Dostat druhou šanci 05

Neměli tušení kolik toho vypili, ovšem nebyli společensky unavení až tak, že by to nešlo zamaskovat. Střídání hlídek přišlo všem přítomným vhod, protože jim právě došly zásoby. Celé odpoledne jim strašně rychle uplynulo a už se začínaly rozesvicovat lampy. Protože nálada byla stále dobrá, rozhodli se, že si ještě někam zajdou.

Při chůzi se alkohol v krvi začal mírně projevovat. Po pár metrech začínala mít trojice mírné problémy s rovnováhou. Nakonec se ale všichni a ve zdraví dobelhali k nejbližšímu podniku. Bylo plno. Pomalu si neměli kam sednout, ale najednou se uvolnil jeden stůl. Kluci okamžitě vystartovali ono místo obsadit. Mezitím jí ale jeden z nich strčil do ruky nějaké papírky. Peníze. Aya pochopila. Objednávku nechali na ní. Pomalu, nejistou chůzí se vydala směrem k baru. Dělala co mohla, aby se vyhnula přímému kontaktu s co možná největšímu počtu lidí, kteří byli takřka na každém kroku. V tak velkém počtu cizích lidí se necítila dobře. Jako by se v davu měl každou chvíli objevit někdo z nich. Alkohol ovšem tento pocit po nějaké chvíli odvál.

V momentu se ocitla u baru. Chvílemi si začínala myslet, že se tam skrz ten dav ani neprodere. Při pohledu na barmana nahodila vítězný úsměv.
„Dejte mi třikrát cokoli tekutého,“ prohlásila nadšeně. Barman na ni jen kývl.

Najednou ucítila něčí pohled. Okamžitě se začala rozhlížet po pachateli. Hledání nebylo těžké. Seděl hned vedle ní. Rozhodla se, že ho bude ignorovat. Beztak by z ní zase chtěl něco vydolovat a ona si tím nechtěla kazit večer. Zanedlouho se před ní objevily tři sklenice něčeho čirého. Položila peníze na pult a se slovy, aby jim tohle nosili dokud nevyprší „kredit“, se otočila a vydala se hledat svoje společníky.

Našla je poměrně brzo na to, že byla celkem otupělá. Dala nápoje na stůl a konečně se usadila. Nálada byla úžasná. Nevěděla, kolik toho stačili vypít než za nimi přišel nějaký člověk a oznámil, že už se chystá zavírat. Žádnému z nich se nechtělo zvedat ze svého místečka, a tak je ten zprvu milý člověk musel sprostě vykopnout na ulici.

Ještě nějakou chvíli tam v šoku stáli a zírali „do blba“ . Jakmile se trochu vzpamatovali, rozloučili se každý se vydal svou cestou.
Asi po čtvrthodince bloudění si Aya uvědomila jednu dost podstatnou věc – nemá kam jít. Nalitému člověku v téhle situaci prostě nezbývá nic jiného, než najít si klidné místečko a tam se pokojně zhroutit do bezvědomí. Za normálních okolností by začala zmatkovat, ale s přibývajícími promili se z ní stával čím dál větší flegmatik.

Původně si chtěla najít nějakou pěknou lavičku, ale pak si ve své neskutečné opilecké moudrosti uvědomila, že by to ráno nemuselo vypadat dobře. Zvolila tedy plán B. Ten spočíval v nalezení nějaké nepříliš frekventované části vesnice. Objevil se další problém. Jak má takhle nad ránem zjistit, která cesta je frekventovaná? Po pár minutách silného přemýšlení se se všemi svými já i nejá shodla, že nejlepší možnost bude nějaká slepá ulička. Tak tedy další půlhodinu prozkoumávala Konohu.

Po nějaké chvíli konečně spočinula na místě svého posledního odpočinku – alespoň ona měla ten pocit.