Letní večer 01

Před třemi měsíci.

Byla už tma, když dívka vyšla na balkón. Její hnědé oči si prohlížely okolí.
Byla na panství feudálního pána, kde se svým týmem splnila misi jím zadanou a teď měla konečně možnost si trochu odpočinout v jeho sídle.
Asi dvě patra pod ní se rozprostírala zahrada, byla upravená a plná květin a jezírek.
Dívka si ji znovu prohlédla a rukou si prohrábla dlouhé vlasy. Byly ještě vlhké.
Naposledy se rozhlédla po zahradě a s lehkým úsměvem zamířila zpátky. Moc ráda by zůstala stát a kochala se pohledem na ztemnělou zahradu, ale chladný vzduch jí vyhnal stejně tak jako vědomí, že ráno brzy vstává. Musela si odpočinout, protože zítra zase nasadí rychlé tempo, kterému bude stačit jen stěží.

Hnědovláska procházela kolem dveří svých kolegů a zatímco z pokoje senseie slyšela chrápání z dalšího se ozývalo počítání. Čím víc se od pokoje vzdalovala, tím bylo slabší a její pobavený úsměv se pozvolna vytrácel.
Když konečně dorazila do svého pokoje, natáhla se na postel a okamžitě usnula.

Ráno ji vzbudilo bouchání na dveře a křik. Než odpověděla, podívala se z okna na ještě stále temnou krajinu a naštvaně se zvedla z postele.
„Jsem vzhůru! Tak toho nech!“ křikla na něj.
Možná to trochu přehnala, ale bylo jí to jedno, i kdyby ho urazila, do zítra ho to přejde.

Když byla konečně oblečená a dostatečně vzhůru, přešla k zrcadlu a ze svých dlouhých vlasů udělala dva drdoly. Trochu unaveně si zavázala čelenku a vyrazila ke dveřím. Cestou si ještě natáhla rukavice a přidělala svitky k pasu.

Když sešla schody, přivítal jí hlas senseie: „Dobré ráno, Tenten, netvař se tak unaveně, se silou mládí musíš být živější!“ jako obvykle to nedávalo moc smysl, ale na to už si dívka zvykla.
Lee samozřejmě nadšeně přikyvoval a opakoval, jak je jeho sensei skvělý. Tenten trochu otráveně zamířila k židli, co nejdál od nich, a v duchu se ptala, proč s nimi ještě stále zůstává v jednom týmu.
Odpověď na její otázku seděla hned vedle vyhlídnuté židle.
Neji se na ni podíval a přistrčil jí talíř s jídlem. Tenten jen špitla díky a vzala z něj krajíc.
Při pohledu na ty dva, jak spolu vedou naprosto nesmyslnou debatu, se znovu zamyslela a jako vždy se dostala k otázce, proč tam zůstává Neji. Ona věděla, proč tam zůstává, ale proč to dělá on, to jí stále unikalo. Kdyby on opustil tým, tak by se nemusela cítit trapně, ale opustit tým jako chunnin, když další člen s hodností jounina tam zůstává, jí přišlo hloupé.
Jako obvykle zaplašila své myšlenky a raději se věnovala jídlu.

Po snídani vyrazili na cestu a asi po pěti hodinách vražedného tempa už jí nezbylo nic jiného, než prosit o přestávku. Ještě nějakou dobu běželi, než sensei konečně vyslyšel její škemrání, dívka si při tom připadala jako malá holka a uvnitř se za své chování styděla i bez poučování senseie.
Dostala od něj asi deset minut a tak se pokoušela nabrat síly, zatímco Lee dělal kliky. Sensei ho při tom povzbuzoval, Neji se postavil vedle ní a promluvil vůbec poprvé za dnešek: „Můžeš pokračovat?“
„Ty nejsi unavený?“ zeptala se na oplátku.
Mladík zakroutil hlavou a Tenten trochu zklamaně a zahanbeně vstala.
Potom pokračovali dál bez jediného slova až na senseovy řeči o síle mládí, na které mu Lee vytrvale odpovídal nejčastěji přidáním tempa, za což by ho Tenten nejraději zabila.

Když konečně dorazili k bráně, dívka okamžitě zamířila domů.
Tenten jen letmo zahlédla matku a co nejdřív se natáhla na postel.
Netrvalo dlouho a známý hlas se jí zeptal: „Jsi unavená, holčičko?“
Tenten trochu neochotně otevřela oči a odpověděla: „Ano.“
Její mamka vypadala ustaraně a tiše konstatovala: „Takhle vypadáš po každém tréninku nebo misi. Strašně tě to ničí.“
Tenten na to neměla co říct a tak jen zavřela oči a čekala, až mamka zase odejde.
Když se tak stalo, trochu se prospala a ráno zčerstva vyskočila z postele.

Tentokrát pečlivě zaplašila všechny protichůdné myšlenky a vyrazila z domu ke kanceláři Hokage.
Trochu váhavě zaťukala a počkala na slovíčko dále, potom teprve vstoupila.
„Co potřebuješ, Tenten?“ zeptala se trochu nezaujatě Tsunade. Vpravo za ní stála Shizune a tvářila se zvědavě.
Tenten malinko zaváhala a trochu nejistě řekla: „Chci přeložit.“
Tsunade v tu chvíli málem vyprskla tekutinu neznámého původu, kterou nejspíš vydávala za čaj, a věnovala Tenten svou plnou pozornost.
Jelikož Tsunade i nadále mlčela, zeptala se za ni Shizune: „Co jsi to říkala?“
„Že chci přeložit do jiného týmu.“ zopakovala a už o něco jistěji dodala: „Natrvalo.“