Nová generace - 18.) Nevyhnutelná smrt

Ryo vyběhl z vesnice a zmizel v lese. Katsuro ho stále pronásledoval, ale Ryo se od něho pořád vzdaloval.
„Zatím se vydám na východ, až ho ztratím podívám se do mapy a vydám se do Země Vody.“ pomyslel si Ryo a zrychlil na svoje možné maximum.
„Do háje, snaží se mi utéct,“ řekl Katsuro a vytáhl kunai „ale já to tak nenechám.“
Na okamžik zavřel oči a zase je otevřel.
„Pravá lopatka.“ pomyslel si a řekl „Taka Shoogeki.“
Hodil po Ryovi kunai a ten se na něj neuvěřitelnou rychlostí rozletěl. Ovšem netrefil ho do pravé lopatky, ale do pravého ramena. Ryo zakopl a spadl na zem. Už nevstal Katsuro se pousmál a doběhl k němu.
„Mám tě.“ řekl.

O PÁR MINUT DŘÍV V OTAFUKU

Nobu doběhl vyděšeně k Leiko a podíval se na její zranění. Vytáhl z ní Fuuma Shuriken, který ji srazil k zemi a pořádně si ho prohlédl, pak si ještě prohlédl její zranění. S oddechnutím se posadil na zem.
„C-co se děje?“ vydala ze sebe potichu Leiko.
„Budeš v pořádku.“ řekl s úlevou Nobu.
„J-jak to můžeš říct?“ zašeptala Leiko „Měla jsem v sobě zaražený Fuuma Shuriken.“
„Je tupý. Pravda sice se ti zarazil do těla, ale ne tak hluboko, aby to bylo nějak vážné. Vypadá to, že s tím Ookami zřejmě hodně trénoval a ztupil ho.“ vysvětlil Nobu „Maš fakt obrovský štěstí.“
Nobu vstal, sehnul se k Leiko a pomohl jí na nohy. Rána na zádech moc nekrvácela. Společně došli k nejbližší lavičce a tam se posadili.
„Tak teď ti to ošetřím a pak se vydáme do severní části města, ať víme co se stalo s Daijim.“ řekl Nobu a vytáhl z taštičky mast a obvaz a pustil se do ošetřování.
„Nebylo by lepší, kdybychom šli na pomoc Katsurovi?“ zeptala se potichu Leiko.
„Ne, on to zvládne.“ odpověděl Nobu „Nejprve dojdeme pro Daijiho, ať jsme kompletní.“
Za několik minut Nobu Leiko ošetřil a oba se teď pomalu vydali za Daijim.

