Hyuuga Naoki - 14.Věci v pohybu

Od té doby se Naoki snažila Narutovi vyhýbat. Bála se, aby si nemyslel, že ho má ráda… protože tak to nebylo. Byl pro ni jen úkol. A ona potřebovala, aby jí věřil. Jenže to asi trochu přepískla.
„Něco nového?“ zeptala se Sakura Naoki, když se setkaly na hlavě Sandaimeho. Scházely se tam každý druhý den, aby si vyměňovaly informace.
„Myslím si, že ne… jen Tsunade něco plánuje. Nevíš co?“ opáčila Naoki.
„Snažím se to zjistit, ale v poslední době není moc sdílná,“ pokrčila rameny Sakura.
„To mi povídej… už pěkně dlouho se mě nezeptala, jak jsem na tom s Akatsuki,“ podotkla Naoki.
„Něco visí ve vzduchu a nebude to nic malého,“ konstatovala Sakura.
„Nerada to říkám, ale máš pravdu… asi se chystá nás zničit,“ zauvažovala nad tím Naoki.
„Je příliš brzo,“ ozval se ze tmy zastřený hlas.
Obě se narovnaly a tasily zbraně. Ale ze stínů vyšel Madara a za ním Sasuke.
„Není brzo – je vhodný čas, zastihnout vás nepřipravené,“ namítla Naoki, „Útok v tuhle dobu byste nečekali. Bylo by naprosto logické počkat a neopouštět vesnici, když mezi ostatními vládne napětí. Proto je toto ideální čas.“
„Tsunade se toho neodváží,“ odsekl Madara.
„Tvůj názor…“ povzdechla si Naoki.
„Co se stalo, že jste tady?“ zeptala se těch dvou Sakura.
„Přišli jsme vyzvednout Naoki, protože musí jít na jednu misi,“ odvětil Madara.
„Na jakou zase?“ zanaříkala Naoki.
Zpátky v Konoze už byla tři týdny a mezitím ji Madara pověřil pár snadnými úkoly pro organizaci zrovna, když plnila mise pro Hokage. A nebylo toho málo.
„Dlouhou… spolu s týmem Taka,“ zvedl oči v sloup Sasuke.
„Nebyla by tam nějaká mise se Sasori-senpai?“ zajímalo Naoki.
„Nebuď drzá, Naoki! Půjdeš na misi s týmem Taka a bude to!“ prohlásil rozhodně Madara.
„O co teda jde?“ optala se ho Naoki.
„Vypátrat a zničit Šermíře,“ řekl Sasuke.
„Na obstarání alibi mi nedáváš moc času,“ namítla Naoki. Kašlala na Sasukeho a bavila se jen s Madarou. Protože to on byl šéf. Ne Sasuke.
„Použij na nějakou svou loutku Henge a nechej ji tady. Jinak to nepůjde,“ prohlásila rozhodně Sakura.
„Budeš Naoki krýt,“ kývl na ni Madara. Sakura se zatvářila, jako kdyby polykala citron, ale souhlasila. Nic jiného jí ani nezbylo. Slavný Uchiha Madara nedával ostatním moc na výběr…
Madara kývl na Naoki, která vyvolala nějakou loutku. Ale její jméno neslyšeli. Vnímali jen závan dýmu, když se tam ona loutka objevila, a pak se proměnila v Naoki.
„Víš, co máš dělat,“ řekla Naoki loutce.
„Hai,“ řekla loutka a vydala se pryč.
„Sakuro, jdi. Naoki tě informuje, až se vrátí,“ pobídl ji Madara.
Sakura souhlasně kývla a rozloučila se s nimi. Pak odešla pryč. Za Naoki-loutkou.
„My jdeme,“ vyzval Naoki Sasuke, zatímco Madara někam zmizel.
„Proč zase vy…“ povzdechla si Naoki, ale vydala se za ním. Pár kilometrů za vesnicí na ně čekal tým Taka. Vzápětí se vydali na cestu.

„Proč si nemůžu vzít jeho meč?“ zuřil Suigetsu, když se skláněl nad mrtvým mužem, který byl velmi robustní… asi tak jako Raikage, ale měl světle zelené vlasy a dřív i hnědé oči. Jenomže o ty ho připravili Akatsuki, kteří ho zabili. Tedy tým Taka a Naoki.
„Protože nechceme, aby někdo věděl, že jsme ho zabili my… a to by všem bylo jasné po tom, co by tě viděli s tím mečem bojovat,“ povytáhla naštvaně obočí Naoki, která mu to opakovala snad už podesáté. Ale on se toho meče nehodlal vzdát. Byl jako malé dítě, které si oblíbilo jedinou hračku a nepustí ji.
„A proč to nechcem?“ zahrál si na idiota Suigetsu.
„No asi proto, že na sebe nechceme upozorňovat!“ setřela ho Karin a jednu mu vrazila. Suigetsu se elegantně rozplizl na vodu a chvilku mu trvalo, než se dal zase dohromady. Byli totiž v Zemi sněhu a vládl neuvěřitelný mráz. Všichni byli zachumlaní v teplých pláštích, jenom Naoki měla stále stejné oblečení a bylo jí dobře.
„Madara volá,“ skočil jim do jejich hádky Sasuke. Pak před sebe natáhl ruku se svým prstenem a objevil se hologram šéfa Akatsuki.
„Vidím, že je mise zatím úspěšná,“ konstatoval Madara.
„Za pět dní jsme chytili jednoho… tomu bych neříkala úspěch,“ namítla naštvaná Naoki.
„Říkej si tomu jak chceš, ale teď mě hlavně poslouchej… i vy ostatní,“ rozkázal jim Madara. A všichni mu skutečně začali věnovat veškerou svou pozornost.
„Takže?“ pozvedl obočí Sasuke, když byl Madara příliš dlouho zticha.
„Ty a Naoki se okamžitě vrátíte sem. Sakura nám podala z Konohy ne moc pozitivní hlášení. Za ostatními pošlu Zetsua,“ prohlásil Madara.
„Dobře,“ kývli hlavou všichni. Rozuměli tomu. Byli to přece elitní shinobi!
„Do dvou dnů ať jste zpátky!“ řekl Madara, a pak zmizel.
„Jdeme,“ zavelela Naoki.
„Co máme dělat my?“ nechápala Karin.
„Hledejte ostatní Šermíře, Zetsu vás v pohodě najde,“ řekl Sasuke, a pak se rozběhl za Naoki. A spolu se vydali zpátky do Země ohně.
„Co si myslíš, že se děje?“ zeptala se ho Naoki, když kolem zuřila sněhová bouře a oni těžce postupovali dál.
„Nemám ani tušení,“ přiznal Sasuke. Bez jediného dalšího slova pokračovali dál.

Během dvou dnů se jim zase ozval Madara.
„Sakura vzkazuje, že Naokin klon šel na misi a má se s ostatními sejít na okraji Země zvuku. Naoki půjde tam. Kde vůbec jste?“ zajímalo Madara.
„Přímo na místě srazu,“ povzdechla si Naoki.
„Sasuke, okamžitě odtamtud vypadni, ať ten tým z Konohy nepotkáš. A dávej si pozor i na lidi z Písečný. Sakura o nich něco říkala,“ prohlásil Madara.
„Hai,“ vzali ho ti dva na vědomí a on zmizel.
„Užij si to,“ ušklíbl se Sasuke na Naoki a zmizel. Ona si jen otráveně sedla na kořeny nějakého stromu tam a čekala na svůj klon.