Jen normální holka - 16.Hádanka

Sasuke bydlel v domě, který stál vedle toho Narutova. Druhé patro bylo nějakým záhadným způsobem zapečetěné, a tak se zabydlel v tom prvním. A často tam k němu chodila na návštěvu jeho přítelkyně Sakura. Sice se většinou tvářila divně (stejně jako ostatní), když ji k sobě zval, ale toho si nevšímal a stále tam spokojeně bydlel.
Toho dne se vrátil z mise a hned zalezl do sprchy, aby ze sebe smyl pach smrti. Stal se totiž jouninem a měl povolení zabíjet. Bavilo ho to.
Jakmile se cítil čistý, tak se vydal do kuchyně na jídlo, ale najednou zaslechl zvláštní zvuky ze své ložnice. Popadl kunai a vtrhl tam. Uprostřed pokoje stála postava v Akatsuki plášti s jediným černým mrakem na zádech a slaměném klobouku.
Mladý Uchiha se zarazil, ale když se postava pohnula, tak po ní hodil kunai.
„Co tu chceš?“ zařval na ni. Postava ale neodpověděla, něco mu položila na postel a vyskočila z okna. Sasuke nezaváhal a vrhl se za ní.
„Člen Akatsuki je ve vesnici!“ řval na celou Konohu a všechny tak zburcoval. Než se ale všichni stihli připravit na boj, tak jim postava zmizela za bránou a utekla. Sasuke jen naštvaně flákl kunaiem do stromu.
„Kdo to byl?“ zeptal se ho Naruto, když tam taky dorazil.
„Myslím si, že Antisha. Ale než jsem se probral, tak zmizela,“ odpověděl zamyšleně Sasuke. Narutův kunai následoval ten Sasukeův. Stýskalo se mu po ní. Ale to nebylo nic proti tomu, co cítil Kazekage. Ten zůstával v Konoze, protože tam domlouvali něco ohledně další bitvy, ale nikam jinak z domu nevycházel. Všechno mu ji připomínalo.
Sasuke se vrátil domů a po celý zbytek dne vyplňoval papíry o misi.
Druhý den ráno se u něj zastavila Sakura, ale on musel jít k Hokage, a tak na něj počkala v ložnici. Ale tam uviděla na zemi svitek a otevřela jej. Po jeho přečtení zalapala po dechu. Stálo v něm totiž toto:
Drahý, Sasuke-nii,
pokud tohle čteš, tak už jsem se rozhodla. Už to nemá cenu. Nic. Všechno je pryč. Začalo to vraždou Itachiho. Ale nic Ti nevyčítám. Vím, že jsi byl Mstitel a chápu Tě. Jen mě teď mrzí, že už Tě nemůžu obejmout a říct Ti, jaký skvělý bratr jsi byl, i když jsme se dlouho neznali a věčně se hádali. Ale pár okamžiků porozumění tam bylo. A za ty jsem Ti vděčná.
Asi chceš vědět pro co jsem se rozhodla. Je to vlastně dost jednoduché. Udělám to, po čem jsem vždy toužila. A Konoha bude vzkvétat. Škoda, že to neuvidím, ale což. Zařídím Tobě a ostatním lepší budoucnost. Vše nastane zítra večer. Bude to hop nebo trop. Víš, co si teď říkám?! Domov, sladký domov. Vlastně jsem nic takového nikdy neměla. Vybuduj ho se Sakurou pro své děti a nový klan Uchiha. Ať jsou šťastnější než já.
Víš, teď po Tobě budu něco žádat… splň to prosím.
