Jen normální holka - 15.Dar

„Antisha-chan. Blíží se sem tři ninjové z Listové,“ vletěl tam najednou Stimga.
„Naruto, zůstaň tady. Budu je muset vyřídit, aby odešli. Jinak je možné, že tě najdou. Pohlídá tě Enma,“ prohlásila Ant a přivolala si opičího krále. Dala mu instrukce a vyběhla ven neuvěřitelnou rychlostí. Ti, co stáli před jeskyní ji tedy neviděli.
Byli tam tři. Muži, kteří Ant změnili život – Kakashi, Sasuke a Gaara.
Ant využila toho, že si jí nevšimli a nasadila nejvyšší rychlost. Oběhla je a nenápadně kolem nich upevnila důmyslnou past z pevného lanka, kunaiů a výbušných lístečků. Pak se objevila před nimi.
„Kde je Naruto?“ ozval se Sasuke. V hlase mu zaznívala nenávist a strach o kamaráda.
„V bezpečí,“ opáčila Ant. Ti tři stále stáli na místě, a tak neměli ani ponětí, že stojí přímo uprostřed pasti.
„A to znamená?“ odvětil Kakashi. Pozorně si ji prohlížel. Hodila po něm pohled plný nenávisti, ale neodpověděla. Až po chvilce.
„Že se mu nic nestane,“ řekla Ant, ale dívala se na svého bratra. Vypadal, že zaregistroval tu past a začal zkoumat, jak z ní ven.
„Jsi si tím jistá? Protože jestli je s někým z Akatsuki, tak se mu něco stane,“ řekl Gaara nejistě.
„Byl se mnou a přežil to. To znamená, že přežije i někoho z Akatsuki,“ odsekla Ant. Nechtěla se s ním o ničem bavit. Nemohla proti němu bojovat. Něco uvnitř jí bránilo v tom, jej zabít.
„Ty jsi z Akatsuki,“ namítl Kakashi.
„No právě,“ usmála se Antisha. Krásně se usmála. Ale s Kakashim a Sasukem to nic nedělalo. Jen Gaara ztratil chuť k boji a proklínal se, že tam vyrazil.
„Tvůj hlas v Akatsuki nic neznamená,“ prohlásil Sasuke a pohlédl jí do očí.
„Ale znamená. Je rozhodující,“ odsekla.
„Proč vlastně chcete Naruta?“ optala se jich Ant.
„Je to náš přítel. A skvělý ninja,“ odpověděl Gaara.
„Ach tak…“ zesmutněla Ant. Najednou se ozval výbuch. Sasuke totiž vyběhl a narazil přímo do lanka s výbušným lístkem.
„Jste slepí. Dostala jsem vás do své pasti a vy o tom ani netušíte. Odtamtud se nedostanete,“ uchechtla se Ant.
Začali se zmateně rozhlížet kolem sebe. Ale jen občas (a to náhodou) uviděli strunu.
Postavili se do útočných pozic, ale stejně byli šíleně opatrní. Nechtěli vybouchnout na místě.
„Proč to vlastně všechno děláš?! Proč jsi unesla Naruta – svého přítele a proč jsi nás tady tak chytla? Byli jsme si tak blízcí,“ naladil na citlivou strunu Kakashi.
„Máš pravdu – byli. Dokud jsi to vše nepokazil,“ opáčila chladně Antisha. Opět se začala projevovat její nenávist k němu.
„Já to pokazil?! To ty jsi zůstala v Suně,“ namítl Kakashi.
„Víš moc dobře, že jsem výcvik potřebovala. A já jsem se nikým svýst nedala!“ zakřičela a něj nepříčetně Ant.
„O tom by se dalo polemizovat,“ podotkl Gaara smutně.
„Byl to jen jeden polibek a ještě ke všemu jsem byla vysílená!“ bránila se černovláska.
„Tys ho políbila?“ vyjel na ni Kakashi.
„Ne! To on políbil mě! Ale nevychrápala jsem se s ním, jako ty s Kurenai!“ řvala na něj Ant nepříčetně.
„Hele, nejsme tu, abychom tady řešili váš zamilovanej trojúhelník, ale abychom zachránili Naruta!“ skočil jim do rozhovoru Sasuke necitelně.
