Blbec k večeři 2

„Tak co, už ho přivedeš?“ vyzvídali Kašpar s Melicharem.
„Bohužel, je nemocný,“ nepřekvapil je Baltazar.
„Měl by jíst víc vitamínů,“ navrhl Kašpar, „protože ta jeho imunita za nic nestojí.“
„Nebo se víc modlit,“ přisadil si Melichar.
„S imunitou má problémy,“ potvrdil Baltazar, „já bych dokonce tipoval, že by mohl mít klidně AIDS. Když totiž provádí ty své náboženské obřady, tak řízne nějakého dobrovolníka a pak tu čepel celý v extázi olizuje.“
„Doufám, že vám nebude vadit, když vezmu opět Gaie?“ zeptal se Kašpar svých kamarádů, „Vím, že hosty zveme jenom jednou, ale on se mi přímo vnucoval. Chtěl by vám věnovat svoje úbory, pro které minule běžel a nemohl vám je předat, protože jsme odešli dříve, než se stačil vrátit. Prý v té restauraci dělal kliky až do zavírací doby.“
„Ale je to jen výjimečně,“ odsouhlasil mu ho Melichar, „já přivedu jednoho maníka z copy-centra, je zažraný do knížek od toho spisovatele, co s námi byl posledně.“
Oči Kašpara i Melichara se tázavě podívaly na Baltazara, on jediný neřekl nic o svém zítřejším hostovi.“
„Zatím nikoho nemám,“ šel s pravdou ven, „asi vezmu někoho, koho cestou potkám.“
„Jde to s vámi z kopce, pánové!“ povzdechl si Melichar, „Jeden hosty opakuje, druhý je vybírá na poslední chvíli. Snad to zítra dobře dopadne.“

Tím skončila jejich miniporada k zítřejšímu večeru a vyrazili domů, aby se další den mohli sejít u jednoho stolu.

Kašpar, Melichar i Baltazar seděli u stolu a s nimi i Baltazarův host, který schovával svůj obličej pod škraboškou s nakresleným úsměvem od ucha k uchu a pouze jednou dírou na oko.
„A kde pracujete?“ započal Melichar konverzaci.
„Tobi je hodný kluk,“ odpověděl host s nevýslovnou radostí v hlase.
„Musím uznat, že je to pěkné, ale už jste to dnes říkal několikrát, takže kdybyste mi mohl říct, co vlastně děláte?“ přitlačil na něj opatrně Melichar.
„Tobi chytil želvičku!“ pochlubil se.
„Želvičku?“ zopakoval Melichar, „Ještě něco jiného?“
Tobi se postavil, nasadil si na obličej druhou škrabošku se zlověstným pohledem a podstatně hlubším hlasem zvolal: „A chytnu si i lišku!“
Poté se posadil, nechal si na obličeji škrabošku s úsměvem a svým původním hláskem opět oznámil svým hostitelům: „Tobi je hodný kluk!“
„Vy pracujete v zoologické zahradě?“ snažil se Kašpar dedukovat.
„Ne, Tobi je …“
„Lev salónů je zde,“ vpadl Tobimu do řeči Gai, který se přiřítil ke stolu, na minutu přesně!“
V podpaží donesl zelené úbory, které rozdal mezi přítomné a jeden nechal na židli pro posledního hosta.
„Je pružný, elastický, krásně vykreslí Vaše křivky, …“ vyjmenovával přitom Gai výhody oděvu.
„Vy jste opravdový lev?“ přerušil ho Tobi.
Gai zatnul všechny svaly na svém těle a zařval jako lev.
„Copak jste to přes tu škrabošku nepoznal?“ divil se, „Podívejte se pořádně, jak vypadá lev salónů, silný jako býk, pružný jako kočka, chytrý jako opice, …“
Tobi nadšeně plácal rukama, když se ale Gaiův výčet blížil ke konci, povstal, nasadil druhou škrabošku a hlubším hlasem na něho vychrlil své otázky: „A co liška? Lišku v sobě nemáš? Já chci chytit lišku! S ní …“
Sednul si, sundal zlověstnou škrabošku a jemným hláskem chtěl vyžehlit svůj předchozí výstup: „Tobi je hodný kluk!“

