Hinata v Akatsuki – část 4 – Pátrání

Následujícího dne časně ráno před hlavní bránou, se začaly pomalu scházet osoby, které dnes vyráželi na pátrací misi. Postávali tu tři osoby zcela mlčky a vypadaly nepřítomně. Každý z nich, ale uvažoval nad stejnou věcí a doufal, že to co včera slyšeli, není pravda.
„Ne Hinata určitě taková není, chrání svoje přátele… Proč by nás zradila?!“ uvažoval blonďák.
„NE, Hinata není něčeho takového schopná. Nechci ji podceňovat, ale to k ní prostě nesedí!“ z hloubi duše doufal Kiba. Fakta však byla neúprosná, stejně jako realita, která teď na všechny těžce dopadala. Zůstával, ale přece jenom malý záblesk naděje, že se mohlo jednat o únos.
„Hinata je laskavá, starostlivá a milá. Ona NEMOHLA něco takového udělat, ale kdyby ano, tak jaký k tomu měla důvod.“ Zvažoval Shino charakter jeho bývalé spolubojovnice a fakta, která jí věšeli oprátku okolo krku.
Byla mlha, pro Zemi Ohně tak neobvyklá. Nikdo neviděl příliš daleko, ale všichni věděli, že mise brzy začne. Počasí bylo stejně chmurné, jako nálada všech zúčastněných. Z mlhy se vynořily se tři postavy. Trojice postávající u brány se k nim otočila. Začali rozpoznávat, o koho jde, avšak prostřední osobě moc nevěřili. Jak by vlastně mohli, dříve byla jejich nepřítelem.
„Už to bude jeden rok, co jsi dostala milost a připojila se k listové Karin!“ její jméno Kiba vyslovil hořce, přece byla členkou Akatsuki.
„Kibo! Vždyť to byla jenom další holka zblázněná do Sasukeho. Nebuď na ni tak tvrdý.“ Řekla znuděným hlasem osoba stojící napravo od Karin.
„Já vím Shikamaru, ale ona byla proti nám a …“ odporoval Kiba
„To je pravda, ale Sasuke se jí pak chtěl zbavit! Teď už nemá žádný důvod mít s ním něco společného.“ řekl s úsměvem Sai, který od ní stál nalevo.
„Navíc, jak bys chtěl beze mě něco v takové mlze najít ty chytráku!“ začala se bránit červenovlasá kunoichi.
„Jak si asi myslíš, že někoho můžu najít! Vyčmuchám ho!“začal zuřit Kiba, ale stále ještě moc nekřičel. To však nemělo mít dlouhého trvání.
„V mlze je nám Tvůj a Akamarův čich k ničemu, stejně jako moji brouci.“ Uzemnil ho Shino.
„Cooooo!!!“ už se neudržel a začal křičet Kiba.
„Mým broukům by se na křídla nalepily kapičky vody obsažené v mlze, to by jim ztěžovalo nebo úplně znemožňovalo letět. No a ty nic neucítíš, všechny pachové stopy Hinaty se už určitě smyly.“ Řekl Shino, čímž vše vysvětlit. Bylo vidět i na té malé nezakryté části jeho obličeje, že se mu příliš nelíbí neschopnost někoho najít.
„A z toho důvodu se nám dnes Karin hodí.“ Vysvětloval Shikamaru.
„Tak, když teda Kiba ani Shino nejsou schopni nic najít, tak proč to vlastně jsou?“ zeptal se Naruto. Všichni se na něj nevěřícně podívali.
„Ty jseš ale *ůl. A kdo si myslíš, že zná Hinatu asi nejvíce! Hhmm!“ už se vážně udržel Kiba.
„To je to samé, jako když ses ty ptal, co tu dělá Karin!“ začal se s Kibou hádat. Oba dva dostali pěkně tvrdou ránu a zastavili se až o nejbližší strom.
„No, co. Začala mě z nich bolet hlava.“ Pokrčila rameny Karin.
Naruto i Kiba už stáli na nahou a drželi se za tváře, kde dostali ránu.
„Teď není čas na postávání. Musíme vyrazit! Plán vám vysvětlím po cestě.“ Řekl Shikamaru a celá skupina vyrazila.

