlapci.
"Kdybych tě chtěla zabít, už bys byl mrtvý," ujistila ho s širokým, sebevědomým úsměvem na rtech a metr před ním se zastavila.
"Jsi celkem obratný ninja. Odkud jsi?" sjela ho fialkovýma očima od hlavy až k patě, načež s nimi vyjela zpět k jeho obličeji.
Teku Naware
Tým Goku
Městečko Hama
"Nech si ty stupidní otázky..." zasyčel tiše Teku směrem ke Gokuovi a propálil ho pohledem. Úkol splnil, tak doufal, že teď už bude mít klid a nebude se muset rozčilovat. Peníze položil na stůl a otočil se k dívce, která ze sebe vyloudila několik hlasitých výkřiků.
"A ty na mě neřvi!" zasyčel o poznání hlasitěji na Karu. Střídavě přelétával pohledem z jednoho na druhého a čekal, jestli budou vůbec něco dělat. Přitom stále pevněji svíral svou zraněnou levou ruku, z níž se dále řinula krev, která se vsakovala do jeho oblečení.
Masamoto Tenno
Tým Saito
Tábořiště
Už čekal ránu za drzost, když se sensei pustil do vysvětlování.
"Já jsem al..." nasucho polknul, když se mu objevila čepel před obličejem. Nezmohl se na nic, než na pomalé, opatrné přikyvování. Dál poslouchal senseiův výklad a vyprávění.
Vše, co to Tennovi dalo, bylo mrazení v zádech a úvahy o bezvýznamnosti života. Protože pokud se k nim blížilo stvoření, kterého se bál i sensei, přestávalo mít cokoliv význam.
*Jestli je to ještě lepší, než Saito, pak jsme v seriózní p****i!* konečně shrnul celou tíhu svých myšlenek do jedné věty.
Uvolnil se jen při zmínce a vzpomínce na akci, při kterém přepadli sídlo samurajů. Jediná černá skvrna na celém tom dokonalém papíře byl spolužák, kterého na krátkou dobu dostal.
*Jak, k čertu, fungovaly ty jeho kruhy?*
Co si vzpomínal, byl v nich jen těžko porazitelný. Tahle spolužačka na druhou stranu vypadala nadějně. Nebyl to žádný psychopat, blázen a idiot.
Tenno se vrátil zpátky právě včas, aby zachytil informaci o bushidu a nezapomenutelných chvílích, které je pravděpodobně s jejich domnělým pronásledovatelem čekají.
"To abychom začali trénovat." podotknul prakticky.
Kara Momochi
Tým Goku
Země Čaje, městečko Hama
Černovláska si nahlas povzdechla, když se konečně dostala na čerstvý vzduch. Po celém tom hloupém a nešťastném dni mohla mít konečně klid bez toho, aby musela neustále čuchat vůně všech těch jídel, které se po nemalé chvilce pomalu ale jistě měnili spíše v nepříjemný zápach.
"Doufám, že nebudu moc smrdět." Brblala si tiše Kara pro sebe, načež se k ní Otenba zezadu tiše připlížil a čumákem nasál vůni jejího oblečení.
"No jasně, neměl jsi dost zbytků?" Rýpla si Kara při pohledu na pejskův rozzářený úsměv a věnovala pohled Gokuovi. Vypadalo to, že to s alkoholem vcelku přehnal, což šlo poznat už jen z faktu, jaký problém mu nadělalo slézt ze stoličky v hostinci. Přesto se však na její tváři objevil malý úsměv. Bylo milé, že s ní strávil celý den v tom příšerném hostinci i přes to, že by nejspíš bylo daleko lepší dávat pozor na Tekua. Ten kluk byl jeden problém za druhým. Když však uslyšela Gokuovu poznámku o svém zadku a jeho slabikování jejího jména, strnula na místě a pár vteřin se nehýbala. Nakonec se ale jen mile usmála a naklonila k hromotlukově uchu.
"Chceš zem-řít?" Napodobila černovláska Gokua a vypadala při tom až podezřele nevinně. V tom však zachytila jakýsi pach, který ihned identifikovala jako Tekuův. Nebylo to však jediná, co cítila.
