Naruto a Sasuke: Jejich cesta k vrcholu! 21. část - Zdlouhavá cesta

Když Naruto a Sasuke přišli domů, udělali úplně to samé. Odhodili batohy – teda jen Naruto, Sasuke ho normálně položil a začali se balit. Vytahovali ze skříně oblečení a dávali si ho do cestovních tašek. Také si vzali několik párů bot a šli hledat své spacáky a karimatky. Naruto je našel pod postelí a Sasuke ve skříni. Nakonec se snažili všechno narvat do tašky. Konečně se jim to povedlo, ale taška byla nakonec skoro plná. Narutovi se tam ještě povedlo narvat nějaké instantní rameny, které měl ve skříňce v kuchyni. Sasuke si tam dal nějaké tyčinky a ještě polévku v plechovce. Konečně mohli tašky zapnout. Vzali si své batohy a do nich si dali nejdůležitější věci na cestu – každý si tam dal jednu tyčinku a láhev s nějakou limonádou. Konečně mohli vyrazit. Batohy si dali na ramena a tašky vzali do rukou. Sasuke ji zvedl z postele, vyšel ze svého domu, zamkl a šel k bráně vesnice, kde se měli sejít. Naruto ale nemohl uzvednout. Hned co ji vzal do ruky, myslel, že mu upadne. Tak tu tašku pustil a ona s hlukem spadla na zem. Naruto neviděl žádnou možnost, jak tu tašku dostal ven z domu a pak ještě ke bráně. Nakonec ho napadlo, že ji musí celou cestu táhnout po zemi. A taky tak udělal. Dotáhl ji ven z domu, zamkl a dál ji táhl až k bráně Konohy.

U brány už seděl na svojí tašce Sasuke se svým “znuděným“ výrazem. Naruto si dotáhl svou tašku vedle něj a taky si sedl:
„Tak co, Sasuke, už máš taky sbaleno?“
„Proč bych tady asi tak seděl? Co to máš za debilní otázky?“
„No tak promiň, promiň, jen sem se s tebou chtěl dát do řeči a nevěděl jsem, jak začít…“ řekl a podíval se na Sasukeho, ale ten jen zamyšleně koukal do země.
„Byl tu už Kakashi-sensei?“
„Ne, nebyl, určitě tu budeme ještě čekat nejméně půl hodiny. Proč mě taky nenapadlo přijít tak o půl hodiny později?“
„No jo, co naděláš. Ten náš učitel je prostě takový.“ Naruto pozoroval nebe, Sasuke se díval do země. Naruto se po smrti dostane do nebe a Sasuke do pekla.

Už pomalu usínali, když najednou se objevil obláček kouře a ozvalo se:
„Nejdu pozdě?“ Oba členové teamu zvedli hlavy směrem k místu, kde se ten hlas ozýval a stál tam Kakashi.
„Myslíte?!“ zařvali Naruto a Sasuke současně a pak se na sebe podívali takovým pohledem, jakoby na sebe byli naštvaní, že oba napadlo to samé. Potom se podívali zpět na Kakashiho a ten se na ně pod maskou usmál.
„No, víte, já jsem musel ještě vyřídit něco u…ehm…no Hokage.“
„To vám tak budeme věřit!“ vykřikl Naruto. „Proč držíte v ruce tu knížku?! Že byste si ji místo času, který jste podle vaší verze strávil u Hokage četl celou tu blbou knížku?! Kde máte vůbec věci?“
Kakashi si pomyslel něco typu: „Ti jsou ale otravní“ a řekl: „Počkejte tu, za chvíli jsem zpět.“ Najednou zmizel a zůstal tu jen obláček kouře, který se po chvíli rozplynul.
Sasuke pohlédl na Naruta:
„ To bude další půlhodina…“ zamumlal a sklonil hlavu k zemi, jakoby pozoroval mravence.
Naruto jen tak nepatrně přikývl a zahleděl se do lesa za branou vesnice, Oba se ztratili v myšlenkách, když se ozval výbuch, pouze kousek od nich. Oba dva se lekli, ale ihned vyskočili s kunaiema připravenými k boji. Dívali se do kouře a snažili se najít někoho, kdo za ten výbuch může. Kouř se rozplynul a v něm stál Kakashi:
„Výborně. Rychle jste zareagovali. Vypadá to, že z vás na táboře udělám něco víc, než jsem plánoval. Můžeme vyrazit.“ Kakashi se tvářil tak, že se Naruto a Sasuke museli přemáhat, aby se nerozchechtali a tak jen schovali kunaie, vzali si věci a šli za Kakashim ven z vesnice.

Šli, šli, šli a šli. Sasuke byl jako vždy úplně potichu a vypadal tak zamyšleně, že kdyby vedle něj vybuchla bomba, nevšiml by si toho. Kakashi si četl Icha Icha Paradisa a ani nevnímal, že s ním jdou ještě Naruto a Sasuke. A jediný Naruto byl soustředěný, ale ne na boj. Na to, aby vůbec dokázal odtáhnout ten kufr. Byl asi o takových pět metrů za Sasukem a Kakashim a pořád nedokázal ten kufr táhnout dostatečně rychle. Každou chvíli se zastavoval, až se mu konečně povedlo plynule táhnout. To je ale Kakashi zastavil a ukázal na obrovské hory před nimi. Sasuke i Naruto se na ně dívali a Kakashi promluvil do dlouhodobého ticha, co bylo celou cestu:
„Už tady jsme, jen přejdeme přes most, který vede přes řeku, která je u našeho tábora. Stručně řečeno, tábor bude na druhé straně těch hor.“ Narutovi zase trvalo, než svůj kufr dokázal vůbec táhnout a potom zjistil, že má vysunovací kolečka. Vysunul je, a už to jelo, jakoby to ani netáhl.

Mezitím už scházeli z prudkého kopce, který byl klikatý jako had. Pod kopcem byl obrovský volný prostor, nerostla tam tráva, byla tam pouze vyprahlá hlína. Všem bylo šílené horko. Přešli přes most, který byl přes řeku širokou asi deset metrů. Teď šli kolem lesa po úzké cestičce. Po chvíli se před nimi objevila louka, několik polí a malé chatičky. Nad řekou stály mohutné hory.
„Už tam budeme?“ ptal se Naruto.
„Jo budeme, už jen takových deset minut.“ odpověděl Kakashi. Po chvíli sešli docela prudký kopec. Pod ním byla zahrádka. A potom ještě hora. No, ono by se nedalo říct hora, spíš obrovský kámen. Byl vysoký asi jako normální dům, možná o trochu menší. Potom bylo obrovské pole, na kterém zrovna rostly brambory a vedle pole les. Z lesa vytékala čistá voda, která stékala do malého potůčku, ten tekl do jezírka s rybami, a potom si našel cestu dolů, mezi kameny do obrovské řeky pod loukou. Uprostřed louky stála stodola a kousek od ní ještě malá bouda, která připomínala kuchyň. Na tu nádhernou přírodu byl skvělý pohled.
„Tak, jsme tady!“ řekl Kakashi.