„Je to čtverec! Nechápu, jak se může takovej tupec nazývat mým bratrem,“ posteskla si Ant a vyhrnula si levý rukáv.
„A teď to s váma třema skončím! To máte za to, že jste mi zničili život!“ prohlásila chladnokrevně Antisha a zatáhla za provázky svých vystřelovačů. Ale ani jedna jehla se nezabodla do cíle. Všechny vletěly do Narutových klonů.
„Trochu pozdě,“ sykl na něj naštvaně Sasuke.
„Hrdinové se vždy zjeví na poslední chvíli, dattebayo!“ odvětil Naruto se smíchem.
„Enmo! Měl jsi ho hlídat!“ otočila se Ant, místo boje, na svého opičáka.
„Je výše postavenej než ty, takže jeho slovo má větší váhu!“ odsekl Enma.
„Jak výš postavenej! Já jsem taky jounin!“ namítla Antisha.
„Ale on je syn Yondaime Hokage,“ prohlásil Enma a Antishi se zastavil svět. Tohle nečekala. Tímhle prohlášením ji opice dorazila.
„No a co?!“ vyletěla Ant a mrskla po něm kunai. Raději tedy zmizel.
„Odmítáš nabídku lepšího života, Naruto?“ zeptala se Ant Naruta, který mezitím vysvobodil ty tři z její pasti.
„Odmítám nabídku lehčího života. Lepší nebude,“ usmál se na ni Naruto.
„Pak odejdi a vem si je sebou. Nebudu proti tobě bojovat,“ vybídla ho Ant. Kakashi se Sasukem se otočili, ale Gaara s Narutem tam zůstali.
„Bez tebe nikam nejdu,“ pronesli sborově a postavili se proti ní. Byli vyšší než ona, ale ona vypadala se svými katanami nebezpečně.
„Musím tu zůstat. Jděte. Nemá cenu mě přesvědčovat,“ opáčila Antisha.
„Má to cenu. A velkou,“ řekl Gaara. Ant se mu smutně podívala do očí.
„Nechci vám ublížit. Odejděte, ať mi to ulehčíte,“ pobídla je jemně a přistoupila k nim blíž.
„Pojď s námi. V Konoze bude dobře. Máš tam přátele i rodinu,“ řekl Naruto.
„Jedna věc chybí,“ namítla šeptem Ant a otočila se k odchodu.
„V Suně se ti jí dostane v hojné míře,“ slíbil Gaara a chytil ji za ruku. Podívala se mu do očí, přičemž se v těch jejích třpytily slzy.
„Gaaro…“ vydechla Ant, ale on jí dal prst na ústa a řekl: „Miluju tě. To se nezmění.“
Zavřela své smutné oči a když je otevřela, tak byly plné odhodlání.
„Na tohle neexistuje odpověď. Odejděte po dobrém nebo vás zabiju,“ sykla chladným hlasem. Gaara chtěl něco namítnout, ale ona mu dala pod krk svou katanu.
„Odejdi a nevracej se,“ doporučila mu.
„Odejdu jedině s tebou,“ odsekl a svázal ji pískem.
„Tohle je podvod!“ prskala jako kočka, která se napila vody a snažila se z toho dostat, ale on ji držel pevně.
„Skvěle, Gaaro. Máme oba dva. Teď jdeme,“ prohlásil Sasuke (celou dobu tam i s Kakashim byli a sledovali jejich rozhovor).
„Ááááááá, pusť mě, Gaaro! Já tě uškrtím, až mě pustíte! Rozsekám ti svým Chidori tu tvou úžasnou tykev, že se budeš divit!“ vyhrožovala Ant, ale jen je tím rozesmála a vydali se s ní do Konohy.
„Pomooooooooc!“ řvala Ant. Věděla, že kdyby ji dostali do vesnice, tak už by neutekla.
Už byli skoro na místě bojiště, když se tam objevili Akatsuki. Nebo spíš ten zbytek.
„No konečně! Dostaňte mě odsud!“ přivítala je úlevně Ant.
„Jsi v pořádku?“ optala se jí Konan, když bojovala proti Gaarovi.
„V pohodě, ale už jsem celá ztuhlá! Pusť mě, Gaaro, ať tě můžu zabít!“ vyzvala ho Antisha, ale on si jí nevšímal a stále bojoval proti Konan. Chtěl Antishu dostat zpátky za každou cenu. I kdyby to mělo být násilím a vydíráním.
