Hinata se vdává, Naruto se žení - první půle

V den, kdy se Narutovi zhroutil svět, svítilo nad Konohou slunce a všude panovala dobrá nálada. Sousedé se srdečně zdravili a i ti, kteří se neměli dvakrát v lásce, si pro dnešní den dali pokoj. Bylo zkrátka příliš krásně na hádky a lenivost k takovému dnu patřila. Naruto toho dne využil skutečnosti, že se nic nedělo, k tomu, aby už od rána do sebe ládoval jeden rámen za druhým ve svém oblíbeném podniku, Ichiraku ramen.
„Staříku,“ vykřikl Naruto zpoza hromady prázdných misek, „ještě jeden.“
„Ty ses nám dneska nějak rozjedl,“ usmíval se Teuchi, „to už je dneska tvůj šestnáctý.“ Přesto však nelenil a ihned se začal věnovat přípravě dalšího chodu. Celou kuchyň měl výjimečně na starost sám, protože Ayame odjela za studiem, ale ani přemíra nádobí, kterou musel ještě umýt, mu nemohla pokazit dobrou náladu.
„A co jinak?“ ptal se Teuchi svého pravidelného zákazníka, aby řeč nestála.
Naruto polkl poslední nudli řka: „Nic zvláštního. V poslední době se toho moc neděje.“
„Aha,“ dal najevo zájem Teuchi a pokračoval v přípravě nudlí.
Chvíli si oba vychutnávali ticho a klid rušený pouze provozem z ulice. Naruto na chvíli zavřel oči a těšil se z paprsků, které sem pronikali otevřenými dveřmi. Také Teuchi se nechal kolébat příjemnou únavou. Proto ani jeden z nich nezaregistroval chvíli, kdy do restaurace vkročila Hinata. Ta do tohohle podniku moc často nechodila, a tak byla na první pohled nesvá. Když pak zahlédla Naruta, jak do sebe hází oběd, zrudla. To ji však nebránilo v tom, aby se opatrným krokem k němu vydala.
„Naruto...“ zakničela tak tiše, že proti ní byla myš metalista.
„Hinato!“ lekl se Naruto. Přitom mu zaskočilo a dobrých pět minut se dusil. Teprve, když ho Teuchi přetáhnul naběračkou, se vzpamatoval. „Chodíš jako duch!“ zasípal na Hinatu vyčítavě.
„Promiň,“ sklopila oči Hinata a rozjela svoji oblíbenou hru s prsty. „Naruto, musím s tebou o něčem důležitém mluvit.“
Naruto se teprve teď podíval na Hinatu pořádně. Sice vypadala, že každou chvíli uteče, ale i tak bylo z jejího postoje jasné, že dokud se nevypovídá, Narutovi bude stydnout rámen.
„No tak, povídej,“ vyzval ji a čekal, co z ní vypadne.
Hinata z jeho pozornosti moc nadšená nebyla, protože zrudla ještě víc, že hrozilo, že začne krvácet z uší.
„Musí to být tady?“ zakničela tiše. „Nemůžeme si popovídat někde v soukromí?“ Po těchhle slovech udělala pár pohybů chodidly, jako by se chtělo zavrtat do podlahy.
„To je dobrý,“ zasmál se Naruto, „Teuchi nikomu nic neřekne, viď, Teuchi?“ otázal se dotyčného a začal se ládovat sedmnáctým rámenem.
Hinata se pochybovačně podívala na Teuchiho, který se na ní povzbudivě usmál a aby se jí lépe mluvilo, diskrétně se otočil k plotně. A tak Hinata posbírala všechnu odvahu, kterou měla, a nahlas oznámila celému osazenstvu Ichiraku Ramen: „Naruto, jsem těhotná!“
„COŽE?!“ zařval Naruto a vyprsknul obsah svých úst na Teuchiho, který v záplavě nudlí vypadal jak Jožin z bažin.

Naruto rázoval po svém pokoji, aby se uklidnil. Moc se mu nedařilo, protože si přitom rval vlasy a vyl jak střelený šakal.
„Co, kdy, kde, jak?“ blekotal vyřízeně a poulil oči podlité krví na Hinatu, která skromně seděla na kraji jeho postele a trpělivě čekala, až znovunalezne své duševní zdraví.