"Ty idiote, co jsi to udělal?!" Zakřičela Kara na černovláska až se jí vlasy naježily. I Otenba, který povětšinu času zůstaval v klidu se najednou za tichého kňučení schoval pod nohy své páníčky.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Shiori Asakawa
Tým Tamaki
Les poblíž přírodního onsenu
Shiori nehodlala do boje hned skočit. A teď, když tam viděla tu sochu, která mlátila kolem sebe, měla na to ještě menší chuť. Ty jo půjdu tam, a ještě jednu schytám.
Podívala se na Razakiho a následně jí projel mráz po zádech. Byl úplně uchvácen bojem. Kdyby k tomu přidal smích bude z něho úplný šílenec. Hlavou jí projel děsivý obrázek. Brrr, to radši ne.
Soustřeď se! Jeden golem dva protivníci, bude to jen chvilka, kdy ho zničí nebo jeden z nich se na ně vyřítí. Sáhla do pouzdra a stiskla kunai s výbušným lístkem následně si připravila i svou techniku. Jen si pro nás pojďte.
Saito Hashu
Tábořiště
Saito se v klidu usadil kousek od místa, kde Kazuko rozdělávala oheň a začal věnovat svoji pozornost Egaovi, který svým přikývnutím zjevně souhlasil se začátkem tréninku.
"Jak jsme se bavili dopoledne, napuštění kožichu chakrou je pro tebe asi úplný základ, jelikož velká část technik bude tohle vyžadovat a tak doporučuji s tím začít hned. Efekt poznáš jednoduše, prostě zkus pomocí chakry naježit chlupy." Na ukázku si Saito sám vyhrnul rukáv kimona a pomocí koncentrované chakry naježil tu trochu chlupů co měl na ruce.
"Ani zdaleka tak efektivní nebo efektní jako to bude u tebe, ale snad chápeš v čem je princip. Jakmile zvládneš tohle, přesuneme se k samotné práci s chakrou, která pak pro tebe vytvoří... chlupatou zbroj?" Saito se sám musel pousmát nad termínem který použil, ale lepší ho prostě v danou chvíly nenapadl. Poté, co se ujistil, že Egao vše chápe, se konečně otočil k Tennovi, který zjevně trochu vyšiloval.
"Je dobré, že chápeš 'neadekvátnost' svých činů. Příště zkus nezabíjet bezbranné, když existují lepší způsoby." Sotva to dořekl, Saitova ruka vystřelila od pasu s než stihl Tenno mrknout, ucítil chlad oceli těsně vedle oka. Zjednodušeně řečeno, Saito dokázal tasit katanu tak nelidskou rychlostí, že se vítr pohnul až poté, co se čepel zastavila necelý milimetr od Tennova spánku. "Kdybys používal henge, dokázal by sis ho v téhle situaci udržet? A kdyby ano, opravdu bys potřeboval henge na někoho jako ty?" zeptal se klidným hlasem, zatímco pomalým, skoro rituálním pohybem vrátil katanu do pouzdra. "Existují lepší způsoby jak odhalit přeměnu než zabít. Minimálně morálně lepší. Co se týče onoho pronásledování... Ne, nevím jestli nás někdo pronásleduje, ale bojím se toho a i když to nevím, je velká šance, že jsi se trefil ve 2 ze 3 případů. Můj osobní odhad je samozřejmě samuraiové, napadli jsme jejich velitelství v Zemi Železa, těžce zranili jejich vrchního velitele a usekli, nebo spíš já jsem usekl, hlavu jednomu ze tří vlků." Jak to Saito říkal, musel se sám pousmát. Ne že by se chlubil, ale ono useknutí hlavy vlka byla jeho osobní pomsta a on to považoval za obzvláště ironické.
"Druhá trefná poznámka je, že to nejspíš bude někdo z mojí minulosti. Jednoduše řečeno, pokud se v posledních čtyřech letech neobjevilo v řadách samuraiů nějaké monstrum a jelikož já porazil jejich vrchního velitele, existuje jen jediná osoba, kterou by se odvážili za mnou poslat: Tanaka Koru, můj bývalý učitel." Při vyslovení toho jména Saitovy přeběhl mráz po zádech a z jeho hlasu čišel strach, strach stejně tak ze jména jako z osoby, která ho nesla a která právě teď možná kráčela v jejich stopách, aby ho našla.
