Písečná bouře 10

Když se Suki ráno probudila, podívala se z okna a trochu zklamaně sledovala ulici, která neprošla od jejího posledního pohledu absolutně žádnou změnou. Suki měla pocit, že se na ní snad nepohnulo jediné zrníčko písku a v duchu se zamyslela, jestli budou i její dny tak neútěšně stejné, jako ta ulice.
Když ale konečně vyhnala z hlavy všechny depresivní myšlenky na jednotvárné dny, oblékla se a zamířila do koupelny.

Blondýnku z přípravy snídaně vyrušilo zaklepání a s myšlenkami, kdo by to mohl být tak brzy, vyrazila ke dveřím.
„Ahoj, ségra.“ pozdravil ji Kankurou výjimečně bez, podle Temari legračních, kreseb na obličeji.
„Co tu děláš?“ podivila se dívka a jeho neobvykle normální vizáž odsunula napotom.
„To je mi ale pěkné přivítání.“ odpověděl jí mladík a zatvářil se uraženě.
„No tak promiň.“ řekla Temari a ustoupila stranou, aby mohl vejít.
Když se tak stalo, pokračovala: „Doma ti došlo jídlo nebo co?“
„Ne a už jsem snídal pro tvou informaci. Přišel jsem se zeptal na slečnu velvyslankyni.“ řekl, když se zul.
„A proto jsi normálně oblečený?“ neopustila si Temari.
„Co je na mém obvyklém oblečení špatného?“ zeptal se dotčeně a vyrazil ke křeslům.
„Debata na tohle téma by nám zabrala víc času než debata, kvůli které jsi přišel.“ řekla blondýnka a zvědavě si ho prohlížela.
Podle jeho výrazu už sice věděla, že ho dostala, ale i tak čekala, co řekne.
„Fajn, tak jak se ti zdá?“ zeptal se rezignovaně a posadil se do křesla.
„Celkem ujde, ale zatím jsem s ní nestrávila moc času.“ odpověděla a taky se posadila.
„Gaara mi řekl, že chceš jet do Kamenné.“ změnil nečekaně téma.
„No ano. Proč?“ zeptala se malinko vyvedená z míry.
„Já jen, že mě to překvapilo, slyšel jsem totiž, že má brzy přijet ten tvůj… Jak že se to s*kr* jmenuje?“
„Už by sis to mohl zapamatovat!“ vynadala mu Temari.
„No jo, já vím.“ řekl Kankurou a omluvně se usmál.
Jelikož se Temari dál naštvaně mračila, zeptal se: „Tak jak je to s ním? Pohádali jste se nebo co?“
„Nic ti do toho není, já se ti taky nepletu do vztahů.“ konstatovala stále naštvaná, ale snažila se, aby nebyla moc slyšet. To poslední, co teď potřebovala, bylo, aby je slyšela Suki a taky se do toho pletla.
„To je tím, že já žádný vztah nemám.“ konstatoval kysele.
„A divíš se, když pořád chodíš zmalovaný jako klaun?“ zeptala se zase o něco hlasitěji.
„No to máš nakonec jedno, já se jen chtěl ujistit, že jsi na to nezapomněla.“ řekl nakonec.
„No tak jestli je to všechno tak…“ řekla, ale větu nechala nedokončenou, aby si to mohl domyslet a nevyznělo to až tak moc drze.
„Než mě vyprovodíš, tak bych se chtěl ještě dostat k tomu, proč jsem vlastně přišel.“ konstatoval a postavil se, což bylo poněkud v rozporu s tím, co vlastně řekl.
„O co jde?“ zeptala se Temari a taky se postavila.
„Kdy mi ji pučíš?“ zeptal se a kývl hlavou směrem nahoru, kde měla Temari ložnice.
„Pučím?“ podivila se blondýnka.
Mladík přikývl a dodal: „Gaara tvrdí, že jestli o ní chci zjistit něco blíž, měl bych s ní strávit nějaký čas a ne se vás na ni ptát.“
„To má tedy opět pravdu.“ konstatovala Temari a po krátkém přemýšlení dodala: „Co takhle odpoledne?“
„V kolik ji mám vyzvednout?“ zeptal se a obouval si při tom boty.
„Ve tři.“ odpověděla a zavřela za ním.

