Na Nejiho přišlo jaro

Byl krásný slunný jarní den. Team Gai byl zrovna uprostřed tréninku.
„Ano, to je ta síla mládí!“ pochválil svého studenta Gai s palcem nahoře a úsměvem na tváři.
„Gai-sensei!“ zařval hyperaktivně Lee a dojmut objal svého senseie.
„Tak dáme si ještě 200 koleček kolem Konohy. Tak jdem na to!“ zajásal Gai a okamžitě se s Leem rozběhli vpřed. Neji a Tenten rozpláclí na zemi únavou se na sebe tázavě podívali.

„Páni, jak jste nás předběhli? Á výborně skvělý nápad, budeme se plazit!“ zařval nadšeně Gai již dobíhající první kolo a skočil šipku na zem.
„Hai Gai-sensei!“ nažhavil se Lee pro věc a svalil se na zem vedle Gaie.
Tenten se nechápavě podrbala na hlavě a Neji je naprosto fascinovaně pozoroval.
„Teda věděl sem, že sou schopni udělat hodně věcí, který by normální člověk nedělal, ale tohle je už moc i na mě.“ zasmál se v duchu Neji.

Když se už Gai s Leem plazili po 50 kolem Tenten a Nejiho stále válející se na tom samém místě, Gai okamžitě zbystřil.
„Aha, vy jste si mysleli, že přelstíte zelenou šelmu z Listové, ale to jste se mýlili. Já jsem vás totiž prokoukl! Vy jste se ještě nepohli z místa!“ vydedukoval bystře Gai.
„Sakra, dneska je nějakej až moc vnímavej. Většinou si toho ani nevšimne.“ vzdychla Tenten.
„Takže za trest si dáte souboj.“ rozhodl Gai.
„To mám jako bojovat s Tenten?“ zděsil se Neji.
'Celý život se jí snažím chránit, proč bych s ní jako teď měl bojovat. No tak moment chránit, proč bych ji vlastně chránil, vždyť se o sebe umí postarat sama snad ne? Pche, o čem to tady vůbec přemýšlím...' honilo se hlavou Nejimu.
'Bojovat proti Nejimu? To si ze mě dělá srandu! Vždyť je to jenom ztráta času. Někomu jako je on se přece nemůžu rovnat. Vždyť on je genius z Hyuuga klanu a já.... mno.... mno.... prostě Tenten. A navíc s nim ani bojovat nechci...' vedla rozhovor sama se sebou Tenten.
„No když vám to teda dělá takovej problém, tak bude Tenten bojovat s Leem.“ rozhodl Gai a v duchu se musel pochválit, jak geniálně to vymyslel.
„Hai!“ vykřikl Lee a okamžitě vyrazil proti Tenten.
„Konoha sen...“ nestačil ani doříct jelikož narazil do něčeho tvrdýho.
'Že by Tenten stačila zareagovat? Fíha, to tak ohromě zeslílila? Připadám si tak slabý. Ale kdy mohla tak zesílit... No tam moment! To přece nemohla bejt Tenten. Ta by bojovala na dálku.' proběhlo hlavou Leemu.
Po své úžasně dedukci efektivně zvedl hlavu, aby zjistil, jaký neskutečný krám mu zkazil jeho, jinak naprosto bezchybný, útok. Tenten jenom mlčky otevřela pusu na znamení údivu.
„Neji?!“ vykvákl ze sebe Lee zírajíc jako ostatní na Nejiho počínání. Neji si náhle uvědomil, co udělal a bez jakýchkoliv problémů zmizel pryč.
„No myslím, že dnešní trénink už nemá smysl!“ poznamenal Gai a též zmizel.
„Tak tohle se musim taky naučit! Už mě nebaví furt chodit pěšky.“ zasmála se Tenten a vydala se s Leem zpět do vesnice.

Někde úplně jinde, někdy úplně jindy...