NĚKDE V LESÍCH VÝCHODNĚ OD OTAFUKU

Katsuro došel k ležícímu Ryovi. Ryo okamžitě začal útočit. Katsuro odskočil a Ryo se postavil. Vytáhl shurikeny a malé kunaie a začal je po Katsurovi naslepo házet. Katsuro rychle vytáhl kunai a buď se shurikenům vyhnul a nebo je kunaiem vykryl.
„Zkoušíš mě, Ookami?“ zeptal se opovrhlivě.
„Ne.“ odpověděl Ryo a za Katsurem vybuchl jeden z výbušných lístků, které měl Ryo přivázáný na kunai a odhodil Katsura k Ryovi.
Ryo chtěl Katsurovi silně šlápnout na hlavu. Katsuro se ale na zemi protočil, podkopl Ryovi nohu a druhou nohou ho kopl do břicha. Ryo odletěl, narazil do stromu a spadl na zem. Katsuro se mezitím postavil.
„Teď ti ukážu jak se správně trefit.“ řekl Katsuro a vytáhl dva shurikeny „Srdce. Taka Shoogeki.“
Prudce hodil shurikeny a ty se zabodly do Ryova srdce. Najednou Ryo zmizel a místo něj byl kus dřeva.
„Tss, to jeho ubohý Kawarimi.“ pomyslel si Katsuro.
„Tohle je poslední várka.“ pomyslel si Ryo a řekl „Kunai Shigure.“
Z nebe začali na Katsura padat kunaie a shurikeny. Hodně se jich do Katsura zabodlo. Pak ale zmizel a místo něho se stejně jako předtím u Rya objevil kus dřeva.
„Snažíš se mě snad kopírovat.“ pomyslel si Ryo.
Seskočil ze stromu na zem. Katsuro během pár sekund přistál před ním a ukázal tři prsty.
„Tři stupně.“ řekl Katsuro.
„Cože?“ podivil se Ryo.
„Moje Kekkei Genkai má tři základní stupně.“ řekl Katsuro.
„A co já s tím mám dělat?“ zeptal se drze Ryo.
„Drahý Ookami, tím ti chci ukázat, že by jsi se měl vzdát, protože já už je všechny zvládl.“ odpověděl Katsuro a pousmál se.
„Ani náhodou.“ řekl Ryo a rozběhl se na Katsura.
Chtěl mu dát pěstí, ale Katsuro se vyhnul a chytil Ryovu ruku za zápěstí. Pak napnul prsty druhé ruky.
„Taka Koogeki.“ řekl a zaútočil na Ryova játra.
Ryo se rychle vytrhl a odskočil. Útok ho zvětší častí minul, ale přesto mírně zasáhl a Ryovi teď tekla krev. Ryo začal unaveně oddychovat.
„Už znáš ten útok, co?“ zeptal se Katsuro „Ale nemusíš se bát není tak silný jako mé sestřičky.“
„Kruci nebude to tak snadné jak jsem si myslel.“ pomyslel si Ryo „Asi jsem měl přece jenom zdrhnout, když jsem měl tu možnost.“
„Kde jsem to jen skončil?“ zeptal se sám sebe Katsuro „Už vím, říkal jsem že můj Kekkei Genkai má tři základní stupně.“
„Snaží se to vychutnávat. Na tuhle šanci čekal docela dlouho.“ pomyslel si Ryo „Využiju toho.“
Povolil ruce a Katsuro pokračoval v povídání: „Takže první stupeň je aktivování Taka-me. Taka-me má něco ze Sharinganu a něco z Byakuganu. Jde o to vidět na dálku a zbystřit reflexy. Samozřejmě nepomáhá v kopírování technik a nebo díky němu nevidíš skrz věci nebo chakrovou soustavu. Druhý stupeň je Taka Koogeki. Zvětšuje mou sílu útoku a společně s Taka-me jí můžeme nasměřovat kam potřebujeme. Třetí poslední základní stupeň je Taka Shoogeki, tam přidáš všechny své předešlé zkušenosti a vložíš je do vrhání zbrání. V dokonalé formě se jí nikdo nevyhne.“
„Moc hezky jsi mluvil.“ řekl Ryo „A to byla tvá chyba.“
Ryovi ruce začali hořet. Rychle se rozběhl na Katsura a začal útočit. Katsuro, i když byl mírně v šoku, se jeho útokům vyhýbal.
„Sakra to nemá cenu.“ pomyslel si Ryo a jeho ruce pohasly.
Katsuro se rychle na Rya rozběhl.
„Taka Koogeki.“ řekl a vrazil svou ruku do Ryova ramena.
Ryo cítil, že se na rozdíl od Etsuko Katsurův útok dostal pouze ke kosti. Zařval bolestí a udělal několik kroků vzad.
„Sakra, sakra, sakra.“ zanadával a pomyslel si „Nedával jsem pozor. Ale teď by neměl být schopný s tou rukou bojovat.“
Ryo se pořádně podíval na ruku, kterou ho Katsuro praštil. Byla od krve a nezraněná. Ryo se začal vyděšeně třást.
„Jak je to možné, měl by mít zlomené prsty.“ pomyslel si vyděšeně.
Katsuro, když uviděl Ryův výraz, se strašidelně usmál a řekl: „Vždyť jsem to říkal, moje technika je slabší nez mé sestry, ale za to jich můžu udělat víc než ona a to mě dostává do výhody. Sestřička zvládne maximálně tři, ale pak si tak měsíc nezabojuje. Ja dokážu jednou rukou zasáhnout až pětkrát než se mi v ní začnou lámat kosti.“
„Je děsivý.“ pomyslel si Ryo „Ale nemůžu to tady vzdát. Už jsem přece jenom dost daleko. Mám ještě v rukou trochu ohnivé chakry.“

