Legenda jménem Uzumaki Naruto 07

Minulý díl
„MÁM HO, JE STABILIZOVANÝ!!!“ vykřikla radostně Sakura.

„Hurááááááá“ ozývalo se odevšech.

„Rychle nosítka, a odneste ho, do nemocnice, na oddělení pro ANBU. Chc,i aby ho hlídali 24 hodin denně a pouštěli tam jenom prověřený personál a žádné návštěvy, kromě Sakury!“ Rozkázala Tsunade a jeden ANBU zmizel v obloku kouře.

„Gratuluju ti Sakuro.“ Řekla Tsunade a usmála se na svou studentku.

„Není k čemu, já jsem zachraňovala přítele, který mě zachránil víckrát než si myslíte.“ Odpověděla prostě Sakura a položila si Narutovu hlavu do klína ha začala ho hladit po vlasech.

Naruto byl v nemocnici 2 dny, nikdo krom Sakury, Tsunade a Shizune tam nesměl kromě vyškoleného personálu nikdo. Všichni Narutovi přátelé a taky senseiové, tam byli pokaždé, když Sakura šla na kontrolu, Tsunade ji tam nedovolila zůstat tak, tam chodila jednou za šest hodin. Naruto se najednou probudil, posadil se na posteli a vzpomínal, co se stalo. Po několika minutách mu to došlo, podíval se na hodiny a ty ukazovali něco málo po šesté. Vstal a oblékl se, a zmizel v záblesku zlatého světla. Objevil se na hlavě svého otce, to místo pro něj vždy moc znamenalo, vždy ho přitahovalo a on nevěděl proč.

– Teď už vím proč mě to tady vždy přitahovalo- pomyslel si, sedl si a pozoroval východ slunce. Seděl tam asi tak hodinu, když se tam objevil Jiraya.

„Zdravím.“ Pozdravil a stále koukal na východ slunce.

„Neměl bys být v nemocnici?“ zeptal se ho sannin.

„Ne už je mi dobře.“ Odpověděl mu.

„Naruto, ostatní tě budou vyslýchat.“ Konstatoval sensei.

„To určitě, budou se ptát jak malé děti.“ Souhlasil a usmál se.

„Mám pro tebe návrh.“ Začal sannin a Naruto jen kývnul, ve znamení že poslouchá.

„Udělej posezení, v nějaké velké restauraci, a tam jim vše řekni.“ Dokončil svou myšlenku Jiraya.

„Dobrý nápad. Hmm udělám to v té restauraci kterou má Chouji tak rád“ rozhodl.

„Můžete to zařídit, musím je tam nasměrovat, a trochu si s nimi pohrát.“ Optal se.

„Jistě, ale platíš.“ Řekl, a hodil mu vkladní knížku s jeho jménem.

„Jistě.“ Souhlasil a usmál se.

V ten samý čas v nemocnici

Sakura šla chodbou směrem k pokoji, kde měl ležet Naruto. Za ní šli všichni jeho přátelé a taky senseiové, měli o něj starost a taky chtěli vědět, kde se to všechno naučil, a jak se mu vedlo. Když došli ke dveřím, poslušně si sedli na lavice a čekali až, se Sakura vrátí s novinkami.

„Já ho umlátím!!!“Zakřičela vztekle Sakura, když to slyšeli ostatní, tak se nahrnuli do pokoje a viděli jenom Sakuru, jak rudne vzteky. V tom tam došla naštvaná Tsunade.

„Já jsem říkala že…“ začala Hokage, ale když, viděla, tedy spíš neviděla Naruta, tak pochopila, proč se sem nahrnuli.

„Okamžitě ho najděte!“ rozkázala Tsunade.

„A koho?“ zeptal se Naruto který se tam objevil.

„Naruta přece!“ zařvala Hokage a otočila se za tím hlasem.

„Ale já jsem tady.“ Odpověděl Naruto, a na tváři se mu rýsoval obrovský usměv.V tom na něj letěli dvě rány. První od Tsunade a druhá od Sakury.

„Sotva se uzdravím, tak mě chtějí zmrzačit.“ Pronesl Naruto a v každé ruce, držel útočící ruku.

„Málem jsi umřel a chováš se jako by nic!“ zařvala na něj naštvaná Sakura a vyškubla se z jeho sevření a stoupla si k ostatním.

