Hinata se vdává, Naruto se žení - druhá půle

„A ty si spadl ksichtem na vidle?“ tázala se Tsunade nevěřícně Shikamara.
Ten na sobě nenechal nic znát a opáčil: „Vzhledem k tomu, že svatba je pozítří a nikdo nebyl schopen sehnat jiného kněze, tak jsem sebral toho, o kterém vím.“
„Hej,“ snažil se zjednat si respekt Hidan, kterého doteď přehlíželi, „může mi někdo vysvětlit, o co tady jde? Člověk si takhle cvičí žížaly a najednou ho vytáhnou, strčí do tašky k týden starému nákupu a pak ho odvlečou Jashin ví kam! Pokud si myslíte, že vám tu budu dělat těžítko na vyřízenou poštu, tak se mýlíte. Možná jsem jenom hlava, ale abyste věděli, porostl mi obratel. S takovou budu mít brzy nové tělo. Počkejte tak osm tisíc let a budu jako znovuzrozený a pak vám to spočítám!“
„Sklapni!“ zařvala Tsunade a bouchla vší silou do stolu. To způsobilo, že se hlava nešťastného Hidana skutálela na zem. Ten začal pochopitelně ze země nadávat a vůbec šířit pohodu.
„Tak to vidíš,“ zavrčela Hokage na Shikamara. „Podívej se na něj. Hledáme kněze, který by vedl svatbu a ne okresní přebor v plivání do dálky.“
V té chvíli se příval nadávek zarazil. Hidan si nedůvěřivě prohlížel oba zúčastněné, a pak se opatrně zeptal: „Mluvil tu někdo o svatbě?“
Tak se dozvěděl, proč ho Shikamaru vytáhl z jeho nedobrovolného hrobu. Skutečnost, že ho vybrali, aby vedl tak důležitý obřad, jako je svatba, i když dvou nepřátel, ho neskutečně nadchla. Okamžitě se rozpovídal a samým nadšením dokonce zapomněl nadávat a dbát tak na svou image: „Takže svatba. Už dlouho jsme si chtěl zkusit svatbu podle Jashina, ale Pein a Konan se k tomu furt neměli., Jo, žít na hromádce a rozkazovat ostatním, to jim nevadilo, ale aby se zachovali zodpovědně a vzali se, to ne! No nic. Jak jsem pochopil, svatba je za rohem, musíme učinit potřebné přípravy. Tenhle kluk ať sežene kozu a Hokage ať vybere někoho, kdo mi bude k ruce. Já vlastně nemám ruce, cha cha. No nic, já mu budu říkat, co má dělat A vyberte nějaký pěkný nůž s ostrou střenkou, aby krev stékala na novomanžely nepřerušovaně.“
„Hele, hele!“ snažila se ho zarazit Tsunade, ale kněz Jashinův byl k nezastavení.
„A už dejte žhavit uhlí, ať je do svatby krásně rozžhavené,“ žvatlal šťastně. „A kdo dělá družičky? To je jedno. Hlavně ať si vezmou šaty s ramínky. Musí mít odhalená záda, ať je můžeme bičovat.“
Tsunade poulila oči, Shizune, která slyšela jenom poslední větu, omdlela a i Shikamaru, který mezi družiníky nefiguroval, byl bledý jak Sai.
Nakonec Hidana umlčeli tím, že na něj přiklopili koš na odpadky. I tak se ale zpod koše ozývalo huhňání, které napovídalo, že kněz stále popisuje praktiky, které obnáší svatba podle Jashina.
