Letní večer 12

„Jak to myslíte, že na ni neměli jít?“ zeptala se Hinata vyděšeně.
„Gai byl tak otravný, tak jsem mu ji dala s tím, že když se Tenten do dalšího dne nevrátí, tak mi ji vrátí.“ odpověděla Tsunade a podívala se Hinatě přímo do očí.
Dívka i přes nutkání uhnout pohledem vydržela a zeptala se: „Je moc špatně, že na ni šli?“
„Můžeš je ještě chytit?“ zeptala se Hokage místo odpovědi.
Hinata se byakuganem podívala k bráně a odpověděla: „Možná, kdyby to byl jiný tým tak ano, ale já jejich tempo neutáhnu.“
„To možná ani Tenten.“ řekla Tsunade s poslední nadějí, ale Hinatina tvář jí říkala, že už mají pěkný náskok.
„Myslíte si, že tu misi nezvládnou?“ zeptala se opatrně.
„Nejde ani tak moc o ninja schopnosti, jako spíš o reprezentaci vesnice.“ řekla Tsunade, aby se vyhnula odpovědi na Hinatinu otázku.
Hinata si krátce vzpomněla na Leeho a Gaii a nasucho polkla, potom ze sebe váhavě vysoukala: „Neji s Tenten určitě tuhle část zvládnou.“
Tsunade se na ni podívala a trochu váhavě přikývla.
Hinata tam ještě chvíli stála, než se zeptala: „Můžu už jít, Hokage-sama, nebo pro mě máte nějaký úkol, když už jsem tady?“
„Ne, Hinato, můžeš jít a děkuju, že jsi mi o tom řekla.“ odpověděla Tsunade a zničeně se podívala z okna.

„My závodíme nebo co?“ zeptala se Tenten naštvaně, když běželi snad celou věčnost bez přestávky.
„Ber to z té lepší stránky, čím dřív tam budeme tím dřív si odpočineme.“ řekl Neji, který běžel vedle ní.
„A jak daleko to ještě je?“ zeptala se dívka už s trochu lepší náladou.
Neji se zamyslel a trochu neochotně se zeptal: „Tímhle tempem?“
„Jo.“ odpověděla Tenten a zkoumavě si mladíka prohlížela.
„Tři dny cesty.“ odpověděl nakonec a díval se kamsi dopředu, snad ve snaze vyhnout se jejímu pohledu.
„Tři dny?!“ téměř zakřičela a potom na ně dopředu zařvala: „Já chci pauzu!!!“
Gai s Leem se na ni otočili a zastavili se.
Když k nim Neji s Tenten doběhli, sensei řekl: „Lesy by měli být bezpečné, takže se můžeme rozdělit na dvě skupiny.“
„Oni vážně závodí, že jo?“ Zeptala se Nejiho tragicky.
„Po takové době bez mise, se jim nemůžeš divit, ale proti rozdělení nic nemám.“ prohlásil Neji, čímž naprosto šokoval Tenten.
„Dobrá tak my půjdeme napřed a Tenten nás potom dožene.“ prohlásil sensei nadšeně.
Dívka na ně nevěřícně zírala s myšlenkou: ‚Jak vás má s*kr* dohnat???‘
„Myslím, že bude rozumnější se rozdělit spíš na dva a dva.“ prohlásil Neji pohotově.
„Dobrá, kdo zůstane s Tenten?“ zeptal se Gai.
„Já.“ odpověděl Neji okamžitě a dodal: „Taky bych totiž uvítal pauzu.“
„Pak je tedy rozhodnuto a hlavně se neztraťte, my tam dorazíme dřív a rozděláme tábor.“ prohlásil sensei a nadšeně vyrazil dál.

Tenten už několik minut seděla na zemi naprosto spokojená se současnou situací a blaženě se usmívala.
„Chceš už pokračovat?“ zeptal se Neji, když se znovu podíval na nebe.
„Jsem si jistá, že do západu slunce budeme na tom místě.“ prohlásila lhostejně a mírně se zamračila.
„Při výběru místa na první noc jsem počítal s jejich tempem, takže by jsme si měli pospíšit, jestli tam mále dorazit před setměním.“ odpověděl Neji a nervózně se postavil.
„Ty chceš pokračovat, že jo?“ zeptala se skepticky Tenten, ale ze země se nezvedla.
„Jestli jsi pořád unavená, tak tě klidně ponesu na zádech, ale teď už by jsme vážně měli vyrazit, pokud se později nechceš honit.“ odpověděl jí trochu nervózně a přistoupil blíž k ní.
„Ale budu udávat tempo a všechny přestávky.“ řekla nekompromisně a postavila se.
„A co směr, ten udávat nebudeš?“ šťouchl si mírně do jejího orientačního smyslu.
„Ne, ten nechám na tobě.“ odpověděla s úsměvem a vyrazila původním směrem.
Neji ji bez zaváhání následoval a brzy běžel vedle ní v překvapivě ostrém tempu.

Mladík se původně bál, že na vybrané místo nedorazí v čas, protože nechtěl Tenten honit, ale na místě byli dokonce dřív než předpokládal.
„Jsme tu brzo.“ prohlásil spokojeně, ale už ne tak spokojeně se díval po sensei s Leem, kteří tu na ně měli čekat.
Dívka uhádla koho hledá a řekla: „Buď se ztratili, nebo se rozhodli pokračovat a najít jiné místo.“
„Doufám, že je to to druhé, nechce se mi je teď hledat, ale na druhou stranu nikde v okolí není žádné vhodné místo pro tábor.“ odpověděl ustaraně a znovu si prohlédl malou mýtinku na rovném povrchu, krytou stromy a skálou.
Tenten si z map pamatovala dost, aby věděla, že široko dalekou jsou buď husté lesy, skály nebo alespoň kopcovitá krajina. Byli na ideálním místě a jakkoliv se jí zamlouvala představa, že ji ráno při východu slunce nebude budit sensei se silou mládí, věděla, že by byla hloupost pokračovat a hledat další místo, když se tady měli sejít. Tedy zbyla jediná možnost a to, že se ztratili, nebo to alespoň přešli.
Neji se porozhlédl Byakuganem a po chvíli se pousmál.
„Našel jsi je?“ zeptala se dívka nervózně, protože se jí je teď opravdu nechtělo jít hledat.
„Jo, jsou dokonce za námi, myslím, že přijdou sem až uvidí kouř táborového ohně, a když ne tak je ráno najdeme.“ odpověděl Neji a dal se do sbírání větví.
Tenten nad tím ještě chvíli přemýšlela, než se k němu přidala.