Hyuuga Naoki - 16.Staří známí

Jakmile Naoki uviděla ostatní, tak se na ně vesele usmála. Ale oni se zatvářili přísně. Hlavně Neji.
„Co jsi dělala za vodopádem?“ houkl na sestru výhružně Neji.
„Pověřovala jsem si ten náš vchod,“ pokrčila rameny Naoki.
„Uvědomuješ si, jak je nebezpečné se takhle pohybovat sama v jejich blízkosti?“ seřval ji Neji. Naoki se na něj přísně podívala. Takhle už na ni nikdo dlouho neřval. A ani řvát nebude.
„Ano, uvědomuju. Hlavně proto, že jsem se s Akatsuki už několikrát setkala a vím, co všechno dokážou,“ odsekla Naoki.
„Hlavně, že jsi celá,“ podotkla Tenten. A i ostatní se uklidnili. Napětí opadlo.
„Co jste dělali s tou vysílačkou?“ optala se Naoki Nejiho a Naruta.
„Naruto mi ji nevybíravě šlohl,“ posteskl si Neji.
„Chceme přivést Sasukeho zpátky,“ řekla Sakura omluvně, „A tak chtěl Naruto vědět, jestli tam je… je tam?“ Nasadila nevinný kukuč. A jen Naoki prohlédla skrz.
„Jo. A podle toho, co jsem viděla, tam jsou i Kisame a Madara. Nikdo jiný by tam neměl být,“ odpověděla Naoki.
„Pojď, vysvětlíme ti plán,“ pobídl ji Neji a vzal si klacík, aby mohl kreslit do půdy před sebou.
„Počítáme s momentem překvapení,“ začal Neji. Sakura se ošklivě ušklíbla, ale nikdo kromě Naoki to neviděl. „Naruto nás s pomocí Rasenganu dostane dovnitř, a pak odvane prach směrem k nim, abychom je případně oslepili. V první útočné linii jsme my všichni. Máme za úkol je zabavit, proto jsme se rozdělili na dvojice – já a Tenten máme Kisameho, Naruto s Leem Sasukeho a vy dvě Madaru. Jakmile je aspoň trochu oslabíme, tak tam vtrhnou shinobi ze Suny a vyřídí je.“
„Dotaz!“ zvedla ruku Naoki. Sakura po ní šlehla varovným pohledem.
„No?“ nechápal Neji, co na tom zrovna ona může nechápat, když to pochopil dokonce i Naruto!
„Proč já a jediný medik máme toho nejsilnějšího z nich?“ nechápala Naoki.
„Protože Sakura má talent na rozpoznání genjutsu a svou sílu… ty máš Byakugan a loutky. Loutky vás budou chránit, ty prohlédneš i přes ně a Sakura bude kontrolovat, jestli nejste v genjutsu,“ vysvětlila jí to Tenten.
„Proč ale musí moje loutky stát proti chlápkovi s ohnivejma jutsu?! Jsou taky jen ze dřeva…“ namítla Naoki.
„Vždyť nemáš na výběr,“ odsekl Lee.
„Proč?“ pozvedla Naoki obočí.
„Loutky buď shoří nebo se rozmočí… tak si vyber,“ ozvalo se najednou za Naoki. Ostatní k nově příchozímu stáli čelem a usmívali se… přesto Naoki otálela s otočením.
„Raději ať se rozmočí… to je pak můžu na někoho hodit, protože budou ztěžklý!“ odsekla Naoki. Pomaličku se otáčela, když to říkala.
„Stejně je pak budeš muset vyhodit,“ odvětil mladý muž s fialovými čárami na obličeji, kápí na hlavě a třemi velkými svitky na zádech.
„Kankurou… nezměnil ses,“ konstatovala Naoki a chladně si ho měřila. Ale on se na ni klidně usmíval, což ji šokovalo.
„Ty ses změnila celkem dost,“ přiznal Kankurou.
„To široký oblečení tě dělá… širokou,“ ušklíbla se upřímně blondýnka v černém kimonu s rudým pasem a obrovským vějířem na zádech. Jenže pak se zase usmála. Naoki chvilku nevěděla, co má říct.
„Vějíře jsou out, Temari, ale co se dá dělat, když to bez nich nejde, co?“ rýpla si Naoki. Pak se taky usmála. Následoval její pohled na muže v modrém rouchu a klobouku Kazekage, který stál vedle Temari a Kankurou.
„Kazekage-sama,“ sklonila Naoki uctivě hlavu.
„Naoki-chan… ty čárky na obličeji taky vypadají divně,“ konstatoval Kazekage. Jeho hlas jí přišel známý. Pozorně se na něj podívala. On zvedl hlavu, a tak měla možnost zahlédnout jeho obličej. Vévodily mu zelené oči. Bez zorniček.
„Gaara?!“ vydechla šokovaně Naoki. Ale pak se vzpamatovala a lehce se pousmála, „Jak jsi se stal Kazekage?“
„Normálně mě zvolili,“ pokrčil Gaara rameny.
