Není černá jako černá

V Konoze nastalo slunčné léto. A spolu s ním, kromě vlny veder, přišla urputná nuda. Většina obyvatel se proto raději pakovala a odjela na dovolenou... na Sibiř.
Jen náš známý emař Sasuke prohlásil, že dovolená je kryptofašistická a napronsto "uncool" a správný drsný cool hrdina přežije všechno.
Jenže po čtrnácti dnech strávených bloumáním liduprázdnými ulicemi, ve kterých se tetelil horký vzduch a pomalu se rozpouštěl asfalt na chodnících, se Sasukemu zastesklo po lidské společnosti. Ne že by toužil po duchaplné konverzaci se svými spoluobčany; na to ho nikdy neužilo. Pouze litoval, že se nemá nad kým povyšovat, koho shazovat, a dokazovat si tak svou vlastní výjimečnost.
Proto vzal zavděk pozváním jiného vytrvalého hrdiny, který se ve vesnici taktéž raději opékal, než by se zbaběle uchýlil někam do stínu. Tím hrdinou byl... veliký... jedinečný... dokonalý... nezapomenutelný... plný síly mládí... Maito Gai! Ano, konečně se mu podařilo zvítězit nad svým věčným rivalem Kakashim, neboť vytrval, zatímco Kakashi se spolu s Jiraiyou vydal sbírat inspiraci pro nejnovější díl Icha Icha s podtitulem "Za polárním kruhem."
Příliš zábavy si spolu ale naši hrdinové neužili. Gai Sasukeho nutil, aby závodili ve šplhání na monolit Hokage pusou... Evidentně již dostal úpal... A tak jej Sasuke zavřel do lednice a usedl k jedinému počítači, jež byl ve vesnici připojený na internet.
Přidal pár svých nových emo fotek na MySpace, poklábosil se sebevrahy na Facebooku, vyhledal nejnovější trendy v líčení a gelování vlasů, načež vygooglil info o své osobě a opájel se vlastní výjimečností.
Po chvíli si zašel do kuchyně pro něco studeného k pití. Když otevřel lednici, na kost zmrzlý Gai ho poprosil, aby na internetu našel, jaký je rekord pro pobyt v mrazničce, protože se jej právě rozhodl překonat.
Emo Uchiha jen zakroutil hlavou a vrátil se zpět k počítači. Jaké bylo jeho zděšení, když jedna z jeho dokonalých emo fotografií byla překryta vyskakovacím oknem s reklamou! Už už se chystal nevítané vyrušení zavřít, když tu ho upoutal obrázek, kterýžto byl součástí té reklamy. Dvě fešné černovlásky v černých gothic oblečcích, s piercingem v obočí a černě orámovanýma očima se objímaly na pozadí probíhajícího koncertu. Tyjo, pomyslel si Sasuke, to musí být nějaký emo setkání! Neváhal a kliknul na "see more".
Když získal všechny potřebné informace, sbalil si svůj černý emo baťůžek s netopýrem a vyrazil na cestu. V té chvíli mu dovolená už vůbec nepřipadala "uncool."

Cesta vlakem probíhala v pohodě, i když s klimatizovanými japonskými rychlovlaky se místní ucouraná lokálka nedala srovnat. Bylo tu vedro k padnutí, až se Sasuke obával, že se mu zapotí kůže na hlavě a zplihne mu účes. Naštěstí si však vzal velkou zásobu gelu.
Začal se se zájmem rozhlížet po ostatních cestujících. Někteří z nich byli taktéž vyznavači emo stylu. Celí pěkně v černém, vesměs dlouhé vlasy, zasmušilý výraz a tak. Pár jedinců mělo sice na tričku velké barevné obrázky, ale což. Jiný kraj, jiný mrav, a nikde není psáno, že emo styl na celém světě musí vypadat stejně.
Postupem času se však nálada ve vagonu začala měnit. Čím víc se vláček blížil k cíli, tím radostněji se cestující tvářili. Sasukemu to bylo podezřelé. Odkdy se emo usmívá? Když začaly kolovat plechovky s pivem, Uchihu přepadly obavy, zda nasedl do správného spoje. To nejhorší však teprve mělo přijít.
Jeden chlapec s tričkem, na němž se skvěl nápis Iron Maiden, se vyklonil z okýnka a zařval: "Ho*nooo!"
Pak se ozval hurónský smích a stejný řev z ostatních vagonů. Sasuke se zavrtal hluboko do sedadla. Kam jsem se to dostal, uvažoval. Třeba... možná... snad se zároveň s emo festivalem koná další akce pro tyhle magory. Ano, musí to tak být, uklidňoval se.

