Jen normální holka - 13.Čidlo pohybu

„Antisho, vstávej! Jdeme do Konohy!“ budila onen osudný den ráno Konan mladou dívku.
„Jasně, mami,“ vyletěla černovláska z postele a zabrala si koupelnu. Její radost byla nevysvětlitelná. Nebo aspoň Konan ji nechápala. Bylo jí osmnáct a měla zabíjet své známé. To se Konan nelíbilo. Jako její adoptivní matce.
„Proč je tak nadšená?! Kdyby mi Orochimaru neslíbil Raijuu a Kyuubiho, tak by to se mnou nehnulo,“ prohlásil naštvaně Pein. Měl špatnou náladu už pár dní. Nelíbilo se mu pomyšlení na tři Uchihy, co s ním spolupracovali. Protože netušil, jak jsou na tom v boji. Nikdo se na jejich trénink ani nepodíval. Proč?! Nemohli je najít a podobné výmluvy. Ve skutečnosti je nikdo nechtěl poslouchat.
Všichni Akatsuki i se Sasukem a Orochimarem se beze slova najedli u nich doma, a pak se vytáhl na vesnici Skrytou v listí. V půlce cesty se k nim přidalo několik set ninjů ze Zvučné, Kamenné a Vodopádové. Byli to totiž nepřátelé Konohy.
„Antisho, takhle nikam nemůžeš jít,“ započal další nekonečnou hádku Itachi. Opět chtěl, aby jeho sestra začala nosit oblečení se znamením klanu. Nakonec to na ni navlékl (za pomoci Sasukeho, Peina, Hidana a Konan), ale stále se hádali.
„To je spiknutí! Všichni jste proti mně! A to jenom kvůli nějakejm stupidním šatům!“ řvala na ně Ant, když šli do Konohy. Před ní už čekalo obranné vojsko a toto byly první zvuky, které slyšeli od nich, když byli ještě dost daleko.
„Musíš je nosit, protože je nosíme my a naši předkové je taky nosili. Je to tradice,“ odsekl Itachi. Taky řval. Štvala ho.
„No a co! Mně jsou tradice toho pošahanýho klanu ukradený! Stejně už neexistuje, tak buď zticha! A černá není moje barva!“ křičela na něj Antisha.
„Pochop, že to myslíme dobře,“ postavil se na stranu svého bratra Sasuke a snažil se ji uklidnit, ale ona byla stále víc a víc naštvaná.
„Mně je naprosto a upřímně jedno, jak a co si myslíte! Já chci zpátky svoje oblečení!“ prohlásila Ant nepříčetně.
Právě v té chvíli všichni došli na volné prostranství před bránou Konohy, kde už stálo obranné vojsko. Ale Ant s Itachim a Sasukem nikdo neviděl. Byli až vzadu. Skryti pod Akatsuki plášti a klobouky s rolničkami. To dostal i Sasuke, ale pod tím měl stejně oblečení, které nosil kvůli Orochimarovi.
„Zaprvé, černá barva ti sluší. Zadruhé, tvé původní oblečení ti dva spálili, takže ti nic jiného než nosit tohle nezbývá. Zatřetí jsme zde. A za čtvrté… upozornila jsi je na nás neodpustitelným způsobem! Vy máte být tajná zbraň a ne hlavní čidlo našeho pohybu!“ zařval na ně poslední dvě věty Orochimaru. Už překročili rámec jeho, zdánlivě nekonečné, trpělivosti.
„Jsme zticha,“ zabručel Sasuke. Ant kývla a Itachi taky, proto Orochimaru vystoupil po boku Peina z jejich bojové formace. Stanuli před lady Hokage a ninji z Konohy. Ale byli tam i píseční ninjové a jejich Kazekage.
„Co chcete?“ optala se jich jasným hlasem Hokage a vystoupila z řady. Po boku Kazekageho se rozešla proti nim a setkali se uprostřed pomezí mezi nimi.
„Tvoji vesnici, Tsunade,“ ušklíbl se ošklivě Orochimaru.
„Nedám. Něco jiného?“ opáčila Hokage a snažila se zachovat rozvážný výraz a klidnou hlavu. Ale nešlo to. Bála se o svou vesnici.
„Nepřipadá v úvahu. Konohu si vezmeme po dobrém nebo po zlém,“ prohlásil Pein rozhodně.
„To ale budete muset jít přes nás!“ odsekl Kazekage. Abyste rozuměli, tak Tsunade stála proti Orochimarovi a Kazekage proti Peinovi.
