Nebylo nám přáno 20

Minato čekal připravený v příkopu tak, aby ho nebylo vidět. Když se přiblížil první z nepřátel na vzdálenost deseti metrů, vyrazil z úkrytu dostatečně rychle, aby jeho soupeř nestihl zareagovat a probodl jeho hruď kunaiem. Ještě, než se jeho mrtvé tělo zhroutilo na zem, měl Minato vyhlídnutého dalšího soka.

Vzduchem proletěl kunai s výbušným lístkem a za Kushinou se ozval jeho výbuch. Dívka se trochu dezorientovaně zvedla na kolena a zatřepala hlavou, aby si ji pročistila.
„Jsi v pořádku?“ Zeptal se Hikari a přiskočil k ní.
„Jo. Víc mě to překvapilo, než zasáhlo.“ Odpověděla mu a pokusila se při tom usmát, aby ho uklidnila.
Jen několik metrů od nich proletěl další kunai s výbušným lístkem a tak Hikari pomohl Kushině na nohy a společně s ní se přemístil.
„Zůstaň tady.“ Přikázal jí a rozběhl se proti nepříteli.
Kushina se za ním chvíli dívala, než se úplně vzpamatovala z následků výbuchu, potom se rozběhla podpořit třetí jednotku.

Minato si moc dobře uvědomoval, že je spíš podpůrná část celé armády a tak běhal od jednotky k jednotce a snažil se podporovat hlavně ty, které selhávali nejvíce a snažil se odstraňovat vůdce nepřátelských jednotek.
Když nepřítel zatlačil čtvrtou jednotku zpět, Minato se okamžitě přesunul pomocí svého časoprostorového jutsu do středu vřavy.
Vojáka před sebou, který byl k němu otočený zády, okamžitě popravil a vykryl výpad jeho kolegy, který se ho pokoušel pomstít a na nějaký strach nebo opatrnost mu nezbyl čas ani rozum.
Minato ho nejdřív zablokoval a potom ho druhou rukou chytil za ruku s kunaiem a škubnutím ho dostal na svou pravou stranu, kde se do něj zabodly zbraně jeho vlastních spolubojovníků.
Jeden z nich si zřejmě uvědomil, proti komu stojí, když se Minato velmi rychle přesunul za muže po jeho pravici a podřízl ho.
Ten muž už stihl jen vykřiknout: „Žlutý blesk!!!“ Když ho Minato taky probodl.
Muž za ním si buď nebezpečí neuvědomoval, nebo mu to bylo jedno, protože se ohnal po Minatovi svou katanou. Mladík uhnul vyvrácením se dozadu a ruce položil na zem. Když měl dostatečnou oporu v rukou, vyšvihnul nohy a cestou muže s katanou kopl do hlavy. Když Minato přistál na nohou, hodil svůj kunai a ukončil jím boj. Potom použil své časoprostorové jutsu, aby se dostal dál od nepřátel a nechal jejich kunaie proletět místem, kde stál, a zabodnout se do těl jejich spolubojovníků.

Kushina se vyhnula dvěma kunaiům, které po ní hodil nepřátelský ninja, a přesunula se do útoku. Muž její výpad kunaiem vykryl a pokusil se jí chytit za ruku. Dívka ji ale včas stáhla a kunai, kterým předtím provedla výpad, hodila. Dobře nabroušená zbraň prorazila vestu muže a ten se skácel na zem, jen aby uvolnil místo jejímu dalšímu protivníkovi.
Dívka se skrčila, aby ji netrefila hvězdice, ale na záda jí dopadlo tělo jejího kolegy, který tolik štěstí neměl. Kushina se ho pokusila sundat co nejrychleji, aby jeho vrah nemohl využít výhody.
Kunai letící jí na hlavu jen těsně vykryla vlastním a připravila se na mužův výpad. Když ho provedl, vykryla ho vlastním kunaiem a levou rukou, která jí zůstávala volná, se napřáhla. Muž byl ale rychlejší a podrazil jí nohy. Kushina ale stihla zareagovat a tak místo toho, aby dopadla na jeho kunai, dokázala se přetočit a odstrčit se od jeho levé ruky. Když dopadla na zem, zabodla svůj kunai do zadní strany jeho kolena dřív, než stačil zareagovat. Bolest ninju z Konohy poslala na zdravé koleno a Kushina se zvedla do sedu a kunai mu zabodla do krku. Když jeho tělo dopadlo na zem, dívka se zvedla úplně a ostražitě se rozhlédla kolem.
Nepřítele před ní zabil její spolubojovník po pravé straně a dívka si uvědomila, že vyhrávají.

Ke stejnému názoru došel i Minato a tak opustil své předešlé stanoviště u páté jednotky a vyrazil velkou rychlostí podpořit jednotku druhou. Kapitán druhé jednotky si toho všiml a přikázal těm několika málo lidem, kteří mu ještě zbývali, aby hodili Minatovi upravené kunaie proti nepříteli.

