manga_preview
Boruto TBV 07

Boj proti Osudu 35

Pocítila ostrou bolest, jak jí kunaie protrhly kůži na pažích. Zkousla zuby, pokoušejíc se nevykřiknout. S téměř vyděšeným výrazem v očích se obrátila na svého protivníka.
"To…ty...ty přece…"
"Nemůžu být tak silná? Neříkala jsem ti, že tohle je svět, ve kterém je možné všechno?" ušklíbla se dívka a založila si pravou ruku v bok.
"Ale…"
"Jsem jen malej prcek? Myslíš, že proto, že jsem mladší než ty nebo tak přinejmenším vypadám, musím být nutně i slabší? Naivko," zasmála se a pohodila pevným copem.
Nigenteki zadrkotala zuby. Do čeho se to proboha zase namočila?
"Jestli jsi nebyla připravena bojovat a zemřít, proč jsi sem vůbec lezla? Já totiž nepromíjím. Buďto mě porazíš," mírně zúžila oči a uškrnula se, "a nebo chcípneš."
Černovláska vyvalila oči.
"Tati…pomoz mi."
Haruhi vytáhla tři shurikeny a hodila je na místo, kde stála Nigenteki. Ta, stále ještě v transu, se jim jen tak tak stačila vyhnout. Odskočila dva metry do strany a sebrala na zemi ležící kunai. Když však chtěla oči upřít zpátky na svého nepřítele, ucítila za sebou ostré chilli. Na poslední chvíli nastrčila kunai za záda a odrazila jiný, mířící jí na šíji.
"Lepší, lepší. Třeba si nakonec přece jen užiju trošku zábavy," uslyšela za sebou pobaveně. Nigenteki se otočila a vyvalila oči. Místo malé culíkaté holky, se kterou od začátku bojovala, se na ni šklebila vysoká vychrtlina s vlasy černými jako uhel a smaragdovýma očima.
"Tati…tohle je noční můra."
"Něco se ti nelíbí?" Zvony v jejím hlase nahradily padající perly.
"A…"
"Jsi ve světě, kde je možné všechno," ozvalo se jí těsně u pravého ucha.
Haruhi se pohybovala tak rychle, že ji nebyla nikdy schopna vidět před tím, než jí uštědřila další bolestivou ránu. Tvrdou a pálivou. Její chakra byla jako příliš překořeněné jídlo. Dráždivá a odporná.
"Co mám dělat? Co mám sakra dělat?" Nigenteki byla zoufalá. Nebyla schopna si s její rychlostí a nekompromisními útoky poradit. Ani jednou ji nezasáhla. Zato ona sama byla posetá sečnými ranami od tváří po kotníky.
"Vzchop se, nebo to s tebou skončím hned teď," propálila ji pohledem Haruhi.
Niigenteki zabodla pohled do země.
"Jestli teď něco neudělám, jestli teď zklamu, už se mu nikdy nebudu moct podívat do očí. Nikdy. Ani jemu, ani nikomu jinému. Sensei, Nentou…Nishine……tati."
Sevřela ruce v pěst a pomalu vstala. V tu chvíli se na ni upřely všechny překvapené pohledy z betonových převisů nad bojištěm. Vyjukaní genini z Kamenné, vystrašení ninjové z ostatních vesnic.
"Chtěla sis přece užít srandu, ne?" zašeptala s krákavým hlasem přes krev, deroucí se jí do úst.
"Heh…myslíš, že jsi ještě schopná si se mnou hrát?"
Jejich oči se střetly. Pohled tvrdý a neústupný, vtahující tu druhou do hlubin svých pomněnek.
"Jo, jsem," vydechla Nigenteki, odhazující kunai. Její ruce se hbitě začaly pohybovat, tvořící kombinaci ručních pečetí.
"Suiton: Hanonryuu!" zakřičela s rukama pěvně sepnutýma kolem sebe.
Ticho.
Žádný útok nepřicházel.
"Děláš si srandu?" začala se smát Haruhi s opovržlivým pohledem na mladou kunoichi. "Ani jutsu neumíš a to se se mnou chceš měřit?"
"Tati…"
Nigenteki zkousla zuby, drtící neviditelnou energii mezi svými dlaněmi.
"Už toho mám dost," znuděně prohlásila Haruhi, hbitě startující proti černovlasé genince z Mlžné.
Krev z Nigentekiných rukou začala odkapávat, jak jí tlak trhal kůži.
"Chcípni!" Stačil jeden krok s rukou svírající kunai a mohlo by být po všem.
"Jdi!" křikla Nigenteki, oddělující od sebe své dorasované ruce. Tlaková vlna, kterou doteď koncentrovala ve svých rukách, se uvolnila a začala tvořit její unikající chakru do vodní podoby. Šavle ostré vody vystartovala proti Haruhi, plánující střetnout se s ní a odhodit ji na druhý konec bojiště.
.
.
.
"Eh?"
Zalapala po dechu.
Z malého otvoru v hrudi odkapávala krev a tělem se šířila ostrá bolest. Ještě mohla cítit sílu nárazu, kterému její tělo nebylo schopno vzdorovat.
Podlomila se jí kolena.
Klesla na zem a rukama se opřela o špinavou podlahu.
"Neměla jsi mě podceňovat," ozvalo se jí nad hlavou.
Zakašlala a vyplivla krev.
"Já…"
"Prohrála jsi."

