Nicota a marnost

Zase další pohled na tebe a já vím, že mě to neskonale ničí, takto se na tebe dívat, usmívat se, dělat jako by se nic nedělo, když vím, jaký zápas stále probíhá v hlavě a v mém srdci.
Vždy když ke mně přijdeš a pozdravíš mě, tak bych ti chtěla skočit do náruče, jenže to se nesmí stát, stále si to v duchu opakuji, že se to nesmí stát, ty nejsi kluk pro mě.
Nemyslím to tak, že bys byl v něčem špatný, to spíš naopak, ztělesňuješ něco, co jsem si vždy u svého vyvoleného představovala. Jenže tu musí být háček, jako vždy když by něco mohlo být dokonalé, objeví se zde ten pověstný háček, to „ale“, které mě stále ničí.
Vidíš mě, jsem součástí tvého světa, jenže ne tak jak bych si představovala nebo jak bych si přála. Pro tebe je celým světem ona. Ona, která se na tebe dívá s odstupem, si pro ni kamarád, ale tím její vztah k tobě končí. Ničí tě to, že to takto vidí, chtěl bys to změnit více než cokoliv na světě a také věříš v to, že se ti to jednou skutečně podaří a do té doby budeš čekat. Nikdy bych ti nechtěla brát iluze, ale já ve stejnou věc nevěřím, protože ona se do tebe nikdy nezamiluje.
Ty máš sice názor, že tvá láska dokáže cokoliv. Moc bych ti přála, abys byl šťastný, jenže ty své štěstí vidíš pouze po jejím boku, snažíš se jít si pouze za tím, možná až trošku sobecky a sebestředně, že ti uniká to, co se kolem tebe děje, že je tu někdo, kdo by pro tebe pomalu dýchal.
Jak vidím, točíme se stále jako v začarovaném kruhu. Ty miluješ jí, jenže ona ti tvou lásku neoplácí a to tě ničí a ty, i když neúmyslně ničím svým konáním mě. Ničíš mě a já se nechám ničit, takže přiznávám, že jsem si tím vinna já sama, jenže jak svou lásku neopětovně posíláš k ní, tak já jí neopětovně posílám k tobě.
Někdy mám sice pocit, že je to vše jedna velká marnost a že moje srdce musí co nevidět zaplnit velká nicota, jenže pak nakonec se v mém srdci zakrytém mraky objeví slunce, které se mi snaží prozářit další dny, do nichž jdu a, které opět nebudu chápat. Ale i když jsou tu věci, které nechápu, stále ve mně žije to, že nic se neděje jen tak náhodou.
Můžete si o mně myslet, že jsem fatalista, ale já věřím na osud, sice si se mnou zahrává a někdy krutě, ale ve mně bije to, že to má další význam, který je mi momentálně skrytý, ale vše co je kolem mě se neděje jen tak. Má to nějaký význam, který jistě časem pochopím a uznám, že mě to vše posunulo dál.