Letní večer 11

Mladík, za kterým stáli jeho zbývající kolegové z týmu, nekompromisně zabouchal na dveře a čekal.
Ze dveří vykoukl Gai a zeptal se: „Co vy tady? Měli by jste se sbalit.“
„Jenže my nevíme, kam jdeme a ani na jak dlouho.“ řekl Neji, jako by jim podobné detaily zatajoval často.
„S*kr* já jsem na to přes svou sílu mládí úplně zapomněl.“ řekl a podal Nejimu papír s instrukcemi.
Mladík si je přečetl a zkráceně jim to přetlumočil: „Mise začíná v zemi Mořského vánku odkud budeme doprovázet obchodní výpravu do země Horských bystřin. Mise jako taková by neměla být těžká a normálně by měla mít úroveň C, ale klient si připlatil a tak je mise oficiálně na úrovni A.“
„Takže jedeme na dovolenou?“ zajásala Tenten, zatímco Lee se zatvářil více jak zklamaně.
„Náš klient si připlatil z určitého důvodu a my tu misi musíme zvládnout bezchybně, jinak by to byla ostuda pro vesnici.“ konstatoval Neji s pokrčením ramen.
„Ostuda?“ podivil se Lee.
„Ano, mise by pro nás měla být snadná, takže jestli se něco pokazí je to velká ostuda.“ objasnil Neji a na chvíli se odmlčel, aby nechal svá slova na Lee chvíli působit. „Znamená to, že musíme být stále ve střehu a pořád čekat nějaké nebezpečí. Je to vlastně ohromná zodpovědnost. Nemůžeme jen tak polehávat.“ dokončil mladík s tím nejvážnějším výrazem jaký dokázal vykouzlit.
Gai se nad tím zamyslel a potom řekl: „Možná to bude těžká mise, ale my to se silou mládí zvládneme!“
Jeho náhlé nadšení okamžitě strhlo i Leeho a tak to vypadalo, že veškeré zklamání bylo zapomenuto.
„Myslím, že to budou brát až moc vážně.“ konstatovala dívka při pohledu na ně.
„Možná, ale ať se kolem karavany honí raději oni než my.“ řekl mladík s pokrčením ramen a škodolibým úsměvem.
„To máš možná pravdu, ale i my bychom to měli brát vážně.“ namítla Tenten zamyšleně.
„Možná to, co jsem řekl, bylo trochu přitažené za vlasy, ale nebyl to žádný výmysl. My tu misi opravdu musíme zvládnout bez chyby, jinak si vesnice trhne ostudu.“ odpověděl jí na to mladík.
„Kolik lidí myslíš, že se to může dozvědět?“ zeptala se dívka s mírnými obavami.
„To nevím, ale to co vím určitě je, že mezi těmi státy jsou ještě dva jiné a ten obchod je pro zemi Mořského vánku důležitý.“ konstatoval zamyšleně a podíval se na ni.
„Jestli obchodují takhle na dálku tak budou mít asi hodně obchodních styků, které se to možná dozví.“ řekla dívka a Nejiho pohled nervózně opětovala.
Když Neji nic neříkal zdrceně se zeptala: „Proč dává Hokage-sama podobnou misi týmu složeného z jednoho schopného ninji, dvou bláznů a kunoichi, co už ani pomalu neví, jak se bojuje?!“
„Buď se na to můžeme jít zeptat, nebo se půjdeme sbalit na asi dost dlouhý výlet.“ odpověděl jí na to Neji a díval se při tom na ty dva, jak vymýšlejí plány na ochranu, aniž by věděli, jak bude ochraňovaná výprava vypadat.
„Jdu se sbalit na dlouhý výlet.“ řekla nakonec Tenten rezignovaně a při odchodu ještě řeka: „Tsunade-sama měla jistě dobrý důvod, proč tu misi dala právě nám.“
Neji na to nic neřekl a po chvíli se taky odešel sbalit.

Tenten se vrátila domů, a protože máma ještě nebyla doma, nechala jí na stole lístek s nápisem: Máme misi, nevím na jak dlouho, ale asi na dost. Tak se o mě hlavně neboj, dám na sebe pozor a budu pořádně jíst, mám tě ráda, Tenten.

I Neji se vrátil domů, ale na rozdíl od Tenten nezůstal nepovšimnut.
„Ahoj, vy už jste skončili?“ podivila se jeho sestřenka.
„A proč vlastně nejsi ty na tréninku?“ zeptal se Neji místo odpovědi.
„Shino je s tátou pryč a Akamaru včera snědl něco špatného a není mu dobře, tak jsme to s Kibou vzdali.“ odpověděla Hinata a dál si ho zvědavě prohlížela.
„My máme misi.“ odpověděl Neji s pokrčením ramen a vyrazil ke svému pokoji.
Hinata ho překvapeně následovala, a když viděla, že se balí, zeptala se: „A co Tenten?“
„Jde taky.“ odpověděl mladík jako by to bylo samozřejmé.
„Kdyby to byla lehoučká mise na jedno odpoledne tak nic neřeknu, ale není to trochu rychlé? Sotva se vrátila do týmu a už má vyrazit na dlouhou misi? Jen hádám podle batohu, který sis vybral.“ řekla Hinata starostlivě a Nejiho napadlo, že ona to snad jinak neumí. Pořád by se starala o druhé a pomáhala. Na jednu stranu ji za to mladík měl hrozně rád a na druhou, zvláště když se příliš starala o něj, ji za to proklínal.
Právě v tuto chvíli ji za tu otázku musel proklít, protože dívka tím jen znovu rozdmýchala jeho vlastní pochybnosti, které se mu na chvíli podařilo zahnat, když Tenten řeka: ‚Tsunade-sama měla jistě dobrý důvod, proč tu misi dala právě nám.‘ Teď se ale vrátili se silou laviny.
„Pochybuješ o rozhodnutí Hokage?“ zeptal se mladík a pokusil se znít přesvědčivě.
Podle jejího výrazu ale usoudil, že nezněl a nepřesvědčil ji o nic víc než sebe.
Na podobné úvahy, ale neměl čas a s rychlím: „Měj se hezky a neboj se.“ vyrazil na místo setkání.

Zhruba ve stejnou dobu v jakou tým Gai vyrazil z vesnice, zaklepala na dveře Tsunadiny kanceláře Hinata.
„Dále.“ ozval se Tsunadin hlas.
Hinata nesměle vešla a trochu nervózně se na Hokage podívala.
„Co potřebuješ, Hinato?“ zeptala se Tsunade přívětivě, dobře si vědoma její trochu zakřiknuté povahy.
„Já jsem se jen chtěla zeptat na misi týmu Gai, mám trochu oba…“ začala Hinata ale byla přerušena Tsunade: „Jakou misi?!“
„Já neznám podrobnosti, ale Neji a ostatní se na nějakou chystali.“ řekla Hinata trochu vyděšeně, ne zcela si jistá, co vlastně provedla.
„I s Tenten?“ zeptala se Hokage skoro tragicky.
„A-ano.“ odpověděla dívka trochu koktavě.
Když Hokage nic neříkala, osmělila se zeptal: „Je něco špatně Hokage-sama?“
„Ano. Na tu misi vůbec neměli jít.“ řekla Tsunade a složila obličej do dlaní.