Nová generace - 17.) Souboj v Otafuku

„Aby to nakonec nebyla vaše smrt.“ řekl Daiji a utvořil pečeť „Kage Bunshin no Jutsu.“
Vedle Daijiho se teď objevilo asi dvacet jeho klonů. Po této technice nebylo v ulici už ani živáčka. Daiji vytáhl dva kunaie a hodil je klonům a pak vytáhl ještě jeden pro sebe.
„Rei tu není, takže si musíme poradit bez jeho zbraní.“ řekl Daiji a jeho klony vyrazili na muže.
Ten je ale ani nenechal zaútočit. Jednou ranou zničil tři klony. Po pár ranách už zbyli jen dva ozbrojené klony a Daiji, kterého muž mírně škrábnul mečem do pravé nohy.
Klony hodili po muži kunaie a rozběhli se na něj. Muž kunaie odrazil a klony už odrazit nestihl a rychle se jim vyhnul.
„Musím říct, že jsi mě překvapil. Málem mi z toho spadla kapuce.“ řekl muž.
„Copak, bojíte se jí sundat?“ pousmál se Daiji.
„To ne, ale nemusí mě každý vidět. Navíc, většina mých soupeřů ani nestojí za to, abych si jí musel sundavat. Taky je to na mých pohybech znát.“ řekl muž.
Daiji si dal jednu ruku před sebe a druhou, ve které měl kunai za sebe, pak se na muže rozzuřeně rozběhl.
„Hidora konbo.“ řekl, když před ním zastavil a začal útočit.
Nejprve rukou, která byla ve předu a pak rukou ve které byl kunai a nakonec zadní nohou. Všechny tři údery muže minuli, ale jen taktak.
„Teď zpátky.“ řekl Daiji a udělal techniku pozpátku.
Tentokrát se mu podařilo praštit muže, ale jenom do ruky, protože byl moc snižený. Teď zaútočil muž svým mečem. Daiji se útokům vyhnul a pak zase od muže odstoupil.
„Musím uznat, že tohle docela bolelo.“ pochválil muž „Kdybych neměl takové reflexy, stoprocentně by jsi mě dostal.“
„Sakra, už nemám žádnou techniku, kterou bych ho překvapil. Budu muset holt vsadit na své taijutsu.“ pomyslel si Daiji a znovu se rozběhl na muže.
Zaútočil nejprve přímým úderem pěstí do obličeje, ale muž se vyhnul. Pak útočil dál, ale muž se jen bez problému vyhýbal. Daiji udělal kop s otočkou, muž se vyhnul, vstoupil do Daijiho zóny a probodl mu rameno a zase meč vytáhl. Daiji zařval bolestí, dopadl na zem a držel se za zranění.
„Myslím, že to prozatím stačí.“ řekl muž a chtěl odejít na náměstí.