„Má pravdu, měl bys ležet!“ podpořila jí Tsunade a hodila po Narutovi naštvaný pohled, když si ho všimnul rychle hokage pustil. Ostatní se koukali, jak je Naruto obě zablokoval, a to bez sebemenších problémů.

„Já poznám, kdy jsem zdráv.“ Oponoval Naruto.

„A od kdy?!“ optala se Sakury, která se začala uklidňovat.

„Vždycky jsem se hojil rychle, a vy víte proč.“ Řekl klidně Naruto.

„Ne, neví, vím to jen já a senseiové.“ Odpověděla místo nich Tsunade.

„To na to nepřišli? A proč jsi jim to neřekla bábi Tsunade?“ optal se blonďák, ale jak to dořekl tak na něj letěla další rána od Sakury.

„K Tsunade-sensei, se budeš chovat slušně.“ Řekla, ale ani tato rána nedopadla na místo určení.

„Sakuro, já se už nenechám mlátit.“ Oznámil a pustil její ruku.

„Na co jsme nepřišli?“ zeptal se Shikamaru.

„Jestli chcete odpovědi na své otázky, tak si pro ně pojďte!“ křiknul, proběhl místností k oknu a vyskočil z něj. Všichni chvilinku strnuli, ale pak se za ním rozeběhly. Běželi centrem konohy.

„Sláva chytili se.“ Pronesl spíše pro sebe Naruto a zrychlil.

„Kam nás to vede?“ zeptala se TenTen.

„ To ví jen on.“ Odpověděl jí Neji.

Naruto byl už u dveří Choujiho oblíbené restaurace, když ho doběhli ostatní.
„Jste rychlejší, než jsem myslel.“ Pronesl Naruto a vešel, sundal si ze zad katanu, a sedl si do čela dlouhého stolu a pokynul ostatním, aby se také posadili. Pak se objevil Jiraya a sedl si po jeho levé ruce a po jeho pravé ruce si sedla Sakura, protože, jí tam pošoupla Tsunade. Objednali si pití, a když obsluha odešla, tak se tam objevil Iruka.

„ Jsem rád, že jste to stihnul, sensei.“ Pronesl Naruto a pokynul mu, aby se také usadil.

„Tak se ptejte.“ Řekl a čekal bombardování otázkami, ale to se nestalo.

„Tak na co jsme nepřišli?“ zeptal se znovu Shikamaru.

„Dobře, tak to vezmeme pěkně od začátku.“ Řekl Naruto a povzdechl si.

„Víte, proč jsem před třemi lety odešel?“

„Odešel jsi proto, abys splnil slib, co jsi dal Sakuře.“ Odpověděl mu Kiba.

„Ano a zároveň ne.“ Oznámil Naruto. [/i]„To byl jeden z třech důvodů. První důvod proč jsem odešel je, že přivedu Sasukeho zpět, druhý důvod proč jsem odešel je, že jsem chtěl zesílit a poslední důvod je AKATSUKI.“[/i] Když vysvětlil, proč odešel tak se ho Sakura zeptala:

„Co, nebo kdo je AKATSUKI?“

„Slyšeli jste o Bijuu?“ Zeptal se místo odpovědi.

„Ano, kdysi to byla jen chakra, která ale byla tak mocná, že měla vlastní myšlení a zformovala se do devíti zvířat, a to od jednoocasého po devítiocasého. Bijuu měli obrovské množství chakry, všichni se jich báli, jen první hokage je mohl ovládat pomocí živlu dřeva.“ Odpověděla mu Sakura a všichni se divili, odkud to ví.

„Správně, akorát, Bijuu mohli ovládat příslušníci klanu Uchiha, kteří měli Mangekyou sharingan.“ Opravil ji Naruto.

„A ta organizace jde po Jinchuriki, to jsou lidé ve kterých je zapečetěn Bijuu.“odpověděl Naruto a čekal, jestli jim to dojde. A nedošlo.

„A co to má společného s tebou?“ zeptala se Hinata.

„Úplně vše.“ Konstatoval prostě. A všichni na něj nevěřícně koukali a nechápali co tím myslí.

„Achjo a pak že já chápu pomalu.“povzdechl si a pokračoval: „Vždy jsem se rychle léčil, a měl jsem obrovskou zásobu chakry. Pamatuješ si na náš souboj, při zkoušce chuninů Neji?“

„Ano, poprvé co jsem prohrál s geninem.“ Odpověděl Neji.

„A pamatuješ si, jak jsi mi zablokoval Tenketsu?“ zeptal se ho Naruto.