„Ty si nevzpomínáš?“ sklopila oči zklamaně. „To bylo pořád samé Hinato, naučím tě dělat rasengan, důležitá je rychlost, síla, rotace, a když jsme tak spolu rotovali, tak se to asi stalo.“
„Bože všemohoucí,“ skučel Naruto, „tohle jsem nechtěl. Chtěl jsem jenom, aby se ti trochu zvedlo sebevědomí!“
„To se ti opravdu povedlo,“ vyhrkla Hinata, v hlase ani stopu po sarkasmu, „když jsem to zjistila, cítila jsem sílu, o níž jsem vůbec nevěděla, že v sobě mám. Představ si to, bude ze mě maminka.“ A zářivě se na Naruta usmála.
U něho tolik nadšení nevládlo: „A není to mýlka? Jak vůbec víš, že jsi těhotná?“
Na tuhle otázku byla nejspíš připravena, protože ihned odpověděla: „Protože mi teď bývá po ránu špatně, dělala jsem si tři těhotenské testy od různých firem se stejným výsledkem a navíc mám oči.“
Naruto zklamaně protáhl obličej. Nevolnost může být z jídla, těhotenský test se může mýlit, ale oči klanu Hyuuga se tak snadno ošálit nedají, a když Hinata říká, že to vidí, tak to asi bude pravda. Pak ale dostal spásný nápad a otázal se ještě jednou: „A jsem to op...“
Pak se zarazil. Ptát se Hinaty, jestli je opravdu otcem, bylo poměrně zbytečné. Hinata nepatřila mezi holky s nohama do praku a přáteli opačného pohlaví taky neměla přehršel. Představa, že by vydržela o samotě s jiným mužem, než je Naruto, byla poměrně směšná a představa, že by s ním dělala něco víc, než že se červenala, byla ještě směšnější.
„Co budeš dělat?“ otázal se jí malomyslně, zatímco se zabýval svými černými myšlenkami. Většina z nich měla provazový motiv.
„Nechám si to,“ rezolutně oznámila Hinata. Po ostýchavosti ani stopa, bylo vidět, že v tomhle je pevně rozhodnuta.
„Chci být matkou,“ sklopila zase oči, „otázka je, jestli ty chceš být otec.“
Naruto se zarazil. Takhle nad tím nepřemýšlel. Představa, že by měl vlastního potomka, jako první v nové generaci, ho poměrně lákala. Jak by se asi Sasuke tvářil, kdyby zjistil, že Naruto založil rodinu dřív než on. A to nemluvě o těch skopičinách, které by se svou ratolestí vyváděl. Pokud by to byl kluk, naučil by ho Oiroke no Jutsu. Pokud holka, mohl by ji naučit sváděcí techniky, aby se ve světě neztratila.
Když Hinata viděla jak Narutovi pohrává po tváři úsměv, uklidnila se a ještě zatlačila na pilu: „Tak co myslíš, Naruto-kun?“
Dotazovaný se usmál a otočil se k Hinatě: „Ano, Hinato. Stanu se tvým manželem a ty budeš má žena. A to dítě budeme vychovávat společně. Navíc, když tu svatbu zařídíme dost rychle, tak nikdo nepozná, že jsem tě naboural již před svatbou. Proto hned zítra půjdu k vám a požádám tvého otce o tvou ruku!“
Hinata radostí zčervenala a usmála se. Už se viděla ve svatebních šatech, ale když si uvědomila, kdo ji bude vyprovázet k oltáři, trochu se zarazila.
„Ale Naruto,“ pohlédla na svého rychlo-snoubence, „nesmíš se prozradit. Kdyby otec zjistil, jak je to doopravdy, mohlo by ho to dost vzít.“
„Bez obav,“ mávl rukou Naruto, „víme o tom jenom tři. Ty já a Teuchi, a ten to nikomu neřekne.“

Naruto měl pravdu jen z půlky. Teuchi to opravdu nikomu neřekl, jenomže jak Naruto zapomněl, v kuchyni Ichiraku Ramen pracují dva lidé. Teuchi před svou dcerou netajil, co se dnes v restauraci dověděl. Důrazně ji sice připomněl, že by to těm mladým mohlo uškodit, kdyby se to dověděl ještě někdo, ale Ayame se už viděla v ulicích, a tak svému starému otci všechno odkývala jak houpací kůň a hurá na pavlačovou! Prakticky celou noc létala od jednoho domu k druhému jako vrána a každému hned tuto horkou novinku vykrákala.