"Ale to jsou zatím jen dohady a my jsme přešli mnoho hor. Kdo ví jestli nás vůbec stopuje a pokud ano, kdy nás vůbec dožene, takže stačí, když se budeme mít na pozoru. A taky se od něj nemusíte bát žádných podvodů, to by bylo proti jeho bushido..." S každým slovem Saito opět nabýval optimismu, než to zase zakončil ledovou sprchou. "Takže až nás dostihne, tak nás zmlátí a seřeže, že na to v životě nezapomenete." Dodal nakonec ponuře a tak tak zadržel svoji ruku, aby se při vzpomínkách na minulost nechytil za zadek.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Razaki Oyasumi
Tým Tamaki
Les poblíž přírodního onsenu
"Zabij!" zasyčel Razaki směrem k těm dvěma. Jeho rozkaz ale mířil ke kamenné postavě za jeho zády. Ta zareagovala téměř okamžitě. Dlouhými kroky se vyřítila na bližšího z dvojice a obloukovým kopem na žebra oznámila, že tady se rozhodně žádní lidé nikomu předávat nebudou.
Razaki sám planul čirou, dětskou nenávistí k těm dvěma.
Oni ji chtěli zabít. Bez důvodu.
"No a co, že vám něco vzala! Tak jste si to měli líp hlídat!" volal na ně, až se zdálo, že jim dává přátelskou radu. Celý dojem ale kazil dvoumetrový golem, snažící se z dvojice udělat fašírku.
*Snad mu neublíží. Ten poslední chlápek s kladivem ho úplně rozbil. Musel jsem si udělat nového.* smutnil Razaki náhle při vzpomínkách na nedávné události v tunelech.
"Kryj se, nezapomeň že máš ruce! Teď uhni a znova vykopni. Zkus to na hlavu! Odstrč ho od sebe! Přidrž si ho! Úder! A další! Nevadí, zkoušej to dál!" rozkřičel se najednou Razaki naprosto rozvášněně. Úplně ztratil přehled o okolí. Teď pro něj existoval jen jeho kamenný přítel a zápas, který vedl.
Shi
Skalní aréna
Tým Nekomi
Nelíbilo se mu to. Navenek nedal nic znát, ale jakmile ho žena znovu chytla, měl sto chutí jí jednu natáhnout. Začínal být lehce paranoidní. Když vznesla svou nabídku, nijak to nepomohlo.
Vsadil si ještě na jeden zápas a když zjistil, že tentokrát odhadl oba bojovníky špatně a přišel o polovinu předchozí výhry, vyrazil k východu. Cestou narazil na poměrně tichý kout. Tam promíchal polovinu balíčku karet.
*Kādotorikku - Henkan.*
Až když byly karty v rukávech se odvážil vyjít ven. Šel klidně. Vyrovnaně. Pomalu. Přitom očima přejížděl sem a tam. Jednak hledal onu ženu nebo kohokoliv z její skupiny a jednak jakýkoliv podraz.
Jeho opatrnost dokonce zašla až do toho bodu, že nikdy nešel kolem rohu, aniž by se za něj nejdřív podíval.
*Tak kde se schováváte?*
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Les poblíž přírodního onsenu
„Och, moc se omlouvám, ojou-san,“ uvolnil sevření, aby se mohla dívka postavit. „Zůstaňte prosím u mě.“ Tamaki dále propaloval dva muže pohledem, připraven kdykoliv zareagovat.
I jeho dva svěřenci se hodlali zapojit. „Přijde na to, Razaki. Mohli by nám to říct oni,“ odvětil a zamračeným pohledem dal pronásledovatelům najevo, že mají povídat a to hned.
Muži se však nějakého holomka a party dětí nezalekli. „Vás se to netýká. Ta malá dě*ka ukradla velmi důležitej svitek a za takovej prohřešek musí týct její krev!“ prsknul po hnědovláskovi Yoku. „Takže nám ji vydejte. Nepotřebujeme se prát s nějakýma kůzlatama, kterým teče mlíko po bradě,“ poručil druhý. „Ta holka už má ale smůlu.“
Hnědovlásek svůj pohled nepovolil. „A tvoje verze, ojou-san?“
Yokuovi naskočila na čele žilka. „Na soudce si budeš hrát!“ prsknul pohrdavě. „Řek sis o to, mladej!“
Oba hromotluci zanechali vyjednávání a vhrnuli se na mladíka. Bývalý jounin se postavil a koutkem oka zabloudil k černovlásce. „Zůstaň za mnou.“
Hikari
Les poblíž přírodního onsenu
Když se začínala Hikari opět vzpamatovávat z následků exploze, byli její pronásledovatelé už u ní.
