Sakura a její kluci 09. - Nikdy nebudeš šťastná, Sakuro

Míjely dny a měsíce a Sakura se v Suně začala cítit víc jako doma. Získala práci jako medic ninja v nemocnici, Temari se stala její nejlepší kamarádkou a Gaara ji konečně zbavil zlých výčitek o lásce. Už nepochybovala o sobě, ani o něm. Připadal si šťastná jako už dlouho ne, občas ji sice potrápily vzpomínky na vesnici, ale jinak bylo všechno v pořádku.
„V kolik se s ním máš sejít?“ zeptala se jí jednoho dne Temari.
„V osm. Je to jako kdyby mě zval poprvé na schůzku. Jsem hrozně nervózní.“ Toho dne ráno řekl Gaara Sakuře, aby s ním šla večer ven, chtěl jí říct něco důležitého.
„Nevíš jak mu to říct?“ zeptala se Temari, zatímco lakovala Sakuře druhou ruku.
„Nevím.“ Vzdychla Sakura. Už nějakou dobu v sobě měla tajemství, které řekla jenom své nejlepší kamarádce, Temari. „Nevím, jestli bude rád.“
„Neboj se. Znám svého bratra, určitě z toho bude nadšený. I já se těším. Uvidíš.“ Sakura se nechala trochu uklidnit, ale přeci jenom byla pořád nervózní.
Gaara něco chystá. Nikam mě moc nezve, je semnou radši sám doma.
Tak nikam nechoď, když se bojíš.
Kuš. Je to hezké, že si zase zajdeme na romantickou procházku.
Jen aby z toho nebyla katastrofa.
Ticho! Sakura okřikla vtíravý hlásek ve své hlavě a oblékla si svetřík.
„Temari, Gaara už je tady, zamkneš potom?“ Křikla na ni ode dveří.
„Ano.“ Sakura se tedy rozloučila a utíkala dolů.
„Kam půjdeme?“ zeptala se ho.
Gaara ji políbil a usmál se na ni. „Nech se překvapit.“ Dál šli oba tiše, ponořeni do svých myšlenek. Zanedlouho došli na Gaarovo nejoblíbenější místo, ale vypadalo jinak. Byl tam nevelký stůl, dvě židle a kolem spousta svíček a chutně vypadající jídlo.
„Co to je?“ Sakura z toho byla nadšená.
„Večeře na nejkouzelnějším místě, pro tu nejkrásnější dívku na světě.“ Políbil ji Gaara do vlasů a usadil ke stolu. Ve víru konverzace se pustili do jídla. Probírali všední věci, práci, přátele, ani jeden nezabloudil na nic kolem jejich vztahu. V momentě, kdy měl na řadu přijít moučník, klekl si Gaara před Sakuru a chytil ji za ruku.
„Sakuro, jsi jediná žena v mém životě, která směla ukradnout mé srdce. Už od prvního okamžiku jsem věděl, že tě miluji a tak je to, co teď udělám naprosto pochopitelné. Haruno Sakuro, staneš se mojí ženou?“ řekl a z kapsy vytáhl krabičku s malým prstýnkem. Sakura se nezmohla na slovo.
Chce si mě vzít? Co mu mám říct?
Co by? Jestli ho miluješ, tak si ho vezmi. Pokud, ale o své lásce pochybuješ, tak mu nesmíš ublížit, Sakuro.
Já ho miluji. „Vezmu si tě.“ Vykřikla vesele a objala ho kolem krku. Oba byli najednou tak šťastní, ale to nebylo všechno. Sakura pro něj měla taky novinku.
„Počkej, mám pro tebe taky překvapení.“ Řekla mu a vzala jeho ruce a položila si je na břicho. „Vím to jenom krátce, ale je to stoprocentně jisté.“ Usmála se a sledovala jeho zmatený výraz. Gaara se díval na její břicho a dlouho mu to nedocházelo.
„Sakuro, ty… Ty jsi těhotná?“ zeptal se jí nesměle.
„Ano!“ Sakura se neudržela, vyskočila a objala ho. Chvilku trvalo, než si to její snoubenec srovnal v hlavě a také ji objal.
„To je úžasné. Tím spíš si mě musíš vzít, naše dítě musí vyrůstat v úplné rodině.“ Vzal jí do náručí a zatočil se s ní. „Udělala jsi mi takovou radost. Už se nemůžu dočkat, až to všem řekneme. Páni, z nás bude rodina.“ Zbytek večera probíhal v podobném duchu.
Druhý den pozval Gaara Temari i Kankura k Sakuře domů, aby jim sdělil tu krásnou novinu.