Když couráček dorazil na konečnou a upocený dav magorů se s neustávajícím řevem vyhrnul ven, Sasuke opatrně vyhlédl z okna. Uvítala ho cedule s obrázkem jelena a obrovským nápisem.
"Vi-zo-vi-ce, hlav-ní měs-to sli-vo-vi-ce," hláskoval Uchiha. "Že by název místní emo komunity? Zajímavé..."
Nadhodil si na rameni baťůžek a vydal se vstříc neznámu. Silnici lemovaly stánky s oblečením, podivnými druhy jídla a stříbrnými cetkami. Připomínalo mu to konožskou tržnici, tedy až na to oblečení. V téhle zemi mají lidi opravdu divný vkus. Černá trička stejného střihu, lišící se pouze těmi děsnými obrázky. Ohnivé lebky, hadi... to je jako zdi v Orochimarově bunkru. Ale ty nápisy... Dimmu Borgir, Nightwish, Manowar... Co to jen znamená?

U vstupu do areálu, kde se festival odehrával, se tísnily stovky lidí. Kdo to tam zdržuje, krucinál, vztekal se nedočkavý ninja a vyšplhal na střechu malého bílého domečku, aby lépe viděl. V tu chvíli ho dolů strhla parta chlapů v červených vestách s nápisem BSB a mrštila s ním do nejbližší škarpy.
"Ty v**e, teprve půl desátý a ten ji má jak z praku, že leze na střechu pokladny," okomentoval Sasukeho výstup kolemjdoucí dredatý týpek.

Když se Sasuke konečně prodral k turniketům, čekal, že za svou statečnost a přestálé utrpení dostane nejmíň druhou ninja čelenku! Místo toho mu ti BSB chlápci navlíkli přiblblý fialový náramek a s poťouchlým úsměvem ho utáhli až na doraz. Nebýt Sasukeho nabubřelé hrdosti, zavřísknul by bolestí. Takhle jen přemýšlel, jak dlouho bude trvat, než mu ruka bez přívodu krve zčerná a upadne...

Ani se nestihl rozkoukat, a už mu kdosi podstrkoval fialové cédéčko. Co mají pořád s tou fialovou? Nepořádá ten festival nakonec Orochimaru osobně? Zběžně omrknul obal cédéčka. Tarja, Unisonic, Accept... To mi nic neříká. Čekal jsem spíš My Chemical Romance, ale co, třeba to nebude špatný.

Cestou kolem hlavní stage se čím dál více podivoval. Třeba ten nápis nahoře... Ronnie James Dio... To bude asi zdejší Kage. A co jsou támhlety malé dřevěné domečky, co je u nich tak narváno? Když přišel blíž, ucítil, že se z nich line stejný odér jako z Tsunadiny kanceláře. Díky svému bystrému intelektu a vysokému IQ si tedy domyslel, že se v nich prodává nějaká místní obdoba saké.
Náhle ho do nosu udeřila další vůně. Nudle! Ihned mu zakručelo v žaludku, a tak se rozhodl jednu mističku českého rámenu ochutnat. Teda nic moc. Za prvé tady nemají hůlky a za druhé byly ty nudle suché, bez polévky! Kdyby se pan Teuchi rozhodl podávat takový blaf, donutil bych ho spáchat harakiri!

Zklamaný a hladový se dál plížil občerstvovací zónou. Divných lidí přibývalo. Slečna s odhalenými zády prošpikovanými piercingy a v nich provlečenou mašlí... Polonazí podnapilí chalani, kteří zítra zapláčou, až si budou lízat popáleniny od neúprosně pařícího slunce. A další dvě šílené slečny, od kterých cudný Sasuke raději odvrátil zrak. No přece jim nebude okukovat odhalené hrudníky přelepené jen kousky barevné izolepy!
Ale nakonec přece jen vysvitla jiskřička naděje! Krásná černovláska v dlouhých černých šatech, s černým péřovým vějířem! Učiněná emo královna! A mířila přímo k němu! Uchiha se tetelil blahem, dokud na něj nepromluvila: "Co to je za kapelu, co máš na triku, ty v**e? Červená a bílá... Ňákej polskej gore metal?"

Zoufalý se zhroutil na první schod tribuny a litoval sám sebe, že se nechal zlákat klamavou reklamou.
Zatímco se litoval, doléhaly k němu útržky hovorů... "Proč musí být, ku*va, metalová barva černá? Kdyby to byla bílá, nepařili bysme se tady jak hovada!"
"Ho*nooo!"
"Já se tak těším na Behemoth, to bude, ku*va nářez!"
"Bacha, ho*nocuc!"
Při tomto výkřiku mladý ninja vzhlédl. Kolem tribuny projíždělo velké oranžové auto s nádrží a hadicí, na kterou se okamžitě pověsili dva chlapíci a vřískali: "Toi Toi story - příběh sra*ek!"
Čím dál tím líp, povzdychnul si Sasuke, zvedl se ze své pozorovatelny a zamířil k východu.

