Můj jediný ...

V pořadí má třetí one-shot FF, která snad potěší příznivce Kakashiho a Sakury I když, si myslím, že ten konec je všelijaký ... ale nechám to na vás Nakonec bych chtěl poděkovat Hayi, že mi pomohla s chybkami, kterých bylo požehnaně

Můj jediný

Říká se, že když je člověk zamilovaný … nedokáže myslet na nic jiného než na svou jedinou lásku.
Nevidí nikoho jiného, necítí nic jiného a nedokáže chápat žádný jiný pocit kromě pocitu lásky …
Když je člověk oddán lásce, nepřemýšlí a nechává se unášet poblouzněnými sny, které ho vedou k jedinému cíli.
A pokud jste opravdu zamilovaní … připadáte si jako v nebi …

A víte co je na tom to nejkrásnější? Je to pravda …

Klečela jsem v bolestech a tiše oddechovala . Cítila jsem svou horkou krev, která mi stékala přes oči a zabraňovala mi v rozhledu. Sklonila jsem hlavu …
Na zemi jsem viděla svou čelenku. Byla celá zakrvácená a po levé straně rozřízlá. Při tom pohledu jsem vydechla …
Celé tělo jsem měla jako v ohni. V ohni, který mě spaloval a ničil neskutečnou bolestí. Cítila jsem strach … a smutek zároveň. Zavřela jsem oči … slyšela jsem jen tlukot svého srdce …

A pak se objevil. Byl u mě … cítila jsem ho.
Jeho dokonalé přitažlivé tělo, nádherná ústa a spalující pohled. Stál přede mnou a já se nemohla nabažit toho pohledu. Byl tak úžasný! Tak … tak přespříliš dokonalý!
Vážně byl semnou … ten pocit, že je tady, že mě chrání a že mě miluje … ten pocit byl tak silný, že jsem vypustila všechny myšlenky … až na tu jednu – na něj!
Stál tam jako bohem vytesaná socha a ulpěl na mě svým zamilovaným pohledem.
Cítila jsem jak mi hoří tváře … jak se ho chci dotýkat a přitom se jen dívat na ten jeho dokonalý pohled. Chtěla jsem, aby byl blíž … chtěla jsem ho cítit víc … chtěla jsem, aby si mě vzal …chtěla jsem … chtěla jsem jen jeho.
Zapomněla jsem na veškerou bolest … zapomněla jsem na svět kolem mě … jediné co jsem před sebou měla - byl on!

Z pusy jsem vyprskla chuchvalec rudé krve a rozkašlala se. Pramen krve stékal po zemi a já si uvědomila, že je všechno ztracené … věděla jsem, že je semnou konec. Nechtěla jsem aby to takhle skončilo, ale nemohla sem už nic udělat.
Bolestí jsem chtěla vykřiknout a unášet se nekončícími proudy slz, které by mě odvedly do konečného klidu, ale v tu jedinou chvíli jsem si uvědomila, že to nechci vzdát … nechtěla jsem opustit své známé, svou rodinu, své milé a hlavně … hlavně … jeho.
Jenže mé tělo mě už neposlouchalo. Bylo příliš slabé, stejně jako já samotná. Kdybych byla jen o něco silnější, kdybych se jen pořád nespoléhala na ostatní , kdybych jen …

Byl čím dál blíž a já rozpoznávala jeho rysy. Viděla jsem jeho vypracované tělo a ten okouzlující úsměv, kterým mě na první pohled dostal. Byla jsem jako zbavená všech svých smyslů. Byla jsem očarovaná, slepá láskou a touhou ale bylo mi to jedno. Jen pro tuhle chvíli si to mohu dovolit … jen pro ten jediný okamžik.
Byl už skoro u mě, když jsem se zachvěla. Husí kůže mi proběhla po zátylku a tělo se mi rozpálilo, když se mě dotkly jeho silné ruce. Přejížděl mi lehce po zádech a pomalu se přibližoval. Byla jsem jako v sedmém nebi … ne, já opravdu byla.
Jeho ruce spočinuly na mé tváři a já toužebně hleděla do jeho očí. Ty jeho oči …mě spalovaly tak silně, že jsem slyšela jen jeho srdce. Tlouklo tak pomalu, přesto pravidelně … stejně jako moje.
A pak se na mě usmál …

Byl krásný …
Duší i tělem …
Jeho ústa se pomalu dotkla těch mých …
Takhle vypadá ráj?
Řekla bych, že ano.

Pálilo mě v očích. Hlava mi třeštila a každý nádech mě stál víc námahy než doposud. Cítila jsem bolest, která mě jistě brzy pohltí a pak nastane má smrt …
Naposledy jsem se pokusila zvednout ale nešlo to.
Byla jsem připoutaná k zemi neviditelnými řetězy, které mě nechtěly pustit. Řetězy, které jsem nemohla přetrhnout … ať jsem chtěla sebevíc …
Pak se přede mnou objevil něčí stín. Nepřítel se smál tiše a to jsem mu nemusela vidět do tváře. Bylo to ponižující, ale nemohla jsem nic víc dělat …
Chtěla jsem se svalit na zem a v klidu umřít, když mi popadl hlavu a natočil svou hlavu ke mně.
Chtěl, abych viděla do tváře svého vraha … chtěl, abych se na něj dívala, když mě zabije … chtěl, abych se naposledy v životě cítila zbytečná … chtěl mě zničit … a já mu nedokázala v ničem bránit. Selhala jsem … nedokázala jsem ho porazit … je to moje vina …
Znovu jsem zavřela oči a hledala tu jedinou možnou myšlenku, kterou jsem chtěla před smrtí cítit … jediná a poslední myšlenka na něj …

Líbal mě jemně a láskyplně …
Mé rty se chvěli slastí …
Dotýkal se mého těla …
Cítila jsem jeho kůži na mé …
Můj milovaný …
Můj jediný …

Procitla jsem …
Najednou jsem cítila, že mě ta tíživá síla pouští. Muž se svalil na zem a nehybně tam ležel. Na prsou se mu vytvářel krvavý šrám a já konečně naplno rozevřela oči a spatřila jsem svého zachránce .
Nemohla jsem uvěřit tomu, co vidím.
Je to opravdu on?
Nejsem už mrtvá ?
Nezdá se mi to?
A pak mě políbil stejně něžně jak jsem si vždy představovala …
Ne … nemůžu být mrtvá …
„Děkuji“ vydechla jsem a zavřela oči … Miluji tě, Kakashi!