Syn svého otce X. - Věci vyplouvají na povrch (3)

Naruto by byl rád, kdybi se tu nemusel skrývat. Hinata čekala, jak Naruto zareaguje na zprávu. Ten jí dal přečíst dopis. Hinata si ho vzala
„Já myslím, že to je příležitost.“ řekla Hinata. Naruto byl rád, že to řekla.
„Tak jdeme na to. Hisane, pošli Tsunade zprávu, že jdeme do toho.“ řekl Naruto.

Jakmile Hisan doplnil zásoby, tak odešel a Naruto s Hinatou si dali oběd. Pak už netrénovali a jen odpočívali. Naruto trávil svůj čas pročítáním starých svitků. Chtěl vědět co nejvíc. Hledal nějaké informace, ale nenašel nic důležitého. Jen další jména. Strávil tam zbytek dne. Hinata se lehce cvičila. Navečer si dali něco lehkého a šli spát.
Druhý den ráno se probudili kolem šestý. Zbalili si nějaké zásoby a vyrazili. Jejich směr byl do jednoho města na Jiho-Východě. Beželi do dvanácti, kdy si dali pauzu na jídlo. Nezastavovali se v žádněm městě. Dostali se tam v osum hodin večer. Sklad byl asi kilometr od města. Oba jej prohlídli. Byli v něm nějaké staré krabice, ale jinak nic. Ještě tam nikdo nebyl. Schovali se tam. Jejich skrýší se stal kout místnosti. Bylo tam dost krabic. Za normálních okolností by je hned objevili, ale oni skryli svou čakru. Museli být úplně klidní. Větší problém s tím měl Naruto. Tak tam čekali. Uběhli dvě hodiny a nikdo tam nebyl. Naruto si myslel, že to byli milné informace, ale v té chvíli někdo přišel. Byli to tři lidé. Všichni byli v černých pláštích. Stáli na druhé straně skladu. Nic neřekli. Deset minut se nic nedělo a pak přišli další tři osoby.
„Nejsou tu,“ řekl jeden z příchozích.
„Asi o ten obchod nemají zájem. Pošli zprávu šéfovi.“ řekl jeden z tich, co tam čekali.
Pak tam přišel někdo další. Další trojčlená skupina, ale zřejmě to byli jejich obchodní partneři.
„Orochimaru-sama má zájem. Přece si nenechá uniknou Ty vzorky.“ řekl jeden z příchozích. Narutovi ten hlas připadal povědomí a věděl proč. Byl to Kabuto. Naruto ho poznal spíše podle hlasu než zraku, protože sklad nebyl moc dobře osvětlen.
„Ukažte vaše zboží.“ řekl velitel ANBU Root.
Kabuto vytáhl zpod pláště malí kufřík. Otevřel jej a položil na zem. Pak udělal dva kroky zpět. Jeden z Rootu přišel ke kufříku. Podíval se do něj. Pak se otočil ke svým společníkum a pokýval hlavou. Bylo to zřejmě to, co chtěli.
„A vy máte to, co chceme?“ zeptal se Kabuto.
„Ano. Krev a vzorek čakry předchozího Kyuubi no Jinchuuriki.“ řekl vůdce z Rootu.