„Proč ne,“ usmál se bojechtivě Orochimaru.
„Není nutné prolévat krev!“ prohlásila najednou Tsunade. Pein a Orochimaru se podivili. Že by existovala jiná cesta zničení Konohy?
„Jak tomu chceš zabránit? V každém případě hodláme všechny zabít,“ namítl Pein.
„Jednoduše. Utkají se mí nejlepší bojovníci proti vašim. Pokud prohrají ti vaši, odtáhnete a nevrátíte se. Pokud vyhrají… určíte si pravidla sami,“ vysvětlila. Zapřemýšleli nad tím. Ona si myslela, že její ninjové jsou neporazitelní. Proto se jí rozhodli vyhovět.
„Klidně. Povolej je tedy,“ vyzval ji Orochimaru.
„Naruto, Neji, Kakashi, Krushole, Lee,“ vyvolala je Tsunade a oni se postavili vedle ní. S bojechtivým výrazem ve tváři. Hlavně Naruto. Jakmile tam byli všichni, tak Tsunade ustoupila. Ale Kazekage Gaara tam zůstal a přivolal si svou tykev. A shodil ze sebe plášť. A tak tam stáli proti těm dvěma.
„Tohle jsou ti nejlepší?“ zavrtěl nad nimi Orochimaru hlavou.
„Pojďte sem,“ otočil se Pein a s Orochimarem odešli. Najednou se na jejich místě objevily tři postavy. V Akatsuki pláštích a se slaměnými klobouky na hlavách.
Ale měly zvláštní pláště. Postava vpravo (z pohledu ochránců Konohy) měla klasický plášť, postava uprostřed měla černý plášť s jediným rudým mrakem na zádech a ta poslední měla jen tři mraky na zádech. Tak tam stáli proti nim.
„Kdo jste?“ vystoupil vpřed Kakashi a pozorně si je měřil. Nečekal, že budou jenom tři.
„Vaše smrt,“ odsekla ledově postava napravo mužským hlasem.
„A jména?!“ opáčil Lee.
„Znáte,“ uchechtla se postava vlevo. Taktéž mužský hlasem.
„Ukažte se nám!“ vyzval je Naruto rozhodně.
Osoba vpravo si tedy stáhla klobouk. A na ně vykoukl černovlasý muž s rudýma očima. Itachi Uchiha. Toho tam čekali. Nebyl nikdo schopnější.
Očekávali, že další bude osoba uprostřed, ale místo toho si pokrývku hlavy stáhl muž nalevo. A jim se zatajil dech. Nečekali, že ten modrovlasý mladík bude bojovat po boku svého bratra. Všichni poznali Sasukeho Uchihu.
Pak se tázavě podívali na třetí postavu, ale ta nějak nereagovala a jen si pohrávala s rolničkou na klobouku.
„Nechceš se jim ukázat?“ zajímalo Itachiho.
„Nemám s tím problém. Ale oni by ho měli,“ šeptla žena chladným hlasem. Stejně ji všichni slyšeli.
„Cože?!“ nechápal Naruto. Ten hlas mu přišel známý. A ostatním taky. Ale netušil, kam ho má zařadit.
„Dáme si pět minut. Pět na domluvení taktiky,“ navrhla, opět šeptem, žena.
„Dobře,“ souhlasil Krushol v ANBU masce a postavili se do kruhu, aby se mohli na něčem domluvit.
„Pročs to navrhla?“ vyjel na svou sestru podrážděně Itachi. Už chtěl bojovat.
„Aby to pak byla větší zábava. Proti mně pošlou ty nejsilnější, protože neví, kdo jsem,“ odpověděla dívka.
„Spíš nejslabší. Budou si myslet, že jsi s námi jen do počtu,“ namítl Sasuke a pozorně se na ni podíval. Stejně neviděl její výraz. Jen ústa. Vypadala, jako když ji potkal na její první misi u Akatsuki.
„A taky, protože než je vyřídím, tak si vy dva nezabojujete!“ podotkl arogantně Itachi.
„No dovol! Skoro jsem tě porazila!“ odsekla šeptem dívka.
„To bude asi tím skoro,“ uchichtl se Itachi.
„Hele, já tě taky mohl porazit. Kdyby neskočila do rány, tak je po tobě,“ přidal se na její stranu Sasuke.
„Proč se srovnáváš s ním! Já jsem tě tehdy mohla porazit, kdyby se mi chtělo bojovat!“ zařvala na něj dívka. A tak začala jejich další hádka.