Hned, jak zaslechla jejich hlasy, sebou trhla a otočila hlavu tím směrem, ale než se nadála jak ona, tak ti dva, kdosi ji popadl a dostal bleskurychle z jejich dosahu.
Černovláska zaskočeně pootevřela ústa a povytáhla obočí.
„Co se to děje...?“ přemýšlela. Kdosi ji držel... v náručí?
Vzápětí její rysy však opět ztvrdly. Sluch se konečně zklidnil. Nechat se takhle dostat... Příště musí být opatrnější!
Zurčící potůček k ní promlouval stejně, jako další hlasy lesa, včetně těch lidských, co se kolem ní začaly ozývat v o něco hojnějším počtu.
Kdo byli tihle čtyři, na které narazila? Soudě podle reakce obou mužů k nim nepatřili. A kromě toho, ten muž, co ji teď držel v náručí, ten Tamaki, jak ho ten menší a podle hlasu i mladší oslovil... Ta rychlost, jakou se jí chopil... Byl na jiné úrovni, než ti dva.
Co byl ale zač? To, že ji dostal mimo jejich dosah, pořád ještě neznamenalo zhola nic.
Hikari se zamračila a celá se nepatrně napjala, jak se připravila bránit.
„Hanase... (Pusťte mě...)“ hlesla sice tišeji, avšak zároveň i důrazně.
Goku
Země Čaje, městečko Hama
Zatímco den ubíhal a hodiny střídaly jedna druhou, stejně jako venku déšť slunečno, hosté se z podniku stařenky, ve kterém Kara vypomáhala a Goku se „občerstvoval“, pomalu vytráceli, dokud nezmizeli úplně a nastal čas zavíračky, která zde byla nastavena vzhledem k možnostem majitelky poměrně brzo.
Za normálního počasí by teď bylo možné sledovat krásný západ slunce, ale vzhledem k mračnům, která Hamu nelítostně zalévala, byli zdejší obyvatelé toho pohledu bohužel zproštěni.
„No jasné~“ zazubil se rozverně Goku s už řádně zarudlými tvářičkami od všech těch kalíšků, co do sebe už vyklopil, když se k nim Kara vrátila konečně bez zástěry.
Následující výměnu mezi stařenkou a černovláskou jen vysmátě pozoroval, načež ukázal Kaře na konci jen palec nahoru a mírně se při tom na židli zapotácel, jak se na pár vteřin připravil zvedlou pravačkou o oporu.
„Vo čem? Ty jo... Asi vo koších, hehé~ Ale neboj! Tvuj zadek sem s ní neprobíral! Ten si nechávám pro sebe, Ka-ra-chan~!“ opřel se opilý muž pro jistotu o druhý loket, který mu při tom mírně ujel, a znovu se na dívku s rudými tvářičkami a nosem zakřenil, slabikujíc její jméno provokativně.
To už se ale ve dveřích hostince objevil Teku, promočený deštěm, ale i vlastní krví.
Když se k dvojici černovlásek dobelhal a začal listovat balíkem peněz, hromotluk si ho konečně všiml.
„Huh?“ natočil se nemotorně na barové stoličce Goku, aby se mohl na nově příchozího ohlédnout. Když v něm ale rozpoznal Tekua, promočeného na kost s nepěknou, krvavou skvrnou na ruce, ztuhl.
„Teku...!?“ dostal ze sebe, sjel mladíka znepokojeným pohledem a sesoukal se ze stoličky viditelně neobratněji, než předtím stařenka, div nespadl.
„Co je? Co se stalo-!?“ staral se poté, co nabral opět balanc. Když k němu ale chlapec jen mlčky natáhl ruku se zakrvácenými bankovkami, Gokuovi zorničky se zúžily a on na ni zůstal chvilku jen mlčky zírat.
„... Kdes to vzal?“ zeptal se chlapce muž, jehož tón hlasu rázem klesl o několik stupňů celsia a spolu s ním i atmosféra v hostinci.