„Pořád si myslíš, že je to dobrý nápad?“ otázala se Tsunade sladce. „Jestli toho blázna necháme vést obřad, bude nám to Naruto vyčítat ještě na rozptylové louce!“
„To půjde,“ váhavě odpověděl Shikamaru, „musíme mu jen vyjasnit pravidla.“
A tak se do toho pustili. Byla to tvrdá bitva, která chtěla spoustu trpělivosti ze strany Tsunade a spoustu diplomatického umu ze strany Shikamara. Hidan nechtěl zpočátku ustoupit, pravil, že když se obřad neudělá pořádně, hrozí rozvod, zatímco po přestálém utrpení Jashinova svatebního obřadu už pár ani smrt nerozdělí, ale nepochodil. Po hodinách přemlouvání byl nakonec udolán. Obřad bude proveden podle standartních měřítek, ale Hidan si vymínil, že svatební řeč povede podle svého. To byl ústupek, na který byla i Hokage ochotna přistoupit, a tak jim už nic nebránilo, aby si plácli. Tedy kdyby měl Hidan ruce.

Poslední překážka tak byla odstraněna a nic nebránilo tomu, aby se Hinata a Naruto konečně vzali. Čekalo se už jenom na dokončení ženichova obleku, který ale dorazil včas, dokonce na něm nebylo třeba nic předělávat, a tak mohla svatba vypuknout.
A taky vypukla. V den svatby bylo nádherné počasí a tak se na svatbu rozhodli vlomit i ti, kteří na ni původně nebyli pozvaní. Toho využili různí podnikavci, s Teuchim v čele, kteří okamžitě smontovali stánky a začali svatebním hostům prodávat různé předměty rámenem počínaje a kunai a šurikeny konče. Kolemjdoucí pozorovatel by si myslel, že se tu koná minimálně majáles a ne jenom obyčejná svatba.
Na oltáři, před kterým se měl ceremoniál odehrávat, byl umístěn stříbrný talíř, na němž spokojeně trůnil Hidan ve své silně ořezané podobě. Nějaká dobrá duše mu pro tuto příležitost umyla hlavu peroxidem, takže mezi bílé volánky a ubrusy dobře zapadnul.
Svatba nakonec musela být o půl hodiny odložena, protože svatební otec neunesl něčí dobromyslnou poznámku: „Nazdar, svatební otče, skoro dědo!“
Na to Hiashi zavyl: „Běžte všichni do p***le! Tady poteče krev!“ a vrhnul se směrem, kterým tušil Naruta. Naštěstí Neji tuto eventualitu předpokládal, a tak vůdce klanu uspal dobře mířenou ránou do zátylku. Tím byla hrozba odstraněna, v zápětí se ale ukázalo, že nemá kdo Hinatu odvést k oltáři. Nakonec tuto úlohu obdržel Neji, který prohlásil, že je to osud.
Chvíli poté, co byl odstraněn Hinatin otec, se v zákulisí svatebních příprav objevila vyjevená Shizune, která prohlásila, že kdo uklidní Hokage, dostane od ní razítko za splněnou S misi. Tsunade, do které to od časného rána teklo jak do díry ve dřezu, totiž rozhodla, že novomanželé musí být přivítání zpěvem. Načež spustila krákavým hlasem vrány po operaci hlasivek svou oblíbenou písničku. Ti, kdo ji neznali, záhy pochopili, že se v ní jedná o to, co spolu dělali dva zamilovaní shinobi, kteří oba odešli na jinou misi a po půl roce se opět setkali. Hinata, když zmiňovanou píseň zaslechla, se začervenala tak, že v kontrastu bílá červená vypadala jako použitá vložka s křidélky. Když pak navíc Hokage spustila sloku, ve které se k páru přidá i milencův bratr, začali rudnout i ostatní.
„Musíme ji zarazit dřív, než dojde k páté sloce,“ pronesl Chouji, čímž překvapil všechny okolo.
Kiba zapátral v paměti a ze způsobu, jakým mu ztuhnul obličej, bylo ostatním jasné, že pátou sloku nesmí Hokage vypustit z úst. Ta mezitím začala zpívat sloku třetí, ve které se objevili shinobi psi dělající věci, ke kterým určitě nebyli v Konoze cvičeni.
