Vlčí tesák 09

Vzbudil mě budík o půl osmé a já vyrazila do kuchyně, abych udělala snídani. Nepřekvapilo mě, že Hana tam nebyla. Tsume jí musela říct, že zůstávám a tak ještě spí.
Sama pro sebe jsem se usmála a prostřela stůl zatímco se v konvici vařil čaj. Stále s úsměvem jsem namazala včerejší chleba a sama si snědla snídani. Na stole jsem nechala čaj a chléb a vyrazila jsem s Yasuo ze dveří.

Kroky mě neomylně přivedli až k budově Hokage a tam jsem se pokusila zakrýt alespoň část vzrušení. Bohužel se mi to nepodařilo a tak jsem nedočkavě vyběhla schody a zamířila k jejím dveřím. Tam jsem provedla další pokus o uklidnění, ale opět se výsledek nedostavil a tak mi nezbylo nic jiného, něž se zrychleným pulzem zaklepat a netrpělivě čekat na Tsunadino dále.
Nemohlo to trvat déle než půl minuty, ale mně to připadalo jako hodiny, než jsem konečně vešla. Za stolem čekala Tsunade a bez jediného slova mi podala osm listů.
Slušně jsem poděkovala a opustila její kancelář.

Teprve před budovou Kage jsem si pročetla ty pro mě neuvěřitelně důležité papíry. Na každém z nich se pyšnila jedna mise a já si je přeuspořádala tak, aby mi časově pěkně vyšly.
Nakonec to dopadlo takto:

1. Doprovodit šestiletého chlapce na ninja akademii.
2. Roznést noviny od čtyř prodejen.
3. Pomoct stařence s nákupem.
4. Rozvést Rámen.
5. Posbírat odpadky v řece.
6. Vykopat zavlažovací kanál.
7. Vyplet zahrádku.
8. Vyvenčit tři psy.

1. „Zdravím.“ Pozdravila jsem muže, který mi přišel otevřít. Zamračený pán bez jediného slova postrčil chlapce dopředu a zase zavřel.
V duchu jsem se podivila, ale i když jsem se nechtěla ptát, nakonec jsem musela: „Tatínek měl špatnou náladu co?“
„To není můj táta, ten umřel před rokem.“
„Aha, to je mi líto.“
Dál jsem se raději neptala, abych ještě něco nevhodného neřekla.

2. Úkol jako takový by byl v pořádku, kdyby to nevážilo tak metrák a já se nemusela čtyřikrát vracet, ale i tak jsem to zvládla.

3. Tohle bylo opravdu nudné. Stará paní šla hlemýždí rychlostí a já nesla těžké tašky.

4. Majitel podniku mi s úsměvem dal adresy a já šla na to. Většinou to byli milí staří lidé, kteří slušně pozdravili a zaplatili, ale někteří byli opravdu hrubí a jediné co řekli bylo: „No to je dost!“
Po doručení posledního obědu, jsem už opravdu měla hlad a asi to na mně bylo poznat, protože majitel obchodu přede mně položil misku rámenu se slovy: „Tvá odměna za dobrou práci, jen si dej.“
„Děkuji.“ Řekla jsem překvapeně, ale vděčně.
Hned po obědě jsem vyrazila k řece, kde na mě čekala Yasuo.

5. Vlčice se vyhřívala na slunci a bylo vidět, že to dělá už hezky dlouho.
Pozdravila jsem ji slovy: „Tak pojď ty lenochu, je čas se okoupat.“
Yasuo skočila do vody a začala mi nosit všechno co v líné téměř stojící říčce bylo. Všechno nosila na už tak velkou hromadu a já si jen pomyslela, že jsem jí křivdila. Zatímco jsem já byla ve vesnici, Yasuo vytahala většinu smetí ven a ušetřila mi tak hodiny práce.
Zatímco já jsem odnášela smetí, Yasuo se otřepala a následovala mě.

6. Tak tenhle úkol si skutečně užila a já jen odnášela hlínu, kterou Yasuo energicky odhazovala za sebe. Za dvě hodiny jsme byly hotové a já vyrazila na další adresu.

7. Zatímco jsem plela zeleninu a nějaké podivné bylinky, představovala jsem si Yasuo jak se zase hezky vyhřívá na sluníčku.

8. Obešla jsem majitele a společně se třemi pořádnými hafany jsem vyrazila ven. Myslím, že asi věděli, jaký mám vztah k zvířatům, protože byli až neuvěřitelně milí a přítulní.

Nakonec to byl docela příjemný den a já už k večeru zamířila zpátky k Hokage, která mě překvapeně pochválila a já si při tom uvědomila, že čekala, že něco zkazím.
Potom, co překonala překvapení, mi podala čelenku a oznámila: „Zítra ráno buď u brány, půjdeš na chunninskou misi s dalšími dvěma chunniny a jedním jouninem.“
Přikývla jsem a zeptala se: „V kolik u brány?“
„Vyrážíte přesně v osm, tak tam buď o půl hodiny dřív, aby ti kapitán týmu mohl všechno říct. Teď můžeš jít.“
„Hai!“ S tím slovem jsem zmizela a vrátila se domů, kde jsem to řekla Tsume a šla se připravil a potom vyspat.