„Ano, dodnes nechápu, jak jsi je dokázal odblokovat.“ Řekl Hyuuga.

„Uvolnil jsem obrovské množství chakry.“ Odpověděl Naruto.
„ A vzal jsem ji ….“ Začal a čekal, až ho někdo doplní, ale nikdo nic neřekl.

„BOHOVÉÉ!! Co jsem komu udělal.“ Stěžoval si Naruto.

„Počkat, to nám jako chceš říct, že jsi Jinchuriki?“ zeptala se Sakura.

„Bingo!!!“ zaradoval se Naruto a chtěl se napít saké, ale jakmile přiložil kalíšek k puse, ozval se křik.

„Jirayo, když jsem ti s ním dovolila odejít, tak, jsem tě donutila slíbit, že když z něj uděláš úchyláka a alkoholika jako jsi ty tak tě zabiju!!!“ křičela na něj Tsunade a Jiraya se třásl strachy, před rozzuřenou hokage.

„Já nejsem alkoholik, natož úchylák!“ křikl na svou obranu Naruto, a Tsunade se na něj podívala a když viděla jeho uražený výraz, tak se uklidnila.

„Tak abychom pokračovali.“konstatoval Naruto.

„A všichni kromě dětí našeho věku to vědí, třetí hokage o tom zakázal mluvit, pro mé bezpečí, a já sám jsem se to dozvěděl před zkouškou chuninů.“ Odpověděl Naruto.

„Tak to bylo, obrovský tlak chakry odblokoval tenketsu.“ Přemýšlel nahlas Neji.

„Ano“ potvrdil Naruto.

„A proč chtějí bijuu?“ zeptal se Shikamaru.

„Když budou mít všech devět bijuu, tak budou mít sílu, ovládnout celý svět.“ Pověděl jim Naruto.

„A podle posledních průzkumů, zbývají jen tři bijuu a to jednoocasý, osmiocasý a Kyuubi.“ Pověděl jim Jiraya.

„A jaký démon je v tobě zapečetěný?“ zeptala se Sakura, a v hlase byl slabý náznak starosti, kterého si všiml jen Naruto.

„Kyuubi no Yoko.“ Odpověděl ji Naruto.

„Ale to znamená, že …“ začal Chouji, ale Naruto ho přerušil.

„Ano, Kyuubiho, do mě zapečetil můj otec.“ Dokončil to za něj.

„Ale proč?“ zeptal se Lee.

„Otec věřil, že ji dokážu, ovládnout a využít pro dobro vesnice, a jejích obyvatel.“ Odpověděl Naruto.

„Jak ho chceš ovládnout?“ zeptala se TenTen.

„Dostal jsem nápovědu a to byl důvod mého zpoždění. A víc vám nemohu prozradit.“ Odpověděl jí.

„Když, jsme u toho Naruto, kdy, a jak ses naučil, ty techniky, a zacházení s katanou?“ zeptal se Jiraya.

„Dobře, víš, jak jsem bábi Tsunade řekl, že kdyby mě potřebovala tak jsem u sebe v bytě. Tam jsem se díval na věci po rodičích, tam jsem našel jejich fotku, katanu po matce a otcův plášť, po chvíli jsem si ho nasadil, a pak jsem se ocitl pod rozkvetlou sakurou a mluvil s rodiči. Tam jsem se dozvěděl pár informací, a ještě, když jsem si nasadil plášť tak se mi do mozku uložili všechny techniky, které moji rodiče používali, spolu s technikami jsem se ještě naučil bojovat s katanou, a mám i jejich pohyby v taijutsu, taky mám jejich logiku v boji, a schopnost rychle zvážit situaci. Proto jsem se na začátku, choval tak trochu krutě, mozek vstřebával informace, byl jsem v tu chvíli roztrojený. Ale pak si mozek zvykl a já jsem přijal svou úlohu v tomto životě. Pak se mi změnilo oblečení a já dokázal použít techniku létajícího boha hromu. A tím jsem převzal úlohu mého otce.“ Odpověděl mu Naruto.

Pak dostal ránu, kterou nečekal, a byla d Sakury.

„Auu, za co to bylo?“ zeptal se nechápavě a v zápětí dostal další.

„A za co byla tahle?“ zeptal se znova.

„Ty se chceš zabít?“ zeptala se ho Sakura a všichni čekali, co se bude dít.