TEN SAMÝ DEN O NĚCO DŘÍV V KONOZE U ČTENÁŘŮ

Yasuo s Michiem vstoupily do budovy. Uvnitř bylo šero. Jediné zdroje světla byl starý počítač, u kterého seděl asi patnáctiletý hnědovlasý brýlatý kluk s uhrovitým obličejem a lampička, která byla jen metr od stropu. Pod lampičkou byla asi šesti patrová postel, nahoře si zřejmě někdo četl.
V celé místnosti byly obrovské hordy časopisů. Michio si z jedné hromady vzal a přečetl si název.
„Naruto?“ podivil se „To mi nic neříká.“
„To vychází teprve rok. Tak se to k vám asi ještě nedostalo.“ ozvalo se za Michiem a Yasuem.
Byl to muž starý jako Yasuo a Michio. Měl delší tmavě hnědé vlasy a znuděný obličej.
„Není to zas tak špatný, je to z našeho světa.“ řekl a ukázal na kluka u počítače „Ale je to spíš tady pro Hideakiho-kun než pro mě. Já mám radši, když je to z nějaké jiného světa nebo něco na zamyšlení.“
„Michio, tohle je Jun.“ představil Yasuo muže „June tohle je Michio můj týmový parťák.“
„Těší mě.“ řekl Jun a podal si s Michiem ruku.
Michio se podivil nad tím jak slabý stisk Jun měl, přesto vypadal hodně sebevědomě.
„Kde máte šéfa?“ zeptal se Yasuo.
„To víš, musel jet s Hokagem-sama do Iwy.“ řekl Jun „Původně chtěl, abych jel já, že už je to dlouho co jsem vylezl ven, ale v den odjezdu se mi udělalo nějak špatně, tak jel narychlo on.“
„Co jiného taky od tebe čekat.“ zasmál se Yasuo a pomyslel si „Kruci když tu není jejich šéf tak to bude zatraceně drahý obchod.“
„Hele chcete slyšet na co myslel tenhle mangaka, když kreslil tenhle díl?“ ozvalo se ze shora.
„Jun-san, Gina už chce zase spoilovat.“ začal si stěžovat Hideaki.
„Hej, Gino-chan, co jsem ti řekl o provokování Hideakiho-kun.“ zavolal Jun k Gině „Tobě jsme to taky nedělali.“
„Teď už ne, ale předtím ano.“ řekla Gina.
„Nějak jsme tě museli uvést do tohoto koníčku.“ vysvětlil Jun.
„Ale ne tím, že mi řeknete jak dopadne DN.“ ozvala se Gina.
„Dobře, dobře.“ řekl Jun a podíval se na Yasua „Co tedy od nás potřebuješ?“
„Přeložit tenhle papírek.“ řekl Yasuo a vytáhl papírek se zkratkami „Tohle je naší kamarádky a rádi bychom zjistili co to znamená, pokud možno co nejdetailněji.“
„Je ti jasné, že to nebude zadarmo.“ usmál se šibalsky Jun.
„Co chcete? Nějaké hentai?“ zeptal se Yasuo.
Jun se jen uchehtl a řekl: „Ne, toho tady máme dost a perfektně schované před Hideakim-kun a Ginou-chan. Půjč mi ten papír a já ti řeknu co chceme.“
Yasuo podal Junovi svůj papírek. Hned jak si ho Jun vzal bylo poznat, že do něj posílá svou chakru, protože zavřel oči a papírek na několik sekund svítil slabě modře. Když svítit přestal, vrátil ho Jun Yasuovi a odešel.
„Kam šel?“ zeptal se Michio.
„To nevím.“ odpověděl Yasuo.
Během minuty se Jun vrátil a v ruce měl sešit. Mlčky došel ke stolu, kde byl počítač a položil ho vedle něj.
„Čas si objednat.“ zavolal Jun „A hezky postupně. Já začnu.“
Oba dva Junovi spolupracovníci se zaradovali zatímco Jun psal do sešitu. Michio a Yasuo na něj vyděšeně zírali.
„T-tohle vypadá na naše celoživotní úspory.“ řekl Yasuo.
„Hm.“ vydal ze sebe Michio.

O PATNÁCT MINUT POZDĚJI

„Jsme úplně v pytli. Tohle v životě nezaplatíme.“ stěžoval si Michio.
„Pravda je, že je toho víc než jsem čekal, ale musíme to udělat.“ řekl Yasuo a prohlížel sešit na kterém bylo napsáno OBJEDNÁVKY a drobnějším písmem „aneb jak obrat ninji z Konohy“.
„To ano, už jen kvůli Otome.“ řekl Michio, zastavil se a díval se na jasné nebe.
Yasuo se zastavil a podíval se na něj: „Co se děje?“
„Víš co, sejdeme se odpoledne u toho obchodu s komiksy.“ řekl Michio „Ještě něco potřebuju.“
„Jasně, tak odpoledne u obchodu.“ řekl Yasuo, vydal se k sobě domů a přitom si pomyslel „Těch pár hodin je stejně pro tebe málo, abys ses s tím úplně smířil budeš potřebovat více času. Patnáct let
a pořád ji miluje. Neuvěřitelné.“