Někde v temné jeskyni:

„Takže, ty jsi zabila Madaru…“ zeptal se jí mužský hlas, byl jí trochu povědomý. Otočila se tím směrem, odkud hlas slyšela a na onoho člověka se usmála. On jí úsměv vrátil. Šlo vidět pouze dva pološílené kruté úsměvy, které si nebyli zase až tak nepodobné.
„Ráda tě vidím po těch letech Uchiho Sasuke.“ Řekla Hinata.
„Škoda, že nemůžu říct o tobě to samé… Zabila jsi přece Madaru – mého posledního žijícího příbuzného.“ Odpověděl Sasuke.
„Já si myslím, že jsi, se ho chtěl stejně zbavit. Nemám pravdu?“ zeptala se Hinata.
„Záleží na tom? Jenom mi řekni, jak jsi to udělala nebo tě k tomu donutím!“ začal vyhrožovat poslední z Uchihů.
„Jako kdybys snad mohl…“ vysmála se mu Hinata rovnou do tváře.
„Vážně. Tak tě teda donutím!“přitvrdil Sasuke. Aktivoval svůj Mangekyou Sharingan a měl v plánu na Hinatu použít Tsukuyomi, v poslední době tuto schopnost docela rozvinul, ale i tak stále nebyl na Itachiho úrovni. Doufal však, že na ni to bude stačit. Šeredně se spletl. Jeho vrcholné genjutsu na Hinatu nemělo vůbec žádný účinek.
„A protože mám tyto bílé oči bez zorničky, žádné z tvých genjutsu na mě platit nebude. Vlastně si myslím, že jsi slabší než já. Sasuke.“vysvětlila mu Hinata. „Ale naštěstí tě potřebuju k uskutečnění svého cíle. Pomsta, to je ten správný výraz.“dodala tmavovlasá kunoichi.
„Ty a pomsta. Pokud si tě dobře pamatuju, tak ty jsi nikdy nebyla taková.“opět se uklidnil Sasuke. Nyní mu bolo jasné, že na ni bude muset použít Amaterasu nebo Susanoo. Ale ona zabila nezničitelného Madaru. „A koho chceš teda zabít?“ Zaujala ho, tak se snažil alespoň zjistit, koho chce zabít, než ji on sám zabije.
„Haruno Sakura, to je člověk, který mi způsobil bolest. Zabiju ji, ale pro teď nemám dostatečnou fyzickou sílu.“odpověděla mu Hinata a přemýšlela o způsobu boje, který se neodvratně blížil. Nastala chvíle ticha. To vražedné ticho dávalo čas všem zúčastněným uvažovat o strategii. Sasukeho myšlenky však nabraly zcela jiný směr, než na boj.
„Sakuru, proč ale zrovna ji. Pomstít se chce, protože jí sakura způsobila bolest. Fyzickou. Ne to spíše psychickou a nebo že by bolest na srdci. Jako jediná milovala Naruta. Sakura, bolest. Sakura rovná se bolest!“ přišel na to, proč tady Hinata je. „Takže Sakura se nám zamilovala do Naruta a on její city opětoval, ale Hinatiny ne. Žárlí. Žárlí a má touhu zabíjet. Teď vidí svět stejně jako já. Pomůžu jí a Naruto pak už bude rozumět.“ uvažoval Sasuke.
„Proč jsi tedy tady. Neměla bys radši někde získávat sílu.“začal vyzvídat Sasuke.
„Získat tak obrovskou fyzickou sílu je pro mě nemožné běžnou cestou. Musím se stát démonem.“ odpověděla mu Hinata.
„Cože?! To nemyslíš vážně!“ Sasukeho její slova opravdu překvapila a byl poněkud vyveden z míry. „A jak to chceš jako udělat! To se chceš stát jako jinchuuriki? Nebo co! Jsi šílená!“ možná Sasuke vždy nejednal se zdravým rozumem, ale tohle bylo opravdové šílenství.
„Jak jsem řekla. Nechci se stát jinchuuriky, ale démonem a to doslova.“ Uklidňovala ho Hinata svým zcela chladným chováním. Takhle klidně se přece šílený člověk chovat nemůže.
„Dobře. Tak teď zcela vážně. Jak bys to jako chtěla provést?“ zeptal se už zcela klidný Sasuke.
„Důvod, proč potřebuji tebe je ten, že vlastníš oči, které jsou schopné chytit démona v genjutsu.“ Začala s vysvětlováním Hinata. To co mu zatím pověděla, dávno věděl. „V první řadě musíme chytit Nibi no Nekomatu, to je démon, které moje tělo zvládne. Poté uvolníme pečeť a ty chytíš démona do genjutsu. Následně rozdělím démona na vědomí a chakru. Vědomí zapečetíme zpět do jinchuuriki a chakru do mě. To byla ta lehčí část.“ pokračovala Hinata ve svém výkladu. Sasukemu se polovina věcí, které slyšel, zdála nemožná, ale ona tak snadno zabila Madaru, takže asi ví, co mluví.
„Posloucáš mě Sasuke!“ obořila se na něj, ten jenom přikývl na znamení souhlasu.
„Dobře druhá a těžší část.“řekla tmavovlasá kunoichi. „Ta se skládá ze zapečetění chakry do mě. Já tu chakru zapečetit nemůžu, takže to bude tvůj úkol. Pouze ti řeku kam přesně.“
„Kam přesně?“ divil se Sasuke. „Není to snad jedno kam?“tvářil se poněkud zmateně. Teď i on začínal rozumět Narutovi, vůbec nevěděl, o čem Hinata mluví.
„Ne to je důležité, protože chakru zapečetíš přímo do mého chakrového oběhu!“ pokárala ho Hinata.
„No a jak zjistím, kde máš asi tenketsu! Já je nevidím!“ Oponoval Sasuke.
„Říkala jsem ti, že ti ukážu kam.“ Zakončila rozhovor Hinata. Tedy alespoň si to myslela, ještě chvíli se pak hádali, Hinatě to přišlo komické, připomínalo jí to Naruta a Kibu. Že by Sasuke nebyl, přece jenom takový jak si myslela. Celý jejich rozhovor zaznamenávala černobílá postava.