Všichni přítomní v aréně zalapali po dechu. Netrvalo to ani dvě vteřiny. Viděli jen, jak Nigenteki přešlápla z levé nohy na pravou a v ruce sevřela kunai. První krok dopředu, druhý krok do předu.
A potom spadla.
Krev jí tekla z pusy i z ran po celém těle. Její vlasy byly mastné a slepené potem, tričko i kalhoty roztrhané a špinavé.
"Nigenteki!" vykřikl Nentou, nahýbající se přes zábradlí.
"Eh?" podivil se Nishin s nadzvednutým obočím.
"Nigenteki…," zašeptal Neji.
Všichni tři napjatě stáli a dívali se na scénu před nimi.
Malá Haruhi s radostným výrazem na tváři popošla pár kroků a začala tak vzdálenost mezi sebou a svým protivníkem pomalu zkracovat.
"Tak a teď je po ní," uslyšel tým 2 z Mlžné šepoty jednoho kluka vedle nich.
"Jak po ní? Jak po ní?! Co tím sakra myslíš?" obořil se Nentou.
"Prostě, že je po ní. Takhle to dopadne s každým, kdo se Haruhi postaví."
Dívka si zastrčila ruce do kapes a nechala si na tváři hrát stále radostný úsměv. Očima rentgenovala Nigenteki ležící na zemi a olízla si rty při pohledu na rudou krev, odkapávající jí z řezných ran a úzkých rtů.
"J-ja-k…," zadrkotala zuby Nigenteki, ze všech sil se snažící držet oči otevřené.
"Je to prosté," a opět ji ohromil ten zvonivý hlas. "Říkala jsem ti, že to byl svět, ve kterém je možné naprosto všechno."
I když se jí nebyla schopna podívat to očí, cítila její úsměv, její něžnou tvář, pod kterou se však skrývala pravá krutost.
"Kdo se Haruhi postaví? Co tím chceš sakra říct?" nechápal Nentou.
"Každý, s kým Haruhi bojovala, takhle dopadl. Z pohledu pozorovatele si ani ničeho nevšimneš," odpověděl zaujatě kluk.
"Nigenteki…"
"Víš, možná kdyby ses na ten boj opravdu soustředila, mohlo by to dopadnout trošku líp. Teď tě moje chakra pomalu zžírá. Cítíš tu pálivou bolest uvnitř tebe? To je to chilli, díky kterému jsi mě vyblokovala. Rozleptá ti tělo zevnitř a ty se utopíš ve vlastních tekutinách."
"K-kdy…" Byla tak slabá, že nedokázala ani dokončit větu. Nevěděla, kdy se té holce povedlo zasáhnout ji chakrou. Vždyť ten kunai, který jí naprala do břicha, byl přece naprosto neškodný.
"Hned na začátku. Cítilas tu chakru, ne? Zaštípala tě v nose."
Nigenteki vyvalila oči.
"Už tehdy? Už tehdy mě…dostala?"
"Ta-ak c-co to te-dy…"
"Co bylo to všechno potom? Jak naivní vrána to jsi," usmála se Haruhi, stojící nyní přímo před ležící černovláskou. Nigenteki mohla vidět její vysoké naleštěné boty na obřích podpatkách.
"Čeho si nevšimneš?" zašeptal Nentou směrem ke klukovi vedle něj.
"Potom bys možná odhalila, že to celé bylo…"
"Genjutsu," prohlásil fascinovaně.
Černovláska zalapala po dechu.
Nentouovy zorničky se rozšířily a on se musel chytnout zábradlí ještě o něco pevněji, aby nespadl.
"Tak-že…to…celé…"
"Bylo genjutsu. Držela jsem tě v něm od samého začátku. Všechno, co jsi viděla a slyšela - kulisy, hlasy, osoby, situace, já, to všechno byla jenom iluze."
"Ale…"
"Je mi tě líto, vráno, ale umíráš. Nakonec ale není čeho litovat. Zase tak dobrá hračka jsi nebyla," prohlásila se svým typickým úsměvem a otočila se k ležící dívce zády.
Nigenteki jen sledovala její pomalé kroky se zoufalstvím v očích. Nedokázala pochopit, proč to neprokoukla. Dřív se přeci genjutsu zabývala. Ale teď? Stačilo jen prozřít, jen si dávat pozor. Jen… se soustředit na to, na co měla.
"Tati…já…prohrála."
Víčka jí klesla a zatnutá pěst se povolila.
"Vítězem je Ishihara Haruhi."