O NĚCO POZDĚJI V OTAFUKU NA NÁMĚSTÍ

„Tak se ho rychle zbav.“ uslyšel Ryo přes štít nervózní hlas Leiko.
„Problémy u někoho dalšího z jejich týmu. To je dobře.“ pomyslel si Ryo „Mám takhle víc času.“
Posadil se do příjemnější polohy a začal meditovat.
„Sakra.“ zanadávala Leiko.
„Co se děje?“ zeptal se Nobu.
„Nemůžu se s Daijim spojit.“ odpověděla Leiko.
Nobu to zkusil se svojí vysílačkou: „Hej, Daiji, jsi tam? Tady Nobu. Slyšíš Daiji? Ozvi se.“
Nikdo se neozval.
„Asi jí vypnul.“ řekla Leiko a zaklepala na štít „Už jen chvilku Ookami. Příjde jsem zbytek týmu a my tě odvedeme zpět do Konohy, kde už s tebou udělají co musí.“
Ze štítu se nikdo neozval. Nobu položil pravou ruku na rameno Leiko.
„Neprovokuj ho.“ řekl „Nikdy nevíš co může udělat.“
„Prosimtě.“ mávla rukou Leiko „Je to jen Ookami. Jediná jeho technika je Kawarimi no Jutsu.“
„No já ti nevím, zdálo se mi že měl trochu jiný hlas.“ řekl Nobu.
Leiko se začala šíleně smát na celé kolo. Někteří lidé sebou vyděšeně škubli, když uslyšeli její smích. Nobu nevěděl proč, ale v její přítomnosti se cítil čím dál víc nervóznější a vyděšenější jako by ho kvůli ní měla potkat nějaká katastrofa.
„Zdálo se mi že měl trochu jiný hlas.“ pitvořila se Leiko a pořád se smála „Takže ty se ho bojíš, jenom protože se naučil pořádně mluvit. Ach jo, ty víš jak mě rozesmát.“

MEZITÍM NA SEVERU VESNICE

„Kam si myslíš, že jdeš?“ zeptal se Daiji a znovu se postavil „Souboj neskončí dokud budeš stát na nohou.“
Muž se otočil a podíval se na něj. Daiji sebral ze země kunai a rozběhl se na muže. Muž jen ve vzduchu sekl mečem na úrovni Daijiho břicha a z místa na které muž mířil začala Daijimu téct krev. Daiji padl k zemi a nemohl se postavit, ať se snažil jak chtěl.
„Není to moc hluboké.“ řekl muž „Nechci tě zabít. Na smrt jsi příliš mladý.
Daiji se ztěžka postavil na čtyři a řekl: „Lítost si můžeš strčit víš kam.“
Muž se uchechtl a Daiji se postavil na nohy, ale držel se jen taktak.
„Asi nemám na výběr.“ řekl muž a připravil se k poslednímu útoku.
„Aian Ningyoo.“ ozvalo se za mužem.
Muž se rychle otočil a uviděl železnou loutku připravenou mu dát pěstí. Muž dál před sebe meč ve chvíli, kdy loutka udeřila. Její úder byl tak silný až posunula muže o několik metrů dozadu, přesto ho nezranil. Loutka od něj odskočila a postavila se vedle své majitelky.
„Neboj se Daiji, my už to s ním vyřídíme.“ řekla Yukiko a podívala se na Jira, který přišel s ní „Nabij ho.“
Jiro přikývl a dal ruce na loutku. Ta začala tvořit pečetě, pak dala pravou ruku dlaní nahoru a levou si chytla zápěstí pravé.
„Ten postoj, je to to co si myslím.“ řekl muž „Ne, tak to tě nenechám udělat.“
Muž dvakrát sekl do vzduchu na loutce se objevily dopady mužova neviditelného útoku.
„To je málo.“ řekla Yukiko a z dlaně loutky začali šlehat malé blesky „Jiro to stačí.“
Jiro dal ruce pryč a z dlaně loutky šlehalo čím dál víc blesků. Když už jich bylo dostatek loutka pod vedením Yukiko namířila pravou dlaň k zemi.
„Kinjutsu: Raikiri.“ (Zakázaná technika: Bleskové ostří) řekla Yukiko a loutka se rozletěla s napřaženou pravou rukou na muže.
Pří letu bylo vidět, jak se loutka postupně rozpadá a za ní se zvedal oblouk prachu.
„Vydrž to prosím.“ řekla Yukiko.
Loutka doletěla až k muži a prošla skrz něj. Teď zbývalo jen čekat až se zvířený usadí prach a ukáže zda je už konec. Když se konečně usadil bylo vidět, že z loutky už zbyl jen škvařený šrot.
„To bylo opravdu dobré.“ ozvalo se na stánku s mapami „Tolik krve mi neteklo asi dva roky.“
Yukiko se podívala nahoru. Muž tam klečel na jednom koleni a z levé ruky mu tekla krev. Pak se Yukiko podívala co zasáhla její loutka. Byl to jen kus dřeva.
„Kawarimi. Použila jsem nejsilnější techniku, kterou jsem mohla vytvořit a on pořád stojí prakticky nezraněn.“ řekla Yukiko a vytáhla svitek, který dostala od svého otce „Teď ale nebude mít šanci.“
Než stihla něco udělat svitek byl rozříznut na dvě půlky a sek zároveň docela silně zranil Yukiko. Té teď z pravého boku tekl proud krve. Yukiko si ránu držela a snažila se zastavit krvácení. Muž rychle seskočil a jedním kopnutím Yukiko do obličeje omráčil. Už zbýval jen Jiro, který rychle vytvořil několik pečetí.
„Raiton: Jibashi.“ řekl a na muže se řítil proud blesků.
Muž se jim vyhnul a rozběhl se na Jira a probodl mu břicho. Pak meč vytáhl a Jiro padl na zem. Otřel z něj krev a dal ho do pochvy, kterou měl pod pláštěm.
„Tolik problémů kvůli jednomu klukovi. Snad to bude stát za to.“ řekl si a vydal se na náměstí.

