Ne vždy dobro vítězí...

Stmívalo se, všude ticho. Vyšel ze svého úkrytu. Chvíli se rozhlížel, zda-li ho ještě nesleduje. Nikde nikdo. Pohlédl na tu osudnou hromadu kamení, které pohřbilo jeho na kusy roztrhaného dvojníka. Byl upřímně rád, že se to jutsu naučil… Uchopil kosu, vzhlédl k obloze, pronesl pár motliteb k Jashinovi – sama a vydal se za pomstou. Vůbec nevěděl, jestli je ještě Kakuzu naživu… Teď je ale hlavní dostat toho černovlasého frajírka… O Kakuza se postará později…

Šel celou noc, spát se mu nechtělo… Až z rána ho překvapili dva z ANBU. Zřejmě ho chtěli zabít… Usmál se a zaútočil. Jednoho z nich vyřídil rychle, ale ten druhý byl tvrdší oříšek. Zrádnou se stala chvíle, kdy soupeř poznal, že je Hidan nesmrtelný. Ztratil na pozornosti, Hidan využil situace, zranil ho, olízl krev a začal se šíleně smát. Zanedlouho už si prožíval tu bolestnou slast z jeho utrpení a následně z pomalé, mučivé smrti… Měl radost. Další oběti pro jeho boha… Také si všiml, že měli na ochranné čelence znak Skryté Listové. Byl blízko a tím pádem se v něm začala probouzet netrpělivost… Nikdy si nemyslel, že ta prokletá vesnice leží tak daleko! Ještě chvíli a ten stínovej zmetek konečně pozná Jashinův hněv!...

Bylo po poledni, kdy cestou potkával víc a víc lidí. Někteří vypadali, že se ho bojí… tedy spíš jeho kosy. A někteří ho ani nezaregistrovali. Byl rád. Ani teď nestál o vraždění jiných – i když k tomu měl dokonalou příležitost… Chtěl jen jeho. Nic víc, nic míň. Chtěl si vychutnat ten pohled v jeho zhasínajících očích, až se před ním bude kácet na zem. On nebude jen tak obyčejná oběť… Bude něco jako odplata za vše, co kdy Akatsuki způsobil. Tušil, že se s Kakuzem taky něco stalo a on v tom měl prsty…

Asi tak za půl hodiny opravdu zahlédl svůj cíl cesty. Konohagakure no Sato… Posadil se na nejbližší kámen a začal se rozhodovat, co dál…
Po chvíli čekání a přemýšlení se za ním ozval otrávený hlas. Nebylo mu rozumět, ale zřejmě si ten dotyčný mluvil sám pro sebe. Hidan se otočil a docela ho překvapilo, co spatřil. Ten, koho hledal, stál přímo před ním…

Shikamaru náhle vypadal velice zaraženě.
,,J-jak –‘‘ dokázal ze sebe vydat dřív, než musel uhnout Hidanově kose.
,,Řekněme, že jsem měl v kapse ještě pár technik… A ty, takovej chytrej, jsi jim naletěl !‘‘
Na to se Hidan rozesmál svým vysokým smíchem. Tentokrát tě dostanu… A tvá smrt bude krutá!

Bojovali spolu tak čtvrt hodiny. Shikamaru věděl, že jeho jutsu Hidan prokoukl. Tohle snadné nebude… Hidanovi začínal lézt Shikamaru na nervy. Už dlouho uniká jeho útokům… Docházela mu trpělivost, ale najednou, jakoby ho Jashin vyslyšel – protivník upadl na zem a Hidanovi se konečně podařilo ho škrábnout do tváře. S potěšením slíznul krev z jedné ze tří čepelí kosy, z pod pláště vytáhl bodec, kterým se bodl do dlaně a následně svou vlastní krví nakreslil na zem Jashinův znak, do jehož středu si stoupl. V ten okamžik byl Shikamarův osud zpečetěn…

Sunagakure no Sato. Všude, kam oko dohlédne, se rozprostíraly kilometry písečných dun a mezi nimi se tyčila Vesnice v Zemi Větru. Dům Kazekageho by se na první pohled zdál jako ničím nerušené místo, ale…
,,Temari, děje se něco?‘‘ zeptal se Gaara, načež zavřel dveře od své pracovny.
Temari se odvrátila od okna a na Gaaru pohlédla smutně ztrápeným pohledem.
,,Mám pocit, jakoby se Shikamarovi něco stalo a já nevím co… ‘‘ vydechla a svou hlavu otočila zpět k oknu. Gaara k ní přišel a položil jí ruku na rameno.
,,Já tě musel najít, abych ti sdělil, že… Shikamaru je… Už není mezi námi… Před hodinou sem s tou zprávou přiletěl jestřáb z Listové. Byl zabit Akatsuki… tedy přesněji řečeno jedním z jejich členů. Hokage vzkazuje, abychom přišli na pohřeb…‘‘
Chvíli se zdálo, že ho Temari nevnímá, ale poté se slzami v očích Gaaru objala a nechala své pocity vyplout na povrch.
,,Já to říkala…tušila…Shikamaru…‘‘
Gaara jen stál, jednou rukou hladil Temari po vlasech a tou druhou svíral v kapse svitek se zprávou, která navždy změnila všechny nadcházející dny…