Narutův příběh trochu jinak: 6. část

Kapitola 6

Naruto polknul a v jeho hlavě se právě odehrával velký zmatek.

,,Jak to mohl udělat? Jak mohl zapečetit to monstrum do vlastního syna, když věděl , jak se na něho budou dívat?“ Jakmile to dořekl v jeho očích se objevily slzy hořkosti,nevědomosti a zmatku.

,,Ale na druhou stranu: Sám velký čtvrtý Hokage je mým otcem.“ Po celém těle cítil pocity zoufalství a beznaděje.

Bylo mu smutně z toho, že jeho vlastní otec do něho zapečetil lišku, ale byl rád, že právě ctěný čtvrtý je jeho otec a že má jeho krev.

,,Ptáš se proč Naruto? Já ti to teda povím. Minato si byl vědom nebezpečnosti situace a věděl, že jen život může to monstrum uvěznit a umírnit ji , aby nadále nešířila jen svou zlobu v podobě smrti. Také věděl, že pomocí té techniky se Kyyubi dá zapečetit jen do právě narozeného dítěte a v Konoze nebyl nikdo jiný než-li ty kdo odpovídal těmto podmínkám. Nechtěl do tebe dát to zlo Naruto. A proto mě požádal, abych v tobě oddělil od sebe zlou a dobrou chakru. Doufal, že si najdeš kamarády a že budeš uznávaný a slavný ninja známý také jako Minatův syn. Ale bohužel se přepočítal a jeho víra se nenaplnila. Všichni tě zavrhli a nikdo neví, že jsi jeho syn a vlastně ani nevědí, že Yondaime umřel v boji s liškou.“ Dořekl Jiraiya.

Naruto si utřel slzy z očí a chvíli se díval na zem.

,,Jak nevědí? Sarutobi mi říkal, že ho za ten čin právě brali jako za hrdinu.“ Nechápavě řekl blonďák.

,,Nechej mě to dovyprávět a dozvíš se vše, na co se nyní chceš zeptat. Ať už ti tady povím cokoliv, tak neudělej něco, co by tě mohlo mrzet. Neukvap se. Nejdříve si mě vyslechni.“ Usmál se Sanin.

,,Ano Jiraiyo , ano. Chci to vše vědět. Neboj, neudělám nic, co by tě mělo zaskočit.“ Plynule dořekl Naruto.

,,Tak tedy dále… Byl jsem zahlcen smutkem a nenávistí k lišce. Šlo mi jen o jedno: zachránit a dovést tě do bezpečí. Tak jsem tedy vyrazil do Konohy a než jsem se naděl, byl jsem u Sarutobiho. Vše jsem mu řekl. Spadla ze mě tíha, protože Sandaime je empatický. Nechtěl jsem, aby nastal den, kdy to budu muset říct jeho otci.

Běžel jsem zpět pro tělo Minata, aby byl řádně pohřben. Když jsem však dorazil na místo souboje, jeho tělo bylo pryč a jakékoliv stopy a známky po souboji s liškou zmizely. Jediné co jsem spatřil byli dva z anbu a věděl jsem, že to jsou ti prohnaní Root od Danzoa. Na zemi byli nějaké věci a stopy po jiném souboji. Ti anbu, kteří tam stáli a zkoumali oné místo, mi pověděli, že stopy po souboji a důkazy nasvědčují tomu, že jsem já zabil Yondaimeho a údajně jsem ho prý odvlekl kamsi do neznáma. V ten moment mi došlo, že to na mě někdo nahrál.

Jak mohli vědět, že zrovna tady byl Minato? Napadlo mě, že v tom má prsty Danzo. Ale proč by to dělal?

Informace byli přesné a důkladně prozkoumané radou. Na základě falešných informací jsem byl donucen opustit vesnici.
Sandaime věřil v moji nevinnu a chtěl lid Konohy přesvědčit. Záhadné důkazy však obalamutily davy lidí. Bylo nad Sarutobiho pravomoc, aby mě očistil.

Byl jsem tedy vyhoštěn z vesnice za velezradu. Se Sandaimem jsem se domluvil, aby tě vychovával a aby se nikdo nedozvěděl, že Minato umřel jinak než si všichni mysleli a to i kdyby měl patřičné důkazy, které anulují moji vinnu.. Totiž, abych se dozvěděl kdo to na mě nahrál, musel jsem mlčet.Třetímu jsem dal tip na pachatele -Danza.“ Dořekl Jiraiya .

