Nevýhoda nejmladšího 2 - Tak takhle to je!!!

"Nooo... Tak nějak jako... nic," odpovím zdráhavě.
"Něco jsi slyšel." Proč se táta vždycky chová tak povýšeně? Jak může vědět, co jsem slyšel? Tohle je vážně jak z nějakýho filmu - vsadím se, že mi nic neřeknou a brzy toho budou litovat. No jistě. Třeba tady venku pobíhá nějaká obluda a oni se mě před ní snaží ochránit, ale někde udělají chybu a budou do smrti litovat... Ne, to je až moc velká pitomost.

"Fajn, slyšel jsem, jak ty říkáš, že něco dalšího, a máma zas, že jsou u Hyuugů, a ty něco o penězích a nějakých jutsu a pak mě brácha prásknul." Otočím se na brášku a hodím po něm vyčítavý pohled. Chci vypadat důstojně a taky chci, aby se cítil trapně, že mě tak podrazil, ale on se rozesměje! Někdy mám chuť mu nafackovat.
"Hmm... Tak to jsi nic neslyšel," pronese pomalu a zamyšleně táta. Jako bych to neříkal.
"Jak to, že nic neslyšel? Sasuke není pitomý, brzo si dá všech pět dohromady a dojde mu to."
"Mikoto, proč si vlastně myslíš, že to vadí? Nebylo by lepší, kdyby věděl, o co jde? Co myslíš ty, Itachi?"
"Tati, přiznej si to. Ty Sasukeho skoro neznáš. Mně i mámě je jasný, že jakmile by se to malej dozvě..." "Nejsem malej!!!" "...děl, udělal by nějakou pitomost. A než se zeptáš jakou, uvedu ti příklad. Začne ho štvát, že musí být pořád doma, a tak se nějakým zvláštním způsobem ocitne sám venku. Řekněme tam, jak je ten památník pro ty, co zemřeli v boji. To je docela u lesa, nemyslíš? Tam moc lidí není, nikdo odtamtud nic neuslyší. Bude si trénovat, bude si myslet, že jsme paranoidní, vždyť to není žádná příšera, není to nic neobyčejného. Ale pak se to stane a tobě nezbude nic jinýho než neuvěřitelný výčitky svědomí."

Z celého bráškovýho proslovu jsem pochytil jedině to, že moje teorie o obludě je opravdu blbost a to, že bráška ví, kam chodím sám trénovat, ale ani jedno to zjištění mi nijak moc nepomohlo.
"Itachi, máš sice úplnou pravdu, že by Sasuke udělal něco takovýho, ale když jsi to před ním teď řekl, udělá to tak jako tak. Jestli to bude vědět, bude v nebezpečí. Ale v něm už je tak jako tak. Já bych mu to řekla." Ta moje zlatá maminka, je vždycky na mojí straně!
Bráška už vypadal opravdu rozzlobeně.
"Fajn, tak se jde hlasovat. Kdo je pro, aby se to dozvěděl?!" Spolu s mámou a tátou zvednu ruku. Můj hlas sice nikoho nezajímá, ale v tuhle chvíli mi to nevadí. Rodiče vyhráli. Mám právo to vědět.
"Tak dobře. Ale varuju tě, tati, jestli se mu něco stane, tak za sebe neručím," procedil mezi zuby brácha.
"Jo, jo. Takže, Sasuke... Jak bych to jenom..."
"Nějaká banda si našla novýho koníčka a unášej děti bohatejch a významnejch rodin. Potom si říkaj o výkupný, ale nikomu zatím dítě nevrátili, i když jedna rodina poslala postupně už několik milionů jenů.“ Máma to ze sebe úplně vychrlila, ale ještě neskončila.
"Nejdřív zmizeli dvě holky z Oblačný, potom dva kluci z Písečný, kluk a holka z Mlžný, a takhle mizeli po dvojicích děti ze všech vesnic - až na Kamennou. A včera zmizela malá Hinata od Hyuugů. Všem je tak 6, 7 let. Jako tobě. Myslíme si, že jsi na řadě.“