Vzpomínky

Vzpomínám si na ty časy,
hladil jsem tvé krásné vlasy,
když jsme v parku seděli,
za ruce se drželi.

Je to jako před mnoha lety,
stejné jako když ptáček letí,
čas utíká přede mnou,
smutek nechává za mnou.
Já mu ale nestačím,
ztracen za obzorem, já ho nevidím.

Když jsme dávno byli spolu,
já tisknul tě k sobě blíž,
teď je však všechno pryč,
od tvého srdce ztratil jsem klíč,
jsem jako píchnutý míč.

I přesto, že jsi daleko,
vzpomínám na krásný čas,
kdy jsem žil jak v pohádce
dal bych cokoliv za to,
abych tě mohl držet zas.

U úst mi teče proužek krve,
až mi z toho srdce trne,
před očima život ubíhá,
nějak rychle se mi vyhýbá.
od chvíle, kdy jsem svět spatřil prve,
do chvíle, kdy umírám.