„Kecáš! Měl jsem tě v hrsti, ale tys utekla před tím hadem!“ odsekl Sasuke. Už se taky neovládal.
„Vždyť toho hada zničila! Ale teď se vrátíme zpátky k tomu našemu souboji… kdyby byl skutečný, vyhrál jsem JÁÁÁÁÁÁÁ!“ křičel Itachi.
„Ty arogantní pitomče! Kdybych tam nebyla já, tak by tě dostal, protože bojoval proti pravidlům!“ prohlásila dívka. Už se hádali dost nahlas a stáli od sebe dva metry. Těch pět minut stále neuběhlo, a tak byli v klidu.
„Ale ty pravidla jsi určila ty a ty ses toho souboje vlastně nezúčastnila, a tak jsem to mohl použít!“ namítl Sasuke.
Itachi se Sasukem byli vytočení na vrcholnou míru. Jejich kolegyně zatím ne, ale neměla k tomu daleko. Obránci Konohy to zamyšleně sledovali. Dva Uchihy tak naštvané ještě neviděli. A stále jim nedocházelo, proč je jim jejich kolegyně povědomá.
Jejich hádka se stupňovala, a pak tam najednou všichni tři stáli v útočných postojích. Itachi měl v ruce Fuuma Shuriken, Sasuke několik kunaiů a jejich kolegyně dvě katany.
Už se do sebe chtěli pustit, když tu najednou ta dívka poznamenala: „Čas uplynul.“
Všichni se uklidnili a bok po boku se postavili proti nepřátelům. Oni se jen divili, jak spolu dokážou spolupracovat.
Znovu se postavili do útočných pozic.
„Budeme bojovat, až zjistíme, proti komu stojíme,“ prohlásil Kakashi a díval se na dívku.
„Takže se nebudete bránit? Beru!“ odsekla dívka a vyběhla proti nim se svými katanami, ale Sasuke s Itachim ji zastavili.
„Ukaž se. Ať je to zajímavější,“ pobídl ji Itachi.
„Ale to tu budem jen vykecávat a na boj nedojde,“ namítla dotčeně.
„Budou se muset bránit,“ usmál se Itachi.
„Tak fajn,“ svolila a stáhla se. Pak popadla klobouk a nazdvihla ho. Jejich protivníci uviděli její černé oči. Nakonec jedním plynulým, ale dost rychlým pohybem odhodila pokrývku hlavy. Cinkot rolniček se nesl vzduchem, když klobouk dopadal na zem. Rozléhal se udiveným tichem. Nikdo ji tam nečekal. Věděli, že odchází domů, ale netušili, že její domov je u Akatsuki. Hledali ji ve všech vesnicích, ale nikde nenacházeli. Už se to chystali vzdát, když tu se proti nim najednou objevila v bitvě. Rozhodující bitvě. Antisha Uchiha.
„Ant,“ vydechli udiveně všichni jejich nepřátelé, když je shlížela svýma černýma očima a černé vlasy, které měla zase ostříhané jí vlály kolem hlavy.
„Ty je znáš?“ nechápavě se Itachi podíval na svou sestru.
„Ke vší smůle,“ kývla hlavou Antisha a pohrdlivě si je všechny prohlížela.
„Minule jsi nás nazvala přáteli,“ podotkl Lee. Chtěl v ní vzbudit nechuť k boji, jakou vždy měla. Ale přišla o ni, a tak tu stála.
„A přesto jste jimi nebyli,“ odsekla nevzrušeně Antisha. Začínala být naštvaná. Proti ní stáli lidé, co jí zničili život. Nyní sice byla šťastná, ale stále věděla, že nemá všechno.
„Ale proč?“ nechápal Naruto. Jako vždy. Ale tuhle otázku si pokládali všichni.
„Vysvětlení nehledej u mne,“ vyhla se odpovědi Antisha a kývla na své bratry. Postavili se do útočných pozic.
„Za to můžou tví bratři?“ divil se Naruto.
Antisha se rozesmála a její chladný a povýšenecký smích se rozléhal po celém bojišti, které se v nejbližší chvíli mělo zaplnit krví.
„Ne. Za to může celá ta vaše prokletá vesnice!“ prohlásila Ant a její bratři se vrhli do boje. Ant se k nim ihned přidala. A jako protivníka schytala Kakashiho.
„Víš, jak jsem říkal, že proti tobě nechci bojovat,“ řekl Kakashi, když odrazil několik jejích útoků.
