Orochimarův špeh, Kapitola 09

Prostranství, v kterém probíhal boj dvou členů Akatsuki, byl plný kluzkého bahna. Při každém nárazu, úderu létalo kolem. Kdyby měl někdo soudit průběžný výsledek bitvy podle špinavého oblečení, jasně by prohrála Makina, která se v hnědé hmotě už několikrát vymáchala. Smích její bahnivá koupel však u nikoho nevyvolala, snad jen tichý úžas nad technikami, které měli možnost sledovat.

Po dalším Itachiho útoku se Makina na chvíli stáhla. Bylo to tady. Konečně se dočkají oné techniky, o které se v Deštné vyprávějí neuvěřitelné zkazky. Makina si strhla černou pásku, která jí dosud zakrývala oči a zastrčila si ji do kapsy u kalhot. Když své dosud zavřené velké oči otevřela, musela několikrát zamrkat. Byl to nezvyk, dlouho je nepoužívala a navíc jí do nich padal déšť. Když se jí podařilo rozkoukat, už se proti ní hnal Itachi a ona jen tak tak stihla blokovat jeho kunai. Pohledy obou protivníků se střetly. Jak Itachi slíbil, nešel na ni zlehka i on si aktivoval svou oční techniku a Sharingenem vzdoroval jejím modrým, pronikavým očím, které zažhnuly.

Teď teprve nastal ten pravý boj, bitva dvou silných myslí, z nichž se ani jedna nehodlala vzdát. Makina chtěla proniknout do Itachiho mysli dřív, než se on začne pokoušet o genjutsu. Zatím vždy, když se snažila dostat do jeho hlavy, jeho genjutsu ji zastavilo a v jeden jediný okamžik zcela ovládlo, ačkoli byla jinak vůči genjutsu zcela imunní. Tohle dokázal jenom Sharingen. Jen tato Uchihovská technika zvládla anulovat její schopnosti a co víc, obrátit je proti ní. Nesnášela tenhle pocit bezmoci a slabosti. Koncentrovala svou sílu do jednoho jediného bodu, cítila, že se už po té pomyslné cestě do Itachiho mysli blíží ke svému cíly. Otevírala pomyslné dveře a s jejich otevřením pocítila zvláštní závan. Rychle je zavřela a unikla Itachiho genjutsu jen o chlup. Alespoň malý pokrok od posledně, ale tohle jí nestačilo. Zkusí to znovu. Měla možnost sledovat schopnosti Sharingenu obou bratrů, musí to zvládnout. Vybrala si další dveře. Otevírala je pomalu, ostražitě a z místnosti za nimi se začalo ven drát jasné světlo. Dveře rychle přibouchla. Tohle není Itachiho mysl, ta jeho tak jasně nezáří, na to měl příliš temnou minulost. Přešla už k třetím dveřím, když se před ní rázem objevil Itachi a promluvil na ni: "Prohrála jsi."

Makina při těchto slovech na chvíli ztuhla. "Hezký pokus, ale neprohrála."

"Ale prohrála," a rozpadl se do desítky nachových ptáků.

Ona se jen kolem sebe divoce rozhlížela a toužila vědět, jak je to možné. "Vždyť jsem si dávala pozor!" vykřikla zoufale, zatímco se propadala do hluboké propasti.

Probrala se až po chvíli. Ležela v blátě a její oči už nežhnuly. Itachi chodil kolem ní. Když si sedla, zastavil se a dlouze ji pozoroval. Měla dost, byla unavená a cítila se ponížená. Zase se Sharinganem prohrála. Nakonec se Uchiha otočil a beze slova odcházel pryč. "Ještě jednou," postavila se s námahou na nohy a její protivník se zarazil uprostřed pohybu a důsledně si ji přeměřil. "Ještě jednou," trvala nezlomně na svém. Nevzdá se. Dokud jí zbývá alespoň nějaká chakra, bude zkoušet svého protivníka porazit.