V LESÍCH O NĚCO SEVERNĚJI

„Konečně ho mám.“ řekla Etsuko.
„Skvěle tak rychle za ním.“ zavelela Nariko.
„Nebylo by lepší počkat někde na zbytek týmu?“ navrhla Etsuko „Bylo by to bezpečnější.“
„Nemůžeme na ně čekat.“ odpověděla Nariko „Jsou někde ve vesnici.“
„Potřebují, alespoň nějaké znamení.“ řekla Etsuko.
Nariko zpomalila, vytáhla kunai, připevnila k němu výbušný lístek a vší silou ho hodila do vzduchu. Lístek ve vzduchu explodoval.
„To by mělo stačit.“ řekla.
MEZITÍM V SEVERNÍ ČÁSTI OTAFUKU
Daiji se začal pomalu probouzet. Ležel ošetřený v nějakém domě a vedle něho leželi Yukiko a Jiro, kteří se zrovna také probouzeli.
„Kde to jsme?“ zeptal se Daiji.
„Teď už v bezpečí.“ ozvalo se od vchodu.
Do domu zrovna vstoupil jeden starší pár.
„Měli jste štěstí, že bydlíme tady.“ řekl muž.
„Zranění sice nebyla moc vážná, ale kdyby jste tam leželi o něco déle zřejmě byste vykrváceli.“ řekla žena.
„Děkujeme vám.“ poděkovali všichni tři.
„To nic nebylo. Také jsme takoví byli jako mladí ninjové.“ mávla rukou žena „Abychom nezapoměli, někdo vás tu hledal.“
„Kdo?“ zeptal se Daiji.
„Tak pojďte dovnitř, už jsou vzhůru a vypadají v pořádku.“ pokynul muž a do domu vešli čtyři lidé.
Byly to Nobu, Leiko, Ichiro a Junko.
„Co tady všichni děláte?“ zeptal se překvapeně Daiji.
„Naše mise nás zavedla až jsem, tak jsme se rozdělili. Ale náš cíl jsme nenašli tak jsme se rozhodli vrátit pro Yukiko a Jira, zjistit jestli něco zjistili a před minutkou jsme dostali znamení, že byl náš cíl nalezen. No a ještě po cestě sem jsme potkali Nobua a Leiko.“ vysvětlil Ichiro.
Všichni tři namáhavě vstali.
„Jsme v pořádku, takže můžeme pokračovat v misi.“ řekl Jiro a Yukiko s Daijim přikývli.
„Mohla bych vás poprosit.“ řekl Yukiko „Nevadí, když se na okamžik přídám k druhému týmu?“
„Proč?“ zeptala se Junko.
„Klidně. Pokud to nebude vadit zbytku druhého týmu.“ řekl Ichiro.
„Nevadí.“ řekl Nobu s Daijim.
„Tak dobře, zůstaň s nimi a pak se nějak spojíme.“ řekl Ichiro „Junko, Jiro vyrážíme Nariko na pomoc.“
Jiro a Junko přikývli a všichni tři odešli z domu a vydali se na severo-východ za Nariko.
„Tak můžeme taky vyrazit?“ zeptal se Nobu.
„Jasně jsme v pohodě.“ řekl Daiji a s Yukiko došel ke vchodu „Děkujeme vám za pomoc.“
„Ještě počkejte.“ řekl muž a došel k Yukiko.
Něco vytáhl z kapsy a podal jí to. Yukiko si předmět překvapeně vzala. Byl to její svitek, který dostala od otce.
„Podařilo se mi ho opravit.“ řekl muž.
„Děkuji.“ řekla radostně Yukiko a uklonila se.
Muž se jen usmál. Všichni nijové vyšli ven.
„Tak dobrá pojďte za mnou.“ řekl Nobu „Pokud se drželi pořád na východě tak na ně narazíme.“