"Proboha, Nigenteki! Zavolejte někdo medika!" hysterčil Nentou, podepírající hlavu své kamarádky na vlastním klíně. "Neboj, bude to dobrý, Nige," snažil se utišit ji i sám sebe.
Ani nemrkala těžkými víčky, ani se nesnažila pohnout zesláblou rukou a krvavými prsty. Jediný náznak toho, že žila, bylo jemné a skoro až nepatrné nadzvedávaní hrudníku. "Vydrž, ještě chvilku vydrž," šeptal se slzami na krajíčku.
Jak moc se změnilo od doby, co se z nich stal tým. Oni tři a jejich sensei. Sobecké masky a kopání na vlastním záhonku se vyměnily za propletené rukavice a hřejivé úsměvy. A především… za ten neznámý pocit přátelství a vroucných emocí. Mělo by mu to vadit - jako ninja by je neměl chtít. Ale on je potřeboval. Potřeboval, aby pochopil. Aby se změnil. Aby si uvědomil všechny věci, které se kolem něj děly - protože právě díky nim se stal rozumnějším, tím mozkem celého týmu. Jeho centrem a chapadlem, které se snažilo držet je všechny pohromadě.
Právě proto ho tak bolelo, když ji tu viděl. Sobecky si myslel, že ani Nishin ani sensei nemůžou cítit to, co on. Tu hořkou chuť na jazyku, když sjížděl očima po šrámech na obličeji a bledých lících, popraskaných rtech a mastných vlasech slepených krví. Že on to prožívá nejvíc - tu ztrátu, která může nastat.
Chtěl plakat a ukázat tak všem, že to, že vám na někom záleží, není slabost, ale výsada. Chtěl to udělat, chtěl. Ale nemohl. Protože jeho pýcha byla stále příliš mladá a silná.
"Uhni, kluku," zavrčel nepříjemný hlas postaršího medika, který si klekl vedle těla Nigenteki.
Nentou se beze slova zvedl, s očima stále upřenýma na její nehybné tělo.
"Bude v pořádku?" ozval se vedle něj ustaraný hlas jeho senseie.
"Ještě ani nevíme, co se s ní vlastně stalo, takže je předčasné dělat závěry."
"Ta holka…ta holka ví, co jí udělala! Zeptejte se jí na to!" uhodil agresivně Nentou.
Všechny oči se v tu chvíli upřely na jeho rozčilenou tvář.
"Heh…naivní kluku. Ta ti toho opravdu hodně poví," ujelo mladému medikovi, který právě roztahoval přenosnou plachtu.
"Drž zobák," uhodil ho koltem do žeber jeho starší kolega. "Odvezeme ji na ambulanci, potom se tam zastavte," otočil se již s klidnějším výrazem na přístojící.
Ti, ač neradi, kývli. Mohli tak jen sledovat vzdalující se Nigentekino tělo, pomalu se obalující zelenou chakrou jednoho z mediků.
"Nigenteki…"