Vyřiď Narutovi, že z něj bude skvělý Hokage. Lepší než byl jeho otec. Řekni Sakuře, že pro mě byla skvělou kamarádkou. Budu ráda, když ona bude matka mých synovců a neteří. Kakashimu vzkaž, že jsem byla hloupá. Kvůli tomu jsem ho neměla nenávidět. Ale stalo se co se stalo a nedá se to změnit. Tsunade doporuč, ať se postará o Konohu a vybere správného nového Hokage. A řekni jí, že Jiraya není tak špatný, jak vypadá. Hinatě se zmiň o tom, že jsem ji obdivovala (ale pozor ať nezpychne) a měla ji ráda. A že bude super manželka Hokage a hlava klanu. Mé ostatní přátele pozdravuj a řekni jim, že pro mě byli velkou oporou a nerada jsem proti nim bojovala. Ale okolnosti si to tak vyžádaly. To už byli všichni lidé z Konohy. Teď ninjové ze Suny. Temari vyřiď, že by se měla konečně poddat svodům Stínového listu (ona pochopí) a začít si pořádně užívat života. Kankurovi vzkaž, že jsem ho ráda provokovala a byl pro mě jako bratr. A… lordu Kazekage řekni, že… (tady byla rozmáznutá slza) jsem na tom stejně, ale moc pozdě jsem si to uvědomila.
To je všechno. Žij dál a na mne zapomeň. Nestojím Ti za vzpomínky. Všem řekni, že jsem je měla ráda.
Tebe mám taky ráda. Jsi skvělý člověk. Jen je škoda, že jsem se navzájem nemohli poznat z té lepší stránky.
Sbohem navždy
Tvá (nenáviděná, ale milující) sestra Antisha

Jakmile si Sakura dopis přečetla, tak vyběhla naproti Sasukemu. Náhodou se s ním ale srazila už ve dveřích.
„Ahoj, Saku,“ usmál se Sasuke na svou přítelkyni. Chystal se ji políbit, ale ona se mu vysmekla a nasadila přísný výraz.
„Takže, laskavě mi vysvětli, co tady ještě děláš,“ vyjela na něj Sakura naštvaně.
„O čem to mluvíš?“ nechápal Sasuke.
„O tom svitku od tvé sestry! Už máš být dávno na záchranné misi!“ prohlásila Sakura.
„Jakej svitek?“ zajímalo Sasukeho.
„Tys ho nečetl?“ vyjela na něj Sakura a vrazila mu ho do ruky. Sasuke ho rozdělal a po jeho přečtení zbledl. A rychle se rozeběhl za Hokage. Sakura běžela za ním.
Hokage ale v kagekanclu (tak to nazval Naruto) nebyla. Odchytili si tedy Shizune, která jim prozradila, že je Pátá v konferenčním sále.
Bez zaklepání tam vletěl Sasuke a překvapeně se podíval na Gaaru a Tsunade, kteří se domlouvali nad nějakými papíry.
„Co se stalo?“ optala se jich Tsunade. Sasuke jí bez jediného slova podal ten svitek a ona si ho přečetla. Roztřásla se jí ruka.
„Shizune!“ zakřičela Tsunade, když o dočetla a černovláska doběhla do místnosti, kde byla její paní.
„Ano, lady?“ odvětila Shizune.
„Sežeň Naruta Uzumaki, Nejiho Hyuuga a Hinatu Hyuuga. Zatím se se Sakurou snažte rozluštit ten vzkaz. Já sama ho nechápu,“ prohlásila Tsunade a podala jí svitek. Shizune si ho přečetla a odešla je poshánět. Po pár minutách se vrátila i s nimi.
„Co se děje, Hokage-sama?“ zajímalo Hinatu. Moc často v její blízkosti nebývala.
„Ozvala se nám Antisha. Potřebuji rozluštit šifru v jejím dopise,“ odvětila Hokage a podala jim svitek. Ale Gaara jí ho vytrhl a vyděšeně si ho přečetl. Její přiznání ho přinutilo usmát se a zahřálo ho u srdce, ale ty nejasnosti mu dělaly vrásky.
„Tomu nerozumím,“ zavrtěl hlavou Naruto, když se k němu svitek dostal.
„Já jo. Píše tady, že se to odehraje dnes. Večer. A vodítkem k tomu je to s tím domovem, ale nevím jak to myslela. Může to být spousta míst,“ šeptla Hinata.
„Máš pravdu. Domovem mohla myslet Uchiha čtvrť, ale ta byla vypálena, a tak jedno místo padá,“ dodala Sakura.
