Ironie osudu

Jednoho krásného dne jsem se procházela po Konoze. A co mé oči nevidí. Tam stojí Shino! V celé své kráse. Dodala jsem si odvahy a šla k němu. Vždycky mě přitahoval, tím svým tajemným vzhledem a chováním. Zajímalo by mě, jestli se umí smát.

„Ahoj Shino.“ Vřele jsem pozdravila.
„Ahoj.“

Super. Kontakt navázán, ale co dál? Co mu mam říct? Z jeho chování nikdy nepoznám, jak se cítí. Ale po Konoze se šíří, že měl tuhle na misi problém se svými brouky. Zkusím to.

„Tak co brouci? Už nezloběj?“
„Chjo, v Konoze se všechno šíří jak kobylky na uzrálým ječmenu.“ Otráveně mi odpověděl a otočil se čelem vzad.

Sakra, tak tohle nevyšlo, zkusím to ještě zachránit.

„Promiň, nechtěla jsem být dotěrná, jen jsem to zaslechla. Chtěla jsem to slyšet od tebe. Co se vlastně stalo?"
„Ale, neřeš.“ Toť vše od slavného broučího ninji.
„Dobře.“ Smířila jsem se s odpovědí.

Škoda, takže tento rozhovor asi brzo skončí.

Náhle se rozhovořil.„Docházela mi čakra, tak jsem zanadával. Brouci to pochopili, jako že nadávám na ně. Nahodili stávku. Musel jsem se jim omluvit. Někteří omluvu vzali hned, u některých to trvalo déle. Málem jsme prohráli.
„Páni. Nikdy jsem si nemyslela, že by brouci mohli být… uražení.“
„Musím si dávat větší pozor, co říkám. Nechci aby se to znova stalo. Nechci být shinobi, na kterého není spoleh… na jeho zbr… pomocníky.“

Páni. Taková dlouhá řeč…

„To je jasné, ale určitě by si nikdo nemyslel, že na tebe není spoleh.“
„Myslíš?“
„Nemyslím, já to vím.“ *Orbit úsměv*
„Si super holčina, nechceš jít…“

Tak takhle by to mohlo pokračovat, ale bohužel. Shino má v hlavě prostě jen piliny… promiňte, brouky. Kdyby tam měl i něco jiného, možná by mu došlo, že mi na něm záleží. Jediný, co byl schopen udělat, bylo stát a pozorovat mouchu, která mě začala nehorázně otravovat. To bylo pořád samý *BZZZZ* a *BZZZZZ*. V hlavě už mi taky začalo bzučet. Jako každý normální člověk jsem tu mouchu odehnala rukou, a to byla ta chyba.

„Kšššá!“ Křikla jsem na tu otravnou mouchu.
„Co děláš? Vždyť je to moucha.“

Tak tím mě dostal. Právě si to u mě pěkně rozhodil. Měla jsem ho za bezva kluka, ale jeho zajímá opravdu jen hmyz.

„Neříkej, já myslela, že když to lítá a dělá bzzz, tak je to krtek.“
„Krtek?“

Pane Bože, i přes ten zahalený obličej jsem viděla ten výraz. No prostě k popukání. Snažila jsem se ten smích zadržet. Celkem se mi to dařilo, než TO řekl.

„Co má krtek a moucha společného?“ Ptal se nechápavě. Jako by moucha byla Pán tvorstva.

A já myslela, že je to génius. Přes pusu zakrytou dlaní, aby mi neunikl ani ždibýnek smíchu se prodralo krásně zvučné prdnutí. To mě rozesmálo ještě víc. Bohužel Shinovi to tak směšné nepřišlo.

„HA,HA.“ Řekl naštvaně Shino.
„Tady se koná legrace beze mě??!!“ Na scénu přiskočil Naruto a hned byl všude slyšet.
„Žádná legrace se nekoná.“
„Ne? Vždyť ona se tu směje jak hyena, když ukradne lvovi antilopu.“

Ne!... To neřekl, že ne… Další výbuch smíchu se prodral na povrch.

„Co jí je?“ Ptal se Naruto.
„Nevím, ale jdu někam jinam.“ Shinovi už asi docházel smysl pro humor.
„Asi se vydám s tebou… Shino? Posloucháš mě?“
„Pojď malá, ta divná holka tě vyděsila co?“
„Shino? Si v pořádku?“

Ale Shino už šel na rande s mouchou, kterou jsem odháněla od svého ucha. Naruto tam zůstal stát jak opařený a mě se konečně podařilo potlačit smích. Ještě mě bolí břicho.

„Zdá se mi to, nebo právě odešel s tou mouchou a mluvil na ní.“ Zeptal se nevěřícně Naruto.
„No, buď máme oba stejný sen a nebo je to skutečnost.“
„V minulosti jsem ho hodněkrát viděl dělat divný věci. Mluvil o broucích jako o nějakým božstvu, ale aby s nimi i mluvil?...“
„Vidíš, to já jsem si myslela, že je Shino ten nejlepší kluk, kterého jsem kdy potkala. A pak mi v podstatě vynadá, že sem na mouchu řekla „Kššá“.“

Tím začala nová epizoda. Shino už pro mě nebyl tak přitažlivý. Vyléčila jsem se a našla jsem si normálního kluka. Tak normálního, že ani čakru neměl. Uvědomila jsem si, že je zbytečné se honit za někým, kdo viditelně o mě nejeví zájem. Kolikrát takový lidi ani nestojí za tu námahu. Po nějaké době se mě a mému příteli narodil syn. Ten čakru měl a jeho senseiem nebyl nikdo jiný než Shino. Téhle ironii osudu se musím do teď smát, protože pro mého syna je Shino idol. Chce být jako on.