Dopis na rozloučenou

Drahý Naruto,
nikdy jsem neměla odvahu ti to říct, ale od první chvíle, kdy jsem tě uviděla, jsem tě obdivovala. Vzhlížela jsem k tobě a dokonce se i zamilovala. I když jsem nikdy v ničem nevynikala, stále jsem trénovala a zlepšovala se, aby sis mě všiml. Ale i přesto, že jsem zesílila, nikdy jsem tě nedokázala ani pořádně pozdravit. Vždy jsem byla strašně nervózní a teď je pozdě cokoliv podnikat. Přesně dnes je to totiž dva a půl roku, co jsi odešel s tím legendárním seninem a já se už vzdala naděje, že se vrátíš a že si mě budeš vůbec pamatovat.
Ale myslím, že je správné, abys věděl, co jsem k tobě cítila. Proto také píši tento dopis. Dopis na rozloučenou…
S láskou až do posledního dechu
Hinata.

Mladá Hyuuga zastrčila dopis do obálky a na ni napsala velkým písmem ‚PRO NARUTA‘ a ještě menšími písmeny dodala ‚pokud se někdy vrátí‘.
Ještě jednou překontrolovala svou past a jen doufala, že to nebude moc bolet. Postavila se do středu místnosti. Uvolnila výbušný lístek, čímž spustila jednoduchý, vražedný mechanizmus. Zbraně se k ní řítily ohromující rychlostí. Kunaie se jí zaryli hluboko do těla, zatímco shurikeny ji bolestivě poškrábaly. Přesně tak, jak chtěla, jen to šlo trochu pomaleji. Přesto cítila, jak ji opouští síly, takže se sesunula k zemi.

„Hej, Hinato,“ rozezněl se po celém klanu Narutův hlas. Uzumaki byl šťastný, že je konečně doma a strašně toužil Hinatu pozdravit. Když však uviděl, co se stalo, všechna radost z něj vyprchala.
„Hinato!“ hned se k ní vrhl a začal ji aspoň trochu ošetřovat.
„Naruto-kun,“ zašeptala Hyuuga polo v bezvědomí a myslela si, že má jenom halucinace nebo je Naruto její anděl, tak spokojeně zavřela oči. Když se Naru rozhodl donést ji do nemocnice, protože co mohl, to jí už ošetřil, všiml si dopisu na stole. Bylo na něm jeho jméno, tak ho bezmyšlenkovitě strčil do kapsy a spěchal s Hin do nemocnice.
Na vzkaz si ve všem to shonu vzpomněl, až když seděl u Hinatinýho lůžka. Musel si ho přečíst třikrát, aby úplně pochopil, o co v něm jde.
„N-Naruto-kun?“ probouzela se pomalu Hinatka a zamžourala na něj fialkovýma očima. „To jsem v nebi?“ Bolest, která ji vystřelovala z ošetřených ran ji přesvědčila o opaku. „Ty jsi mě zachránil?“
„Hinata-chan,“ objal ji opatrně Naruto, „cos blbla?“
„Já… totiž…“ zakoktala se a pak si všimla jejího dopisu, „myslím, že to už víš.“
„Ale já tě taky miluju, Hinata-chan,“ zašeptal jí blonďáček do ucha a Hinatka jen mírně zrůžověla.