Kushina zůstala v šoku stát, když její kolegové umírali zdánlivě nezasaženi, a když se před ní objevil stín, vykřikla. Stín jakoby si to na poslední chvíli rozmyslel a připravené kunaie stáhl. Směr svého skoku už ale změnit nemohl a tak do Kushiny narazil plnou váhou posílenou ještě setrvačností. Následoval bolestivý pád na zem, a aby toho nebylo málo, tak ještě i dopad stínu na ni.
Kushina se zmohla jen na bolestivé: „Jau!“ A hned potom jí bylo odlehčeno o váhu, která na ní ležela, když se muž zvedl, aby mohl čelit útoku jejího spolubojovníka.
„Pokračujte!“ Zněl rozkaz muže, který ji srazil, a Kushina se raději přestala hýbat.
„Je ti něco?“ Zeptal se melodický hlas, který znala a zároveň neznala.
Když otevřela oči, údivem otevřela ústa, aby něco řekla, ale z rtů jí nevyšli žádná slova.
Mladý muž před ní se střapatou zářivě žlutou hlavou a nádherně modrýma očima jí zvedl ze země a v tu chvíli se jejich okolí změnilo. Když se její smysly vzpamatovaly, uvědomila si, že je ve stanu Listové vesnice.
„Můžeš tady zůstat tiše sedět?“ zeptal se trochu váhavě.
Kushina si ho prohlédla, a když si byla jistá, že patří k Listové, řekla: „Já jsem přece tvůj nepřítel.“
„Ano.“ Přiznal neochotně. „A já chci, abys tu zůstala potichu sedět, než se tví lidé stáhnou, nastane noc a ty se budeš moct nepozorovaně vrátit k nim.“
„Nejsem tvůj vězeň?“ Zeptala se zvědavě.
„Ne.“ Odpověděl a po chvíli dodal: „Zůstaneš tu?“
Kushina jen trochu váhavě přikývla.
„Děkuju.“ Řekl, zářivě se na ni usmál a potom zmizel.

Netrvalo ani dvě hodiny, než se blonďatý muž vrátil.
„Jak se jmenuješ?“ Zeptal se hned, když byl u ní dost blízko, aby nevzbuzoval pozornost hlasitějšími zvuky.
„Kushina.“ Odpověděla tiše.
„Uzumaki?“ Zeptal se pro jistotu a klekl si k ní.
Dívka trochu váhavě přikývla, protože měla dost velkou cenu jako rukojmí.
„Já jsem Namikaze Minato, kdysi jsme se znali.“ Řekl tiše.
Kushina s úsměvem přikývla.
Když nic neříkal, zeptala se: „Co se mnou bude?“
„Slíbil jsem ti návrat k tvému lidu, to pořád platí, jestli chceš.“
„Proč bych neměla chtít?“ Zeptala se zaraženě.
„Kushino, tam můžeš zemřít a nejspíš se to i stane.“ Řekl a přisunul se ještě o kousek blíž.
Když měla jeho špinavý, ale pořád krásný obličej jen dvacet centimetrů od svého, nemohla pořádně myslet a tak se zmohla jen na: „Proč?“
„Vaše síly musí být už značně vyčerpány, když do bitvy posílají i tebe.“ Odpověděl automaticky a zase se odtáhl.
„Co tím s*kr* myslíš?!“ Vyjela na něj hlasitě aniž by jí to nejdřív prošlo hlavou.
Minato jí okamžitě zacpal pusu rukou, ale od vchodu do stanu se už stejně ozývaly hlasy.
„Schovej se pod postel, rychle!“ Přikázal šeptem. Kushina se neodvažovala hádat.
„Minato?“ Oslovil ho Jiraiya, když vtrhl do stanu.
„Ano?“ Zeptal se mladík a dokonale při tom zahrál zmatení.
„Slyšely jsme ženský hlas…“ Nakousl Jiraiya váhavě.
„To já taky, ale ne odtud.“ Řekl a pokrčil při tom rameny. Jeho sensei jen něco zahuhlal a opustil stan.
Minato zase sklouzl z postele, na kterou si předtím sedl, aby nevypadal tak blbě před senseim, že sedí vedle postele na zemi, a podíval se na Kushinu schovanou pod ní.
Dívka se tvářila uraženě a k vylézání se moc neměla.
„Já to nemyslel tak, že jsi horší, než ostatní, ale pro vůdce vesnice máš velkou cenu živá, nevystavoval by tě takovému riziku, kdyby nemusel.“ Řekl a omluvně se usmál.
Kushina jeho slova zvážila a vylezla.
„Nikdy předtím jsi nebyla ve válce, že ne?“ Zeptal se, když zase seděli naproti sobě.
„Ne.“ Odpověděla stroze a následně se zeptala: „Tak jak je to s tím pádem vesnice?“
„Zatlačili jsme vás hluboko do vaší země. Už nemáte jednotky, zbraně, ani zásoby a k nám se všechno tohle blíží a večer to dorazí. V noci vás čeká útok čerstvých a odpočatých ninjů pod velením dvou sanninů.“ Odpověděl na otázku sebejistě.
„Dvou?“ Zeptala se překvapeně.
„Tsunade-sama a Orochimaru-sama budou vést útok, my, co jsme tady, budeme záloha pod vedením Jiraiya-senseie a mě.“
„Zničíte nás?“ Zeptala se téměř hystericky a její oči se rozšířily.
„Ano.“