„Nebo svůj dům. Měla ho ráda,“ navrhl Gaara.
„Nepřipadá v úvahu. Je to moc na očích. Navíc tady píše, že žádný domov neměla,“ namítl Neji.
„Moment! Když odcházela z Konohy, tak na nás řvala, že se vrací domů. A odešla k Akatsuki,“ vyhrkl najednou Naruto.
„Ale nebyl to její skutečný domov a tím pádem… jsi genius, Naruto!“ pochválila Tsunade Naruta, který se hned napýřil jako páv.
„Okamžitě se vydáte do sídla Akatsuki. Sasuke vás tam zavede. Vaším úkolem je zabránit Antishi v sebevraždě. Ale hlavně… přiveďte ji zpět,“ prohlásila Hokage.
„Jdu také,“ nabídl se Gaara. Hokage proti tomu nic nenamítala, a tak se všichni vydali na misi. Na záchranu Ant.
„Jak je to ještě daleko?“ zajímalo Gaaru, když už běželi několik hodin a stále se nezastavovali.
„Řekl bych, že tři hodiny tímhle tempem. Ale to už nevydržíme, a tak to budou tak čtyři, možná víc,“ odpověděl Sasuke.
„Můžeme zrychlit!“ prohlásil Naruto rozhodně.
„Nemůžeme. My nejsme na tohle tempo zvyklé. Musíme si dát všichni přestávku,“ namítla Sakura.
„Proč?“ nechápal Naruto. Nechtěl zastavovat. Stejně jako Gaara a Sasuke.
„Protože jsem medik ninja a já vám říkám, že rychlejší tempo následujících pár hodin nevydržíme. A pokud by došlo k boji, tak by nám vysílení moc platné nebylo,“ odsekla Sakura a dala jim vizi té nejhorší možné situace, která mohla nastat.
„Dobře,“ svolil Sasuke. Pochopil, že má pravdu. A ostatní taky. I když dost neradi.
Tak si tedy dali půlhodinovou přestávku a najedli se. Pak se vydali dál, ještě rychleji než předtím.
Za tři hodiny stanuli na místě, kde ti tři dříve trénovali. Sasuke se na to místo zamyšleně podíval, než se k nim otočil a řekl: „Tak nedaleko odtud je ten dům. Budeme muset přes hluboký les a mnoho pastí. Přes ty pasti znali cestu jen právoplatní Akatsuki. Já ne. Ale je jedna možnost. Budeme muset skákat po vrcholcích stromů. Je to šíleně těžký a musíte si dávat pozor. Hlavně se nepředvádět. Tak jdeme. A opatrně.“
Všichni kývli a vyskočili na stromy. Nedaleko skutečně uviděli střechu jejich domu.
A tak začali skákat. Naruto sice několikrát málem spadl, ale vždy mu někdo pomohl. Gaaru nesl jeho písek, který pod nimi tvořil lehkou vrstvu, která by je, v případě pádu, vyhodila zpět na stromy.
Po dvaceti minutách konečně byli na druh straně lesa a oddechli si.
„Všichni v pořádku?“ optal se jich Naruto.
„Jasně. Ale měli bychom vymyslet plán,“ pípla nesměle Hinata. Pořád byla nesmělá.
„Skvělý nápad,“ usmál se na ni Naruto. Slovo si vzal Sasuke.
„Měli bysme se rozdělit. Někdo přízemí a další první a druhé patro,“ řekl Sasuke a otočil se na Gaaru, který se nervózně poohlížel po tom domě. Už se stmívalo a on se bál, že přišli pozdě.
„Kazekage-sama vy si vezmete s Nejim druhé patro. Naruto s Hinatou první a já se Sakurou přízemí. Vlezte dovnitř okny. Bude to tak lepší,“ zavelel Sasuke.
„Dobře,“ odvětili všichni a vydali se na záchrannou misi.
Sakura nervózně otevřela dveře a kývla na Sasukeho, který vešel dovnitř. Šla za ním. Mířili do obývacího pokoje, a pak do kuchyně.