MEZITÍM U ETSUKO A NARIKO

„Taka Koogeki.“ řekla Etsuko a rozletěla se na Kana.
Ten se jen taktak vyhnul a Etsuko musela svůj útok zabrzdit, aby zdravou rukou nenarazila do stromu.
„Mizu Hebi.“ otočil se Kano a vystřelil na Etsuko vodního hada.
„Fuuton: Reppushou.“ řekla Nariko a ostrý proud větru zastavil vodního hada.
„Mizu Hebi.“ vypustil Kano dalšího hada, tentokrát na Nariko.
Ta se mu rychle vyhla, vytáhla svůj mečík a hodila ho po Kanovi. Meč řízl Kana silně do ruky a zmizel v křoví. Etsuko se rozběhla na Kana a dala mu pěstí do obličeje. Kano narazil do stromu a svezl se na zem. Nariko k němu došla a chytila ho pod krkem.
„Tak a teď nám řekneš vše co víš.“ řekla a přímáčkla ho ke stromu.
„Ani náhodou.“ zachrčel Kano.
Nariko vrazila Kanovi pěstí do břicha. Kano vyplivl pár kapek krve.
„Kdo přepadl tým Yasua-senseie?“ zeptala se Nariko.
Kano se na ní podíval a plivl jí krev do obličeje. Nariko krev setřela a znovu dala Kanovi pěstí, tentokrát do obličeje. Kano omdlel. Nariko ho pustila a vstala.
„Nemáme na výběr.“ řekla a došla ke křoví kam zaletěl její meč.
„Co chceš dělat?“ zeptala se Etsuko.
„Počkáme až se vzbudí a pak ho budeme muset mučit.“ řekla Nariko a vytáhla meč.

MEZITÍM U KATSURA A RYA

„Copak bojíš se, Ookami-chan?“ zeptal se Katsuro.
„Ani náhodou.“ řekl Ryo „A neříkej mi Ookami. Jmenuji se Kiri Ryo.“
Jeho ruce začali hořet a on se rozběhl na Katsura.
„Tss. Pro mě za mě. Taka Koogeki.“ řekl Katsuro.
Oba dva na sebe navzájem útočili a vyhýbali se útokům protivníka. Ryovi se kvůli jedné zraněné ruce útočilo dost špatně, ale měl štěstí a všem dalším Katsurovým útokům se vyhýbal. Po necelé minutě tohoto boje Ryovi pěsti pohasli a on musel od Katsura poodstoupit. Udělal několik kroků zpět, sebral ze země shuriken a hodil ho po Katsurovy, který se mu vyhnul. Ryo uvolnil zdravou ruku a zraněnou začal po Katsurovy házet zbraně, které vždy rychle sebral ze země. Katsuro se všem bez problému vyhnul.
Pěst zdravé Ryovi ruky zase začala hořet a Ryo rychle začal tvořit pečetě a pak ruce položil na zem.
„Kuchiyose: Kawarimi no Jutsu.“ řekl a Katsuro zmizel.
Objevil se těsně před Ryem a Ryo mu dal svou ohnivou pěstí ránu do srdce. Katsuro odletěl asi metr dozadu a teď ležel na zemi. Po několika sekundách vstal a jen se usmál. Z úst mu vyteklo pár kapek krve
„A to má být všechno?“ zeptal se posměšně „Koukám, že ty plameny máš jen na okrasu.“
„Cože? J-jak to myslíš?“ vyděsil se Ryo.
„Vůbec nepálí.“ usmál se Katsuro „Ty to nepoznáš, jelikož je to tvá chakra, ale v tom úderu jsem to poznal. Tuhle techniku máš jenom na okrasu.“
„To ne.“ pomyslel si zmateně Ryo „Vždyť jsem s tím málem porazil Amayu a dokonce omráčil toho staříka. Určitě lže.“
„Taka Koogeki.“ řekl Katsuro a rozběhl se na Rya.
Ruku mu zabodl přímo do břicha a Ryo cítil, že se zřejmě trefil i do žaludku. Z břicha mu začala téct krev. Ryo se udiveně podíval na usmívajícího Katsura.
„Prohrál jsem. Je konec.“ pomyslel si a už chtěl všechno vzdát a umřít.
Najednou se mu ale před očima objevil obraz. Byly na něm tři lidé. Dva muži a jedna žena. V tu samou chvíli si Ryo něco uvědomil.
„Proč bych měl teď umřít?“ zeptal se nahlas sám sebe.
„Cože?“ podivil se Katsuro a chtěl vytáhnout z Rya ruku.
Ale nemohl. Ryo ho totiž zraněnou rukou chytil za jeho ruku a silně ji mačkal. Ryo se na Katsura rozhodně podíval.
„Nemůžu umřít, dokud nezjistím pravdu.“ řekl a zdravou rukou, jejíž pěst ještě hořela dvakrát prašitl Katsura do obličeje.
Pak vytáhl jeho ruku ze svého těla, pustil jí a zdravou rukou mu vrazil silnou ránu. Katsuro se zhroutil na zem. Snažil se pomalu vstát. Ryo ale na nic nečekal. Chytil si zraněnou rukou zranění na břiše a dal se do klopýtavého útěku.
Katsuro se snažil vstát ale marně. Víděl rozmazaně a tak kdykoliv se mu podařilo aspoň trochu postavit, ztratil rovnováhu a zase upadl.
Ryo dál běžel lesem. Běžel necelé dvě minuty, když se před něj někdo postavil. Byl to muž v modrém plášti s kápí na hlavě.
„Konečně jsem tě zastihl.“ řekl muž „Ale koukám, že nejsi zrovna v nejlepším stavu takže, to asi nebude taková sranda jak jsem si myslel.“
„Kdo jste?“ zeptal se ztěžka.
„Muž, který tě přišel zabít.“ odpověděl muž.