MEZITÍM V KONOZE U OBCHODU S KOMIKSY

Yasuo stál u obchodu opřený o výlohu a čekal na Michia. Mezitím si četl jeden ze svých starších komiksů, protože čekal, že se Michio spozdí. Michio ovšem přišel docela brzo a před sebou tlačil malý vozíček ve kterém měl pytel.
„Na co to máš?“ zeptal se Yasuo.
„Vyhrabal jsem to doma, abychom to nemuseli nést v taškách.“ odpověděl Michio „A tím pytlem to přikryjeme, aby nikdo neviděl, kolik těch komiksů vezeme.“
„Skvělý nápad.“ pochválil Yasuo „Tak pojď, jdeme to tam vykoupit.“
„Ještě počkej.“ řekl Micho a vytáhl velký štos peněz „Za tohle nakoupíme ty komiksy.“
„Ne, dáme to půl na půl.“ řekl Yasuo.
„To jsem si šetřil pro sebe a Otome, ale teď když....je nepotřebuju je můžeme utratit.“ vysvětlil Michio.
„Ale...“ začal Yasuo.
„Žádný ale. Nedělej si s tím hlavu. Peněz mám ještě pořád dost.“ řekl Michio.
Yasuo si povzdechl a řekl: „Tak dobrá, ale netěší mě to. A už pojď ať to máme za sebou.“
Oba dva vstoupily do obchodu. Za necelou půl hodinu měli všechno nakoupené a naložené. Teď mířili zpět ke Čtenářům.
„Hele, chtěl jsem se zeptat.“ řekl Michio „Kdo je vlastně šéf tohohle oddělení?“
„Někdo koho dobře známe.“ řekl s úsměvem Yasuo.
Michio se zamyslel.
„Byl to dobrý ninja, ale po nešťastné nehodě nemohl už jako ninja v akci pracovat. Tak teď hlídá tuhle bandu Čtenářů.“
„Nenapínej mě a řekni to. Víš, že mi to samo nedojde.“ řekl Michio.
„Dobrá, šéfem Čtenářů je Neji-sensei.“ řekl Yasuo.
„Neji-sensei?“ zeptal se překvapeně Michio.
Yasuo přikývl. Michio tomu stále nemohl uvěřit.
„To z toho asi není moc nadšený, co?“ zeptal se Michio.
„Je rád, že má aspoň nějakou práci, i když práce v terénu mu fakt chybí.“ řekl Yasuo „Je škoda, že šel s Hokage-sama do Iwagakure, protože by jsme to měli mnohem levnější.“
K budově Čtenářů došli během chvilky.
„Jdete docela pozdě.“ řekl Jun, když u něho zaklepali.
„Museli jsme někde sehnat nějaké peníze.“ vymluvil se Yasuo.
„Tak pojďte dovnitř, ať to zkontrolujeme.“ řekl Jun a pustil ninji do budovy.
Tam začala obrovská rvačka o komiksy, která byla pouze mezi Junem a Hideakim, protože Gina zrovna četla další komiks a odmítala jít dolů dokud ho nedočte.
„Tak to tam bude ještě dlouho.“ řekl Hideaki „Brala si jich nahoru sebou asi pět.“
„Je tam vše co jsme po vás chtěli, takže můžeme přejít k práci.“ řekl Jun a pokynul Hideakimu, který si stoupnul k němu, pak se podíval nahoru „Gino jdeš taky?“
Z horní postele sjel k zemi proužek chakry.
„To je hrůza jak jsi líná.“ řekl Jun a podíval se na Yasua „Dej mi ten papírek.“
