Nebylo nám přáno 14

Kushina spěchala, takže si nevšimla postavy před sebou a toho dotyčného srazila na zem a zůstala na něm ležet, než se vzpamatovala a se stále se opakujícím promiňte se postavila a natáhla k němu ruku, aby mu pomohla vstát.
„Máme asi štěstí na pády co?“ Zeptal se dotyčný a postavil se bez její pomoci.
Kushina zůstala chvíli nechápavě stát, než ze sebe váhavě vypravila: „Minato?“
„Jo, mám paruku, asi tě to trochu zmátlo.“ Řekl pobaveným tónem a dívka si dokázala docela přesvědčivě představit jeho úsměv.
„A proč máš vlastně paruku? Já myslela, že ti vlasy vyhovují.“ Řekla, když se dostatečně vzpamatovala.
„Kde máš kluky?“ Zeptal se, aby se vyhnul vysvětlování.
„A jak ty o nich víš?“ Zeptala se na oplátku a založila si ruce na prsou.
„Můžeš hádat.“ Odpověděl a nabídl jí rámě. Tentokrát Kushina trochu zaváhala, protože předtím to byla jen legrace, ale teď to brala vážně i ona.
Minato se rozešel po ulici a tiše čekal, co Kushina odpoví.
Teď, když už se na ně každý nedíval tak zvědavě, jako když spadli, bylo mluvení o něco jednodušší.
„Hikari.“ Konstatovala suše.
„A uhodla jsi napoprvé.“ Řekl vesele.
„A kde teda je?“
„Navrhl jsem, rozdělit se, abychom tě snáze našli, takže tě hledá na druhé straně vesnice.“
„Proč máš tu paruku?“ Zopakovala svou předešlou otázku tentokrát odhodlaná dostat odpověď.
„Abych nebudit pozornost, nestojím o ni.“ Řekl klidným hlasem, který neprozrazoval jestli lže nebo ne.
„Předtím ti to nevadilo.“ Poznamenala naoko lhostejně.
„Většinou je úplně jedno, jestli jsem nápadný nebo ne. Nikdo mě totiž neotravuje, ale v těchto kolektivních zábavách jsou ostatní většinou odvážnější.“ Odpověděl stejně klidným hlasem jako předtím.
„Tím myslíš holky že?“
„Vlastně ano.“
„Ale já už jsem si tě všimla, tak proč neutíkáš?“ Zeptala se vesele a Minato snadno poznal, že si z něj dělá legraci.
„Tvá společnost je mnohem přijatelnější, než ostatních dívek.“ Odpověděl a tónem i volbou slov jí dával najevo, že si z jejích otázek vůbec nic nedělá a zvládne odpovědět na každou z nich.
„Ty bys mohl být politik.“ Řekla a zakroutila hlavou.
„Jestli do toho počítáš i post Hokageho, tak jsem polichocen, děkuji.“
Kushina se jen zasmála a nechala se vést dál.

Po pár minutách spolu seděli na lavičce a Minato zopakoval otázku: „Tak, kde máš kluky?“
„Trochu se nepohodli.“
„To pořád není odpověď, kde jsou.“ Konstatoval tiše.
„To znamená, že nevím, kde jsou. Ztratili se mi. Nejdřív Chouza a potom jsem ty dva opustila, protože byli moc rozdivočení.“ Odpověděla zamyšleně.
„Chouzu jsem viděl, když jsem tě hledal, vesele se nacpával, ale ty dva ne.“ Řekl Minato a rozhlédl se.
„Hledáš někoho?“
„Dalo by se říct. Dívám se po známých lidech, kteří by mě mohli poznat po hlase.“ Odpověděl a znovu se na ni otočil.
„Tohle je divný rozhovor, když z tebe vidím jenom oči.“ Konstatovala po chvíli.
„No já toho nevidím o moc víc.“ Řekl trochu kysele a postavil se.
„Kam jdeš?“
„Vyřešit náš malý problém. Pojď.“ Odpověděl a znovu jí nabídl rámě.

Neuběhlo ani pět minut a už seděli bez masek na střeše a pozorovali dění pod sebou.
Kushina si mladíka prohlédla a stáhla mu paruku.
„Já se ti snad nelíbím černovlasý.“ Řekl a kroutil při tom hlavou.
Kushina se rozesmála a odpověděla: „Ne.“
„No ty by ses mi taky nelíbila jako černovláska.“ Řekl po chvíli naprosto vážným hlasem.
„Já myslím, že jo. Moje vlasy mají hroznou barvu.“
„A proč si to myslíš?“ Zeptal se náhle.
„No, já vlastně ani nevím, prostě to tak je. Hrozně vyčnívám.“
„To já taky a svoje vlasy mám rád.“ Oponoval okamžitě.
„Ty rád vyčníváš já ne.“
„Tady je jedno jestli máš černé nebo zelené vlasy, když si na ně ostatní zvyknou tak si jich nevšímají. Věnují ti maximálně jeden krátký pohled a jdou dál.“ Řekl přesvědčivě, ale Kushina mu stejně moc nevěřila, ale větší pozornost stejně věnovala možnosti mít zelené vlasy, která ji celkem pobavila.
„Možná tak moc nevyčnívám.“ Řekla nakonec.
„A jak jsi na to přišla?“
„Protože někdo, kdo má zelené vlasy na tom musí být mnohem hůř.“ Odpověděla se smíchem.
„Tak co, ukážeme se Hikarimu nebo ho necháme trápit se?“ Zeptal se Minato, když ho zahlédl na náměstí.
„Máš něco, co bych po něm mohla hodit?“ Zeptala se a Minatovi už bylo jasné, že usnadňovat mu to Kushina nehodlá.
Podíval se na kamínky po jeho pravici a odpověděl: „Bohužel.“
Přesvědčivé pokrčení ramen Kushinu přesvědčilo a od nápadu upustila.
„Je pozdě.“ Konstatoval Minato po chvíli a postavil se.
„Doprovodíš mě?“
„To je samozřejmost.“ Odpověděl s úsměvem a nasadil si paruku i masku.