,,Cože? Takže mi chceš říct, že si se vzdal nevinny jen aby ses pomstil? Takže mi chceš říct, že pomsta je u tebe na prvním místě?“ Divil se Naruto.

,,Ne ne hochu, tím bych zjistil zda je za tím něco víc než jen pouhé svalení vinny.“ Řekl sanin.

,,Aha, to jsem nevěděl. Už víš kdo to na tebe ušil?“ Ptal se blonďák.

,,Myslel jsem, že Danzo. Ale poté, co jsem odešel, byl vůdce Root pohřešovaný.

Rvalo mi srdce, že musím opustit moji lásku a že nemůžu být přítomen na Minatově pohřbu. Naneštěstí Izmael přijel a uvěřil těm báchorkám a řečem, že to právě já jsem zabil jeho syna. A aby toho nebylo málo, myslel si, že jsem zabil i jeho snachu Kushinu a dokonce i tebe. Ano on věděl, že jeho snacha čeká tebe.

Podle důkazů a výsledků lékařské pitvy jsem byl usvědčen ze zavraždění Kushiny i tebe.

Přeci vím, že tvá matka zemřela při porodu. Ale podle pitvy se ukázalo, že byla zraněna jakýmsi speciálním kunaiem. Ten kunai mi věnoval Minato jako svatební dar. Yondaime používal k souboji také speciální zbraň, avšak nebyla totožná s tou moji.

Moje láska Tsunade věřila v moji nevinnu a při návštěvě mi pověděla, co všechno se událo ve vesnici. Nikdy by neuvěřila, že jsem zabil Minata, natož i Kushinu a i tebe. Tsunade jen chtěla být tam kde budu já. Byl jsem pro ní vše.

Ještě ti musím říct něco o tvém dědečkovi Izmaelovi. Pocházel z klanu Namikaze jako tvůj otec, což je logické. Avšak jeho úroveň by nikdy nedosáhla kvality Yondaimeho. O tom netřeba mluvit, Minato byl génius ze svého klanu a přezdívali mu ,,Žlutý blesk z Konohy“. Ale přesto vše se záhadným způsobem Izmael dokázal vyrovnat úrovni tvého otce. Klan Namikaze byl známý a rozšířený po celém světě. Nebyl by snad nikdo, kdo by o něm neslyšel.

Přesně v tom momentu, kdy jsem já odešel z Konohy, byli všichni, podotýkám, všichni z klanu Namikaze zabiti kromě tvého dědy Izmaela. A ten bláhový Izmael si nějak spojil jedno a druhé a vyšlo mu, že já jsem vyvraždil celý jeho klan a to i na místech, kam bych se teoreticky nemohl nikdy dostat za pouhý den. Asi byl zaslepenou pomstou a nenávistí vůči mě. Ano, byl bez sebe, ztratil syna a snachu, z jeho strany ztratil i vnuka a celý klan. A z toho všeho vinil pouze mě.“ Dořekl Jiraiya.

,,Ahh jak hrozné. A co bylo dál? Co udělal Izmael zaslepen svoji nenávistí a poháněn pomstou?“ Zeptal se Naruto.

,,Víš co? Lehni jsi a jdi spát.“ Řekl sanin.

,,Co-cože?“ Divil se Naruto.

,,Pamatuješ si na ten svůj sen? Jak jsi za někým šel a byl jsi to ty bez oka a ruky?“ Zeptal se Jiraiya.

,,Ano byl to divný sen. Kam tím míříš Jiraiyo?“ Dořekl Naruto.

,,Z nějakého neznámého důvodu nebo to snad byla vůle boží, dokážu kontrolovat sny někoho jiného za potřebné množství chakry. Čím více chakry obětuji technice, tím více jsou události ve snu podrobnější. Nedokážu ovládat dobu spánku. Když se onen dotyčný probudí, nic s tím nenadělám.

Tak si lehni a já ti ukážu další část mého příběhu.“ Řekl poněkud klidně sanin.

,,Aha. Zdálo se mi divné, že by byla až taková shoda náhod, že bych viděl ve snu sebe přesně jako tebe. Tím jsi mi chtěl naznačit, že sedíš na okně a že přijdeš že? Ale promiň Jiraiyo. Já nejsem tak chytrý a bystrý, abych si tohle vydedukoval. To by nezvládnul snad nikdo.“ Řekl blonďák a šel si tedy lehnout do postele, jak si sanin přál.

