Letní večer 04

Nyní

Hnědovlasá dívka se líně převalovala na posteli. Jen s velkým sebezapřením připustila, že se nudí. Práce mimo tým nebyla až tak skvělá, jak si představovala.
Tak, jako téměř každý večer v posledním měsíci, zadoufala, že se někdo z jejích přátel objeví u jejího domu.
Tentokrát se však její přání splnilo, dveře jejího pokoje otevřela matka a zeptala se: „Je tady Neji, chceš s ním mluvit?“
„Ano.“ odpověděla Tenten snad příliš nadšeně a vyběhla z pokoje.
Zastavila se až pod schody, aby se trochu uklidnila a nevypadala před ním jako úplný blázen.
„Ahoj, co potřebuješ?“ zeptala se, když byla konečně spokojená se svým zevnějškem.
„Dlouho jsme se neviděli, chtěl jsem tě jen pozdravit.“ odpověděl mladík trochu váhavě.
„Chceš si promluvit?“ zeptala se nejistě.
„Jen pokud se mnou chceš mluvit.“ řekl s lehkým úsměvem.
Tenten s širokým úsměvem přikývla a vyšla za ním na ulici.

„Tak, o čem chceš mluvit?“ zeptala se dívka, když se usadili v hospůdce.
„To ty sis chtěla promluvit.“ připomněl jí mladík.
„To neznamená, že nemůžeš začít.“
„Dobře. Jak se ti vede na Akademii?“ zeptal se pohotově a Tenten napadlo, že to bude důvod, proč přišel.
Dívka se trochu zamyslela a krátce povzpomínala převážně na začátky.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
„Tohle je Tenten, bude s vámi trénovat hod shurikenem.“ představil ji Iruka a odešel.
Dívka se trochu nervózně usmála a čekala, jestli něco řeknou, protože ji nic nenapadalo.
„Proč s námi netrénuje Iruka-sensei?“ zeptala se drobná dívenka s hnědými culíky.
„Protože s vámi budu trénovat já.“
„Ale proč?“ zeptal se chlapec vedle té dívky.
„No, protože…ehm…“ Tenten si odkašlala a začala nanovo: „Je to rozhodnutí Hokage-sama, tak to tu budeme muset nějak zvládnout.“
„Hokage-sama nevěří Irukovi-sensei?“ zeptala se znovu ta dívka a Tenten si uvědomila, že nesnáší malé děti.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
„No, ze začátku to bylo těžké, ale potom jsem se trochu rozkoukala a bylo to lepší.“ odpověděla a celou dobu hypnotizovala sklenici před sebou.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Tři hozené shurikeny se zabodly do středu terče, děti se trochu otráveně podívali na svou trenérku a jedno z nich řeklo: „To není ono, když se pokaždé trefíte.“
Tenten se naštvaně podívala na toho chlapce a čekala jestli se odváží ještě něco říct.
„Iruka-sensei se nikdy netrefil všemi do středu, vždycky byl aspoň jeden v modrém kruhu.“
„A proč chceš, by tě učil někdo horší, když můžeš mít někoho lepšího?“ zeptala se ho na oplátku s úšklebkem.
„Iruku-senseie jsme aspoň mohli překonat, ale někoho, kdo už je nejlepší, překonat nemůžeme.“ namítl chlapec rozzlobeně.
Tenten se jen ušklíbla a došla k názoru, že dětem prostě nerozumí, zvlášť těm nadmíru soutěživým, kteří chtějí porazit svého učitele a pak se mu za to smát.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
„Myslím, že to nebyla tak úplně lež, ale ani moc upřímné to nebylo, co?“ zeptal se Neji a položil hlavu na stůl, aby jí viděl alespoň z části do obličeje.
„Dobře, přiznávám. S dětmi mi to moc nejde, je k tomu zapotřebí velká trpělivost a tu já asi nemám“ řekla a zvedla symbolicky ruce.
Neji se spokojeně usmál a ptal se dál: „A co kolegové?“
Tenten se jen hořce usmála.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
„Tak tady máš další.“ řekl muž ve středním věku, položil před ni hromadu papírů a velmi spokojeně odešel.
Tenten si jen hořce pomyslela: ‚To, že jsem tu na výpomoc, neznamená, že mi budete všichni nosit písemky na opravu!‘
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
„Mohlo by to být lepší.“ přiznala nakonec a položila hlavu na stůl na ruce do stejné pozice, jako Neji.
„Takže nejsi moc spokojená?“ zeptal se a zdálo se, že v jeho hlase je i stopa nadšení.
„Ne, ale nemluvme jenom o mně, jak se máte vy?“
„Sensei s Leem mě trochu zmáhají, protože tam nejsi, abys mi je pomohla krotit.“ odpověděl s úsměvem a dívka naproti němu si povzdechla.