Boj o lásku 05

Michi už se napřahovala a chystala, že mu dá pěstí, když v tu ránu se objevil vedle ní a uchopil silně její pěst. Tak zabránil ráně.
„Mně nic udělat nemůžeš,“ řekl chladně.
„Ale můžu, sleduj!“ dořekla a snažila se mu podkopnout nohy, ale on vyskočil nahoru a seskočil přímo za ni. Vzal kunai a přiložil jí ho ke krku.
„Klidně si mě zabij, ale nejdřív chci, abys mi odpověděl. Proč jsi ho zabil? A co tu děláš?“
„Kdybych ti to řekl musel bych tě zabít.“
„To já právě očekávám. Tak mi to řekni a zabij mě,“ trochu se zachvěla.
Itachi se stále nemohl rozhodnout, zda jí to má říct nebo ne.
Ale rozhodl se: „Je to složité. On byl náš nepřítel a já měl za úkol ho zabít.“
„Takže to nemá nic společného semnou?“
„Ne,“ jednorázově odpověděl. Kdo ví, třeba něco společného s Michi to má. Jisté je jen to, že mladý Uchiha to nikomu neřekne. On nedovede říct jen tak svoje pocity. On nemůže, nechce, jednoduše to nedokáže.
„Sakra! Proč to nedokážu?!“ zařval mladík a následně na to pustil dívku. Sesunula se k zemi, opřela se o ruce a přemýšlejíc se zahleděla do země. Odvrátil od ní obličej. Podíval se na kunai a v jediné sekundě ho mrštil na ni. Zabodl se do její ruky. Bolestně vykřikla.
„Vím, že mě nejspíš nenávidíš, ale já….jsem s-se do tebe za….zamilovala,“ začaly jí po tváři stékat slzy.
Klekl si k ní, prudce ji chytl za vlasy a podíval se na ni: „Tohle mi už nikdy neříkej.“
„Jenže je to tak. Tohle už nezměníš.“
„A co ode mě chceš? Já tě nemiluju a ani nikdy nebudu. Mé srdce patří někomu jinému.“
„T-to neříkej,“ rozbrečela se ještě víc.
Její slzy dopadaly na ruku, ve které měla stále zabodnutý ten kunai. Vyndala ho. Zvedla svou bolavou ruku a pohladila ho po tváři.
„Já nedovolím, abys mi ublížil. Tvým slovům nevěřím. Lžeš. Lžeš, abys mi ublížil. Jenže tohle já nedopustím,“ podívala se mu do očí.
Tak mile se na něj dívala. Oběma rukama ho pohladila po tvářích. Viděla to v jeho očích. Itachi zkameněl. Nevěděl co má dělat.
„Co chceš dělat? Chceš mě uhodit?“řekla a zkusila ho jen tak jemně políbit.
Byl tak vyděšený. Vzala jeho pravou ruku.
„Ne,“ ucukl.
„Neboj se. Prosím, jednou mi věř,“ šeptla mu do ucha.
Najednou položila jeho ruku na její hruď. Na levé prso.
„Cítíš to? Takhle bije srdce zamilované duše. Nikdy jsem nemilovala žádného muže, tak mi dej důvod žít,“ tiše promluvila.
Z její probodnuté ruky kapala krev na zem. Dívka si ji utřela. Pomalu vstala a táhla ho za ruku.
„Pojď,“ řekla.
Z povzdáli ji nedůvěřivě následoval. Stále ji zezadu pozoroval a čekal, že na něj zaútočí. Jenže se spletl. Dívka si vepředu při chůzi poskakovala. Itachi sledoval, jak se její krásné tmavě modré vlasy až pod lopatky vlní.

Byli na místě. Zatáhla ho do jedné staré chatrče. Nikdo v ní dlouho nebydlel, ale svým způsobem byla pořád taková zachovalá. Michi ji našla, když zkoumala vesnici, kterou viděla tehdy poprvé.

Posadila ho na postel. Naproti posteli se opřela o stůl. Začala si pomalu rozepínat tričko, co měla do půlky břicha.
„Co to děláš?!“ zděsil se.
„Musím si ošetřit tu ránu. K tomu použiju kousek svého trika,“ koukla se na něj tak nevině. Ale v tu chvíli měla chuť svléknout jeho. Byla úplně jiná. On se na ni jen vyděšeně koukal a v hlavě se mu stále opakovala ta slova Takhle bije srdce zamilované duše. Nikdy jsem nemilovala žádného muže, tak mi dej důvod žít. Co tím jen chtěla říct?