„No páni gratuluju. Brácho, ty sis teda pospíšil.“ Bouchnul ho Kankuro do ramena.
„Já už jsem o tom miminku věděla, ale udělali jste mi velkou radost, že se chcete vzít.“ Řekla Temari s mladšího brášku objala.
„Jakto?“
„Lásko, někomu jsem to říct musela a Temari je moje nejlepší kamarádka.“ Usmála se Sakura na svého snoubence. Pak se otočila k hostům: „Tak si dáme oběd, ne?“
„Promiň, Sakuro, ale já musím už jít. Mám nějaké povinnosti ještě.“ Omluvil se jí Gaara.
„Já taky. Musím do akademie, už mě tam určitě budou potřebovat.“ Omluvila se i Temari. Sakura byla zklamaná. „Udělala jsem toho, ale moc. Nechci to vyhazovat.“
„Nesmutni, švagrová, tvůj manžílek je vážený Kazekage, takže bude trávit hodně času v kanceláři.“ Kankura ji chytil za ramena, ale okamžitě ji pustil, když po něm střelila zlým pohledem. „No každopádně, já tu zůstanu a s tím jídlem tu pomůžu.“ Usmál se.
„Můžeš za mnou potom přijít, ano?“ Gaara ji políbil a doprovázený svou sestrou opustil Sakuřin byt.
Sakura si s Kankurem sedla k jídlu a dlouho se s ním bavila, převážně o Gaarovi. Dozvěděla se o něm tolik věcí, které jí Temari neřekla. Celé odpoledne se dobře bavila, a když byly čtyři hodiny, sbalila pro Gaaru oběd a donesla mu ho.
Její myšlenky se pak točily kolem přípravy svatby. Oba chtěli tradiční obřad a jediné na čem Sakura trvala, bylo, aby na svatbu mohli všichni přátelé z Konohy. Tomu přání Gaara rád vyhověl.
Dohromady na svatbě bylo přes sto lidí. Každý nějak vážený musel přijít na Kazekageho svatbu. Z Konohy přijela také spousta lidí. Neji s TenTen, Shikamaru, Ino, Chouji, Hinata, Kakashi i Kiba a Lee přišli na jejich svatbu. Pozvali samozřejmě i Godaime hokage a spoustu dalších lidí. Hodně jich však nepřišlo. Sakura nejvíc postrádala Naruta, byl to její nejlepší přítel, ale rozhodl se nepřijet a jen jí poslal dárek. I přes to byla její svatba veselá a Sakura byla nádherná, i když se jí pomalu zakulacovalo břiško.
Od toho dne byla Sakura hýčkaná jako poklad. Gaara ji nastěhoval k sobě a každou volnou chvilku trávil s ní. Nedovolil jí zvedat nic těžkého, nesměla si pomalu udělat nic sama a dokonce jí chtěl zakázat pracovat, což Sakura odmítla.
„Zlato, jsem těhotná, ne nemohoucí. Nic se mi nestane.“ Smála se vždycky, když o ni začal zase přehnaně pečovat.
„Já vím, ale mám o tebe strach.“ Řekl jí vždycky a Sakura se začala zase smát.
„Neboj se o mě.“ Uklidnila ho a dál pokračovala v obyčejných činnostech.
Sakura byla ve třetím měsíci, ale už cítila, jak se její miminko hýbe. S Gaarou často přemýšleli nad jménem pro chlapečka i pro holčičku.
„Musí mít nějaké hezké jméno.“ Říkal vždycky.
„Chtěla bych, aby se jmenoval po tvém otci.“ Navrhla Sakura a Gaara sebou trhnul.
„Ne. Takhle ho nepojmenujeme.“
„A jak tedy?“
„Mám nápad. Otec mé matky se jmenoval Nobiru, co ho pojmenovat tak?“
„Ano. Ale co když to bude holčička?“ Sakura se zvedla, aby se mu mohla podívat do očí.
„Tak to nevadí. Dostane tvoje jméno.“ Gaara nespouštěl oči z jejího bříška.
„Ne. Chci jí dát jméno Kumiko, moc se mi to jméno líbí a už dávno jsem si přála tak pojmenovat svou dceru.“
„Dohodnuto, lásko. Bude to buď malý Nobiru, nebo malá Kumiko.“ Gaara ji políbil a oba se cítili tak šťastně, jako by to štěstí nikdy nemělo skončit.
Dny ubíhaly jeden za druhým a miminko v Sakuře krásně rostlo. Všechno nasvědčovalo tomu, že by mohla mít naprosto bezproblémové těhotenství.
