Syn svého otce V. - Jeden boj končí, druhý začíná

V Narutově podvědomí

Naruto si v ruce sformoval větrné kopí a rychle ho hodil Kyuubimu do obličeje. Kyuubiho reakce byla uhnutí hlavy stranou, aby nebyli zraněny oči. Naruto tohoto zaváhání využil, proskočil mezerou mezi mřížemi vytvořil devět klonů a vytvořil s nima pět oodama rasenganů. Cíl našli jen tři oodama rasengany. Kyuubi se o to zasloužil svou pravou rukou. Zásahy mu rozhodil rovnováhu.
Naruto si říkal: nesmím polevit. Je to přece Kyuubi.
„Živel vítr: poryv větru.“ pronesl Naruto se všemi svími klony.
Větrnou vlnu Kyuubi neustál a spadl na záda. Narutovi klony zmizeli. Pravý Naruto se ohlídnul za záda a viděl zelenou zář od pečetě. Začala se tam tvořit pečěť. Kyuubi už vstával. Zařval zlostí a pokusil se Naruto trefit rukou. Ten tak rychlí útok nečekal, ale instinktivně vytvořil svů větrný štít. Útok ho odhodil, až narazil do mříží od Kyuubiho cely. Naruto dopadl na kolena. V hlavě uslyšel hlas: Máš pět vteřin. Vydrž ještě chvíli. Ten hlas byl skreslený a nebylo poznat, kdo to je. Naruto vztyčil hlavu a spatřil Kyuubiho vřažedný úsměv. Vypadáto, že nemám na vybranou. Musím to použít. řikal si Naruto vduchu.
Čtyři vteřiny.
Kyuubi začal tvořit kouli zhuštěné čakry.
„Pečeť modrého vodopádu, kai.“ Naruta začala obklopovat čistě modrá čakra.
Tři vteřiny.
Naruto začal tvořit pečetě velkou rychlostí.
Dvě vteřiny.
Kyuubi už téměř dokončil svou technyku, když Naruto skončil. Vytvořil se před ním větrný štít. Byl jiný. Obsahoval tolik čakry, že doslova zářil modrou barvou. Kyuubi už vystřelil.
Jedna vteřina.
Čakrová koule narazila do štítu. Výbuch byl obrovský. Narutův štít přes tak velké množství čakry slabší a nakonec byl Naruto odmrštěn a prolítl mezerou mezi mřížemi. Dopadl na záda těsně před stěnou.
Nula vteřin
Kyuubi rychle přiběhl k pečeti a dotknul se ji dlaní. Když se dozvěděl, že je pozdě, tak praštil do pečeti pěstí. Nemělo to však už žádný smysl. Naruto byl otřesen, ale viděl, že uspěl, a proto mu vyběhl úsměv. To Kyuubiho ještě víc vytočilo.
„Ty jeden... tenhle souboj si možná vyhrál, ale jednoho dne zadupu tvé mrtvé tělo do země. Ale před tím stratíš vše, co ti je drahé.“

Naruto otevřel oči. Měl zvýšený tep s cítil se unavený. Byl opět v suterénu jedné z budov v Konoze. Pokusil se vstát. Bolelo ho celé tělo. Kakashi a Yamato k němu přiskočili a podepřeli ho.
„Měl by si odpočívat, po tomhle všem.“ řekl Kakashi ustaraně, i když bylo vidět, že podstoupil velký výdej čakry.
„To je dobrý sensei. Já to zvládnu.“ řekl Naruto. Kakashi s Yamatem neradi poslechli. Naruto udělal pár kroků dopředu. Najednou na něj všechna ta únava přišla a on upadl do bezvědomí. Poslední, co si pamatoval, byly dvě osoby, které nad ním stáli.