Chvíli trvalo než zabral a Jiraiya se zatím připravoval na promítnutí snu.

,,Naruto, jen jsem ti chtěl říci, že vlastně i já v tom procesu promítání budu spát. Takže snad nevadí když si lehnu na zem že?“ Zasmál se.

,,Chrrrrrr.“ Vycházeli zvuky od Naruta.

,,Naruto!? Aha takže už spí, v tom případě já…“ Jiraiya spadl na zem a v Narutově mysli se začal odehrávat sen.

…Onen sen…

..Půl roku od vyhoštění Jiraiyi...

Sanin se protáhl a vyšel ven z jakési chatrče nedaleko Konohy. Vzal si svůj klobouk a šel se podívat na ten klid kolem něj. Po chvíli za ním z chajdy vyšla Tsunade. Objala ho a řekla mu:

,,Dobré ráno miláčku.“ Dala mu pusu na krk.

Jiraiya se jen usmál a pobídl saninku, aby si sedla ven a čekala.

,,Mám pro tebe překvapení lásko. Počkej tu. Bude se ti určitě líbit.“ Řekl Jiraiya.

Vstoupil do chajdy a chvíli hledal ,,překvapení“. Po té co jej nemohl najít, vyšel z chatrče celý smutný nad možnou ztrátou oné věci. A co neviděl! Tsunade měla na ruce nějaký náramek a v tom se podívala na sanina jakýmsi pohledem vděku. Jiraiya se jen usmál nad její vychytralostí a ,,šmejdivostí“.

,,Tak tys ten dárek našla? Mělo to být překvapení.“ Řekl poněkud zklamaně.

,,Ale no tak Jiro, já jsem tušila, že něco přede mnou skrýváš. Když jsi dělal večeři, pořád ses motal kolem té skřínky. Typický chlap. Nedokáže udržet nervozitu na uzdě, když se jedná o ženu viď Jiro?“ Zhluboka se zasmála Tsunade

,,Jaký Jira? Co to má jako znamenat to ,,Jira“? Ano, byl jsem vskutku nervozní, protože se jednalo o milovanou ženu, o tebe.“ Zčervenal sanin.

,,Tak ti budu říkat Jira. Je to proto, abych ukryla tvoji identitu.“ Řekla Tsunade.

,,Já myslel, že utajení mé identity spočívá v nošení starého klobouku ,starých věci a rozbití mých zubů.“ Zasmál se ,,Jira“.

,,Ale já nechtěla. Vím, ty jsi chtěl, abych ti pár ran vrazila. Myslím, že stačila ta jedna, ale ne, ty jsi chtěl další. Věděl jsi, že ti pár ran vrazím když budu opitá a když si dáš přeměnu na jednoho hráče, který mě posledně obral o vše co jsem měla.“ Znejistila Saninka.

,,Ale, ale. Ano řvala si, že chceš na zpátky to co jsem ti vzal a vždy, když jsi chtěla udeřit minula si mě minimálně o metr.“ Začal se smát.

,,Tak si to zkus být někdy opitý a uvidíš, jak je to těžké udržet své tělo s mými přednostmi, natož trefit nějakého ninju.“ Dořekla Tsunade.

,,Jo, vždy jsem do té rány musel skočit. A kam jsme to zamířili s debatou vůbec má milá?“ Usmál se Jiraiya a šel si sednou vedle ní.

Znenadání se z lesa ozval smích. Ale ne smích, který Vás pobaví a rozesměje, ale smích ďábelský a šířící netrpělivost, strach a nervozitu.

,,Ah. Ty vaše sladké řečičky a ten váš smích mě opravdu dostává. Žijete si tak šťastně a neberete v úvahu, co Jiraiya provedl. Kdybych nepřišel mohli jste si žít nadále tak pěkně. Já jen hájím spravedlnost a nechci, aby člověk, který dokázal vyvraždit klan bez mrknutí oka, bez jediného citu, aby pobíhal šťastný po světě.

Tak a teď budu muset vaši dobrou náladu zkazit.“ Řekl neznámý a byl již zcela na dohled.

Jiraiya se zděsil. Z jeho výrazu bylo vidět, že se něco děje a že tu není bezpečno.

,,Já vím kdo to je Tsunade.“ Šeptl Jiraiya

,,Kdo? Kdo to je?“ Zeptala se.

,,To je přeci…..

Pokračování příště.