Itai, itai
Odmítla ji
Zavrhla
A své srdce uzamkla
do zlaté truhlice
utíkala od ní
dávala sbohem
a přijmula
bezcitnou masku
Co je to za cit?
Ona ho přece
nepotřebuje
Ona je silná
Ona...
Jiná náruč
Jiný dech
pálící na zátylku
A přece byli stejní
nemá ji
nechce ji
tak proč cítí bolest?
Proč nosí přetvářku?
Proč předstírá
pláče
lže?
odhodila drsnou tvář
Chtěla lásku
Získala ji
zpět...
žádná bolest
zášť zmizela
Teprve tehdy to byla
ona
Anko...
Po sto letech zkouším poezii, a... jako kdybych zapomněla psát. Proč mi to nejde?
O Anko je tu sice poslední dobou dost FF, ale tenhle nápad jsem měla v OpenOffice založený už pěkně dlouho, takže doufám, že to nikdo za kopíráctví brát nebude.
Obsah té "básně"... bude se to vůbec někomu líbit? Možná. Snad. Doufám. Asi ne...
Jen dodám, že velkou inspirací a pomocí mi byla opět Maiko-sama s písní Kimi ga te wo nobasu saki ni.
Sice jen malým kouskem duše, ale přece, doufám, že se vám ta FF bude alespoň trochu líbit
Mise P: Zaujal mě název, který se mi líbil. Nejdřív jsem nějak (nevím proč, asi nějaká deformace) očekávala v rozsekaných písmenkách jméno Itachi, ale jsem ráda, že jsem se mýlila. (A taky nevím, co jsem čekala, když se to jmenuje, jak se to jmenuje.) Mám ráda básně, jejichž hrdinové se pomalu, skoro nepostřehnutelně proměňují. Mám ráda Anko (i když v téhle pozici se mi ji těžko představuje). A to propletení krátkým slovem na mě hrozně zapůsobilo. A nevím proč, ale stejně mi ten konec přišel tragický. Jako by Anko byla odsouzená k tomu nebýt natrvalo šťastná. Nevím, jestli to byl záměr, nebo ne, jen mi to tak připadalo. Každopádně zajímavé.
Už jsem čekal dost! Dvanáct let! Na Konoze!
To je boží vážně super ... bavilo mě to a to se u básniček málokdy soustředím fakt pěkné
Itai... Naštěstí ne. Neskřípalo to v těch uších, takže tohle si můžu ušetřit Bohužel jsem v tom nenašla žádnou melodii. Četla jsem to na třikrát a pokaždé nic. Takže můžu hodnotit jen obsah a ten... Ano je to Anko. Tedy je to Anko tak jak si ji většina lidí představuje. Bez lásky, bez citu, prostě ta mrcha, která stejně někdy na konci roztaje (a pravděpodobně Kakashimu v náručí )
Máš to ode mě za tři hvězdičky (jestli mě tu někdo přizabije, tak to hrdě přijmu) a až na tebe zase jednou narazím, budu se těšit na něco melodičtějšího nebo rýmovaného
Jsem jen prach ve větru... Moje existence je bez významu... Zmizím na věčnost... A přesto... Možná si jednou někdo vzpomene... Doufám... Nevěřím... Zůstávám... Jsem jen prach... Prach ve větru... Vítr mi dal křídla... Nemám víc co si přát... Doufám... Nevěřím... Jsem jen člověk... I kdybych chtěla víc... Nesmířím se tím... Protože jsem jen člověk... A člověk je prach ve větru...
Netuším, co napsat.
Krásné, krásné... krásné už jsem říkala?
Nemělo to chybu a myslím, že na Anko to sedí.
Nikdy jsem poezii moc nečetla, ale teď děkuju nudě za to, že mě k tvé povídce dovedla.
Jen tak dál.
Aktivní FF:
NABÍDKA, KTERÁ SE NEODMÍTÁ
- Sasoriho příběh: cesta od osamělého zběhlého ninji k zločinci plně oddanému své organizaci
Jo, tak tohle bylo dobrý. FF tady poslední dobou moc nečtu, ale tohle se mi líbilo. Poezie velice vydařená... A nádherně to odpovídalo mé představě Anko, tedy až na tu poslední sloku. Ta už jí neodpovídala, ale potěšila mne, velice, převelice mne potěšila. Nádhera :)
JE TO TU! Aneb seznam mých FF.Ano, komentování poezie je nesmírně těžká věc. Protože nikdy nevíš, co napsat. Psalas mi to u mé poezie ty, psala mi to i nettie. A teď ti to já píšu sem. Je to klišé, ale co?
Když jsem byla já ta malám naivní holkla, která tu měla sotva pár dnů, žila jsem v domění, že ta dobrá, kvalitní poezie znamená rýmy, rýmy a zase jenom rýmy. Přesný, sednoucí. Jenže člověk taky roste. A nějakým způsobem se mentálně vyvíjí. Dospívá. Já si tím prošla taky. A proto můžu teď s klidným svědomím prohlásit, že se mi to neuvěřitelně líbilo. Mám z toho hořkost v puse. Tvrdou melancholii a tíhu.
Povedlo se ti to, Aki. Strašně moc. Tak to teda vidím já .
Jestli jsem tohle už někdy psala, omlouvám se. Ale když na mě tyhle...slova někdy přijdou. A chci je napsat, když to tak cítím.
• There'll always be people out there who will tell you that you can't. All you have to do is turn around and say: "Watch me!"
• Vždyť usmát se nebolí.
• Nejnovější myšlenka v text ... Voda není krev, Voda je voda
Moje fenka Becky. Ona je jedna z té hrstky, kterým vděčím za to, že jsem se ještě definitivně nezbláznila...
Ahoudori Shigaeshi Hamusutaa: Moc děkuji za komentář. Jsem ráda, že se ti líbila.
Ohledně té pisničky... Je dobře, že máme podobný vkus
Kimm-chan: Ještě bych doplnila, že díky se píšou taky dost těžce. Zvlášť, když jsou to tak krásné komentáře, jako ty od tebe.
Kdysi jsem si taky myslela, že básně jsou jen o rýmech... naštěstí jsem brzy nato objevila volný verš, který mi pohled na poezii naprosto změnil
A ještě moc díky. Tvoje komentáře mi vždycky pomůžou a vytáhnou mě ze spisovatelské krize
Dík, moc. Za všechno (vím, taky klišé... i když naprosto pravdivé )
Loupák Anko: Páni, moc děkuju Já vím, že jí ta poslední sloka moc neodpovídá... ale chtěla jsem happy end, alespoň pro jednou
Mrs.Rinnengan: Moc dík A děkuju nudě, že sis jí přečetla
Hybrid - Blind Side
FF Kniha
Teda, nevím jak ostatním, ale mě se líbila. xD Viděla jsem v tom Anko, na první pohled mi bylo jasné, že to bude o ní. Vždyť to ona, je ta chladná, s bezcitnou maskou zakrývajíci veškeré její city. Ale tady se vzpamatovl, naštěstí.
Mně osobně nejvíc oslovila první sloha. Ráda uzamkýnam srdce do zlaté truhličky. Ať už v poezii, nebo próze. xD
A jen tak mimochodem, ta písnička je skvělá.
Alea iacta est – Kostky jsou vrženy (Caesar)