A tak se stalo, že když se Hinata ráno probudila a vyšla ze svého pokoje, naskytl se ji pohled jak ze špatného komiksu. Její otec, Hiashi Hyuuga, křepčil v předsíni a snažil se ze sebe setřást Nejiho a Hanabi. Neji držel vládce klanu v kravatě a všemožně se ho snažil zadržet. Taky Hinatina mladší sestra se všemožně snažila vykroutit otci z ruky katanu, kterou se dotyčný oháněl jak dřevorubec na začátku směny. Jejich snaha byla marná, protože i tak se Hiashi nezadržitelně blížil ke dveřím.
„Pusťte mě, pusťte mě na něj,“ vyl u toho jak poraněný Nazghul, „pusťte mě na toho prznitele dětí. Najdu ho, vytřískám z něho tu zatracenou lišku, tu uškrtím holýma rukama a s ním pak zametu celou Konohu!“
„Neblázněte, pane,“ hulákal Neji a držel se ho jako klíště, „nemůžete jen tak zabít obyvatele vesnice.“
„A on jen tak může zbouchnout moji dceru?“ řval Hyuuga. „Pusťte mě, ať mu můžu vyřezat svůj podpis do srdce!“
„Nedělej to, tati,“ snažila se ho obměkčit Hanabi. „Raduj se, vždyť z tebe bude dědeček!“
„Ještě ty mě ser,“ zavyl nešťastný otec a otřásl se jako pes zahryznutý do paralyzéru.
Nápor zoufalství mu dal neskutečnou sílu, protože dokázal setřást ze sebe Nejiho a odtrhnout Hanabi od svého meče. Pak ale spatřil Hinatu. Vypoulil na ní své krví podlité oči a zařval: „Hinato! Uvědomuješ si vůbec, co si provedla? Copak si nepamatuješ lekce, které jsem ti dával, když jsme spolu trénovali Vznešenou pěst? Co byla zásada číslo jedna? NOHY U SEBE!!“
Hinata se viditelně zmenšila o pár centimetrů, ale svému otci neustoupila. Naopak začala svého nastávajícího hájit: „Naruto není takový, otče. Je to zodpovědný shinobi, který ví, co se sluší a patří. Dokonce tě chtěl dneska požádat o mou ruku.“
To vzalo naštvanému otci vítr z plachet.
„Opravdu?“ tázal se nedůvěřivě. „A nebylo to náhodou proto, aby se tě v klidu zbavil, mohl si sbalit svých pár švestek a provést jutsu Ohnivé sandály v zatáčce?“
„NE!“ zvolala rozhodně Hinata, načež si uvědomila, že vykřikla na svého otce, a tak okamžitě zrudla. Otec byl však uklidněn a katastrofa byla aspoň prozatím zažehnána. A když starší klanu poukázal na to, že když bude Kyuubi v rodině, bude ho mnohem snazší kontrolovat, zmizeli pochybnosti úplně.
Klid v domě však netrval dlouho. Hodiny pomalu plynuly a Naruto stále nikde. Hinata začala být pomalu nervózní a pohled na zakaboněnou tvář jejího otce jí také moc neprospíval. V duchu se modlila ke všem svatým, aby si Naruto pospíšil, než bude zle. Ať už zamakal její anděl strážný nebo ji Naruto spirituálně vyslyšel, za pár minut se ozvalo váhavé zaklepání na dveře.
Hinata vyběhla jak Zátopek se salmonelou a už Naruta vítala slovy: „Pojď dál. Všichni už na tebe netrpělivě čekají.“
Kriticky si ho prohlédla a výsledný dojem nebyl úplně ztracený. Bylo vidět, že se Naruto snažil učinit na poprvé nejlepší dojem. Oblečen byl jako vždycky, ale vlasy měl snad poprvé v životě učesané. V ruce navíc držel velkou kytici bílých lilií, kterou ukradl nejspíš na místním hřbitově. Spěšně se k němu naklonila a utrhla z kytice stuhu s nápisem ‘Vzpomínáme na babičku.‘ Pak svého milého vzala pod paží a odtáhla ho do obývacího pokoje, kde už seděli nejvýznamnější členové klanu Hyuuga.