Cestou ho potkala další nemilá příhoda. Z jednoho stánku se prodavači slitovali nad uhřátým davem a jali se návštěvníky festivalu kropit vodou z hadice. Když polili zadumaného Sasukeho, ten reagoval, jak byl zvyklý z domova. Odvrátil vodní útok Katonem! Ohnivá koule jen tak tak minula společensky unaveného muže ležícího ve stínu popelnice. Unaveně zdvihnul hlavu. "Ohňový efekty, to už hrajó Menóvři?!"
Ze všech stran se ozvalo skandování "Manowar, Manowar, Manowar!" Sasuke si řekl, že to bude asi fakt dobrá kapela, a že se tedy aspoň na ně půjde podívat.

Když se setmělo, Sasuke zamířil k hlavní stage. Betonový plácek však byl již dávno zaplněn tisíci dychtivých fanoušků. Tak Uchiha zjistil, že zaváhal a moc toho asi neuvidí. Snažil se prodrat blíž k pódiu, ale vzdal to, když mu na hlavě přistálo desáté pivo hozené nějakým vtipálkem do davu.
Vyšplhal se tedy na nejvyšší stupínek tribuny a po vzoru jiných odvážných se rozkročil tak, že jednu nohu nechal na stupínku a druhou se zapřel o vachrlatý plot.

Dojmy z koncertu? Hudba mu nic neříkala, ohňostroj by Uchihovic rodina zvládla lepší, a ty kožený oblečky... Jediné, co mu na kapele přišlo sympatické, byla jejich arogantní chakra.

Hladový, unavený a z koncertu zklamaný Sasuke se vydal hledat místo k odpočinku. Když míjel jednu z dřevěných náleven, připotácel se k němu jeden v tričku "Sabaton" a familiérně ho objal kolem ramen.
"Toš co, synku? Dej si s náma!"
Šokovaný Uchiha nechápal, co si má kam dát. Zvědavost však byla silnější než nedůvěra k potácejícímu se muži. Vzal tedy od něj malý kalíšek s průhlednou tekutinou.
"Toš kopni to tam! Slivovice forever!"
Poslední, co Sasukemu proběhlo hlavou, bylo poznání, že slivovice opravdu není název emo komunity...

Probudilo ho známé vedro a děsná bolest hlavy. Pomalu se zvedl a zjistil, že ležel v hluboké kaluži vody, má zplihlý účes a navíc ztratil baťůžek s netopýrem! Pomiňme Sasukeho naivitu a řekněme si na rovinu, že baťůžek mu byl zcela jistě odcizen.
Zastavil nejbližšího kolemjdoucího a zmateně se ho zeptal, kdy pršelo.
"Včera přece."
"Aha, takže dneska je pátek."
"Ne, včera byla sobota."
"Takže dneska je neděle?!"
"Ty kráso, tos musel být pěkně nalitej, hahaha!"
Ubohý Uchiha potřásl hlavou. Škoda, že přišel o peníze, mohl trochu té slivovice koupit Tsunade, když to má takovou sílu!
Zkroušeně se prodíral stejně znaveným davem, když tu se náhle zablesklo a z reprobeden na hlavní stage hromovým hlasem zaznělo: "To je horko, dop*dela!"
Vyvalil se kouř a v něm postupně nabylo obrysů pět postav. Byli to démoni s šupinatou kůží, hrozivě kouleli očima, dav šílel a řval strachy! Sasuke neváhal!
"Chidori!"
Nastala absloutní tma. Uchihův zásah vyzkratoval celou aparaturu a Lordi se mohli se svou pečlivě připravenou show jít klouzat...
Nabušení chlápci, tentokrát ve žlutých vestách s nápisem Briston security, popadli Sasukeho za mokré vlasy, odsmýkali ho k východu a předali do rukou policie.

V Konoze končilo období veder, když se v hlavní bráně zjevila rachitická postavička bývalého emo evendžra, nyní zarytého odpůrce metalové hudby a černé barvy vůbec.
S vypětím všech sil se doplazil do Gaiova příbytku, aby se se svou děsivou zkušeností podělil s přáteli na internetu. Přepadla ho však děsivá žízeň, a tak nejprve zamířil k lednici, odkud na něj vykoukl zmražený Gai.
"Jak dlouho jsi byl pryč?"
"Čtyři dny."
"Takže jsem díky síle mládí ten rekord překonal!"
Všude dobře, doma nejlíp, pomyslel si Sasuke a zavřel lednici...