"Nigenteki-san," zašeptala Kyoudou, opírající se o zábradlí a celé dění pozorující z druhého betonového převisu nad bojištěm.
"Doufám, že bude v pořádku," přidal se Setsuyaku nezvykle slabým hlasem. Oba dva se poté otočili na svého druhého senseie a upřeli na něj tázavé pohledy.
Tai vycítil jejich strach. Nechtěl jim dávat falešné naděje, na druhou stranu jim však nechtěl ani psychicky ublížit.
"Můžeme jen doufat, že ano," prohlásil nakonec s mírným úsměvem pro dodání důvěryhodnosti.
Kyoudou i Setsuyaku jen němě kývli, oči opět upírající na arénu pod nimi. Nigenteki už byla přenesena na ambulanci a zbytek týmu 2 se vrátil na jejich typické místo. Proto bylo na Tsuchikagem vybrat dva nové soutěžící a nechat tak započít další souboj.
Jeho ruka chvíli šmátrala v misce, odkud následně vytáhla dva zmačkané papírky. Proktor si je vzal a rychle po nich očima přelétl.
"Kurejihari Setsuyaku."
V mladíčkovi trhlo. Po tom, co teď viděl na vlastní oči, se mu do boje dvakrát nechtělo. Co když bude jeho protivník stejný jako Nigentekina soupeřka? Co když to nepřežije?
"Jsi jen ubohej zbabělec! Koukej se vzchopit!" zakřičel na sebe v duchu. Pořád však se zaujetím čekal na jméno, které mělo brzy opustit proktorova ústa a obeznámit ho tak s jeho protivníkem.
"Yuttarishita Kyoudou."
"Cože?!"
"No to snad…"
Oba dva vyvalili v neočekávaném překvapené oči. To měli opravdu bojovat proti sobě?
Pomalu se odlepili od zábradlí a podívali se na sebe. Setsuyakovy oči plné bolesti, Kyoudouiny plné překvapení.
"Dop*dele…horší věc už se stát nemohla," pomyslel si Tai, zatínající pěsti. Věděl, co se stalo mezi Kyoudou a Setsuyakem a jak to mladíčka poznamenalo. To, že bude muset proti své kamarádce bojovat, bude ta nejhorší zkouška, jakou mu mohl život nastrčit.
Pomalu, šouravými kroky, oba dva sešli schody, dívající se do země.
Proč oni dva? Proč je museli proti sobě postavit?
"Začněte," prorazil ticho hlas proktora.
Nic. Žádná odezva.
"Řekl jsem, abyste začali," uhodil po chvíli ticha znovu, ostřeji.
Kyoudou vytáhla z kapsy kunai a postavila ho před sebe do obranné pozice.
"Nezbývá nám nic jiného než bojovat, Setsuyaku. I když…i když je to těžké, musíme jim dokázat, že máme právo tu být," prohlásila rozklepaným hlasem Kyoudou. Do boje se jí vůbec nechtělo, ale věděla, že to udělat musí. Nejen kvůli sobě, své rodině, svým přátelům, ale především díky své senseice, která ji od začátku podporovala, u které se vždycky mohla schovat, když něco nevyšlo. U mladé slečny, která jí vždycky poskytla to, co potřebovala - důvěru a trpělivost.
Jenže mohla všechno, co ji naučila, použít proti svému příteli? Bylo to správné?
Nemohla přemýšlet, teď ne.
Třemi skoky se přemístila před Setsuyaka, s kunaiem napřaženým před sebe. Mířila na jedno z důležitých míst na paži, aby mu znemožnila ruce i nadále používat - sama si byla vědoma toho, jaké to je být jimi omezen.
Kov protrhl kůži a krev zanechala na ostří viditelnou šmouhu.
Kyoudou se zastavila a vyvalila oči. Slyšela rudou kapalinu stékající po Setsuyakově ruce a vytvářející na zemi děsivé kapky.
"Proč neuhnul? Proč se sakra nebránil?" honilo se jí hlavou.