Ke stolu k nim mířil pohledný mladík, v ruce držel knihu, na kterou hleděl jedním okem. To druhé bylo schováno pod šátkem podivně uvázaným na hlavě. Druhý šátek zakrýval jeho nos a ústa.
„Všichni na něho zírají,“ povšiml si Gai.
To se ho dotklo, budit pozornost tu chtěl pouze on, proto na příchozího okamžitě vystartoval: „Chceš snad se mnou soupeřit o přízeň davu? Chceš být mým rivalem?“
Ten ale kolem něj bez zájmu prošel, sedl si na místo, ze kterého shodil Gaiův oblek, a s okem přilepeným na knížce se omlouval za svůj pozdní příchod: „Pomáhal jsem jedné paní s nákupem.“
„Jsme rádi, že jste dorazil, pane Kakashi,“ uvítal ho Melichar a představil mu ostatní u stolu.
„Proč mě ignoruješ?“ běsnil Gai.
„Už jste si objednali?“ zajímalo Kakashiho.
„Tento týden tu mají zvěřinové hody, takže …“ chtěl mu Melichar vysvětlit, že už mají objednáno, ale byl přerušen Tobiho výstupem, ve kterém se opět dožadoval lišky.
Gai si chvíli prohlížel na střídačku Tobiho s Kakashim a přemýšlel, co se mu na nich nezdá.
„To je nějaká móda zakrývat si tvář?“ zeptal se, když našel onen rušivý element na jejich vizáži.
Ač nerad, zaklapl Kakashi svou knihu a pověděl jim svůj příběh: „Abych vysvětlil důvod šátku přes mé oko, vrátím se trochu do historie, do mých školních let, ve kterých jsem mimochodem získal svou přezdívku kopírák Kakashi. Byl jsem zamilován, tak jak se píše snad jen v těchto románech – ukázal knihu, kterou si předtím četl – a pro svou lásku jsem byl ochoten udělat cokoliv. Psaní poznámek přes kopírák, odtud má přezdívka, byla maličkost. Přesto mě nechtěla a jednoho dne, když jsem se snažil prohloubit náš intimní vztah, mě udeřila pravítkem. Je zajímavé, že hrdinům v těchto knihách – opět ukázal svou knihu – se to nestává. Zásah to byl bolestivý, protože byl přímo na oko. Od té doby ho mám zarudlé a raději ho schovávám. S přezdívkou kopírák Kakashi nebyl problém získat místo v copy-centru. Svůj šátek si vyhrnu snad jen ve chvílích, kdy si potřebuji dát v práci záležet, aby mně neunikl žádný detail, ale dlouho to nevydržím a jsem potom hodně vyčerpaný. Skvěle jsem tam zapadl, protože i mým kolegům občas zčervenají oči, je to takový rodinný podnik. Možná jste o něm slyšeli, Copy-centrum Uchiha - Tobi se zvedal, chtěl se škraboškou se zlověstným pohledem něco zahlásit, ale Baltazar ho stáhnul na židli – opravdoví mistři ve svém oboru.“
Otevřel svou knihu, aby pokračoval ve čtení. Gai se dožadoval vysvětlení i toho druhého šátku, ale Kakashi ho zcela ignoroval, takže promluvil třetí do party: „Tobiho pokousala liška, když si s ní hrál, utekla mu, …“
„A já ji chci zpátky!“ dodal se zlověstnou škraboškou.

Servírka jim začala nosit večeři a Kakashi přestal číst, aby si ji mohl důkladně prohlédnout.
„Vypadá dobře,“ ohodnotil srnčí svíčkovou na svém talíři.
„A Vy taky slečno,“ dodal k servírce a mrknul na ni svým okem.
„Neříkal Vám šéf,“ promluvila k trojici hostitelů, „že po tom, co tu předvedl ten zvrhlý stařík minulý týden, nás Vaši hosti nemají obtěžovat?“
„Promiňte, už se to nebude opakovat,“ omlouval se Melichar za Kakashiho.
„Já to jíst nebudu!“ oznámil Gai, když před ním přistál talíř s jídlem, „Takovou kalorickou bombu si nemohu dovolit, jsem sice sportovec a při svém tréninku spálím hodně energie, ale co je moc, to je moc. Kdybych nebyl zvědavej, jak to ti dva s těma maskama budou jíst, tak bych to rozmlouval i jim, ale vy, pánové, byste neměli. – přiskočil k triu hostitelů a začal předvádět své tělesné proporce - Jakmile si totiž navlečete moji super kombinézu, bude na vás každý gram tuku navíc vidět. Podívejte se na mě, každý sval je vidět, jako bych na sobě neměl vůbec nic oblečeného.“
„To máte pravdu,“ musel bohužel konstatovat Kašpar, „tu svíčkovou také vynechám, po Vašem výstupu mě dočista přešla chuť.“
„I mě!“ souhlasili Melichar s Baltazarem a několik dalších lidí od okolních stolů, což Gaie potěšilo natolik, že své vystoupení ještě o nějakou minutku protáhl.
Pak už se ze zvědavosti přesunul ke dvěma maskovaným spolustolovníkům. K jeho překvapení byl Kakashi už po jídle a opět si četl. A k jeho ještě většímu překvapení se Tobi snažil procpat knedlík očním otvorem ve své škrabošce. A úspěšně.
„Tobi je hodný kluk!“ zahlásil, přiložil talíř ke škrabošce a vidličkou tlačil všechno jídlo k očního otvoru, ve kterém nakonec do posledního sousta zmizelo.

„Opravdu výborné, šťavnaté, zkrátka přesně takové, jak to mám rád,“ pochválil Kakashi servírce, která brala jeho prázdný talíř.
„Alespoň někdo si pochutnal,“ odvětila servírka, když pohledem přejela po plných talířích na stole.
„Já ale mluvil o Vašich … ehm … očích,“ ujasnil Kakashi.
„Neslyšela jsem tohle už minulý týden?“
„Je to možné,“ uznal, „ne nadarmo se mi říká kopírák Kakashi! Zkopíruji takřka vše, co slyším nebo vidím. Škoda jen, že nedovedu zkopírovat Vaši krásu!“
„Ty liško jedna podšitá,“ odfrkl si Gai.
„Cože? Liška?“ zbystřil Tobi a se zlověstnou škraboškou a vidličkou v ruce se vrhl přes stůl na Kakashiho.
„Bitkáááááááááá!!!“ zavřískal Gai a skočil na peroucí se dvojici.