V ulicích Hamy mezitím vydatný déšť pokračoval ve svém zavlažování půdy a spolu s ní i všech, co se před ním ještě neschovali, zahánějíc je tak do jejich domovů či kamkoliv jinam, kam by na ně nemohl, až na strážné, kteří akorát dokončovali svou práci s výtržníky, před kterými Teku utekl.
Shiori Asakawa
Tým Tamaki
Les poblíž přírodního onsenu
Razaki se nadechl. Chtěl začít s výkladem, když v tu chvíli začal chaos. Shiori i Razakiho upoutal výbuch a hluk z okraje lesa. Tím směrem se k nim hnali dva chlápci. No, spíš už stáli. Byli trošku vyvedení z míry, jelikož Tamaki rychle reagoval a zachránil nějaké děcko, které teď držel v náručí daleko od nich.
Následně Razaki položil svou otázku. Shiori po něm střelila pohledem. Dobře. Takže je připravený bojovat. Sama Shiori byla v připraveném postoji pro boj nebo úprk. Úžasný! Schovat se nemělo smysl, les byl na druhé straně. Zbytečné k němu běžet. Nezbejvá než provést první možnost. Rozhodla se. Tak je tu ten golem a Tamaki, ten má určitě mnoho zkušeností v boji. Podle toho, jak jim vyfoukl tu holku nebyli moc rychlí, jinak by se snažili provést aspoň protiútok. A také by nás vycítili, kdyby šlo o někoho zkušeného. Co ten výbuch? Že by jeden z nich měl takovou schopnost? Je tu ještě možnost výbušného lístku. Je tu i pravděpodobnost, že nejsou jen dva. Je někdo schovaný v lese? Dobře.
Shiori se připravila, čekala na Tamakiho odpověď. Jestli Razaki zaútočí, podpořím ho.
Razaki Oyasumi
Tým Tamaki
Les poblíž přírodního onsenu
Už se chystal spustit výklad toho, jak je potřeba koncentrovat chakru do nohou a další rady a triky "zkušenějšího", když v tom jeho plnou pozornost upoutal výbuch, holčička a dva chlapíci.
Jejich nový vedoucí ji okamžitě zachránil, což Razaki sice zaznamenal, ale nijak zvlášť neprožíval. Jen si z toho vyvodil informaci, kterou bylo ale potřeba si ujasnit.
"Tamaki, tihle dva jsou špatní lidé, že?" upřel na dva hromotluky své oči barvy zaschlé krve.
Děsivé se na tom mohlo zdát i to, že do té doby nehybná socha náhle upřela svůj "zrak" tím samým směrem, co její stvořitel. Nemohla vidět, nemohla cítit, dokonce ani zaznamenat jejich příchod.
*Ta holka vypadá špatně. A to jenom proto, že se k ní ti dva chovali špatně. Tohle chování se nedá prominout, nedá se to tolerovat. Svět tyhle lidi nepotřebuje. Potřebuje víc lidí, jako můj sensei.*
Ta chvíle, než mu Tamaki odpověděl, se zdála jako věčnost.
Na druhou stranu, situace si to mohla dovolit. Na té odpovědi závisely dva naprosto bezcenné životy.
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Les poblíž přírodního onsenu
„Jde o to, co považuješ za zajímavou techniku. Teď konej,“ odbyl ho Tamaki a plácnul sebou na zem. Na něm teď bylo vymyslet, jak maso zpracuje. To byla přeci velmi důležitá práce!
Než však stihl vymyslet, do čeho kořist naloží, zaregistroval zrychlené kroky, které následoval výbuch a výkřik.
Ze svahu se přikutálela mladá slečna s páskou na očích, celá pomlácená od svého pádu. A v patách jí byli dva hromotluci a netvářili se zrovna přívětivě.
„Mohla sis to odpustit a vrátit nám svitek rovnou. Sice tě zabijem tak jako tak…“
„Yoku, nejsme tu sami,“ oslovil druha druhý a kývnul hlavou k Tamakimu, který je probodával pohledem. „Seberem ji a… Kde je?!“
Muž se chtěl po dívce natáhnout, jenže ona už před nimi neklečela. Nacházela se o několik metrů dál v mladíkově náruči, jako kdyby byla princezna.
Chtěli zabít malou, bezbrannou, slepou holku a ještě ke všemu hezkou černovlásku? Tohle jim neprojde.