„Ne, proč se na to ptáš?“ zeptal se jí.

„Tak proč používáš tak nebezpečnou techniku?!“ odpověděla mu.

„ÁÁÁ, tak proto, se takhle vyptáváš?“ došlo Narutovi a Sakura mu chtěla napálit další ale tu Naruto chytil a usmál se na ní.

„ To ti připadá normální používat techniky, které tě mohou zabít!!! Tu techniku ti zakázal používat jeden z legendárních sanninů!!! A ty si ji klidně použiješ!!!“ křičela na něj Sakura, a všichni se báli a snažili se dostat mimo dosah Sakury.

„Nebyla jiná možnost a riziko bylo přijatelné.“ Odpověděl prostě Naruto a Sakura se ještě víc naštvala, to se jí bála už i Tsunade.

„RIZIKO BYLO PŘIJATELNÉ!!!“ To ti nevadí, že bys při tom zemřel?“ optala se ho Sakura.

„Ne, nevadí. Protože, musím ochraňovat Konohu její obyvatele a své přátele.“ Odpověděl jí s klidem Naruto.

„Proč, proč to děláš?“zeptala se ho růžovláska, která měla na krajíčku.

„Ochraňovat Konohu její obyvatele a své přátele, to je můj úděl a ohnivá vůle kterou jsem zdědil po rodičích, musím se tak chovat, i kdybych při tom měl zemřít.“ Řekl uklidňujícím hlasem Naruto. Tsunade stiskla Sakuře ruku, a ta se na ní podívala, v jejích očích bylo vidět, ať se už na nic nevyptává.

„Stejně je to zvláštní.“ Řekl Kiba, aby změnil téma.

„A co?“ zeptala se ho nechápavě TenTen.

„Když Sasuke chtěl zabít hokage, tak tam bylo tam pět ANBU, jeden legendární sanin, a patnáct Joininů, a nedokázali jsme porazit jednoho nukenina. Ale pak se tam objevil jeden genin a porazil ho. „ řekl Kiba a usmál se při tom.

„Pravda, měli bychom se stydět.“ Pronesl smutně Lee.

„A to mi připomíná jednu věc.“došlo Tsunade a vytáhla svitek a rozpečetila ho.

„Naruto, tímto tě oficiálně povyšuji do hodnosti Joinin.“ Pronesla Godaime a podala mu vestu.

„Gratuluju!“ popřáli všichni, zvedli kalíšky a připili si. Takhle si povídali a vzpomínali na staré časy. Zůstali tam skoro celý den, k večeru se všichni rozešli domů. Tsunade odcházela jako poslední, Naruto k ní přiběhl a řekl:

„Tsunade musíme si promluvit.“

„To počká na ráno.“ Pronesla Godaime a mávla rukou.

„Ne, nepočká!“ řekl rázně.

„Dobře, jdeme do kanceláře.“ Rozhodla Tsunade, jak to dořekla Naruto jí chytil za ruku a přenesl.

„Tak je to rychlejší.“ Řekl, když viděl její výraz.

„Ok, tak co potřebuješ?“ zeptala se Tsunade a sedla si do křesla.

„Opouštím vesnici a vzdávám se své hodnosti.“ Pronesl jakoby nic. Tsunade se zarazila, a nevěřícně na něj koukala.

„Co, jak, proč, ale…“ začala Hokage.

„Mám práci, a tím že opustím vesnici, ji ochráním před AKATSUKI.“ Odpověděl jí Naruto.[/i] „A neboj, nebudu sám.“[/i] Dodal a v okně se objevil Jiraya.

„Ty s tím souhlasíš?“ zeptala se Godaime a podívala na něj.

„Ano i ne. Ale Minato ani Kushina by mi neodpustili, že jsem ho pustil samotného.“ Opověděl Jiraya.

„Dobře, ale slib mi, že se vrátíš!!“ rozkázala Tsunade.

„Dobře, slibuji, že se vrátím:“ slíbil Naruto. Začal si sundávat čelenku, ale Tsunade ho zastavila.

„Nech si ji, vždy budeš shinobi z Konohy.“

„Proč jsi jim to neřek na oslavě?“ zeptala se Hokage po chvíli.

„Nepustili by mě, proto to nikomu neřeknu. A chci tě poprosit, jestli bys to držela v tajnosti.“ Poprosil ji Naruto.

„Ale to za chvíli prokouknou.“ Řekla Tsunade.