Ino naprázdno polkla a zoufale se rozhlédla po svých kamarádech: „Ale jak? Jestli tohle uslyší Naruto, tak buď budeme hledat novou Hokage nebo nového Naruta!“
Situace byla spasena v hodině dvanácté, přesněji v půlce čtvrté sloky, z jejíhož textu už by byly nervózní i prostitutky. Kde se vzal, tu se vzal, odněkud přišel Jiraiya. Jak uslyšel, co se tu děje, se rozchechtal: „V pětašedesátém se Tsunade rozezpívala tak, že jsem ji musel s Orochimarem zazdít zaživa, aby byl od ní na chvíli pokoj. Naštěstí už ale znám fintu, jak na ni.“
„Tak do toho,“ zaprosila Hinatina matka, „pátou sloku by má dcera psychicky nezvládla. Kdo ví, jestli by se pak někdy vdala!“
„JEEEEEEE,“ zahalekal Jiraiya, v čemž jen někteří poznali zpěv. Hbitě se přidal k Hokage a chvíli pak zpívali dvojhlasně. Tsunade, vděčná, že má někoho, s kým si může zabékat, lapla starého Sannina kolem krku a nechala se za doprovodu své oblíbené písničky odvádět pryč. Chvíli šněrovali mezi svatebčany a pak Jiraiya navedl opilou Hokage směr nejbližší les. Za deset minut už bylo slyšet jejich směrem jen cvrlikání ptáků. Druhého dne však v lese našli spoustu uhynulého ptactva, pár zdivočelých lišek a dokonce jednoho studem pošlého kance, což svědčilo o síle písničky, kterou Hokage neprozřetelně chtěla zpívat na svatbě.

Pak už nic nebránilo tomu, aby se mladý pár dostavil. Nevěstu nakonec odvedla k oltáři matka, protože někdo strčil svatebnímu otci do pokoje láhev saké, což způsobilo, že se tento opil a se slzami v očích vzpomínal na mládí své dcerušky. Sakura, celá v růžovém, hrdě nesla Hinatinu vlečku a házela kolem sebe zářivé úsměvy. V kontrastu s nevěstinou bělostí působila sice rušivým dojmem, jako když do terče na šipky zabodnete oštěp, ale i tak najednou všichni pochopili, že jsou na svatbě a ne v cirkusu. U oltáře již čekal ženich, k němuž oblek pasoval jak k tučňákovi svetr.
Pak přišli i oba svědkové. Kiba se nevěřícně a nenávistně díval na Shina, který představoval svědka nevěsty. Jeho představy o dnešní noci tak dostali povážlivé trhliny a byly nahrazovány plány, v nichž figuroval on, Shino a plechovka DDT. Přestože v něm vařila krev, důstojně se Shinovi uklonil, ten úklonu opětoval a oba zaujali svá místa po boku nastávajících.
Důstojnou chvilku nakonec pokazil sám oddávající. Hidan, když spatřil pár, který měl oddat, se rozchechtal způsobem, že se málem skutálel ze svého stříbrného talíře.
„To si děláte srandu,“ škytal smíchem, „já nevěděl, že budu oddávat tučňáka a omalovánku!“ A ihned se svému vtipu zasmál. Když jeho chechtot trval již pět minut a nic nenapovídalo, že by měl v nejbližší době přestat, Shizune došla trpělivost.
„Tak už dost,“ zasyčela na něj, „jestli se okamžitě neuklidníš, tak zítra založím ve vesnici fotbalové hřiště a hádej, kdo bude dělat kopací míč.“
„No jo, furt,“ zabrblal Hidan, ale nakonec se uklidnil a pohlédl na pár před sebou. „Vážený pane ženichu, vážená slečno nevěsto, milí rodičové a hosté. Sešli jsme se v tento posvátný den, abychom sezdali tento mladý pár.“
Po těchto slovech se pátravě podíval po okolních hostech. Všichni způsobně seděli a pozorně poslouchali slova kazatele.