Hnědovlasý mladík zavřel oči. Zatnul druhou ruku v pěst a sklonil hlavu. Rána ho štípala, ale to nebyl jeho největší problém.
On nechtěl.
Nemohl.
Nemohl bojovat…s ní.
"Setsuyaku, co to krucinál vyvádíš?" vypadlo po chvíli z překvapené Kyoudou.
Byl rád, že stáli zády k sobě. Vidět ho jak se v tom utápí pořád dokola by asi zničilo i ji.
"Já…nemůžu. Nemůžu s tebou bojovat," zašeptal.
Vytřeštila oči a zalapala po dechu.
"Setsuyaku…"
"Od doby, co se to stalo…pořád na to musím myslet. Pořád. Není den, kdybych to neviděl před očima, není noc, kdy by se mi o tom nezdálo.
Cítím tu příšeru nade mnou, jak se sklání blíž a blíž. A pak to světlo…celé mě obklopuje. Nevidím nic. Nevím, co se děje, ale tak nějak věřím v dobrou budoucnost. Jenže ona nepřichází.
Jsem naživu.
Jsem zdravý.
Jsem ten, kdo jsem byl. A přesto jsem někdo úplně jiný.
Protože já…zničil jsem ti život, Kyoudou. Zničil jsem ti tvoji kariéru, tvůj sen. Díky mé bezhlavosti jsem poslal ke dnu všechno, na čem ti záleželo.
A ty teď po mně chceš, abych s tebou bojoval? Abych ti znovu ublížil a znovu ti sebral kus snu, který sis zpátky tak pracně vybojovala?"
Kunai jí vypadl z ruky, když poslouchala jeho slova. Slzy se hrnuly do očí a začaly skapávat po lících jako velké třpytivé perly.
"Měl jsem tam umřít. Tehdy jsem měl. Zaplatit za všechny své neuváženosti, ano, to bych si zasloužil. Tak proč se to stalo? Proč za mé hříchy pikáš ty?"
"Setsuyaku…přestaň…," zašeptala téměř neslyšně.
"Když tě vidím bezbrannou a zraněnou ležící na posteli, když mi v hlavě znějí doktorova slova, mám chuť se zabít.
Jsi moje kamarádka. Znamenáš pro mě strašně moc…a přitom jsem ti to nikdy nemohl ničím dokázat. Nikdy jsem neudělal nic, co by vypovídalo o mém respektu k tobě. Vážím si tě. Tebe, senseie, Sewaninara i toho jeho srandovního mloka. Vás všech. Protože jste část mého života, který prostě smazat nejde. A přesto přese všechno se chovám jako idiot."
"Setsuyaku…prosím."
"Chtěl bych konečně udělat něco, čím bych ti to mohl oplatit. Něco jako protislužbu.
Zachránilas mi život a obětovala ses pro mě. I kdybych za tebe položil ten svůj, pořád by to bylo málo.
Tak co? Co mám teda dělat?
Bojovat s tebou? Způsobovat ti bolest, utrpení a nutit tě být smutná? Jako kdybych to už neudělal tolikrát před tím.
Nebudu…já prostě nebudu součástí tohohle pakážního boje. Nezúčastním se ho. Protože bych morálně klesl ještě víc, než kam jsem klesl doteď.
Proto já ods…"
"Ne!" křikla.
Hbitě se otočila a objala ho kolem pasu. Uslzenou líc si opřela o jeho záda a máčela mu tmavé tričko.
"Nedělej to…takhle by to nemělo cenu. Co tím získáš? Co tím způsobíš? Co dobrého?
Jedině zničíš svůj sen. Ten můj už není takový, jaký býval. Dospěla jsem, Setsuyaku. My všichni jsme dospěli. Tak se tak zachovej. Nedělej to, co chceš udělat.
Prosím…"
Šeptala tak, aby to mohl slyšet jenom on. Z pohledu kohokoli jiného kolem to vypadalo jako špatně načasovaná romantická scéna. Jen oni dva věděli, co za tím vlastně bylo.
"Promiň, Kyoudou. I kdybych nechtěl obětovat svůj sen, nikdy bych nepřenesl přes srdce, že bych ti znovu ublížil."
Poprvé za dobu, co přišli do Kamenné, se usmál.
Otočil hlavu směrem k proktorovi a hluboce se nadechl.
"Vzdávám se."