To bylo pro Naruta příliš. Vyskočil ze svého úkrytu. To zapříčinilo, že si ho všimli. Naruto vytvořil klon a spolu s ním začali tvořit kouli stlačené čakry. Její konečná velikost byla jako velikost Rasenganu. V té tmě to vydávalo ohromnou záři. Jeho protivníci nevěděli, co dělá. Kabuto nasadil podezřívaví výraz. Naruto jakoby se psychicky připravoval. Pak se jeho klon zrušil. Naruto namířil své ruce, ve kterých držel čakrouvou kouli, proti svím nepřátelům. Vypálil. Jeho útok ho odhodil dozadu a popálil mu ruce. Někteří z nepřátel se stihli vyhnout. Ozval se zvláštní zvuk při dopadu. Následoval obrovský modrý výbuch, který zničil čtvrtinu skladu. Naruto si chránil své oči. Pomalu stával. Hinata k němu přiskočila a pomohla mu. Záře ustala. Naruto si všiml těch, kteří se výbuchu vyhnuli. Byl to Kabuto, jeden z jeho společníků a dva z Rootu. Kabuto držel kufřík v ruce, a pak utekl. Už tam byli jen tři. Naruto šel po tom, který se zmínil o krvi a čakry jeho předchůdce. Sice měl po svém útoku popálené ruce, ale jeho motivace byla větší, než bolest způsobená svím útokem. Hinata si vzala zbylé dva. Naruto se trochu přecenil. Každý úder ho bolel. Po chvilce se mu ho podařilo dostat. Chytil ho pod krkem a praštil s ním o zem. Jeho protivník odkašlal.
„Kde je ta krev a ta čakra. Mluv.“ pravil výhružně Naruto. Zrudli mu oči vztekem.
„Já se smrti nebojím.“ pravil ten z Rootu.
Naruto ho začal šacovat. Našel dvě ampule s krví a jednu malou tmavou nádobu. Nebylo do ní vidět. Naruto si vše schoval do vnitřní kapsi mikiny. Teď si všiml, že má oba rukávi svého oblečení zničené. Hinata porazila oba své protivníky chvylku po něm. Naruto svého protivníka omráčil úderem o zem.
„Co teď“ zeptala se Hinata.
„Odvedeme je do Konohy,“ oznámil jí Naruto, „doufám, že ty důkazy budou stačit.“
„Dobře.“ potvrdila mu Hinata a pak řekla: „ale nejdřív se ti podívám na ty ruce.“ Naruto nastavil ruce. Hinata se netvářila moc spokojeně. Pak začala obvazovat ruce.
„Tuhle technyku by si ještě neměl používat v boji. Nedokončil si ji a ještě ji neumíš ovládat. Mohl jsi přijít o ruce.“ vyčítala mu Hinata.
„Když za něco bojuji, dokážu vše. Obchodování s krví a čakrou mého předchůdce, se mi zdá odporné.“ řekl Naruto Hinatě jistě.
„Promiň. Máš provdu.“ odpověděla mu Hinata. Už dokončila to, co začala. Pak oba vstali. Naruto vytvořil tři klony. Každý z nich svázal jednoho protivníka. Pak se vydali směrem k Listové. Nechtěli zůstat na stejným místě. Už byli asi sto metrů od skladu, tak zaslechl nějaké zvuky z lesa před nima. Narutovi klony pustili zajatce a všichni se připravili na boj. Z lesa někdo vyskočil. Naruto je poznal i přes tu noc. Byl to Neji, Shikamaru a Sakura. Posily z Konohy.

„Teda vás bych tady nečekal,“ řekl Naruto.
„Poslala nás sem Tsunade na pomoc. Jak to vypadá, tak zbytečně.“ pravil znuděně Shikamaru.
„No můžete nést zajatce,“ pravil Naruto ze srandy. Sakura se na něj podívala strašidelným pohledem. Naruto si ho všiml a dělal, jako že nic. Následně Narutovi klony sebrali zajatce. Vyrazili dál od místa. Došli asi tři kilometry od skladu a tam se utábořili. Neji rozdělal ohneň, Sakura se šla podívat Narutovi na zranění, Hinata usnula a Shikamaru si chtěl promluvit s Narutem. Sakura nejdříve Narutovy sundala obvazi, částečně vyléčila zranění lékařským jutsu a znovu je obvázala. Pak šla stranou a nechala Shikamara s Narutem osamotě.
„Co budeš dělat. Vrátíš se do úkrytu nebo půjdeš s náma do Konohy.“ zeptal se Shikamaru.
„Půjdu do Konohy. Aspoň na chvilku. Mám něco pro Tsunade.“ jak to Naruto dořekl, tak Shikamarovi ukázal věci, které získal. Ten si je prohlédl.
„Co to je?“ zeptal se Shikamaru.
„To je krev a čakra předchozího Jinchuurikiho. To je to, s čím obchodovali ninjové z Rootu. To, co tam přinesl Kabuto, jsme nedostali.“ řekl Naruto. Shikamaru nad něčím začal přemýšlet.
„Můžem vše doručit a ty se schováš. Budeš ve větším bezpečí.“ pravil Shikamaru.
„Chci se na něco zeptat Tsunade. Jde o osobní záležitost.“ řekl Naruto přesvědčivě.
„Nebudu ti to rozmlouvat.“ řekl Shikamaru. Pak na Naruta přišla únava a usnul.