A tak spokojeně pokračoval: „Spousta lidí se mě ptá, jaký vztah má Jashin k instituci manželské. A tudíž začnu svou řeč právě odpovědí na tuhle otázku. Jashinovi není cizí žádný druh utrpení a tedy i manželství je přípustný způsob, jak mého pána uctít!“
Na ta slova se ostatní trochu zarazili, ale Hidan pokračoval: „Vy malověrní, vidím ve vašich tvářích pochybnosti! Myslíte si, že vaše láska vydrží navěky. To je rouhání, pouze Jashin je věčný! Vy, já, nikoho nevyjímaje jsme odsouzení k zániku a tedy i tento svazek nebude jiný! Teď jsou zamilovaní, ale to jim vydrží jen pár let a pak vášeň vyprchá. A co zbude, táži se vás?! Stereotyp! Muž před ním bude utíkat do hospod či bude brát dvojnásobné směny, jen aby nemusel sdílet večer s tím, co má doma. Žena bude obrážet obchody a stěžovat si přítelkyním, že svého muže téměř nevidí, že je pořád v luftě. Kdyby však byl jeden večer doma, začala by si stěžovat, že jenom žere a sedí u televize! Časem se budou sobě vyhýbat a najdou si milence či milenky!“
„Stačí!“ snažila se zarazit Hidanovu výmluvnost Shizune, ale měla jen pramalý úspěch. Hidan se rozpálil jako ještě nikdy. Hřímal ze svého oltáře na svatebčany a mluvil o manželství jako Jan Hus o odpustkách.
„Vzájemná nevěra bude dál nahlodávat jejich vztah. Co bylo dřív přípustné, stane se zakázaným ovocem, a co by nikomu z páru nepřišlo na mysl, si bude žádat pozornosti. V takové domácnosti má Jashin své místo a čeká na další obětiny. Je jenom otázka času, než se někdo z páru rozhodne pro konečnou oběť. Zabít starou či starého! V té chvíli Jashin ví, že rozhodnutí požehnat takovému svazku bylo správné! Nedělejte si iluze, čeká to na každého z vás...“
Víc neřekl, protože zoufalá Shizune přiklopila na Hidanovu hlavu koš na odpadky. Hlas byl slyšet stále, ale již mu nebylo moc rozumět. I tak se ale hned dalšího dne Tsunade chytala za hlavu, protože se minimálně deset páru z přítomných hostů přišlo oficiálně rozvést!

Konec obřadu vedla Shizune sama a i když neměla žádnou předešlou průpravu, zhostila se ho celkem dobře. Konečně došlo na konečná slova ‘Můžete políbit nevěstu‘ a Naruto a Hinata byli svoji. Pak už se nic zvláštního nedělo. Všichni svatebčané se mezi sebou bavili, gratulovali ženichovi nebo nevěstě a přáli dlouhá léta spolu, což sice v kontextu s Hidanovou řečí mohlo být bráno jako výhružka, ale nikdo to tak nebral.
Svatební veselí trvalo dlouho. Teprve nad ránem se zvedli i poslední hosté, poděkovali za milé pohoštění a spořádaně odešli. Hinatina matka je odvedla do jejich pokoje, který jím pro tuto noc připravila. Strategicky ho umístila co nejdál od jejich ložnice. Ta dobrá žena znala svou dceru dobře a věděla, že Hinata nejspíš hlučná nebude, ale jistota je jistota. Její manžel by zvuky z jejich svatební noci nejspíš nepřenesl přes srdce a mohl by se pokusit všechno zhatit.
Naruto a Hinata osaměli. Naruto nedbaje toho, že ho Hinata vyjeveně pozoruje, ze sebe s odporem serval oblek a jen v trenýrkách odešel směr lednička, ve které ke své radosti našel rámen. I počal ho ihned ohřívat. Hinata jeho nepozornosti využila k tomu, aby ze sebe sundala vše nepodstatné a lehla si do postele, kde se přikryla peřinou až k bradě a pozorovala svého chotě, jak se láduje.