Po formálním představení se své role ujala Hinatina matka. Budoucí nevěsta s obdivem sledovala, jak její matka bez mrknutí oka přijala hřbitovní kvítí a za všechny ho přivítala v domě. Pak ho usadila ke stolu, nenápadně praštila svého muže, který při pohledu na Naruto začal nebezpečně vrčet a odběhla přinést malé pohoštění. Nakonec usadila Hinatu, která ihned nasadila červené mimikry, po Narutově pravé ruce a sama se usadila po boku svého manžela.
Následující půl hodinu pak bylo ticho. Všichni si zamračeně prohlíželi ten podivný pár před sebou, který jen sedí, popíjí svůj čaj a červená se. Nakonec se Naruto odhodlal prolomit ticho a spustil: „To máme ale dnes pěkné počasí, viďte?“
Na ta nešťastná slova Hinatin otec vypěnil jak Kofola.
„To si snad dělá srandu?“ zavyl. „Napřed mi znásilní dceru a pak sem přijde a žvaní o počasí! Pusťte mě na něj, vrazím mu ruku do držky tak hluboko, že poškrábu po zádech tu hnusnou lišku, co v sobě má!“
Že tak neučinil, za to mohl být vděčný svým příbuzným, kteří ho promptně odtáhli a zamkli v pokoji. Pak už vše probíhalo poměrně v klidu. Naruto vykoktal svou žádost o Hinatinu ruku, matka svolila a všichni si ulehčeně oddechli. Pak už vše probíhalo v mnohem uvolněnější atmosféře. Většina příbuzných odešla a nechala svatební matku a oba snoubence řešit problémy kolem budoucí svatby. To se protáhlo až do pozdního večera. V tu dobu už měla Hinata vybrané svatební šaty, bylo sestaveno svatební menu a byl učiněn seznam hostů. Narutovy šla hlava kolem a proto se nakonec spěšně omluvil a zmizel jak prd ve větru. Když opouštěl dům klanu Hyuuga, naposledy slyšel jejího vůdce, kterého za celou dobu nikdo nepustil z pokoje, že až s tím střapatým syčákem skončí, bude liška venku a Naruto uvnitř.

Svatba Hinaty s Narutem se hned po zveřejnění stala společenskou události vesnice numero uno. Spousta lidí namítala, že na svatbu jsou ti dva moc mladí, ale druzí jim oponovali, že když už zjistili, jak se dělají děti, tak to zas není zas tak brzo. A mnozí také doufali, že se svatby budou moci přímo účastnit.
Například Sakura, jak slyšela zprávu, že se člen jejího týmu bude ženit, nechala nákup nákupem a ihned se vypravila směr Narutův byt. Do jeho bytu vpadla tak prudce, že sebou vzala dveře.
„Naruto!“ vykřikla hned ve dveřích.
„Nebij mě,“ vyskočil překvapený Naruto, „byl jsem opilý a vůbec nic si nepamatuji!“
„Nemel,“ nezdržovala se Sakura je lacinými pokusy o omluvu, „je to úžasná zpráva! Přišla jsem kvůli něčemu jinému. Už má Hinata vybrané družičky?“
„He?“ nechápal Naruto. „Pokud vím, tak to má na starost Hinatina matka a ta už požádala pár dívek z vedlejší rodiny, proč?“
„Musíš ji říct, ať přibere i mě!“ prosila Sakura. „Mám připravené úžasné šaty, celé růžové. Ty se na to perfektně hodí, no kdyby si je viděl, tak jak si Naruto, tak to s tebou praští o podlahu!“
Naruto se díval na svou spolubojovnici s despektem: „Já nevím. Nerad bych dělal vlny. Klan mě moc nemusí a tak bych si asi neměl moc vyskakovat.“
S tím však Sakura nesouhlasila: „To je nesmysl. Uvědom si, že za chvíli budeš vůdce klanu ty. Musíš si umět dupnout a stát si za svým názorem!“
„Před pár dny jsem si dupnul a vzápětí jsem zjistil, že je Hinata těhotná,“ huhlal nepřesvědčený Naruto, „ale že jsi to ty, tak se zeptám.“
Aniž by to tušil, tímhle prohlášením rozpoutal ve vesnici malou válku. Spokojená Sakura totiž ihned běžela do květinářství, aby se Ino pochlubila, jakou důležitou roli dostala. Té se to ani za mák nelíbilo, a tak běžela za Hinatou, aby i ona mohla svou trošku přispět ke zdárnému průběhu akce. Družiček už bylo moc, ale aby ji Hinata uklidnila, nabídla ji roli svědka. Ino se pro svou úlohu nadchla a hned při nejbližší příležitosti se nezapomněla Sakuře pochlubit.