Naruto vyskočil na okenní parapet a začal se s ním rvát. Pak se najednou vedle něj objevila Hinata a jedinou ránou okno vysklila a vnitřní zástrčkou otevřela.
„Jsi dobrá,“ pochválil ji Naruto a skočil dovnitř. Hinata zrudla, ale pak se vzpamatovala a skočila za ním. Procházeli různé pokoje a ona pro jistotu použila Byakugan. A všimla si těch genjutsu tam. Ale nijak na ně nereagovala. S Narutem tam prošli všechny pokoje, ale Antishu nenašli.
Neji s Gaarou se vzhůru nechali vynést pískem, který jim otevřel i cestu dovnitř. Skočili tam a prošli všechny pokoje. Neji dokonce aktivoval Byakugan, ale nic neviděl. Nic, co by nasvědčovalo její přítomnosti. S vědomím boudy se vydali po schodech do přízemí, kde potkali Hinatu s Narutem.
„Asi jste ji nenašli, že?“ podotkla Hinata a vypnula Byakugan.
„Nic. Jen spoustu genjutsu jejich věcí. Určitě se odtud snaží nenápadně vystěhovat,“ odpověděl Neji, který svou kekkei genkai nevypínal. Společně se vydali do kuchyně za Sasukem a Sakurou.
„Je to všechno?“ optal se Gaara Sasukeho. V hlase mu zazníval strach.
„Jo,“ sklopil pohled Sasuke. Byl zmatený. Nemyslel si, že by ho podvedla.
Neji se rozhlédl kolem a zjistil neuvěřitelnou věc. Jakýmsi jutsu byla přímo za nimi skryta místnost. A v té leželo na zemi několik lidí. Ale on je nedokázal rozlišit.
„Myslím si, že jsem ji našel,“ řekl Neji.
„Cože?“ překvapeně odvětil Gaara a podíval se na něj očima plnýma naděje.
„Ustup mi z cesty, Sasuke,“ pobídl ho Neji. Sasuke ustoupil a on se vydal ke stěně. Kývl na Hinatu, která si rovněž aktivovala Byakugan a oba se společně zaměřili na to jutsu a hledali jeho slabiny. Pak jej našli a kývli na sebe. Svou chakrou rozbili jutsu během chvilky tak, až po něm nic nezbylo. Celá záchranná výprava tak měla možnost nahlédnout do pracovny Peina.
Jako první dovnitř vešla Hinata, udivená množstvím svitků, které tam vůdce Akatsuki měl. Za ní šla Sakura, která se vrhla na lékařské náčiní u stěny. Překvapilo ji. Zvídavě se podívala na Sasukeho.
„Konan je medik ninja. I když…“ nedokončil Sasuke větu, protože mu Neji zaťukal na rameno a ukázal na zem. Sasuke se zhrozil. Pod oknem tam ležela jeho sestra. Vlasy měla rudé od krve, stejně jako své černé šaty, se znakem Uchiha klanu (ty kvůli kterým se hádala se svými bratry před bitvou). Před ní na sobě leželi dva členové Akatsuki – světlovlasý Hidan a červenovlasý Sasori. Očividně mrtví. Chyběly jim totiž kousky těl a jejich okolí bylo zacákáno krví.
„Antie…“ vydechl Gaara vyděšeně a jen se na ni díval. Hrůzou se nedokázal pohnout. Ani nevnímal, jak se k ní Sakura s Hinatou sehnuly a začaly jí kontrolovat životní funkce za pomoci Naruta a Nejiho. Ostatní (Sasuke a Gaara) nevěděli, co mají dělat. Vlastně v té chvíli nevěděli vůbec nic. Jen si navždy ryli do paměti obraz zkrvavené Antishi, který jim i po spoustě let kazil spánek.
Sakura s Hinatou mezitím panikařily.Všemi možnými i nemožnými způsoby se snažily nahmatat Antiin tep, ale nervozitou se jim třásly ruce a nic nezjistily. Proto je Neji nahradil a sám si k Ant klekl a zkontroloval tep. Pak nevěřil svému hmatu. Proto se naklonil k její hrudi a zaposlouchal se. Uslyšel její mělký dech a pak i uviděl trhaně se zvedající hruď.