Ráno se Naruto probudil celkem pozdě. Jak to vypadalo, tak to nikomu nevadilo. Naruto si vzal svůj baťoh. Vytáhl si z něj něco k jídlu. Jediný, kdo nebyl na nohou, byli zajatci. Všichni už byli připraveni. Vyrazili. Sakura dala nějakou látku zajatcům, aby náhodou nezdrhli nebo nespáchali sebevraždu. Naruto vytvořil opět několik klonů, aby rychle postupovali. Postup byl vcelku rychlí. Jedinou zastávkou byla přestávka na oběd. Pak pokračovali dále. Prostě jenom mlčky postupovali. Kolem šesté odpoledne dorazili do Konohy. Čekali na ně před bránou dvě skupiny ANBU, které převzaly zajatce. Pak se všichni dostavili do kanceláře Hokage. První do místnosti vešel Shikamaru. Tsunade ho přivítala a pak jí padl pohled na Naruta.
„Co tady děláš? Měl jsi se po té akci znovu schovat.“ zuřila Tsunade
„Já vím, ale něco jsem tam našel. Taky jsem si stebou chtěl promluvit o osobních záležitostech.“ Naruto dal na poslední slova důraz.
Tsunade řekla: „Shikamaru. Tvou správu čekám dnes večer. Prozatím máte všichni volno. Hinato, počkej venku.“ Místnost se vyprázdnila, až tam zůstali jen Naruto a Tsunade.
„Co si tím naznačil Naruto.“ řekla Tsunade. Naruto měl ve tváři trochu smutný výraz. Pak ji hodil jeden svitek. Tsunade ho rozevřela a její oči spočili nad podtrženým textem. Byl to jeden svitek s obchodními záležitostmi Yu-Hwanovích předků.
„Proč jsi mi nic neřekla babčo nebo proč to neřekl nikdo jiný.“ zeptal se Naruto smutně až mu po tváři stekla slza. Tsunade nečekala, že najde nějaké informace o svých předcích. Seděla ve své židli jako opařená.
Naruto k ní přiskočil, trochu s ní zatřásl a vykřikl: „proč?!!“ Pak ji hned pustil a spadl do židle za ním. Nikdo z nich chvíli nic neříkal. Naruto se díval do země a snažil se najít odpovědi. Tsunade se na něj podívala. Nikdy ho neviděla v takovémhle stavu.