MEZITÍM U ETSUKO A NARIKO

Kano se pomalu vrátil k sobě. Seděl na zemi opřený o strom a Nariko s Etsuko na něj koukali.
„Tak jsi se konečně probudil.“ řekla Nariko „Budeš už konečně mluvit.“
Kano jen zakýval hlavou.
„To je škoda.“ řekla Nariko a vzala svůj meč.
Vrazila ho Kanovi do ramena. Kano zařval bolestí a Nariko ucítila kost, zatlačila víc na meč a kost se začala lámat. Kano řval jak šílený.
„Tak co už budeš mluvit?“ zeptala se Nariko a povolila.
Kano přestal křičet a těžce oddechoval.
„***** si.“ vydal ze sebe.
Nariko na meč zatlačila a zlomila Kanovi kost. Ten zase začal řvát jako divý.
„Co se to tady děje?“ zeptal se vyděšeně Ichiro „Slyšeli jsme řev, tak jsme přidali.“
On a zbytek týmu zrovna dorazil a všichni koukali na Nariko a Kana.
„Našli jsme toho kluka a Nariko se snaží z něho něco vytáhnout, ale nefunguje to.“ odpověděla Etsuko.
Nariko zase vstala a došla ke zbytku týmu.
„Necháme ho chvíli přemýšlet, snad si to ještě rozmyslí.“ řekla Nariko.
„Nevezmeme ho radši do Konohy?“ zeptala se Junko „Tam už si s ním poradí.“
„Nejdřív z něj musíme něco vytáhnout.“ odpověděla Nariko.
Kano mezitím dával k sobě zdravou ruku. Všichni z týmu se na něj podívali a Kano se usmál.
„Kai.“ řekl s úsměvem Kano.
V tu chvíli z Ichira vyšel ještě větší bolestný řev než předtím z Kana. Všichni se na něj vyděšeně otočili. Z jeho těla začali vycházet modré bodáky a skrz na skrz ho probodávali. Po několika sekundách se všechny bodáky rozpadly na vodu a Ichiro padal k zemi. Nariko ho chytla.
„Ichiro, Ichiro.“ snažila se ho probudit.
Ichiro, ale nevydal ani hlásku a prázdýma očima koukal na skrz stromy na jasné oči. Nariko začala brečet a objala Ichirovo tělo. Cítila jak chladne a zároveň cítila horkou krev, která z něho tekla.
„IIIICHIROOOOOOOO!“ zařvala zoufale.
Jiro se rozzuřeně podíval na Kana.
„Ty jeden...“ zastavil se v půlce věty.
Kano měl podřízlé hrdlo. Někdo ho zabil. Jiro k němu chtěl jít, ale udělal jen pár kroků a Kanovo tělo začalo hořet modrým plamenem. Jiro se sesul k zemi.
„Ty *********, ani jsi mi nedovolil pomstít se za mého kamaráda.“ řekl Jiro a začal mlátit do země.
Všichni ostatní jen stáli jak přimražení a brečeli. Nariko stále pevně držela Ichirovo tělo.