„Žije!“ vykřikl šťastně a ostatní tak probral. Ihned se k ní seběhli a podle Sakuřiných instrukcí ji položili na zem do vodorovné polohy, aby jí mohla zkontrolovat zranění.
„Bude muset co nejrychleji k Tsunade. Má vážný otřes mozku, ztratila spoustu krve a možná má i nějaké vnitřní zranění. Určitě bude muset na operaci,“ prohlásila Sakura, když ji vyšetřila a snažila se zastavit krvácení z rány na hlavě. Částečně se jí to podařilo, ale krev z rány vytékala stále, i když méně. Hlavu jí tedy obvázali obvazy, které tam měla Konan a naložili ji na jakási provizorní nosítka, která z písku utvořil Gaara.
„Rychle do Konohy! Musíme ji zachránit!“ pobídla je Hinata a všichni vyběhli. Gaara byl celou cestu před nimi, ale rychleji se vyčerpával, protože nesl Antishu.
„Už nemůžu,“ povzdechl si Gaara, když si dávali další přestávku, aby Sakura mohla zkontrolovat Antishu.
„Dokážeš to. Do Konohy už je to jen hodina a půl,“ uklidňoval ho Sasuke. Když Gaara zavrtěl hlavou, tak Sasuke dodal: „Udělej to pro Antishu. Říkal jsi, že ji miluješ. Ale nepřijde mi to tak.“ Mluvil zklamaně. Gaara se prvně podíval na něj, a pak na Ant. Pohled na její tělo tak zubožené její dávnou rodinou ho popohnal.
„Tak jdem!“ zavelel a pokračovali. Do vesnice dorazili, když už se blížila půlnoc a nikdo je neviděl.
„Odneste ji do nemocnice. Já dojdu pro Tsunade,“ řekla Sakura a rozešli se.
Když Gaara dal v nemocnici Antishu na lůžko a ujali se jí doktoři, tak se tam objevila Tsunade.
„Na sál s ní! Tohle bude na dlouho,“ prohlásila Tsunade a se Sakurou a Ant zmizela na sále. Ostatní tam zůstali v čekárně po celý zbytek noci. Až ráno z ní vyšla ospalá Sakura se zívající Tsunade za zády.
„Tak co?“ vyletěli na nohy Gaara a Sasuke.
„Nevím. Její stav je nestabilní. Dostali jsme ji z nejhoršího, ale neprobírá se. Musíme čekat,“ vysvětlila Tsunade. Nic před nimi nezatajila a jen smutně sledovala, jak propadají beznaději.
„Můžu ji vidět?“ zeptal se jí Gaara a hodil na ni smutný pohled.
„Neměl bys. Není to hezký pohled,“ opáčila Tsunade.
„Chci ji vidět,“ řekl Gaara.
„Já taky,“ přidal se k němu Sasuke.
„My všichni,“ promluvila Hinata.
„Tak pojďte, ale skutečně to není hezký pohled,“ usmála se na ně Tsunade a zavedla je do pokoje, který byl celý zaplněn pípajícími přístroji, z nichž hadičky šly k posteli, kde byly zapíchnuté do osoby, jež na ní ležela.
Antisha měla černé vlasy volně rozprostřené kolem hlavy a ostře jí kontrastovaly s bílou pletí a černými kruhy pod očima. Přes čelo se jí místo Hitai Ate táhl obvaz, který končil vzadu na hlavě a zakrýval jí hlubokou ránu. Oči měla zavřené a ústa modrá. Jen pravidelné pípání napovídalo, že stále žije.
Jakmile ji uviděla Hinata, tak se rozplakala. Nerada tak viděla svou kamarádku. Naruto ji objal a konejšivě hladil po vlasech.
Gaara jen polkl a vystrašeně se na ni díval. Bál se o ni.
„Měli byste se jít vyspat. Všichni. Kdyby se její stav změnil, dám vám vědět,“ vyhnala je odtamtud Tsunade.
Naruto s Nejim odešli, protože chtěli uklidnit Hinatu, ale Sasuke s Gaarou u ní chtěli zůstat.