Uchiha se však rozhodl za ni a pokračoval ve své cestě. To nehodlala akceptovat. Podívala se na jednoho vysokého, štíhlého ninju, který se jí opovážil zadívat se do očí, které opět zažhnuly a i oči ninji se zabarvily do zářivé modré. Muž byl teď zcela pod její mocí. Měla přístup k veškerým jeho myšlenkám a jako loutku ho vedla proti Itachimu. Vysoký ninja se pokoušel jejímu vedení vzpírat, ale veškeré snahy byly marné. Neměl nejmenší šanci uniknout z jejich spárů, proto muž proti své vůli zaútočil na Uchihu a vzápětí skončil na zemi s vyraženým dechem. Makina však Itachiho nenechala vydechnout a na Uchihu se řítil další muž pod její nadvládou. Tenhle na rozdíl od toho prvního byl o dost silnější a ovládal zajímavou schopnost využívající větrnou chakru, kterou zformoval do silného větrného víru, jež do sebe stahoval vše, co se octlo v jeho blízkosti. Zatímco se Itachi vyhýbal větrnému útoku, Makina nasbírala chakru od dalších ninjů, kteří uvízli v její technice. Nebylo ji mnoho. Ninjové neměli příliš velkou zásobu chakry a samo její přebírání spolklo mnoho z energie, která proudí ninjům v těle, ale i tak to stačilo na to, aby svůj útok dokázala dotáhnout dokonce. Použila deset svých stínových klonů, aby Itachiho bojujícího s větrným ninjou obklíčila a následně napadla. On ale odrazil jak větrný vír, tak každý její klon a nakonec i ji samotnou, když se mu opět bezvýsledně pokoušela dostat do mysli. Skončila naprosto vyčerpaná a zbitá v bahně. Pramínek krve ji stékal z natrženého koutku úst. Bolel ji každý sval. Déšť ji padal nepříjemně do očí, a proto je zavřela a vzápětí upadla do mdlob. Byl konec a dav se pomalu rozcházel absolutně se nezajímajíc o další osudy aktérů této podívané.

Probudila se z bezvědomí. Byla omyta z bahna, její šrámy byly ošetřené a byla převlečená do suché, bílé tuniky. S bolestí se posadila a rozhlédla kolem sebe. Už byla noc a do místnosti dopadalo malým okénkem stříbrné světlo úplňku. Místnost byla útulná, i když zapáchala prachem a vůbec celkově vypadala, jakoby ji dlouho nikdo nepoužíval, což byla pravda, dlouho tady nebyla.

Dveře do tohoto soukromého úkrytu se opatrně otevřely a společně se světlem ohnivé louče vstoupil do místnosti i muž, na jehož tváři tančilo oranžové světlo a mísilo se se stíny. "Tak už si se probrala," konstatoval s úlevou, když viděl Makinu sedící na posteli.

"Kolik je hodin?" stále byla zmatená, ale nikoliv překvapená, že se tu muž objevil.

"Tři po půlnoci," přišel k ní blíže a sedl si k ní na postel.

"Tohle máš na svědomí ty?" rozpřáhla ruce, aby bylo její nové oblečení lépe vidět.

"Kdo jiný?" zdálo se, jakoby se mírně pousmál, ale moc to k němu nesedělo, jeho ústa si již dávno odvykla úsměvům. "Ale neboj, nedíval jsem se."

"To ti tak věřím," zamračila se. "A vůbec, bílou nesnáším."

Na to se nahnul k jejímu uchu, do nějž zašeptal: "Ale sluší ti," a něžně ji políbil na ústa. "Chyběla si mi," přejel jí dlaní po hebké tváři a skončil až na tupé bradě, kterou si k sobě přitáhl a následoval další tentokrát nenasytnější polibek. Po chvíli se od něj odtáhla a olízla si pohmožděný koutek úst. "Omlouvám se," všiml si Itachi bolesti v její tváři. "To by ti nestačil soukromý trénink? Takhle si mě postavila do nepříjemné situace, pokud se má náš vztah utajit."

"Kdyby to byl soukromý trénink, nebral bys to vážně," řekla jako výtku. "Jenom takhle se dokážu zlepšit," usmála se.

"Ale to zlepšení nějak vázne," pošťuchoval ji.

"Hej!" udeřila ho do ramene. "Náhodou jsem se zlepšila. Trošku. Trošičku," ukazovala velikost svého zlepšení.

"Spíše takhle," snížil rozpětí jejich rukou na pouhý jeden centimetr.

"Dráždíš hada bosou nohou, víš to?"

"Tenhle had mě neuštkne," zvážněl.

"Jseš si tím tak jistý?" zkoumavě si ho prohlížela. Neodpovídal. "Mimochodem, nezeptáš se mě, jak se má tvůj mladší bratr?"

"Ujala si se ho, jak jsem si přál. To mi stačí," zvedl se z postele a přešel k jedinému oknu v této místnosti.

"Máš pravdu, ujala," odmlčela se. "Ale stále s tím nesouhlasím. To, co od toho kluka očekáváš, je příliš. Jestli ta jeho destruktivní touha po pomstě bude pokrčovat tímhle tempem, jednou se z toho zblázní."

"Proto bude mít po svém boku tebe, aby jsi tomu zabránila a taky ..." přemýšlel, jestli má pokračovat.

"A taky? Myslíš Uzumakiho Naruta?"

Přikývl a ona se rozesmála.

"Ale uvědomuješ si, že tvé plány jsou postaveny na pomstychtivém pošukovi, potrhlém paku a prolhané potvoře?"