Nevýhoda nejmladšího 1 - První příznaky

Jaké má výhody život Uchihy? Určitě hodně. Člověk se nemusí cítit sám, má hodně velkou rodinu. Taky nepociťuje nedostatek, protože klan Uchiha je bohatý a vážený. A to nemluvě o sharinganu, speciální zásobě chakry a všech těch ohnivých technikách. Nic ovšem není dokonalé a najdou se i nevýhody. Třeba to, že i když ve vesnici vás považují za super extra talent, tak u Uchihů si vás nevšimnou - pokud ovšem nejste tak dobrý, jako je můj starší bráška. To ale není nikdo, dokonce ani táta ne.
I tak jsem byl vždycky rád, že jsem z klanu Uchiha a že se jednoho dne budu moct přidat k policii Listové. Ale poslední dobou se na mém modrém nebi objevil další mráček. Dřív nikomu nevadilo, když jsem chodil sám domů ze školy a do školy, nebo když jsem si šel ven hrát nebo trénovat. Ale teď, ačkoliv jsem VŮBEC NIC neudělal, musím být pořád zavřený doma a do školy mě vždycky někdo odvede a někdo jiný na mě potom zase čeká. A jde se rovnou domů, kde si udělám úkoly, a potom se celý odpoledne k smrti nudím. Trénovat se doma nedá, to dá rozum (i když já bych to třeba zkusil),ven mě nikdo nevezme, jen tak si hrát s plyšákama a plastovýma shurikenama mě už nebaví, a když jsem poprosil mámu, jestli jí nemůžu s něčím pomoct, tak mi to dovolila jenom jednou. Holt utírám nádobí s trošku větší vervou. A aby toho nebylo málo, tak mi nikdo nechce prozradit, proč se mě rozhodli zabít nudou. Asi se dneska večer půjdu napít a náhodou zaslechnu, jak si rodiče a bráška povídají. Vsadím se, že vždycky řeší hrozně zajímavý věci, ale já u toho nikdy nemůžu být. Proklínám toho, kdo vymyslel, že děti mají chodit spát v 8 hodin večer.

Ach jo. Proč musí být ta sklenička tak vysoko? Mám pocit, že se proti mně spiknul celý svět. A bude to ještě horší, až zjistí, že je odposlouchávám. Ale aspoň se snad něco dozvím, i když za cenu nějakýho trestu. Přemýšlím, co to asi bude. Domácí vězení mi dát nemůžou a nikdo mě ještě nikdy neuhodil, a to jsem udělal i horší věci, tak asi škrtnu i výprask. Co tedy zbývá? Budu muset vypít celou láveh rybího tuku? Nebo chodit celý měsíc spát v šest? Doma sice není co dělat, ale pořád je to lepší než ležet v posteli. Nebo nedostanu celý týden ani jedno rajče? Asi se nechám překvapit. Táta je ohledně trestů dost vynalízavý. Ale já se nenechám odradit, na to jsem až moc zvědavý. Tak se vydávám k obýváku. Mám štěstí, dneska asi řeší nějaký problém, tak se baví nahlas. Jsem od nich několik metrů a už je slyším. Třeba potom rychle stihnu zalíst do pokoje.
"Neříkej mi, že další. A čí je tentokrát?" To je tátův hlas.
"Od Hyuugů. Víš, co to znamená. Jsme na řadě." Co tím mamka myslí? V čem jsme na řadě?
"Takže už jsou v Konoze. Nevíš, kolik yenů po nich chtějí, Mikoto?"
"To nevím. Ale všimni si, že si pořád vybírají bohatší a bohatší rodiny. A jdou po vesnicích. Vážně se bojím." Mámim hlas zněl úplně zoufale. Takhle nikdy nemluvila, vždycky byla veselá a klidná. Co se to tady proboha děje?
"Já se taky bojím." Táta že se bojí? "Peněz máme dost a o jutsu mi taky nejde, ale...
"Už nic neříkej, tati. Poslouchá tě víc lidí, než si myslíš." Sakra. A jsem v háji. A to ani nevím, o co jde!
"Sasuke?" Máma se na mě překvapeně podívá. Táta se kouká rozzlobeně. Ale všichni tři se koukají starostlivě.
"Tak, Sasuke. Co všechno jsi slyšel?" zeptá se mě máma.