„Zůstanu tu,“ prohlásili oba rozhodně.
„Sasuke-kun… pojď. Půjdeme domů. Odpočineme si a přijdeme ji navštívit,“ chytla Sasukeho za paži Sakura.
„Tak dobře. Když tu s ní budu, tak se stejně nic nezmění,“ svolil Sasuke a oba odešli. Už tam zůstal jen Gaara a Tsunade.
„Měl bys jít,“ doporučila mu Tsunade a položil ruku na rameno. Stále se díval na Antiinu tvář.
„Zůstanu tu. Chci být u ní, až se probudí,“ namítl Gaara.
„Dnes to určitě nebude. Ještě je moc slabá. Jdi se vyspat. Pak se rozmyslíš,“ opáčila Tsunade.
„Chci být u ní!“ odsekl Gaara a posadil se na křeslo vedle postele.
„Tak dobře. Kdyby něco zavolej sestru,“ svolila nakonec Tsunade, když uviděla jeho bolest ve tváři a odešla.
Gaara chytil svou milovanou za ruku a držel ji. Nepustil následující týden. Ale na jejím stavu se nic nezměnilo.
„Lorde Kazekage!“ vletěl do nemocničního pokoje nějaký chuunin a Gaara se hned postavil. Takhle mu už dlouho nikdo neřekl. Z jeho tónu vytušil problémy.
„Co se stalo?“ zajímalo Gaaru.
„Na vesnici Skrytou v písku se chystá zaútočit Orochimaru a Zvučná vesnice. Spolu s Vodopádovou a Deštnou,“ prohlásil ninja a uklonil se mu.
„Cože?! Ale já nemůžu odejít,“ namítl Gaara a podíval se na Antiinu bezvládnou tvář.
„Musíte. Suna vás potřebuje. Jste přece její vůdce a máte ji ochraňovat!“ odsekl ninja.
„Máš pravdu. Počkej na mne venku,“ řekl Gaara.
„Ano,“ souhlasil ninja a odešel.
„Já se vrátím, Antie. A už budeme jenom spolu,“ slíbil Gaara, dal jí polibek na ledové čelo a odešel do boje. Musel se postavit za svou vesnici. Antisha by to tak chtěla.
„Ahoj, sestřičko,“ pozdravil Sasuke svou bezvládnou sestru, když k ní přišel s kyticí lilií. Dal květiny na stolek posadil se na místo, kde dříve sedával Gaara. Ale ten musel odejít. Sasuke také měl odejít, ale Hokage se bála aby někdo nezaútočil na Konohu, a tak si pár nejlepších ninjů nechala doma.
Pohladil jí po tváři a srovnal vlasy.
„Všem se nám po tobě hrozně stýská,“ posteskl si Sasuke. Najednou uslyšel něco zvláštního. Znělo to jako chraplavý nádech. Ale myslel si, že měl slyšiny, a tak si toho nevšímal. Pak se ale nádech opakoval a přístroje se mohly upípat. Sasuke hned zmáčkl tlačítko přivolávající sestru a chytl Ant za ruku.
„Neopouštěj nás,“ řekl jí vyděšeně. Najednou se její ruka zaškubala a pevně se ho chytla. Sasuke jí sevření opětoval. Poznal, že vnímá.
„Co se děje?“ vletěla do pokoje Sakura s Tsunade a hned začaly kontrolovat přístroje.
„Myslím si, že se probrala. Ale zatím nemůže mluvit,“ řekl Sasuke.
„Proč si to myslíš?“ zajímalo Tsunade.
„Stiskla mi dlaň,“ prozradil nadšeně Sasuke.
Tsunade vzala její druhou ruku do dlaně, ale nic se nedělo.
„Antie, ukaž jestli nás slyšíš. Zmáčkni Tsunadinu ruku,“ řekla Sakura Antishi a postavila se za Sasukeho. Chytla ho za rameno.
„O-ona skutečně vnímá. Antisha-chan, bolí tě hlava? Stiskni dvakrát jestli ano, jednou jestli ne,“ vyzvala ji udivená Hokage. Chvilku to trvalo, než jí Ant stiskla ruku. Ale jen jednou.