„Naruto,“ řekla Tsunade, „je mi to líto, ale nikdo ti to nemohl říct.“ Naruto zvedl hlavu a díval se na Tsunade.
Pak pokračovala: „totožnost tvích rodičů se utajovala, aby se ti nic nestalo. Měli moc nepřátel, kteří si mysleli, že si ten osudný den zemřel. Sandaime nařídil přísné utajení.“
„Kdo jsou mí rodiče? Řekni mi to.“ naléhal Naruto.
„Jmenovali se Kushina Uzumaki a Minato Namikaze.“ Naruto se při těch slovech zpočátku uklydnil, ale pak si na něco vzpomněl. Začal hrabat ve svích věcech. Vytáhl další svitek. Byl to onen svitek, který našla Hinata a který nesl zmíňku o jeho rodičích. Tsunade se postavila a podívala se na ten svitek.
„Nečekala jsem, že se do pátraní zapojíš tak moc.“ řekla Tsunade.
„Nebylo to původně úmyslem,“ řekl Naruto už zase s úsměvem. Pak vyndal to, co našel u toho z Rootu.
„Co to je?“ zeptala se Tsunade.
„Našel jsem to na misi. Prý to je krev a čakra minulého Kyuubi no Jinchuuriky. To tvrdil ten z Rootu. Měl uzavřít obchod s Kabutem.“ Tsunade se při těch slovech zarazila.
„Děje se něco?“ zeptal se Naruto. Netušil, že by zrovna Tsunade zareagovala takhle.
„Ale nic. Jenom mě zarazilo, že Danzo obchodoval s Orochimarem.“řekla Tsunade, ale v duchu si myslela svoje.
„Naruto, když už něco víš, tak ti něco dám.“ řekla Tsunade, „počkej chvíli tady.“ Pak Tsunade odešla. Vrátila se za tři minuty. Něco držela v ruce. Byla to fotka. Tsunade mu ji podala.
„Naruto, tohle nesmí nikdo najít nebo mě rada roztrhá na kusy.“ řekla Tsunade. Naruto se zadíval na fotku. Byl na ní mladý pár. Stál tam muž se žlutými vlasy v bílem plášti. Narutovi někoho připomínal. No teď to nechtěl řešit, ale pak se podíval na ženu na fotce. Měla červené vlasy a široce se usmívala. Naruto si taky všiml, že má trochu bříško. Zřejmě to bylo vyfoceno několik měsíců před jeho narozením.
„Babčo, nezbylo po nich něco jiného?“ zeptal se Naruto.
„O ničem nevím. Na to se zeptej, až se vrátí Jiraiya.“ odpověděla Tsunade.
„Dík. S ním si to vyřídím později.“ řekl Naruto s úsměvem.
„Měli byste od tud vypadnout. Chápu tvé rozhodnutí, ale je to tady nebezpečné.“ varovala ho Tsunade.
„Jo. Hned zmizíme.“ oznámil jí Naruto.

Pak se vydal pryč. Když vyšel ven, tak spatřil Hinatu, jak se opírá o zábradli a baví se s členem klanu Hyuuga. Naruto k nim přišel a ten člen klanu Hyuuga jen řekl: „nezapomen“ a zmizel.
„Co to mělo být?“ optal se Naruto.
„Ale nic. Jen klanové záležitosti.“ řekla Hinata. Naruto něco tušil, ale prozatím to nechal být.
„Musíme zase odejít.“ řekl Naruto.
„Je mi to jasné. Jen jsem si něco zařídila.“ řekla mu Hinata potichu.
Naruto si skočil domů pro nějaké další oblečení. Přeci jenom ho měl docela zničené. Pak si skočili na oběd do Ichiraku a vydali se na cestu. Vzali to víc na východ, aby se lépe skryli v lesích. Moc daleko se nedostali, protože byla brzo noc. Chvilku pokračovali i v noci, a pak se schovali. Potlačili svoji čakru. První hlídku měl Naruto. Na noc ani nerozdělali oheň, takže tam byla docela zima. Naruto vytáhl deku, kterou si vzal ze svého bytu. Původně se chtěl do ní zabalit, pak si ale uvědomil, že Hinata měla jen své klasické oblečení. Doslova se klepala. Naruto jí dal svou deku a sám se zabalil do cestovního pláště. Nic moc, ale aspoň něco. Po chvilce Hinata usnula. Naruto měl hlídku sedum hodin, aby si Hinata aspoň trochu odpočinula. Pak ji probudil a sám usnul. Po dvou hodinách ho vzbudila Hinata.
„Co se děje?“ optal se bleskurychle Naruto.
„Jsou za náma. Musíme vyrazit.“ řekla Hinata. Naruto zbalil rychle pár věcí a běželi dál. Hinata použila Byakugan, aby mohl sledovat pohyby protivníků. Původně je pronásledovala jedna skupina, ale pak se k ní přidali další dvě. Naši hrdinové nemohli ztrácet čas. Root je pomalu doháněl.