Nebylo nám přáno 29

„Já, už jsem o tom slyšela.“ Začala Yoshino váhavě, když se usadily.
Kushina jen lehce přikývla a dívala se někam pod stůl.
„Já jen, že kdybys něco potřebovala, tak stačí říct, chápu, že je to teď pro tebe těžké.“ Pokračovala snad ještě váhavěji.
Kushina jen na několik sekund pevně zavřela oči, vybavila si události posledních dní a překvapivě chladným hlasem řekla: „Jsem ti vděčná za nabídnutou pomoc, ale ta událost je to poslední o čem se chci bavit.“
„Dobře.“ Odpověděla Yoshino váhavě a lehce se usmála.
„Tak mi radši řekni, co se tu stalo zajímavého.“ Vyzvala ji Kushina už normálním hlasem.
„Myslím, že nic.“ Řekla zamyšleně a na chvíli se odmlčela. „Celou dobu byla vesnice ve válce a neměla možnost se vyvíjet.“
Kushina jen chápavě přikývla, v její vesnici byla podobná situace, když nebyli peníze na opravu nemocnice, ani na nové zbraně a další potřebné věci.
„Válka všemu škodí.“ Konstatovala Kushina znovu tím chladným hlasem bez emocí.
Yoshino souhlasně přikývla a nepatrně se při tom zamračila.
Na delší chvíli zase zavládlo ticho, nepříjemné a trýznivé, než Yoshino opět promluvila: „Myslím, že ninjové jsou na tom v jistém ohledu líp.“
„Proč myslíš?“ Zeptala se zvědavě Kushina.
„Víš, každý ninja si asi říká něco jako: ‚Však oni jsou na tom dobře, nejdou do války, nevystavují se nebezpečí, nespí na zemi.‘ ale my tady zatím čekáme, jak to skončí, bezmocní a nepotřební. Stále přemýšlíme, co se stane, když obrana vesnice selže, nebo jestli své blízké ještě někdy uvidíme a nezmůžeme vůbec nic, jsme zbyteční.“ Řekla smutným tónem a Kushina si uvědomila, že o tom nejspíš nikdy s nikým nemluvila, tak jako ona sama nemluvila o věcech, které ji trápily ze všeho nejvíc.
„Ale vy nejste zbyteční.“ Poznamenala Kushina vstřícným tónem a lehce a upřímně se na Yoshino usmála.
Dívka na to neřekla nic, jen se na Kushinu zkoumavě dívala a čekala až bude pokračovat.
„Jste to vy, na koho se vaši blízcí těší, koho milují a na koho myslí, když usínají na zemi.“ Řekla a na chvíli se odmlčela. „Války trvají už tak dlouho, že si pomalu nikdo nepamatuje proč začaly, kdo zaútočil první, kdo koho vyprovokoval. Ninjové si už nepamatují důvody, proč se do války pustili, ale stoprocentně vědí za koho bojují.“ Řekla a znovu se odmlčela, jakoby čekala, až ji Yoshino doplní. Ta to ale neudělala a tak Kushina svou řeč dokončila: „Bojují za vesnici, její obyvatele a jejich bezpečnost. Kdybyste tu nebyli, vaši ninjové by nejspíš už dávno prohráli, protože by jim nemělo co dodávat sílu a odhodlání.“
„To zní moc hezky, ale nemyslím si, že bez nás by prohráli.“ Poznamenala Yoshino. „Ninjové bojují za vesnici, její ideály a….“
„Ale tu vesnici netvoří budovy, ale lidé.“ Skočila jí Kushina do řeči.
Yoshino se na ni usmála a odevzdaně řekla: „Možná máš pravdu a jsme to právě my, obyčejní lidé, kteří dávají našim ninjům sílu po tak dlouhé době ještě bojovat, ale pocit zbytečnosti a strachu tu bude pořád a nezmizí dokud budou naši přátelé, známí, sousedi, manželé, rodiče, děti nebo i lidé, které znáš jen od vidění, nasazovat své životy a ztrácet je v nesmyslné válce.“
„Ano, to máš pravdu, ta válka je nesmyslná.“ Řekla Kushina smutně a znovu se podívala do klína.

Jen asi o půl hodiny později, je vyrušil Minato, který vesele prohlásil: „Hledal jsem tě snad všude.“
„Promiň.“ Řekla a při pohledu na hodinky dodala: „Trochu jsem ztratila pojem o čase.“
Minato se ještě podíval na Yoshino, která se usmála a řekla: „Jen běžte, já to zaplatím. Nakonec jsem to byla já, kdo tě pozval.“
„Určitě?“ Zeptala se Kushina, která si v tu chvíli ani neuvědomila, že by to stejně musela zaplatit penězi někoho jiného, tedy Minata.
„Určitě.“ Ujistila je Yoshino a usmála se.
„Tak dobře.“ Souhlasila zdráhavě Kushina a nechala se Minatem vytáhnout z kavárny.

„Už si jedla?“ Zeptal se zvědavě Minato.
„Ne a ty?“
„Ne.“ Odpověděl s úsměvem a chtěl ji vzít někam na oběd, ale Kushina ho předběhla.
„Koupila jsem nějaké potraviny, takže se můžeme vrátit domů a já něco ukuchtím.“
Ta představa Minata trochu pobavila, protože si nedovedl představit snad jediného ninju na světě který umí vařit.

Dívka ale jeho představu, že ninjové vařit neumí, velmi rychle vyvrátila, když za necelou hodinu, před něj postavila celkem jednoduchý, ale překvapivě dobrý oběd.
„Je to vážně moc dobré.“ Pochválil ji spěšně, když postřehl její zvědavý pohled.
Kushina se usmála a řekla: „To jsem moc ráda. Nejspíš bych si připadala jako přítěž, kdybych nezvládla ani tohle.“
Minato jí úsměv spokojeně vrátil šťastný, že se znovu usmívá po tom, co se nedávno stalo.
„Doufám, že sis s Yoshino na večer nic nenaplánovala, protože já mám pro tebe překvapení.“ Řekl, když spolkl další sousto.
„A co to je?“ Zeptala se zvědavě.
„Když ti to řeknu, už to nebude překvapení.“ Řekl s mírným zamračením.
Kushina se zatvářila na oko uraženě a čekala na jeho reakci. Ale velmi brzo toho musela nechat, protože nebyla schopná tvářit se vážně, když se od naproti ní smál.