„Tak jim řekni, že jsem na misi, a pak až na to přijdou, tak jim zakaž, aby mě hledaly.“ Odpověděl jí Naruto.

„Takže to nechceš nikomu říct?“ zeptala se hokage.

„Ne.“ Odpověděl jí prostě.

„Ani jí?“ zeptala se Tsunade.

„Obzvláště jí ne.“ Řekl [/i]„ A odejdu za hodinu.“[/i] Dodal a odešel. Šel na rámen a tížilo ho svědomí.

-Mám jí to říct, nebo ne? - pomyslel si. Chvíli nad tím dumal a pak hodil na stůl mince a rozeběhl se do noci. Chvíli utíkal vesnicí a pak se zastavil před jedním apartmánem. Viděl, že se svítí, skočil na balkón a zaklepal na dveře. Sakura otevřela a byla zvědavá, kdo ji to ruší takhle večer.

„Naruto co tady děláš?“ zeptala se překvapená Sakura.

„Přišel jsem se rozloučit.“ Odpověděl a ve tváři měl smutný výraz.

„Proč odcházíš, sotva jsi přišel.“ Řekla Sakura, která nechápala, proč odchází teď, když zachránil hokage před smrtí a pro vesnici je hrdina.

„Mám ještě práci. Neboj se, já se vrátím.“ Slíbil Naruto, ale Sakuře to nestačilo, nechtěla, aby odešel.

„Ty odcházíš, protože se chceš pomstít. Že?“ zeptala se ho Sakura, která měla na krajíčku.

„To je jeden z mnoha mých důvodů.“ Odpověděl jí a posmutněl.

„A jaké jsou ty další?“ zeptala se, ale věděla, že jí je neřekne, musela to ale zkusit.

„To ti nemohu říct.“ Odpověděl.

„Ale proč, proč nechceš, abych ti pomohla!“ křičela Sakura, která se teď už rozbrečela, objala Naruta a brečela mu na hrudi.

„Sakuro, už od doby před nástupem do akademie, jsem se do tebe zamiloval, vždy jsem se tě na misích snažil chránit. Proto se mnou nemůžeš, je to nebezpečné, a nechci tě ztratit, vše co dělám, dělám pro tebe.“ Řekl Sakuře a utřel jí slzy. Sundal si přívěšek po matce a podal ho Sakuře.

„To je pro tebe.“ Řekl Sakuře a zapnul jí náhrdelní, když se diamant dotkl její kůže, tak diamant zrůžověl.

„Ne, to nemohu přijmout.“ Odporovala Sakura a chtěla si ho sundat, ale Naruto jí zastavil se slovy:

„Ne nech si ho, nikdo nemá větší právo ho nosit než žena, kterou miluji.“ Otočil se k odchodu, ale Sakura ho nechtěla pustit.

„Ne to nemůžeš, nesmíš odejít.“ Křičela Sakura, a chytla Naruta za ruku, a znova ho objala, s úmyslem ho už nepustit, dokud neslíbí, že zůstane.

„Sakuro, nedělej mi to ještě těžší.“ Poprosil jí Naruto. Sakura mu však neodpověděla, místo toho se k němu ještě víc přitiskla. Pak ale uslyšela:

„Promiň, Sakuro.“ A pocítila na rameni píchnutí. Začala se jí motat hlava a podlamovat, kolena. Cítila jak ji Naruto vzal do náručí a položil na postel. Pak uviděla, jak si sundává ochranou čelenku a dává si ji do rukou.

„Sakuro, starej se o ni, já se pro ni jednou vrátím.“ Pronesl a dal jí čelenku do rukou, pak se sehnul, dal jí pusu na čelo a odešel. Sakura chviličku na to usnula.

O pár minut později u brány.

„Koukám, že jsi od Kakashiho pochytil ty jeho pozdní příchody.“ Pronesl Jiraya, ale pak dostal ránu od Tsunade, která si všimla Narutovi smutné tváře.

„Asi máte pravdu, omluvám se.“ Souhlasil Naruto a zase se usmíval.

„Jirayo necháš nás prosím na chvilku o samotě?!“ řekla Tsunade spíše jako rozkaz než jako otázku. Jiraya jen přikývnul.

„Neříkals, že jí nic neřekneš?“ zeptala se ho opatrně hokage.

„Říkal, ale svědomí mi to nedovolilo.“ Odpověděl Naruto.