Suki, která seděla na schodech mimo dohled, se pomalu zvedla a zamířila dolů.
Když byla na dohled, usmála se a řekla: „Dobré ráno, Temari-san.“
„Dobré.“ odpověděla dívka a taky se pokusila o úsměv, ale nebyl ani zdaleka tak povedený jako ten Sukiin.
„Čím dneska začneme?“ zeptala se dívka.
„Snídaní.“ odpověděla jí blondýnka a zamířila do kuchyně.
Suki ji následovala až k malému jídelnímu stolku a posadila se naproti ní.
„Itadakimas.“ popřála jí Temari a sama se zakousla do připraveného krajíce.
Suki frázi zopakovala a taky se dala do jídla.

„Měl jsi pravdu.“ řekl Kankurou, když rozrazil dveře Kazekageho kanceláře.
„To já mám často, ale v čem tentokrát?“ zeptal se Gaara s téměř neznatelným úsměvem.
„Rozešli se nebo se aspoň pořádně pohádali, vůbec se mnou nechtěla mluvit.“
„Říkal jsem ti, že je to její věc ne?“ zeptal se a podíval se na svého staršího sourozence, jako by ho chtěl pokárat.
„Nechápu, proč bych se do toho nemohl plést, vždyť je to moje sestra!“ řekl rozhořčeně a přešel před Gaarův stůl.
„Myslím, že jsem ti to už říkal, ale klidně znovu, když to nechápeš napoprvé: Je to její věc!“ řekl Gaara a odložil papíry stranou.
„Je to moje sestra.“ zopakoval Kankurou.
Gaara si unaveně podepřel rukou bradu a povzdechl si.
„Co se tak tváříš?“ ohradil se Kankurou okamžitě.
„Jak by se tobě líbilo, kdyby se ti Temari pletla do vztahů?“ zeptal se Gaara.
„Já nemám vztah.“ odpověděl trochu natvrdle a po krátkém zamyšlení spíš pro sebe dodal: „Prý kvůli vizáži.“
„Tomu se ani nedivým.“ řekl Gaara tiše a taky spíš pro sebe, ale v prázdné kanceláři ho Kankurou samozřejmě slyšel.
„Co s tím s*kr* oba máte?“ ohradil se okamžitě.
„Řekni mi, proč nemůžeš pokaždé vypadat, tak jako teď, nebo třeba i s čelenkou, ale proč si skoro pořád pomalovaný?“ zeptal se Gaara a pokrčil při tom rameny.
„Protože já tak prostě vypadám.“ odpověděl Kankurou a rozhodil při tom rukama.
„Tak proč tak nevypadáš teď?“
„Zaspal jsem a nestihl jsem to udělat, než jsem šel k Temari.“
„Aha.“ řekl suše mladík.
„Chtěl jsem tam být, než ta holka vstane.“ řekl na svou obhajobu, aniž by ji po něm někdo chtěl.
„Suki.“ řekl Gaara a zase se vrátil k papírům.
„Proč mám pocit, že tě naše starosti vůbec nezajímají?“ zeptal se Kankurou otráveně.
„To proto, že já mám na starost starosti všech ve vesnici, mezinárodní vztahy, nemocnici, akademii a úplně všechno ostatní, včetně vodovodního potrubí, já nemám čas starat se o to, jestli se pohádali nebo rozešli!“ řekl podrážděně a skoro ty papíry, co měl v rukou, rozhodil po místnosti.
„Potřebuješ dovolenou nebo holku.“ konstatoval Kankurou nevzrušeně.
„Raději dovolenou.“ řekl Gaara a zabořil se do židle.
„Souhlasím, s holkami jsou jenom starosti.“ řekl jeho starší bratr a odešel z kanceláře.