Ant jen něco zavrčela a vrhla po něm několik hvězdic. Ale on se jim vyhnul díky svému Sharinganu, který si odkryl. A bojoval s ním.
„Tak to stále platí,“ dodal. Ant se zachvěla, ale nedala to najevo a ještě zuřivěji se s ním pustila do boje. Nenáviděla ho. Tasila své katany a začala jimi proti němu sekat hlava nehlava, ale on uhýbal. Byla by ho zasáhla, kdyby se jí do cesty nepostavil Krushol, který měl také katanu a hned se po ní vrhl.
„Byla jsi dobrá přítelkyně,“ řekl Krushol.
„Byl jsi dobrý kapitán. Ale to už je pryč. I když jsme spolu dobře vycházeli. Hlavně v boji,“ odvětila Ant. Nenáviděla ho. I on se jí postavil do cesty, když odcházela z Konohy. Nechtěl ji pustit. Ale ona stejně odešla. I napříč všem poutům, které cítila.
Najednou se ocitla ve tmě a kolem ní se začala ovíjet pouta.
„Tvoje oblíbené genjutsu… Kai!“ uchechtla se Antisha a vzápětí stála opět na bojišti, proti těm dvěma.
„Ty si pamatuješ mé techniky?“ nechápal Krushol. Je to tak dávno, co spolu byli v týmu.
„Ano. A s radostí je zkopíruju,“ odsekla Ant a udělala pečeť. On upadl do jejího genjutsu. Sice na ně nikdy neměla nadání, ale díky nenávisti, kterou do něj vložila, pár minut fungovalo. Ale pak se z něj ostal.
„Odkdy ovládáš genjutsu?“ optal se jí Krush.
„ Lidé se mění a jejich techniky také. To jen vy ANBU jste předvídatelní,“ usmála se Ant a sekla za sebe katanou. Kakashi se jí nevyhnul a schytal plný zásah do stehna.
„Kakashi!“ vykřikl vyděšeně Krushol, ale pak se vzpamatoval a podotkl: „Je imunní vůči tvému jedu. A není sám.“
Ant dělala překvapenou, ale pak se ošklivě usmála a prohlásila: „Tak ty si myslíš, že jsem si nechala ten jed?! Ne. Hned, jak jsem zjistila, že se z toho dostal, tak jsem si vyrobila nový. Účinnější.“
Po jejích slovech najednou z jednotky medik ninjů na straně Konohy vyběhla růžovovlasá kunoichi a začala Kakashiho léčit. Použila zvláštní jutsu a vysála z něj jed. Dostal se tedy jen do první fáze – omdlení.
Jakmile se chystala odběhnout, ucítila pod krkem katanu. Otočila se a hleděla do temných očí své bývalé kamarádky. Hleděly na ni s takovým opovržením, až se z toho roztřásla.
„Kdybys nebyla Sakura Haruno, tak jsi dávno mrtvá. Jdi a vem si toho hajzla sebou,“ vyzvala ji ledově Ant a ona vystrašeně kývla. Nemohla proti ní bojovat. Věřila, že je v ní něco dobrého, co ji zachrání. A tak klidně popadla Kakashiho a odnesla ho směrem k jejich „vojsku“, kde se o něj postarali medikové.
Ant pak tedy stála proti Krusholovi.
„Nikdy jsem si nemyslel, že jednou budu proti tobě bojovat,“ řekl Krush, když do sebe mlátili katanami. Zatím se ještě v taijutsu nestřetli a on ninjutsu nepoužíval. Znal její Sharingan.
„Já jsem netušila tolik věcí… třeba to, že se tvůj nejlepší přítel zachová jako krysa a nechá se svést,“ odsekla Ant rozzuřeně. Viděla totiž Kurenai, jak se ihned rozběhla ke Kakashimu a začala ho hladit po tváři. Pak se vraždícím pohledem podívala na Ant, ale ta si z toho nic nedělala. Kurenai pro ni nebyla soupeř.
„Nenechal se svést. Miluje ji,“ namítl Krush.
„A co si asi myslíš, že říkal mně?! To samý… ale já už nikdy neskočím na ničí špek! Hlavně ne, nějakýho debílka z Konohy, co se chlubí tím, co není jeho!“ prohlásila rozhodně Antisha a Krush odletěl několik metrů dozadu. Ale zvedl se. Ant proti němu poslala listový vír a on to mírně neustál a narazil do stromu.