Neznámo kdy

Probudil se v bílé místnosti s dřevěným stropem. Ležel na lůžku a podle toho usoudil, že je v nemocnici. Bolela ho hruď a břicho. Měl je obvázané obvazy. Pokusil se posadit. Zastavila ho bolest. Celá oblast byla citlivá, jakobi byla popálená. Vynaložil mnoho úsilí, aby se posadil a následně vstal. Vedle postele našel svou mikinu. Nasadil si ji a hodlal odejít, ale někdo přišel do místnosti.
„Naruto, ty baka. S timahle zraněními by ses neměl vůbec pohybovat, než se zahojí.“ řvala na něj Sakura. Měla sebou tácek s nějakýma stříkačkama a lahvičkama.
„Jasně Sakura-chan. Jak dlouho jsem byl vůbec mimo.“ zeptal se Naruto.
„Byl jsi mimo asi dva dny.“
„Tak dlouho. Takže skouška je už zítra.“
„Přesně tak.“
„Takže já jdu. Musím si ještě něco málo připravit.“
„Budeš moct až večer.“
Sakura zuřila. Nenechala si kecat do práce. Vodložila si tácek na stůl, práskla Naruta zpět na lůžko, a pak začala něco nabírat do stříkačky. Naruto se mezitím snažil moc nehýbat. Každý pohyb byl bolestivý. Sakura mu poté bodla injekci do boku. Naruto zaúpěl bolestí. Cítil jak se chladná kapalina rozlévá jeho žílama.
„Cos mi to dala,“ zeptal se Naruto.
„Něco proti bolesti. Ale zůstaneš tu do večera tady. Kdybi bylo po mém, tak bys tady zůstal ještě dva dny.“
Naruto už mlčel. Sakura odešla. První jeho nápadem bylo vytvořením dvou klonů, kteří vše připraví za něj. Chtěl si ještě odpočinout. Po krátké chvilce usnul. Vzbudil se večer, když se jeho dva klony zrušili. Zřejmě Sakuřino anestetikum pořád působilo, neboť při stávání nic necítil. Postavil se na nohy a vydal se k východu. Když odcházel, tak si ho nikdo nevšiml. Nemocnice a ulice Konohy byly prázdné. Šel si svým tempem. Byla zima, ale jemu to bylo jedno. Doma jen zkontroloval věci a usnul. Vše bylo připraveno.

Den chuninské skoušky

Ráno se vzbudil. Měl ještě hodinu čas. Dal si lehkou snídani a šel se připravit. Měl na sobě klasické oblečení. Na zádech měl katanu, v botě měl ukrytý kunai, další kunaie měl v pouzdře na noze a přes sebe měl přehozený černý plášť. Už byl na odchodu, když si vzpomněl ještě na něco. Přišel k poličce. Vyndal z ní krabičku. Otevřel ji a v ní bylo wakizashi. Vysunul jej z pouzdra. Čepel dlouhá třicet centimetrů, lehce zahnutá a ke všemu čakrové ostří. Rukojeť byla kovová, obalena kovovým drátkem. Byl to jeho dárek od Zvrhlého poustevníka. Věc které si vážil ze svého majetku nejvíc. Připoutal si ji kolem pasu. Byl již připraven. Vyšel ven. První místo na jeho cestě byla akademie. Měla se tam odehrávat první část zkoušky a měl se tam setkat se svým týmem. Našel jej bez problémů. Už na něj čekali. Reki a Shoshiro čekali u hlavního vchodu. Měli na sobě co obvykle a Reki měl na sobě navíc šedý plášť. Oba působili tajemným dojmem. Bez otázek šli dovnitř. Mělo to být ve třetím patře. Izumo a Kotetsu používali trik s genjutsu.
„A Naruto, přeci jen si tady.“ promluvil Kotetsu.
„Jo. Mám přinýst něco z učebny na druhou část zkoušky.“ zalhal Naruto a nenápadně mrknul na dva chuniny.
„Jo jasně.“ odpověděl Izumo a pustil je dovnitř. Reki a Shoshiro nechápali co Naruto zamýšlí, ale šli za ním. Naruto jim řekl, že nechce Izumovi a Kotetsuovi kazit zábavu. Bylo tam mnoho týmů, ale ještě né dost. Naruto odhadoval, že teprve přijdou a jeho odhady byli kupodivu správné. Přesto, když zde byl minule, tak týmů bylo o dost víc. Bylo tam pár týmů z Písečné, Deštné a Kamené. Po půl hodince přišel Morino Ibiki. Naruto ho nevnímal. Něco vysvětloval a pak rozdal testy. Naruto odpověděl na pár otázek. A to už tady byla poslední otázka. Vše bylo jako minule. Naruto se porozhlídl po třídě a povzbudi svůj tým. Reki a Shoshiro se tvářili, jakoby tady byli už poněkolikáté. Když většna týmů odešla, tak Morino poblahopřál všem co zůstali. A už tu byla Anko. Všichni šli za ní. Naruto se připojil ke svému týmu. Anko je odvedla k lesu Smrti. Další nudné vysvětlování ohledně sviku Nebe a Země. Pak byly týmy rozmístěni na stanoviště a dostali jistý formulář k podepsání. Naruto a jeho tým dostal svitek Nebe.