Yasuo vytáhl papírek a podal ho Junovi. Jun vzal Ginin proužek chakry a dal ho na papírek, pak se chytil jednoho rohu a Hideaki druhého. Všichni tři zavřeli oči a posílaly papírku svou chakru. Papírek začal zářit.
„Tak Michio prý fetuje mojí propisku.“ řekl Jun „Teda Michio, styď se.“
„Zdála se mi podezřelá nic víc.“ řekl celý rudý Michio.
„Už to máme.“ zvážněl Jun „Top Secret – přísně tajné, speciální jednotka Renjaazu (strážci) vedená a trénovaná Yakou Daijim.
„Z jakého důvodu má být vytvořena?“ zeptal se Yasuo.
„Pro ochranu vesnice.“ řekl Jun „O té jednotce nesmí nikdo vědět, pouze já.“
„Ale od toho jsou ANBU.“ řekl Michio.
„Ještě jsem neskončil.“ řekl Jun „Po druhém Ookamiho útěku a zjištění, že byl trénován Yakouem Daijim v oblasti meditace, která snižuje množství chakry na techniky a vylepšuje fyzickou kondici. Ookami by totiž mohl tuto techniku využít u zločinců, kteří už jsou tak dost silní a Ookami sám o sobě může jednou představovat hrozbu. Pak už je tady jen seznam členů.“
„Řekněte nám ho, prosím.“ požádal Yasuo.
„Gino, napiš ho.“ řekl Jun, papírek přestal zářit a proužek chakry se stáhl zpět.
„Jasně.“ řekla Gina.
„Jun-san, ten Ookami nemůže techniku klanu Yakou někoho naučit.“ řekl Hideaki.
„Proč myslíš?“ zeptal se Jun.
„Tuhle techniku se musíte začít učit ještě před osmnáctým rokem. Pokud začnete později už se jí nenaučíte.“ odpověděl Hideaki.
„Malý moment.“ Jun došel ke stolu na kterém byl počítač, z jednoho šuplíku vytáhl knihu a v rychlosti jí projel „Z deseti zločinců, co jsem teď prolistoval mají čtyři lidé pod osmnáct let a i to je dost.“
„Vypadá to, že ten nápad s tou jednotkou není špatný.“ řekl Yasuo „Ale zase, aby o ní nevěděl ani Hokage-sama, to je trochu divné.“
„Tady máte ten seznam.“ řekla Gina a hodila dolů malý svitek.
Michio ho chytil a schoval si ho do kapsy u vesty.
„Založíme jí ještě před příchodem Hokageho-sama zpět do Konohy a pak mu jen oznámíme, že jsme vytvořily novou tajnou jednotku, které na požádání Otome-chan hlídáme my dva. Velet jí samozřejmě bude Daiji.“ navrhl Michio.
„Takhle je to dobrý.“ souhlasil Yasuo a podíval se na Juna „Děkujeme za spolupráci a doufám, že to co jste zjistili udržíte v tajnosti.“
„Samozřejmě, musíme se držet určitého řádu.“ řekl Jun.
„Děkujeme, tak zatím ahoj.“ rozloučil se Yasuo a vydal se ke dveřím.
„Měj se a někdy se zastav, aspoň si popovídat.“ rozloučil se Jun.
Yasuo s Michiem vyšli ven a vydali se do Hokageho budovy.
„Tak co teď?“ zeptal se Michio.
„Nejdříve asi ohlásíme, co se stalo Otome a zkusíme zajistit určité datum pohřbu, i když nemáme tělo. Pak vytvoříme novou jednotku.“ řekl Yasuo.
„S tím souhlasím, ale nejdřív se podívám, kdo je na tom seznamu.“ řekl Michio, vytáhl svitek a dal se do čtení.