„Naruto,“ začal po chvíli tak tiše, jak jen byly její hlasivky schopny, „nechceš si jít lehnout?“
Narutovi zaskočilo a chvíli přemýšlel. Věděl, že v oblastech milostných se pohybuje po tenkém ledě a fakt, že se mu podařilo zplodit dítě, na tom nic neměnil.
„Nejsem unavený,“ snažil se mlžit.
„Však tu taky nebudeme spát,“ začervenala se Hinata a obdařila svého chotě dlouhým pohledem.
„No, víš,“ ošil se Naruto, „nejsem si jistý, jestli je to ve tvém stavu v pořádku. Co když se tomu malému něco stane?“
Na to se Hinata zasmála a v klidu pronesla: „Tak toho se bát nemusíš, protože těhotná nejsem!“
„COŽE?“ zařval Naruto a vrhnul se na Hinatu jak nadrženec z pornofilmu. V posteli ji chytil za ramena a zamáčknul do matrace. „Cože nejsi...?“
„Těhotná,“ odpověděla klidně Hinata nedbaje toho, jak blízko je Naruto chuti spáchat na ní násilí. „Víš, už dlouho jsem si přála, abychom se vzali, ale nikdy jsem neměla dost odvahy ti to navrhnout. Pak jsem ale v jednom dívčím časopisu objevila návod, jak to zařídit, aby iniciativu převzal on, v tvém případě ty. Zlobíš se na mě moc?“
Zlobit se Naruta vůbec nenapadlo. Byl v naprostém šoku, že ho Hinata, kterou viděl většinou jen v periferním vidění, dokázala odtáhnout k oltáři a donutit ho, aby si ji vzal.
„Nezlob se na mě,“ zaprosila Hinata, která si Narutovo mlčení špatně vyložila, „uvidíš, že spolu budeme šťastni až do smrti.“
Až do smrti, zaznělo Narutovi v hlavě a on zavyl jak kojot chyceny do pasti, který si v záchvatu paniky uhryznul špatnou tlapu.
Sasuke, pomyslel si, kdyby si mě teď viděl, určitě by ses utřískal smíchy.

Někde jinde, Sasuke kýchnul. Karin se na něj starostlivě podívala a s obavami mu položila ruku na čelo.
„Jak se cítíš, Sasuke? Nejsi nemocný?“ tázala se ho.
„Ne, nejsem,“ zavrčel dotazovaný a setřásl její ruku, „nemusíš se ke mně chovat jak k malému.“
„Tak promiň, že mám starost,“ urazila se Karin a otočila se k němu zády.
„Ty, Karin,“ začal nesměle Sasuke, „napadlo mě, že bych se stavil v Konoze. Víš, jako podívat se, co ostatní a tak...“
„Nikam,“ zarazila ho Karin. „To známe. Napřed, že se jen stavíš a podíváš se, pak vezmeš vesnici útokem! Stačí, že tě furt někam tahají Suigetsu a Juuga.“
Sasuke se s nenávisti podíval na svůj prsteníček, na kterém se skvěl dva měsíce starý prsten.
„Proč jsem si tě vůbec bral?“ tázal se vyčítavě.
„Protože mě miluješ, to je jasné!“ zasmála se Karin a odspěchala do kuchyně, aby připravila večeři.
Sasuke se za ní díval s neskrývaným odporem, ale co mu zbývalo. Trpce zavzpomínal na tu prokletou fintu s těhotenstvím, kterou ho Karin dostala do chomoutu, a zavzpomínal na staré dobré časy, kdy zabíjel Danzoua a Itachiho. Věděl, že s Karin po boku, se již tyhle časy nikdy nevrátí.
„Člověk, který vydal ten časopis Bravo Girl!, se bude určitě smažit v pekle!“ zavyl vztekle a zvedl se, protože ho Karin volala, aby šel naloupat rýži.

KONEC