Nezačala zrovna nejšťastněji.
„Nazdar, podržvlečko,“ hodila na Sakuru úsměv jak z reklamy na zubní pastu. „Hádej, kdo bude dělat svědka nevěsty?“
„Ty?“ tázala se nevěřícně Sakura. Fakt, že ji Ino v tomhle přetrumfla a uzmula pro sebe důležitější úlohu, ji na náladě dvakrát nepřidal.
„Správně,“ smála se vítězoslavně Ino, „já. Družičku může dělat kdekdo, ale tak důležitou úlohu, jako je svědek nevěsty, může zastat jen pár jedinců. Uvědomuješ si, že jediným podpisem můžu jejich svatbu potvrdit nebo zhatit?“
„To je riziko, se kterým musí ostatní počítat, když vyberou svědka, který se neumí ani podepsat,“ odpověděla sladce Sakura. Ino si pochopitelně tuto urážku nenechala líbit a za chvíli to kolem nich vypadalo jak na koridě. Že si nevjely do vlasů, za to mohly vděčit Kibovi, který je od sebe odtrhl.
Když však tento zjistil, kvůli čemu se málem servaly, vycítil svým předimenzovaným čichem příležitost a ihned se rozběhl směr Naruto. Za chvíli již byl hrdým držitelem úlohy svědka ženicha. Pochopitelně, že se také nezapomněl pochlubit mužské části Narutových vrstevníků.
„Doufám, že v klanu Hyuuga, dodržuj staré lidové tradice,“ těšil se.
„Co máš na mysli?“ tázal se Chouji, kterému svatební úlohy byly ukradeny, hlavně aby byl první u svatební tabule.
„Matka i sestra mi říkali, že v Konoze kdysi platil takový zvyk,“ vysvětloval Akamarův páníček, „o svatební noci ženich ohnul nevěstu a svědek svědkyni!“
„To snad nemyslíš vážně,“ naštval se Shino, kterého hnětlo, že jemu nikdo tak důležitou roli nenabídnul, „svědek má být vážný a ženichovi má být oporou. Vůbec nechápu, jak si Naruto mohl vybrat takového nadrženého stepního kojota.“
Co vlastně Kibu tak naštvalo, jestli to, že byl nazván nadrženým nebo to, že byl nazván stepním kojotem, nikdo nevěděl, jisté je, že na ta slova se na Shina vrhnul a začal do něj bušit, až brouci lítali. I Shino zahodil svůj pověstný klid a zdatně oplácel. Za chvíli již měl Kiba monokl pod okem a Shino poprvé odhalil své tělo kvůli rozcupovaným svrškům.
Zkrátka a dobře, ve vesnici vládlo napětí jako už dlouho ne. Seznam svatebních hostů byl neustále doplňován, přeškrtáván a přepisován, že brzy už nebylo jasné, kdo na svatbu vlastně přijde a co tam bude dělat. A k tomu se přidali další komplikace.

„Ty, Naruto,“ otázala se týden před svatbou Hinata svého nastávajícího, který si zkoušel nově pořízený oblek a kroutil se před zrcadlem jak vinylová deska na sluníčku, „neznáš náhodou nějakého kněze?“
„He?“ nechápal Naruto. „Ještě se to ani nenarodilo a ty už dumáš nad tím, do kterého chrámu bude chodit?“
„Ale ne, ty hlupáčku,“ zachichotala se jeho budoucí stará, „jenom, že nás nemá kdo oddat.“
A tak se Naruto dozvěděl o další krizi na cestě k jeho šťastnému manželství. Všichni tak trochu očekávali, že se Hokage rozhodne z moci své svěřené tento sňatek posvětit. Jak se však ukázalo, nestalo se tak. Tsunade dala rozhlásit, že podle ní jsou oba nastávající příliš mladí, a proto je oddávat nebude. Důvod jistě dobrý, ale Shizune prozradila další pohnutky, které donutili Hokage vzdát se funkce oddávajícího. Tsunade totiž vycítila jedinečnou příležitost si vyhodit z kopýtka. Jako úřadující hlava vesnice totiž moc příležitostí nemá a proto se rozhodla nebýt trapně střízlivý oddávající a radši se ztřískat jako obyčejný host.