MEZITÍM NA NÁMĚSTÍ V OTAFUKU

Katsuro konečně dorazil na náměstí, kde byli Leiko, Nobu a uvězněný Ryo.
„Katsuro-kun já jsem tak ráda, že jsi tady.“ zaradovala se Leiko.
„Kde je Ookami?“ zeptal se Katsuro.
„Už dlouho se uvnitř neozval, ale určitě tam ještě je.“ odpověděl Nobu.
„Taka-me.“ řekl Katsuro a vytáhl kunai „Leiko otevři to.“
„Jasně.“ přikývla Leiko a štít začal mizet.
Když zmizel uviděli meditujícího Rya. Najednou z ničeho nic Ryo vstal a vrhl na tým shurikeny. Všichni se shurikenům vyhli. Katsuro hodil na Rya kunai, ale Ryo stihl použít Kawarimi no Jutsu, takže kunai zasáhl jen kus dřeva. Ryo teď byl na střeše jedné budovy a v ruce něco držel. Když se všichni zahleděli poznali, že Ryo má v ruce Fuuma Shuriken. Katsuro rychle hodil několik kunaiů, ale Ryo opět použil Kawarimi a objevil se na jiné střeše s už rozloženým Fuuma Shurikenem.
„Já vám ukážu, že někoho podceňovat se nevyplácí.“ řekl si a vrhl Fuuma Shuriken směrem na Leiko.
Ta se mu bez problému vyhla.
„Na to, abys mě dostal potřebuješ víc než jen jeden přerostlý shuriken.“ řekla škodolivě, přesto trochu vystrašeně.
Ryo zvedl pravou ruku a do několika sekund ucítila Leiko na levé půlce zádech silnou bolest. Fuuma Shuriken byl totiž přivázán na drátkách a když Leiko minul zatáhl Ryo za drát a Fuuma Shuriken se začal vracet a zabodl se Leiko do zad.
„Leiko!“ zařval Katsuro a chytil padající Leiko do náruče „Nobu dostaň ho!“
„Jasně.“ přikývl Nobu a rozběhl se za Ryem.
„Ne tak rychle.“ řekl Ryo a vytáhl malé kunaie „Kunai Shigure.“
Vyhodil všechny kunaie a ty obehnali Nobua.
„Sakra. Výbušný lístek.“ všiml si Nobu papírku na jednom z kunaiů.
Rychle uskočil a lístek explodoval. Naštěstí Nobua skoro nezasáhl.
„Nobu jsi v pohodě?“ zeptal se Katsuro a pomyslel si „Kdy Ookami takhle zesílil a kde sakra sebral všechno to vybavení?“
„Jo, jsem.“ řekl Nobu a postavil.
„Dobře postarej se o Leiko, já si vezmu na starost jeho.“ řekl Katsuro a opatrně položil Leiko na zem.
Ryo se pousmál a dal se na útěk. Katsuro běžel za ním.