„Je dobře, že to ví. Když jsi odešel a nerozloučil jsi se, tak byla hodně mimo, myslela si, že ti nestojí ani za rozloučení, ale pak jsem jí začala učit, po nějaké době se srovnala, donutila mě přísahat, že se to nedozvíš.“ Řekla Godaime.

„Pro mě to bylo taky těžký, odejít a nerozloučit se, ale kdybych se šel rozloučit, nedokázal bych odejít.“ Řekl Naruto.

„Mám ještě jeden dotaz, kde máš, čelenku?“ zeptala se ho Tsunade. Naruto se jen usmál a odešel ke svému učiteli.

„Můžeme vyrazit?“ zeptal se ho Naruto.

„Jistě.“Souhlasil Jiraya.

„Nashledanou.“ Řekli oba sborově.

„Ještě jsi mi neodpověděl na otázku Naruto!“ křikla za ním hokage, ale ani na podruhé se jí nedostalo odpovědi. Tsunade se otočila a šla do budovy Kage.

Ráno se Sakura probudila, nejdřív si myslel, že je o jen sen, ale když si všimla ochranné čelenky, tak jí to utvrdilo v pravdě. Schoulila se do klubíčka a začala brečet. Ležela tam několik hodin, nikam se jí nechtělo, ani nešla do nemocnice, kde měla mít službu. Najednou se ozval zvonek. Sakura nikam nešla, neměla na návštěvu náladu, ale ta návštěva stále zvonila, nakonec se ozvalo:

„Vím, že jsi tam tak otevři.“ Ozval se hlas Tsunade. Sakura vstala a odemkla. Když Hokage viděla Sakuru, tak se jí chtělo brečet. Pak si všimla, že má v ruce Narutovu čelenku.

„Tsunade-sama, žádám o povolení přivést Naruta zpět.“ Řekla po chvíli ticha Sakura.

„Ne, to nejde.“ Odpověděla jí hokage.

„A jaký je důvod?!“ zeptala se jí naštvaně Sakura.

„Ten důvod máš v ruce.“ Řekla jí Tsunade a Sakura se podívala a uviděla Narutovu čelenku.

„Co to s ním má společného?“ zeptala se růžovláska.

„Úplně vše.“ Řekla Godaime.

„Přestaňte chodit okolo horké kaše!“ křičela naštvaná Sakura.

„Odešel z vesnice.“ Řekla prostě Tsunade.

„No právě proto ho musíme najít, než udělá nějakou hloupost!“ řvala totálně naštvaná Sakura, které nedošlo, co tím myslela.

„KOUKEJ SE UKLIDNIT A ZAČNI POUŽÍVAT MOZEK!!!“ křičela na ni Tsunade.

„Nechal ti tady svoji ochranou čelenku, ta čelenka pro něj byla důležitá, ale nechal jí tady a koukám, že ti tady nechal ještě něco.“ Dodala Tsunade. Jakmile to řekla tak se Sakura chytla za náhrdelník.

„Ano, byl po jeho matce. Byla to jediná věc, které Kushině zbyla po rodičích a on ti ho daroval. Všimla sis, co je na něm vyryto?“ optala se Hokage.

„AI- láska.“ Řekla po prozkoumání Sakura.

„Vidíš, miluje tě.“ Řekla Tsunade a podívala se Sakuře do očí, viděla tam jen bolest.

„Tak proč odešel?“ zeptala se Sakura, a po tváři jí začali téct slzy.Godaime k ní přišla a objala ji, byla pro ni jako dcera, od smrti rodičů. (Poznámka Autora – Sakuře rok po tom co Naruto odešel Orochimaru zabil rodiče, kteří byli na dovolené k výročí svatby.)

„Protože tě miluje, kdyby zůstal tak by tě ohrozil.“ Řekla konejšivým hlasem Tsunade.

„Neboj, on se vrátí a navíc nešel sám, doprovází ho Jiraya.“ Dodala.

„Já vím, že se vrátí, slíbil mi to, řekl, ať se starám o jeho čelenku, že se pro ni vrátí.“ Řekla Sakura, v jejím hlase bylo znát, že se přesto dostala.

„Tak vidíš.“ Odpověděla Tsunade a usmála se na ni.

„ Pro dnešek si vem volno.“ Řekla, když odcházela.

„Dobře, a moc vám děkuji Tsunade-sama.“ Zavolala za ní Sakura.

-Naruto, vrať se brzy a v pořádku. - pomyslela si a šla na rámen.