Tím ale vrazila celému klanu Hyuuga do zad kudlu o velikosti Petřínské rozhledny. Ukázalo se totiž, že ve vesnici není nikdo jiný kompetentní k provádění obřadu. Jistý podíl na této situaci měl třetí Hokage, který všude prohlašoval, že jediná víra, která musí všem stačit, je víra v ohnivou vůli (kterou taky nikdo v životě neviděl). Tak ale vytvořil ve vesnici náboženské vakuum, které nyní bylo znát o to palčivěji. Jediný, kdo měl s náboženstvím trochu víc společného, byl místní hrobník, ten však ale, z pochopitelných důvodů, nepřipadal v úvahu. A proto nechala Hokage vyslat posly do okolních vesnic, aby nějakého kněze splašili.
Úkol to byl ale těžší, než by se na první pohled mohlo zdát. V ninja světě zkrátka nemá víra moc co dělat a pokud kněz neumí hlavou rozbít kamennou zeď, tak si moc dlouho nepožije. Proto tato mise už od začátku neměla moc nadějí na úspěch. A konečná fakta tomu dala za pravdu. Z osmi poslů se vrátilo s nepořízenou osm. Čtyři nebyli schopni přesvědčit potulné kněze různých náboženství, aby se s nimi vrátili do vesnice, dva byli málem obětováni nějakému božstvu, které mělo víc zubů než celá Adamsova rodina a dva konvertovali, takže se do vesnice bezvěrců již nechtěli vrátit.
Situace byla poměrně vážná, nakonec však přišla pomoc a to ze zdroje, o kterém vědělo jen málokdo. Shikamaru, který byl také na svatbu pozván, nesl těžce, že by jeho kamarád měl kvůli pitomému knězi přijít o svatbu, a proto se rozhodl prokázat mu medvědí službu a kněze sehnat.
Den před svatbou pak zaklepal na dveře kanceláře Hokage, která metala rozkazy na všechny strany a snažila se horečně sehnat kněze, který by byl ochoten oddat dva mladé shinobi.
„Co je?“ vyjela na Shikamara, „nevidíš, že tu mám práci?“
„Mám tady kněze,“ pronesl lakonicky Shikamaru.
„Cože?“ zarazila se Tsunade jako kůň o betonovou zeď, „co, kdy kde, jak? Ne počkat, to není důležité, radši ho uveď dovnitř, ať nestojí na chodbě!“
„Na chodbě nestojí, mám ho tady,“ ošil se Shikamaru a jeho tvář prozrazovala, že si do teď není jistý, jestli to, co udělal, byl dobrý nápad.
„Co, kde?“ nechápala Hokage a upřeně se na hocha podívala.
„Tady, v tašce,“ napřáhl dotyčný předmět před sebe jako poslední obranu před Tsunadiným hněvem.
Pak to vzalo rychlý obrat. Shikamaru se rozhodl, že než dlouhé vysvětlování, je názorný příklad možná lepší a tak obrátil obsah tašky na stůl Hokage. Mimo nákup, který Shikamaru zapomněl vytáhnout, se z tašky vysypal i objekt, který okamžitě začal nevybíravým způsobem nadávat: „k***a, když už mě příště musíš tahat v tom krámu, tak ho napřed vyprázdni! Málem jsem tam přišel o rozum. Tři hodiny jsem musel pozorovat chleba a poslouchat jak tvrdne!“
Tsunade na to nadělení vytřeštila oči a pak několikrát nevěřícně zatřásla hlavou. Pokus si myslela, že se tím něco změní, byla na omylu. Na stole stále seděla hlava Hidana, kněze Jashinova!