Poznámky: 

Ptáte se, proč je to opět ode mě? No, odpověď je jednoduchá. Domluvily jsme se se Shinkou následovně - protože ona nemá moc ráda ty bojové scény a já se do tohohle naopak teď dost vžila, dopíšu chuninské zkoušky já a ty díly potom bude psát ona. Takže nebojte, nepřišli jste o jí psané díly Smiling.
Další věc je, že mě to, stejně jako minulá kapitola, strašně bavilo. Začínám se dostávat s postavami do stavu, kdy jako by mi ony samy říkaly, co vlastně chtějí dělat. Jako kdyby podle svého, v realitě neexistujícího, charakteru vytvářely situace a jejich rozuzlení. Ať to zní jak šíleněji chce, je to pravda. Ale mně se to tak líbí - spolupracovat s nimi.
S FaF 35 jsem spokojená. Snad vaše očekávání nijak nezklamal nebo při nejhorším nepřivodil nějaký...šok xD.

4.764705
Průměr: 4.8 (17 hlasů)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Leušiq
Vložil Leušiq, Po, 2010-11-01 21:43 | Ninja už: 4918 dní, Příspěvků: 6 | Autor je: Prostý občan

suprove Smiling

Obrázek uživatele Deidara chan
Vložil Deidara chan, Ne, 2010-10-31 17:16 | Ninja už: 5542 dní, Příspěvků: 19 | Autor je: Prostý občan

dobrý to bylo

92% teenagerů poslouchá hiphop. Jestli patříš k zbylým 8%, přidej si tohle do podpisu

Obrázek uživatele Kimm-chan
Vložil Kimm-chan, Ne, 2010-10-31 15:58 | Ninja už: 5929 dní, Příspěvků: 759 | Autor je: Obsluha v Ichiraku


• There'll always be people out there who will tell you that you can't. All you have to do is turn around and say: "Watch me!"
• Vždyť usmát se nebolí.
• Nejnovější myšlenka v text ... Voda není krev, Voda je voda

Obrázek uživatele Kaia-chan
Vložil Kaia-chan, Ne, 2010-10-31 20:09 | Ninja už: 5797 dní, Příspěvků: 1192 | Autor je: Prostý občan

Jsme to já, zatím jen na postu čtenářky Smiling
Musím dohonit, co jsem zameškala a když jsem se zase po dlouhé době přihlásila, koukám, Boj proti Osudu a Kimmí bude ten nejlepší začátek Smiling

Komentík byl poněkud kratší, ale já se budu zlepšovat postupně Eye-wink

Kaýdopídně... jsem zvědavá kdy konečně přijde inspiración... a začnu psát, protože teďka toho bylo tak strašně moc... Smiling a inspirace se někam schovala... ale, uklidím si v pokojíčku a ona možná někde vyleze Smiling

Už to tak bude?
Return? Smiling Ouki douki, zatím jako čtenářka doháním zameškané čtení starých známých i nováčků Smiling

Obrázek uživatele mišule
Vložil mišule, Ne, 2010-10-31 15:18 | Ninja už: 5500 dní, Příspěvků: 1732 | Autor je: Prodavač v květinářství Yamanaka

to byl tak nádherně procítěný díl, hlavnš ten konec, no já prostě nemůžu, nemám slov, jediné, co ještě řeknu je strašně se těším na pokračování, jen tak dál Smiling

Obrázek uživatele Kaia-chan
Vložil Kaia-chan, Ne, 2010-10-31 08:25 | Ninja už: 5797 dní, Příspěvků: 1192 | Autor je: Prostý občan

Užasny holky Smiling

Už to tak bude?
Return? Smiling Ouki douki, zatím jako čtenářka doháním zameškané čtení starých známých i nováčků Smiling

Obrázek uživatele Layla3331
Vložil Layla3331, Ne, 2010-10-31 08:23 | Ninja už: 5158 dní, Příspěvků: 360 | Autor je: Prostý občan

Nádherná scéna. Nádherný diel. Proste super. Snáď to s Nigenteki dopadne dobre. Len tak ďalej, je to čím ďalej tým lepšie.