„Nebolí… můžeš otevřít oči?“
Odpovědí bylo jedno stisknutí.
„Můžeš se pohybovat i jinak?“
Dvě stisknutí.
„Zkus hýbnout levou nohou,“ nařídila jí Hokage a odhrnula deku. Antiina noha se pokrčila a opět narovnala. To samé druhá noha.
„Bolí to?“
Dvě stisknutí.
„Jako kdybys měla tu nohu zlomenou?“
Jedno stisknutí.
„Přijde ti ta bolest jako vyvrtnutý kotník?“
Jedno stisknutí.
„Jako natažený sval?“
Dvě stisknutí.
„Myslíš si, že bys s nimi mohla pohybovat?“
Dvě stisknutí.
„Chodit?“
Jedno… nejisté druhé.
„Tak zatím raději ne. Odpočni si. Chceš, aby tu někdo zůstal s tebou?“ zajímalo Tsunade.
Dvě stisknutí.
„Já?“
Jedno stisknutí.
„Sakura?“
Jedno stisknutí.
„Sasuke?“
Dvě stisknutí.
„Dobře, Sasuke tu s tebou zůstane. My teď se Sakurou odejdeme. Sasuke, kdyby otevřela oči, tak nás zavolej. Večer ji přijdeme zkontrolovat,“ prohlásila Tsunade a odešla i se Sakurou, která mu povzbudivě stiskla rameno a usmála se na něj.
„Mám mluvit?“ optal se jí Sasuke.
Dvě stisknutí.
„O tvých a mých přátelích?“
Dvě stisknutí.
A tak Antishi vyprávěl, co s nimi prožil, když byl mladší. A co v poslední době. Také jí svěřil, že za ní každý den chodili a doufali v její vyléčení.
„Hrozně jsme se o tebe báli…“ šeptl Sasuke a Ant ho roztřeseně pohladila po hřbetu ruky.
„To ty jsi zabila Hidana a Sasoriho?“ optal se jí Sasuke. Nemohl odolat nutkání. Musel to vědět.
Dvě stisknutí.
„Udělala jsi to ráda?“
Nic.
„Ant, vnímáš?“
Dvě stisknutí.
„Na něco jsem se tě ptal. Odpovíš?“
Jedno stisknutí.
„Proč ne?! Špatná otázka… odpovíš mi někdy?“
Nic.
„Nevíš, co máš říct?“
Dvě stisknutí.
„Tak jdeme jinam… hodláš zabít zbytek Akatsuki?“
Jedno stisknutí. Ne.
„Proč?! Hodláš jim udělat něco jiného?“
Dvě stisknutí.
„Co?!“ nechápal Sasuke.
„N-nic,“ zachraplala najednou Ant. A rozkašlala se. Levou ruku si dala před ústa, ale oči stále neotvírala.
„Chceš napít?“ zeptal se jí Sasuke.
„Prosím,“ kývla Ant. Sasuke jí tedy podal sklenici vody.
„Díky,“ usmála se a pohodlně si lehla. Ale stále měla trhavé pohyby.
„Bolí tě něco?“ zajímalo Sasukeho.
„Každý pohyb… ale určitě se to časem spraví. Ale nemůžu otevřít oči. Jakoby mi na víčka tlačila závaží,“ odpověděla černovláska.
„Zavolám Tsunade,“ nabídl se Sasuke a vstal.
„Nechoď pryč… nechci být v té tmě sama!“ zastavila ho Antisha vyděšeným výkřikem a chytila ho za ruku.
„Tak já je zavolám pomocí toho tlačítka, co se má používat v nouzových případech,“ svolil Sasuke, kterého zarazila panika v jejím hlase.
„To budeš moc hodný,“ usmála se lehce Ant a uklidnila se.
Její bratr tedy zmáčkl tlačítko a po chvilce se otevřely dveře a dovnitř vešla Sakura.
„Co se stalo?“ zeptala se ho vystrašeně a pohledem začala zkoumat přístroje.