Neji seděl na stromě před Ichiraku ramen a přemýšlel nad svým ranním počínáním. V hlavě se mu stále promítala scéna z dnešního dopoledne.
'Proč jsem to udělal?' ptal se v duchu sám sebe.
V tom jeho zrak padl na skupinku holek jdoucí na oběd do Ichiraku ramen. On však nesledoval celou skupinku. Soustředil se pouze na jednu z dívek. Na tu jedinou s čokoládově hnědými vlasy a i tak stejně zbarvenýma očima. Tu pro kterou se celý den snažil najít pochopení. Najednou se ovšem otočila jeho směrem a Neji se slovy „Do háje!“ zmizel.

„Páni přísahala bych, že jsem viděla Nejiho.“ poškrábala se na hlavě Tenten a ukázala holkám na strom kousek od nich.
„Člověče Tenten, už by sis s nim měla konečně promluvit, takhle to dál nejde, podívej se, už máš z něj i vidiny.“ otočila se na ni Ino.
„No ono se ti to řekne, ale ...“ nestačila doříct Tenten, protože jí do řeči skočila Sakura.
„Žádný ale, Neji je sice paličák, jenže je to chlap a s každým chlape se dá zacházet.“ mrkla na ni Sakura.
„Neji je jako Sasuke! Toho se ti taky nikdy nepodařilo oblomit.“ vzdychla Tenten a tím usadila i ostatní dívky, které se konečně vžili do její situace.
„Tak vidíte. Jdu se projít. Potřebuju být sama.“ vzdychla Tenten a vyrazila kupředu. Dívky se nezmohly na nic jiného, než jen mlčky pozorovat její siluetu mizící v dály.

Neji se procházel lesem kolem Konohy a třídil si myšlenky. Putoval lesem nevědomky kam.
„Neji?“ zaslechl najednou povědomý hlas. Chtěl obrátit hlavu, aby zjistil, kdo ho to oslovil, jenže měl tak šikovně nakročeno, že se přerazil přes pařez. A přímo ukázkově na sobě předvedl zákon gravitace. Jeho důstojnost tím klesla na nulovou pozici.
Neji se pomalu posadil a se slovy „Bože jsem to ale debil!“ ze sebe oklepával jehličí.
„Ale nejsi.“ klekla k němu zezadu osoba a objala ho kolem ramen.
„Tenten?“ vyvedl z míry Nejiho fakt, že právě před ní se tak mistrovsky natáhl. Tenten se ale jen tak nevinně usmívala. Tak bezstarostná a hlavně šťastná jako vždy, když jí viděl. Tak jak jí měl rád. Nejiho poslední myšlenka ho však uvedla opět do šoku. To bylo to, co se celý den snažil pochopit. Jeho myšlenky způsobily, že začal mírně rudnout.
Najednou jí začal vnímat úplně jinak. Už to pro něj nebyla jen pouhá členka jeho týmu. Už ne. Teď to pro něj byla dívka jeho snů, jeho anděl a on jí nehodlal ztratit.
„Děje se něco Neji?“ prolomila ticho Tenten.
„Nic se neděje.“ usmál se na ni a pohladil jí po tváři. Tenten zmatená jeho počínáním sundala ruce z jeho ramen a posadila se za něj. Neji se na ní otočil. Tentokrát už s naprostou jistotou. Podíval se jí zpříma do očí. Utápěl se v té kaštanově hnědé barvě. Neji zcela zhypnotizován tou nádherou se nevědomky dostal k Tenten tak blízko, že by se tam ani myška neprotáhla.
Tenten naprosto si vědoma jejich vzdálenosti zrudla jako rajče. Neji se jenom lehce usmál a zneškodnil i tu zbylou mezírku mezi nimi.Ovšem jakmile se dotknul jejích rtů a ucítil tu úžasnou jemnost a sladkost, už se nedokázal udržet a začal si užívat jedinečnost tohoto okamžiku.
Tenten se nijak nebránila, a proč by taky jo, na tento okamžik čekala už od chvíle, kdy ho poprvé spatřila. Neji se pomalu odtáhl, aby nabral čerstvý vzduch.
„Miluju tě Tenten.“ řekl Neji a jemně jí zajel rukou do vlasů.
„Já tebe taky.“