O nějakou tu chvíli později u pátrací skupiny:

„Už hledáme, přeš šest hodin a stále žádná stopa. Je nám Karin vůbec k něčemu? Ptal se naštvaný Kiba.
„Ty chytráku, jestli sis nevšiml tak dělám co, můžu a navíc mlha už dávno opadla, takže se taky můžeš přidat v hledání ty psí čenichu!“ byla nyní celá rudá vztekem Karin. Kiba si vzpomněl na úder co, od ní dostal ráno. Nechtěl si to zopakovat, takže radši mlčel.
Pátrali už vážně dlouho, byli unavení, ale hnali se dál za svým cílem, o kterém však nevěděli, kde se nachází. Když tu náhle Shino zastavil.
„Co je Shino?! Máš ji?!“ zeptal se pohotově Shikamaru.
„Nevím, jestli je to ona, brouci to u mrtvol nepoznají…“ řekl zlíčeně Shino.
„Kudy?!“ vyhrkl otázku zoufalý Kiba. Shino nic neříkal, jenom se vydal novým směrem. Zanedlouho se už blížili k místu, kde ležela mrtvola. Byli stále blíž a blíž. Když se dostali dostatečně blízko, byli rádi, že to není Hinata, ta osoba neměla dlouhé tmavomodré vlasy a rozhodně to nebyla žena.
Zvědavost a trochu i soucit jim nedaly a vydali se k mrtvole odhalit její totožnost. Byli naprosto vyvedeni z míry a jejich překvapení nebralo konce. Byl to vážně Uchiha Madara a nebo se jednalo o past.
„Musíme okamžitě poslat zprávu Hokage! Saii!“ rozkázal Shikamaru.
„Ano.“ Odpověděl Sai.
„Ať je to pravda nebo past musíme se tu zdržet, než dorazí posily z Konohy.“ Řekl Shikamaru jako velitel akce. Nikdo nebyl proti, ale i tak byli všichni nervózní. Hnát se za Hinatou, vždyť neměli ani stopu, přesto by raději pokračovali v pátrání, ale nemohli si dovolit ztratit Madarovo tělo. Co, kdyby ho našel Kabuto a potom ho oživil, to by byla nejhorší možná možnost. Všichni to věděli a tak zde čekali. Ale kdo ho mohl zabít, je-li to opravdu Madara.

„Myslíš, že bude nějaká zábava?“ zeptala se bílá polovina
„To nevím, ale musíme to říct Sasukemu, mám dojem, že naší nové společnici stále nevěří.“ Odpověděla jako vždy naštvaně černá polovina čehosi, co mělo být člověkem a nebo snad ne?

V nedaleké jeskyni:

„Sasuke máme tady další návštěvu z Konohy.“ Informovala ho bílá polovina.
„Vypadá to na pátrací tým.“ Dodala černá polovina Zetsua.
„Posily?!“ ptal se Sasuke.
„Spíše ZÁCHRANNÝ tým, jak nostalgické. Že Sa-su-ke.“ Pohrála si s jeho jménem Hinata. „Myslím si, že abych získala tvoji důvěru, budu je muset zabít, ale Naruto je zcela tvůj.“
„Naruta prozatím nechám naživu, ale nenechám ho zasahovat do tvé bitvy. Jak si řekla, je můj.“ Odpověděl Sasuke. Bylo vidět v jeho očích radost, z toho co Naruto uvidí a nebude s tím moct nic dělat.