„Budu hádat – Rada volila, že ano?! A do mých čárek se laskavě nenavážej, ať jsi Kazekage nebo ne!“ prohlásila naštvaně Naoki. Pak se otočila a podívala se na Nejiho. Ten omluvně pokrčil rameny.
„Ale fakt, proč je máš? Nesluší ti,“ řekl upřímně Lee.
„Zopakuj to a ubalím ti takovou, že překonám Tsunadin a Sakuřin rekord dohromady!“ chytla ho pod krkem Naoki.Vůbec nezaregistroval, kdy ho chytila. To poznala. Byl pěkně šokovaný.
„To nejde…“ namítl sípavě Lee.
„Chceš to pocítit na vlastní kůži, sílo mládí?“ uchechtla se Naoki a pustila ho. Oba se usmáli. I on, protože pochopil její žert.
„Pojď, vysvětlíme ti celý plán,“ kývl Neji na svou sestru. Všichni se postavili do kruhu a zaposlouchali se do plánu.
„Rozdělíme se do nám známých skupin,“ začal Naruto.
„A vtrhneme tam místem, které zvolila Naoki,“ pokračovala Tenten.
„Každý tým obklíčí svého nepřítele a vynasnaží se ho co nejvíc zranit a unavit,“ protáhla znuděně Sakura.
„Pak dáme znamení,“ konstatoval Lee.
„A vtrhneme tam my tři,“ ušklíbl se Kankurou.
„Já mám Sasukeho, Kankurou Kisameho a Gaara Madaru,“ prozradila Temari.
„My budeme mít pořád dost chakry, a tak je lehce zničíme,“ dokončil to celé Gaara. Naoki se na něj nechtěně podívala. Pak kývla. Ten plán byl prostý. A vlastně by byl dokonce i vyšel, kdyby Naoki se Sakurou nepatřily k Akatsuki.
„Teď se rozdělte do týmů a domluvte se na podrobnostech,“ pobídl je všechny Neji. A tak se rozdělili na trojice. K Naoki přišla Sakura a tázavě zvedla obočí. Černovláska zavrtěla hlavou… přece o tom nebude mluvit před jedním z Kage!
„Jakou použijeme taktiku?“ optala se Naoki neadresně, když k nim dorazil i Gaara.
„My tři budeme venku, a pak tam vletíme, až vy budete na pokraji sil. Já zaútočím pískem a pokusím se Madaru uzavřít do Písečné rakve,“ řekl Gaara.
„Jak se pokusíš?! Budeš ho muset dostat napoprvé, jinak jsme nahraný, pokud tam fakt dorazíte v poslední chvíli,“ namítla prudce Naoki. Nelíbilo se jí, že se takhle rozdělí. Nejenom proto, že to nemělo počtově vyjít.
„Naoki, nech toho!“ zpražila ji přísným pohledem Sakura.
„Proč bych měla?“ dala Naoki ruce v bok Chtěla se hádat. Musela se vyřvat z toho stresu, co ji celou naplňoval.
„Protože je to Kazekage,“ odsekla vítězně Sakura.
„No a co? Pro mě je to pořád ten samý Sabaku no Gaara – jen má teď víc povinností,“ namítla Naoki. Gaara se pobaveně ušklíbl, jak si Naoki všimla, ale Sakuře to vtipné nepřipadalo.
Sakura chtěla něco peprného dodat, ale to už Neji zavelel k odchodu.Pak se tým z Konohy přidal na cestu k sídlu Akatsuki. Shinobi ze Suny šli až za nimi. Jen pro jistotu.
Neji a Naruto běželi vepředu, za nimi Tenten s Leem a jako poslední Naoki se Sakurou.
„Takže?“ podívala se Sakura tázavě na Naoki.
„Kunai s výbušným lístkem od toho tvého,“ šeptla jí Naoki, a pak od ní odběhla o pár metrů dál, aby to ostatním nebylo nápadné.
„A ty?“ zajímalo Sakuru.
„To samý, ale od senpaie,“ prozradila Naoki. Pak zrychlila. Píseční ninjové běželi za nimi a skoro je dobíhali. Nemohla dopustit, aby slyšeli něco z toho, o čem ty dvě mluvily.
„Nechápu, jak s tebou může být… i Ino je hezčí než ty. Víš vůbec, jak ti to oblečení deformuje postavu?!“ nechápala Sakura.
„Zaprvé už s ním nic nějakou dobu nemám, a pak… takhle nechodím bezdůvodně,“ pousmála se Naoki. Sakura se jí chtěla ještě na něco zeptat, ale to už byli na okraji lesa, který končil jezírkem s vodopádem, kam měli namířeno.
Byli skrčení v koruně stromu na okraji lesa, ale nevěděli co dál. A tak se tázavě podívali na Naoki, která už tam byla a omrkla to.