Jednoho dne ráno, koncem šestého měsíce těhotenství, šla Sakura na prohlídku k doktorovi. Doprovázela ji tam Fumiko, jedna z mediků, se kterými se seznámila v nemocnici.
„Vaše miminko vypadá zdravě, všechno je v pořádku, maminko.“ Řekl jí doktor a napsal jí to do průkazky. Sakura veselá vyšla z jeho ordinace a rozhodla se zajít si s Fumiko do cukrárny na dort.
„Malý má pořád hlad, už si připadám jako koule.“ Smála se Sakura, když si objednávala tři zákusky.
„To vůbec nevadí. Už se těším, až se narodí. Doufám, že mi ho někdy pučíš.“
„Jistě. Já se taky moc těším, až ho poprvé uvidím. Tak moc ho miluju. Zítra se chystáme jít koupit nějaké další věcičky pro něj, už zařizujeme krásný pokojíček.“ Rozplývala se Sakura nad svým dítětem, když v tom jí začalo bolet břicho. „Au!“ zaskučela.
„Stalo se něco?“
„To nic. Jenom kope.“ Uklidnila Sakura kamarádku.
Proboha, co to bylo? Takhle to nikdy nebolí. Doufám, že je všechno v pořádku.
Obě si povídaly dál, když se bolesti ozvaly znovu. I tentokrát se Sakura uklidnila pohyby miminka. Jenže bolest přišla znovu a nechtěla ustoupit. Sakura se chytila za břicho a chtělo se jí plakat.
„Co to může být?“ zeptala se Fumiko.
„Nevím. Musím do nemocnice.“ Sakura se postavila a podívala se na svou sukni. Byla celá od krve. Zamotala se jí hlava a byla by spadla na podlahu, kdyby ji nezachytil pohotový ninja. Fumiko mu ihned dala rozkaz, aby Sakuru odnesl do nemocnice.
Gaara měl zrovna poradu, když do jeho kanceláře vběhl posel. „Kazekage-sama! Kazekage-sama, vaše žena rodí!“ vykřikl chlapec. Gaaru přepadl strach. Je moc brzy na to aby rodila. Schůzku ukončil tak rychle, jak jen to bylo možné, a pospíchal do nemocnice.
Sakura ležela bledá na posteli a zrychleně dýchala. „Doktore, musíte zachránit moje dítě, ještě se nemůže narodit, jinak zemře. Ono zemře!“ opakovala stále dokola a po tvářích jí stékaly slzy. Gaarovi se sevřelo srdce, když ji tam viděl naprosto bezmocnou.
Dva dny ležela Sakura v nemocnici a doktoři jí podávali léky na potlačení porodu, ale marně. Když se její chlapeček narodil, byl už mrtvý. Sakura propadla smutku a bez přestání plakala. Nikdo ji nedokázal utišit.
Moje dítě. On zemřel, Měl to být malý Nobiru, tak jak si to Gaara přál. Proč nemůžu být aspoň jednou šťastná?
Sakuro, to chce osud. Ty a Gaara nemáte mít děti.
To není pravda, miluju ho a on mě neopustí jenom proto, že naše dítě je mrtvé.
Ale co ty? Dokážeš dál žít s ním v domě, ve kterém je všechno pro tvoje miminko?
Bojím se toho. Trápím se…
Podívej se ven, už jde. Copak ti asi řekne?
Mlč! Nemluv mi nesmysly. Bude mě dál milovat.
„Sakuro! Je ti už lépe?“ Gaara ji objal a políbil do vlasů.
„On zemřel. Nestihli ho zachránit. Byl tak maličký, ale snažili se ho uvnitř mě udržet moc dlouho. Gaaro, mě všechno tak bolí. Nemám své dítě.“ Plakala Sakura. Gaara ji pevně objal a po tváři mu stékaly slzy. „Neboj se, překonáme to. Bude to dobré, věř mi, lásko, budeme mít jiné miminko.“
Sakura mu uvěřila, ale když se vrátila domů, cítila zvláštní prázdno. Oba postupem času pociťovali, jak se jeden druhému vzdalují. Gaara trávil více času v kanceláři a Sakura se cítila čím dál víc sama.
Pocit samoty ji nakonec dohnal až do Kankurovy náruče. Sama netušila jak se to stalo, ale stalo se to. Byla svému muži nevěrná a trápilo ji to. Výčitky svědomí ji donutily opustit Sunu, podruhé opustí domov.
Musím pryč. Nedokážu tu žít. Mělas pravdu, zlomila jsem srdce dalšímu muži v mém životě. Jsem prokletá.
Tohle nikdy nebyl tvůj osud, tvoje štěstí je někde jinde.