V TÉ DOBĚ U KATSURA

Katsuro uslyšel příšerný řev. Okamžitě se probudil.
„Co to bylo?“ zeptal se sám sebe „Sakra asi jsem na okamžik omdlel.“
Po několika sekundách uslyšel rychlé kroky a těsně u něho se zastavili. Někdo mu pomohl se postavit. Byly to Nobu a Daiji. Leiko se ustaraně podívala na svého přítele.
„Jsi v pořádku?“ zeptala se „Hned tě ošetřím.“
„Jsem v pořádku.“ odpověděl Katsuro „Musíme okamžitě za Ooka...Ryem. Nebude daleko.“
„Ryem, kdo ti řekl to jméno?“ zeptal se Daiji.
„On sám. Tss, hrál si na nějakého utlačovaného hrdinu z mangy.“ řekl Katsuro „Tak rychle vyrážíme.“

O MINUTU DŘÍV U RYA

Ticho prořízl hlasitý řev. Ryo z řevu úplně ztuhl.
„C-co to bylo?“ zeptal se vyděšeně.
„Někdo umřel. Někdo, kdo byl hodně důležitý.“ odpověděl muž „Za chvíli se tímto lesem ozve další řev a to řev někoho, kdo se nerad dozví o tvé smrti.“
„To ne.“ řekl Ryo a obě pěsti začali hořet.
Rozběhl se na muže a zaútočil. Muž se jeho útokům bez problémů vyhýbal, už jen z toho důvodu jak naslepo Ryo útočil. Rána v břiše ho zřejmě hodně dezorientovala. Muž se napřáhl a kopl Rya do místa, kde byl zraněn. Ryo odletěl a plameny na rukou uhasly. Pomalu vstal, ale měl co dělat, aby se udržel.
„Tak to ukončíme.“ řekl muž a vytáhl katanu.
Na místo zrovna dorazili i Katsuro a zbytek.
„Co je to za člověka?“ zeptal se Katsuro.
„To je ten chlap co mě přemohl.“ odpověděl Daiji.
„Myslíte, že je to Ryův komplic?“ zeptala se Leiko.
„Ne, asi ne.“ odpověděl Daiji.
Najednou všichni ucítili podivnou vůni. Muž utvořil jednou rukou pečeť a něco zašeptal.
„Kage Bunshin no Jutsu.“ řekl a okolo Rya se objevilo asi sedm klonů.
„Rychle, musíme mu pomoc.“ řekla Yukiko a vstala.
„To bych vám neradil.“ ozvalo se jim za zády.
Všichni se otočili. Za nimi byly další tři klony a mířily na ně svými katanami.
„Tak, teď to ukončíme.“ řekl muž.
Všechny klony okolo Rya se na něj rozběhli a probodali ho svými meči. Ryo zařval bolestí, ale ne tak silně jako řev, který předtím slyšel. Všichni z týmu vyjekli. Yukiko se schovala k Nobuovi a Leiko ke Katsurovi, kterým v tu chvíli projela husí kůže, jak ho Leiko objala. Klony ještě pro jistotu zatlačili na meče, aby měli jistotu, že Ryo doopravdy nepřežije. Všechny klony naráz zmizeli a Ryo padnul k zemi.
Muž k němu vyšel. Yukiko z ničeho nic proti němu vyrazila. Vytáhla znovuopravený svitek a rozvinula ho.
„Kuchi...“
„Ani to nezkoušej,“ zastavil jí muž a Yukiko najednou pocítila u krku neviditelnou čepel „nebo tě zabiju.“
Nobu došel k Yukiko a odtáhl jí zpět. Muž uklidil meč, zvedl Rya a hodil si ho přes rameno.
„To samé platí i pro pronásledování.“ řekl a zmizel.
Všichni šokovaně stáli a sledovali místo, kde ještě před chvíli leželo Ryovo tělo.
„Vrátíme se zpět do Konohy.“ řekl Katsuro „Naše mise skončila.“
Celý tým se otočil a pomalu se vydal zpátky do Otafuku, kde chtěli ještě počkat na tým Nariko.