Akatsuki příběhy 1: Tobiho vřískot.

"Tobi chce lízátko!" Rozlehlo se Tobiho vřískání sídlem Akatsuki.
Všichni zkusili snad všechno proto aby Tobi zmlknul. Hidan mu dokonce půjčil kosu, ale to Tobiho vyděsilo natolik, že začal ke všemu ječet i něco o vrahounských psychopatech a mimozemšťanech, kteří na něm budou dělat pokusy.
Mnohem více však vřískot štval Itachiho, ten se díval na televizi... tedy spíše poslouchal protože mohl vidět maximálně tak rozmazanou šmouhu na protější stěně a ani si neuvědomoval co sleduje. Když vřískání neutichlo ani po půlhodině, Itachi vzal věci do vlastních rukou a narázoval ke mě do pokoje. Tedy nenarázoval, spíše nějakou záhadou po čtyřech vylezl schody, pětkrát se přitom skutálel zpátky dolů a pak málem spadl z okna, když si oranžové závěsy(které si vyřval Tobi) spletl s jeho obličejem.
"Jestli nepřestaneš vřískat ty malý skrčku, tak donutím Kakuza aby ti zašil pusu!" Začne vyhrožovat ale to už Kakuzu stojí ve dveřích se samolibým výrazem a nataženou rukou.
"Kolik za to Itachi? Ostatní už se pokoušeli složit ale deset tisíc je za tu námahu málo."
Itachimu se při zmínce o ceně udělalo nevolno a spadl přímo na Tobiho.
Ten kupodivu přestal vříškat, chvíli zmateně koukal na Itachiho a pak se začal neuvěřitelně chechtat.
"Itachi-sempai mě má rád! Já jsem to věděl! Já to věděl! Tobí vás má taky rád!"
Škodolibě se pousměju. "Chůvu pro Tobiho máme, zatím Itachi! A mimochodem, na oči moc nespoléhej." Nasadím neviný obličej, třísknu dveřma a zamknu.
"Kakuzu...my tio Tobiho podržíme, sníží to cenu?"
"Na devatenáct tisíc."
Povzdechnu si, když se odvedle ozve Kisameho hlas: "Kdo... kdo mi sežral moji drahocenou nevěstu?"

Nenápadně se přiblížíme a nakoukneme dovnitř. Tam se za závěsem krčí Zetsu, a s pusy mu čouhá rybí ocas. Kisame stojí před akvárkem brečí o sto šest a Zetsua si kdoví jakou náhodou nevšimnul. Asi ho považuje za nějakou kytku kterou si Itachi pěstuje.
"Kisame buď klidný, po světě běhá plno ženskejch." Ozve se za námi Deidara a potlačuje výbuch smíchu. Nakonec se neudrží a svalí se v záchvatu na podlahu.
"Deidaro, někdo mi unesl nevěstu a ty se směješ? Ona byla výjimečná! Ty nádherné rudé ploutvičky, ta elegance a krása... byla to nevěsta pro mě! A teď.. teď mi ji někdo unesl! A kdo ví, co s ní je! Co když ji zrovna někdo... jí?" Ponoří hlavu do akvárka, které se momentálně skví poslední rybou. Ta je prý nějak nemocná, což vysvětluje, proč ji Zetsu ušetřil.
Nenápadně s Kakuzem vycouváme, popadneme Deidaru a táhneme ho dolů do společenské místnosti. Kakuzu ho na schodech třikrát pustil, protože se mu prý Deidarova ruka snažila rozkousat stehy.

Po pár desítkách minut dotáhneme blondýna/ku - nikdo stále neví jistě, jakého pohlaví Deidara je - do obýváku s větším otřesem mozku. Koutkem oka zavadím o televizi a všimnu si jen názvu kanálu: Pornstar. Ovladač si ale Itachi z kdovíjakého důvodu vzal sebou a tlačítka na televizi nefungují od té doby, co Orosliz přepínal jazykem.
"Kakuzu přitáhni sem ostatní z Akatsuki kromě Itachiho a Tobiho." Všimnu si mírně tázavého pohledu a natáhnuté ruky.
"Za stovku... víc ani ň! Fajn, dvě stovky!" Spokojeně kývne, popadne nedopletenou šálu, která se válí na gauči- Kakuzu plete? O.o -a zmizel v chodbě. Za dvacet vteřin se ozve zvuk praskajcí zdi a padajících sutin. To asi Hidan nechtěl být rušen při svém obřadu a tak se zase zamkl ve svém pokoji. Tobi se okamžitě zase rozvříská a ozve se jenom Itachiho vzteklé: "Mangekyou sharingan!" Vzápětí se rozlehne sídlem tupé zadunění a Tobi křičí dál. To Itachi nejspíše sledoval Tobiho v zrcadle a neuvědomil si to.

Po hodině jsou konečně nahnáni členvé akatsuki do obýváku. Hidan má v sobě zabodaných pár kůlů a tváří se nadmíru naštvaně. Domněnka se zamčenými dvěřmi asi byla správná. Zetsuovi stále trčí rybí ocas z pusy. Sasori spatří program v televizi a okamžitě se zaujetím začne kreslit náčrtek nové loutky. Pohledy všech přítomných se zarazí na jeho skicáku, to se všichni snažíme zjistit, jakou inspiraci že to mohl Sasori získat. Kisame stále oplakává rybku a básní o tom, jak byla čilá, krásná, jak rychle plavala, jak byla nenáročná... Pein si bez zjevného zájmu o okolí leštil piercingy, Konan si skládala origami, Deidara s otřesem mozku napůl procitl z bezvědomí a kdoví proč řekl: "Umění je výbuch." Hned vzápětí se strhla hádka.
"Umění jsou loutky!" "Umění je krev, vraždy a sebeobětování se!" "Umění jsou prachy!" "Umění není!"
To se ozve Itachi z druhé strany místnosti. Vypadá docela otřeseně.
" Že tys zase seděl před zrcadlem a chytil se do Tsukyami? " Zašklebil se Kakuzu. Itachi jen zavrtí hlavou.
" Spletl sis závěsy s Tobiho obličejem a spadl z okna?" Navrhnu.
Další zavrtění.
"Potkal jsi Sasukeho a ten tě no všichni víme co?" Přisadí si přitepleným hláskem Deidara.
Kdoví proč se Itachi nad otázkou zarazil a začal řvát něco v tom smyslu, že až Tobiho příště uvidí, vydloubne mu očičko se sharinganem.
"Itachi? Tobi nemá sharingan..." Začnu opatrně. Jak se zdá Itachi ho asi chtěl chytit do obzvlášt kruté iluze a nechalo to na něm následky.
"Od zítřka ne to máte pravdu!"
"Ehm.. Kakuzu? Potřebovali bychom uplatit nějakého psychiatra a očního aby se na Itachiho podívali..."
"Pro pětník! Jen to ně! Ani halířek mu nedám! Včera zapaloval dříví v krbu mou drahocenou stovečkou... chudinka malinká... tak sprostě mi ji zabil! A přímo před očima. "
Náhle mě přepadne nějaký pocit, že jsme na něco zapoměli...
"Jestli je Itachi tady... Kde je Tobi? Nahoře je podezřelý klid."
Rázem se všude rozhostí ticho jako v hrobě a oči všech přítomných (mimo Sasoriho) se otočí na Itachiho.

Pokračování příště.