Bojovali už hodinu a Ant se na to jen znuděně dívala. Najednou se ale ocitla na zemi. Gaara měl málo chakry a už nemohl udržovat písečné sevření.
„Sláva!“ usmála se Ant a byla by se pustila do boje, kdyby na ní nepřistálo tělo Zetsua. Mrtvé tělo.
„Zetsu…“ vydechla a opět začala plakat.
„Sasuke!“ vyletěla, když se vzpamatovala a vrhla se na svého bratra. Ale Konan ji zastavila.
„Jsme moc slabí na to, abychom se ubránili. Jdeme. Pomstíme se jim jindy,“ řekla Konan.
„Dobře,“ kývla Ant a všichni odešli. Oni už se za nimi nepouštěli, protože byl Kakashi vážně zraněn a ostatní se taky neobešli bez zranění.
„Máme nové sídlo?“ optala se jich Ant, když už od nich byli dostatečně daleko.
„Ano. Ale budeme muset pomalu vyklízet to staré. A nenápadně. Určitě tam budou mít hlídky. Ale my taky a všechny zabijeme,“ odpověděl Pein.
„Jaké je to sídlo?“ zajímalo Ant.
„Opuštěný statek na kraji Ohňové země. Ale má podzemí a nikdo to tam prohledávat nebude. Je tam dost místa, takže každý bude mít svůj vlastní pokoj,“ řekla Konan.
„Jak to bude s týmy?“ zajímalo Hidana. Už zbyl jen on, Sasori, Pein, Konan a Antisha.
„Podle možností a misí,“ odvětil Pein.
Běželi už šíleně dlouho, a tak se zastavili na jedné louce, kde se utábořili. Ant kolem nich nastražila past, zatímco ostatní připravovali jídlo.
„Jsi v pořádku?“ zajímalo Konan, když uzdravila všechny ostatní a zbyla jí trocha chakry.
„Nic, co by se přes noc nespravilo,“ odvětila Ant. Najedli se, a pak šli spát.
Druhý den doběhli na místo jejich nového sídla po poledni. Bylo to polorozpadlé stavení a nikomu z nich se nelíbilo. Ale muselo to prozatím stačit.
A tak se tam ubytovávali. Týden se nenápadně potulovali okolo svého bývalého sídla a brali si z něj věci, které nahrazovali nějakým jutsu. Všechno to mělo zmizet až za měsíc, za který to museli všechno stihnout.
„Myslím si, že zítra bude ten správný čas navečer. Skryjete se do stínů a vydáte se do mé kanceláře pro svitky a ostatní zbraně. Půjdete tam vy tři,“ řekl Pein a ukázal na Sasoriho, Hidana a Antishu. Bylo úterý ráno.
„Dnes si dáme volno,“ usmála se Konan na Ant.
„Já ne. Asi si zajdu zatrénovat a pročistit si hlavu,“ odvětila Ant. Bez úsměvu. Od té bitvy a následujících událostí se neusmála. A jim to vrtalo hlavou.
„Dobře, jdi,“ souhlasil Pein a ona šla. Vzala si na sebe Akatsuki plášť a zmizela.
„Sleduj ji, Hidane,“ vybídl nesmrtelného vůdce Akatsuki.
„Ne. Zaprvé se o sebe dokáže postarat, zadruhé něco mám a zatřetí by zabila mě, a pak tebe, kdyby to zjistila,“ odsekl Hidan.
„Tak fajn,“ souhlasil Pein. Znal ji.
Ale něco ho zaráželo. To, jak se k ní chovala Konan. S ním a k ostatním byla vždy chladná, ale Antisha jakoby v ní probouzela city a člověka. To se Peinovi nelíbilo. Vtip byl v tom, že tak působila i na něj a na všechny ostatní kolem sebe. Vrtalo mu hlavou, proč tomu tak je. Že by měla nějaký dar? Nebo ztracenou kekkei genkai? Nebo byla prostě a jednoduše stále hodná, sic zabila tolik lidí? To netušil…
Ant běžela a běžela, dokud pře sebou neuviděla staré známé střechy. Na okamžik nezaváhala a vešla do vesnice. Nespozorována.