Začalo to. Naruto přesvědčil Rekiho a Shoshira, aby šli co nejrychleji k věži. Běželi rychle. Chtěli si tam na někoho počkat. Šli celí den. Nikoho nepotkali. Vzhledem k rychlosti jakou postupovali, tak měli víc jak půl cesty za sebou. Na noc se schovali v korunách jednoho ze stromů. Rozdělili si hlídky. První měl Naruto. Po pár hodinách vzbudil Rekiho a šel si lehnou. Ráno ho vzbudil Shoshiro. Slunce ještě nevyšlo. Po snídani se dali hned do pohybu. Po hodince našli jeden tým na zemi. Zatím nebyli zpozorováni. Drželi se od něj dál. Vypadali uboze. Byli z Kamené a vypadali, jakobi před chvílí bojovali. Reki na ně chtěl vlítnou, ale Naruto ho chytil za rameno.
„Co děláš. Vždiť jsou oslabeni.“ ptal se Reki Naruta.
„Nebuď zbrklí. Je to podezřelé. Buď je to past a nebo nás už někdo předběhl.“ řekl Naruto.
„Ale stejně bychom to měli prověřit.“ promluvil Shoshiro.
Naruto chvíli přemýšlel a nakonec odpověděl: „máš pravdu. Já půjdu první a vy mě podpoříte, kdybi se stalo. Kdybi se to zvrtlo, tak se držte původní taktiky.“
„Dobře,“ odpoveděl Reki spolu s Shoshirem zároveň.

Naruto seskočil ze stromu na zem. Vytvořil tři klony a dva z nich přes henge přeměnil na své týmové partnery. Kloni vzali kunaje a zaútočili přímo. Byla to past. Okolní země se začala formavat na kopuli, která uvěznila Narutovi klony. Ke kopuli přiskočili tři ninjové. Vypadali docela silně. Jeden měl vysokou čakru a ti další dva byli dvojčata. Vypadali úplně stejně a oba byli ozbrojeni katanou.
„Vydejte nám svitek,“ zařval jeden z ninjů, asi nejsilnější.
Naruto přiskočil blíž a pravil: „no, to bys mě musel nejdřív porazit.“
Ninjové z kamené byli překvapeni. Naruto je zaskočil.
„Teď mi vydáte svitek, nebo ….“ pravil Naruto než byl přerušen.
„Ty nejsi v postavení, kdy můžež po někom něco vyžadovat.“ promluvil ten samí z ninjů.
„Tak se do toho postavení musím dostat.“ Jak to Naruto dořekl, tak tasil katanu a rozeběhl se proti nim. Na Narutův útok odpověděli dvojčata. Naruto se zastavil a začal bojovat. Byli celkem dobří, ale Naruto to zvládal. Zrovna ty dva od sebe dostal, když za sebou uslyšel něčí hlas.
„Živel země: kamené jehlice.“
Naruto skočil před sebe, ve vzduchu se otočil a vyslal proti jehlicím svou technyku poryvu větru. Obě technyki se vyrušily. Naruto dopadl na zem a začal si snima hrát.
„Ou. To bylo těsný.“
„Ty si myslíš, že náš porazíš.“ promluvil opět ten samí ninja
„Ano, to si myslím.“
„Přestaň si hrát a pojď to ukončit.“
Narutovi zmizel úsměv a nasadil vážnou tvář. „Dobrá,“ řekl klidně.
„Reki, Shoshirou!“ zařval Naruto. Jmenovaní k němu přiskočili.
„Co to má znamenat Uzumaki. Takhle sme ztratili výhodu.“ vyčítal mu Shoshiro.
„Nepleťte se do toho. Jen se dívejte.“
Reki a Shoshirou se od Naruta neochotně vzdálili. Naruto si vzal katanu do levé ruky a do pravé si vzal wakizashi.
„Jak se jmenuješ?“ zeptal se Naruto.
„Já sem Senshi a támhle to sou Feri a Nori.“
„Naruto Uzumaki. Těší mě, že vás poznávám.“