Michi k němu byla raději otočená zády a utírala si zbytky krve. Itachi si ji nedůvěřivě od hlavy až k patě prohlížel.
„Hotovo,“ řekla si Michi.
„Proč jsi mě sem přitáhla?“
V místnosti se rozhostilo ticho.
„Ehm, vlastně já ani nevím. Chtěla jsem si ošetřit ránu a přitom tě nenechat odejít,“ dořekla a pomaloučku se k němu přibližovala. Sedla si mu na klín. Opatrně položila na záda a políbila ho. Ležela na něm nahoře bez. Sama nevěděla proč to dělá ani kam až má zajít. Věděla jen to, že po něm touží. Chtěla si ho vychutnat. Jak jen to jde dokud je ještě jen její.

Tu noc spolu strávili v posteli.

Ráno
Po tom Michi usnula jako první a také jako první se i probudila. Tak láskyplně se na něj podívala. Konečně ho celou noc měla jen pro sebe.
Itachi najednou začíná pomalu otevírat oči. Dívka dělá, jakože nic a opět si lehne. Chlapec se jen koukne, kde to je a zda to nebyl jen sen, ale hned potom co zjistí, že se mu tohle rozhodně nezdálo, jen plácne rukama o postel a nahodí otrávený výraz. Najednou si všimne, že je celý pořezaný. Jak se to stalo?
A i přesto Michi řekne: „Dobré ráno.“
„Dobré? Není dobré. Nějaká holka mě tu učaruje a já se s ní vyspím a ono je to dobré ráno. Ještě k tomu jsem celý pořezaný. Ne, to rozhodně není dobré! “ začne povykovat.
„No tak klídek. Já nevím, co se to stalo,“ začala okolo sebe házet rukama, jakože neví.

Když oba vstali, Michi přišla k němu s kouskem hadru a řekla: „Ukaž, ošetřím ti to.“
Sedl si na postel, ona namočila hadr do vody, která byla v hrnci a otřela mu mokrým kouskem jejího trika krev. Když se na ni podíval, smála se. Vždycky se smála, když se na ni podíval. Byla tak milá, zkrátka jako sluníčko. Jen jednou ji viděl plakat. Když ona brečí, má to svůj důvod a je to vážné. To stihl za tu dobu, co je s ní pochopit. Jenže i když se smála, přemýšlela co to mohlo být, že se Itachi probudil celý zakrvácený. I Itachi o tom uvažoval.
Najednou to přerušil a zeptal se jí: „Jak to, že se pořád směješ? I když něco není v pořádku, ty máš na rtech stále úsměv.“
Ona na to nic neřekla a jen se usmála. Odvrátil od ní zrak. Ale v tu ránu…zahlédl malého pavouka na stropu.
„Eh, co tam vidíš?“
„Ale nic, jen jsem tam něco zahlédl.“
Michi si ale všimla toho hmyzu. Vzala jehlu a mrštila ji po něm. Bohužel se netrefila a tak zmizel.
„Ach, ten Shino!“ zrudla zlostí dívenka.
Itachi se na ni kouknul, jakoby se ptal kdo to je.
„Co? Je to jen kamarád,“ zasmála se.

„No, já půjdu….“ řekl, když byl již oblečený.
„P-próóč?“
„Kdyby nás spolu viděli, teda, organizace do, které patřím. Kdyby nás viděli, tak by mě zabili.“
„Vtip?“
„Ne. Oni to nemají rádi, když se zaplétáme s cizími. Obzvlášť s takovou jaká jsi ty.“
„Jak to jako myslíš?!“ urazila se, „Tak abys věděl, už tě nikdy neošetřím,“ sednula si proti němu zády a založila ruce.
„Tss, prostě už musím jít.“
„No tak fajn,“ ještě si pro sebe řekla, „A já si to musím vyřídit s Shinem.“ A už nabroušeně pochodovala za ním.
Jestli to řekne Tsunade…Ach ten zrádce, to si vypije!