Až se odsud dostanu ...

Tma… Chlad… Úzkost… Bohužel smrt to není. Ta by byla lepší než tohle peklo. Teď lituju, že jsem nesmrtelnej. Já chci umřít!!! Můžu tu bejt i několik let. Rozmačkán kameny, prolejzán červy a dalším hnusem. Nejhorší je to, že cejtím každou svou končetinu, i když se mi zdá, že jsou hrozně daleko.
Tohle mi nijak nepomůže. Schniju tu zaživa. Ten zkurxxxej haxzl.

Až se odsud dostanu, přísahám Jashinovi , že ho zabiju. Čímkoli co bude po ruce. Krásná ironika. Rozkoušu ho, roztrhám. Bude z něho stříkat krev a já se budu jen smát a čekat až začne litovat. Bude se omlouvat a prosit, ať ho radši zabiju rovnou. Nevyhovím mu. Najdu si jeho rodinu, přátele, sousedy a před tím zkurxxným, zavšiveným haxzlem je budu jednoho po druhém zabíjet nehezkými způsoby. Neboj se Jashine-Sama některé ti také obětuji.

Až se odsud dostanu, najdu Kakuzu, aby mě sešil. Jestli tedy vůbec žije. Měl už hodně málo srdcí dvě, tři... nebo jedno …. které jsem mu zničil já! Je mrtvej? Zabil jsem ho? Ne, určitě žije. Ty smrady oddělal a teď se posmívá nad mým hrobem. Už ho slyším: „Měl jsi mě poslechnout. Neskončil by jsi tady. Poražen malým fakanem.“ A nakonec by dodal : „Tak co? Kde je ten tvůj bůh?“ Ušklíbnu se. Každé hejbnutí mi způsobí bolest. Blbý šutry. Jsem tu jak sardinka. Smradlavá chxxplá sardinka v tmavé krabici. Říct tohle před Kisamem je nebezpečný. Nasxal by se a začal by proklínat všechny, co žerou ryby. No jo jsou to jeho příbuzní. Vypadají stejně a také stejně honosně smrdí. Ale ani tohle mi náladu nezlepší. Bude líp.

Až se odsud dostanu, najdu nějakou menší vesnici a všechny lidi tam ti obětuju. Přísahám. Bude jich nejmíň 1000. Co to plácám. Takový blbý a trapný kecy. Vždyť mi ani nechceš pomoc. Tak proč, bych ti měl někoho obětovávat. Abych byl nesmrtelnej? V téhle situaci ti na to z vysoka sxxu Jashine-Sama. Ty a jen ty jsi mě do téhle s**čky dostal. Kdybych byl normálně smrtelnej už bych měl dávno pokoj a prděl někde pod kytkama. Už by mi to bylo jedno. Stejná situace. Jiný scénář.

Až se odsud dostanu, odejdu od Akatsuki. Už mám téhle práce po krk. Nic mi nedává. Nic mi nepřináší. Jen mrtvoly. Dřív mi to stačilo. Ale když se zamyslím nedává to smysl. Vlastně nikdy nedávalo. Jde o to používat ten debxxní mozek. Tuhle hovxxinu si uvědomím až teď. V téhle hnusné díře. Zůstal jsem úplně sám. Nejhorší na tom je, že až chcxpnu ani pes po mě neštěkne. Nedivím se. Byl jsem hroznej hajzl. A doplatil jsem na to.

Až se odsud dostanu, nechám se chytit. Vše o Akatsuki vyklopím. Nebo možná ne. Ostatní tu chybu musí poznat sami. A nechci bejt známej, jako "ten práskač". Prostě se nechám chytit a budu čekat na konečnej ortel. Doufám, že bude hroznej. Jen to si zasloužím. Na oprátku. Dokonce mejch dní se houpat na laně. Nechutná smrt. A bude hůř.

Až se odsud dostanu, začnu litovat svejch hříchů. Už před sebou vidim lidi, které jsem zabil. Je mi z toho zle. Tolik lidí, tolik životů. Ztracený čas. Jsem nepotřebnej. Tomuto světu by bylo líp beze mě. Už od mého narození. I když. Jedině mé narození. Pár let, kdy jsem byl dobrým člověkem. To už je pryč. Vše je v prdxli.

Až se odsud dostanu … ale co to kecám. Odsud už se nikdy nedostanu!