Vlčí tesák 07

Tsunade stála opodál a její postoj naznačoval, že se vměšovat nebude.
Muž přede mnou se zdál být slušně vychovaný a tak se mi představil: „Mé jméno je Nara Shikamaru. Budu tvým soupeřem, Noriko.“
Byl očividně obeznámen se situací a díky jeho přátelství s Kibou i s mými schopnostmi, které mě Kiba naučil.
Ale to, co ten muž nevěděl, bylo, že i já o něm něco vím.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
„A další z tvých přátel?“
„No, mám kamaráda, který je neuvěřitelně líný a nenadchne se téměř nad ničím.“
„To asi nebude ninja, že?“
„Ale ne on je ninja, jen je líný.“
„Líný? Líný ninja?“ Začínala jsem při tom pomalu dusit smích.
„Ano, je to jounin.“ Teď už jsem to nevydržela a začala se smát.
„A co umí?“
„On ovládá stíny.“
„Stíny?“ Zeptala jsem se udiveně a smích mě přešel.
„Ano, nevím sice jak přesně to funguje, ale vím dost, abych v boji s ním tak snadno neprohrál.“
„Prohrát s lenochem?“
„Ano, Nara Shikamaru není jen líný, ale je to především genius.“
„Genius? A to v čem?“ Zeptala jsem se pochybovačně.
„Je nejlepší stratég co znám.“ Řekl to skoro pyšně a tak jsem raději změnila téma..
„Řekni mi radši, jak se proti němu bojuje.“
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Jistě tehdy to nebylo slídění, prostě a jednoduše mě zajímalo všechno spojené s ninjutsu, o kterém jsem nikdy v životě neslyšela.
Ale právě teď mi přišla má zvědavost vhod. Jestli je pravda, co říkal Kiba, tak se jeho možnosti a tím pádem i schopnosti budou zvyšovat s přibývajícím časem po poledni a snižovat od rána k poledni. Když jsou teď dvě hodily odpoledne, znamená to, že si musím pospíšit, protože čím delší bude boj, tím bude rozdíl v síle výraznější a já to zvořu.
Další podstatná informace, když vyloučím jeho schopnost předvídat tahy s neuvěřitelnou přesností a neuvěřitelně dopředu, je schopnost využívat stíny v okolí na prodloužení svého vlastního. Musím se tedy vyhnout všem stínům a zůstat na slunci a hlavně si musím hlídat svůj a jeho stín.
Taktika zdržování je u něj teď základ takže se není čemu divit, že se zatím nepustil do útoku a ani se nepohnul.
Jestli chci něco předvést musím rychle!

Nervózně jsem vydechla a hodila po něm kunaie. Podle očekávání se jim vyhnul, i když jsem ho asi zaskočila technikou stínového kunai, ale i těm se vyhnul a já využila příležitosti, abych se dostala k němu a zkusila ho praštit. Můj úder vykryl a natáhl ke mně svůj stín, ale když tak udělal, tak já už byla mimo dosah.
Shikamaru suše konstatoval: „Kiba ti o mně vyprávěl že?“
Nechtěla jsem se zdržovat mluvením, ale odvést jeho pozornost od Yasuo, která se k němu pomalu blížila zezadu, bylo přednější.
„Ano, povídali jsme si a byl si to i ty na koho přišla řeč.“
Shikamaru se včas stihl zohnout a vyhnout se tak skoku Yasuo, která se okamžitě vzdálila, aby ji nechytil, přesně jak jsem chtěla.
Zaútočila jsem znovu a potom ještě jednou. Nezmátl ho ani klon člověk-zvíře jak jsem doufala. Od začátku boje uběhlo už asi deset minut a on přešel na jinou strategii a pokusil se mě nebo alespoň Yasuo chytit. Byla to vlastně patová situace, protože jsme buď utekli nebo na něj jedna z nás zaútočila zezadu a znemožnila mu chytat tu druhou.
Začínala jsem být trochu zoufalá, ale vzpomněla jsem si na jednu z rad a zachovala si chladnou hlavu. Musí být přeci způsob jak ho zasáhnout. Možná jsem nebyla skvělý stratég jako on, ale nějakou strategii jsem přeci jen vymyslela. Z kapsy jsem vytáhla Oslepující bombu a hodila mu ji pod nohy. Ještě než dopadla jsem použila gatsugu, abych ho zasáhla společně s Yasuo. Shikamaru dokázal částečně uhnout, ale i tak jsem byla šťastná, že jsem se trefila. Radost a vyčerpání, které u mě přicházelo vždy po tomhle útoku, kvůli nedostatku chakry, si vyžádalo daň na mé pozornosti a já si uvědomila, že se nemůžu pohnout. Koutkem oka jsem si zkontrolovala, že Yasuo je na tom stejně a hluboko ve svém nitru se rozplakala na povrchu jsem, ale nedala nic znát a mé oči zůstávali suché a tvář klidná bez známek beznaděje.
Shikamara to nejspíš zmátlo: „Víš v jaké jsi situaci ne?“
„Ano, prohrála jsem.“ Odpověděla jsem ještě stále dostatečně silným hlasem.
Shikamaru se podíval na Tsunade a ta k nám pomalu zamířila. Ve stejnou chvíli jak se ona rozešla, Shikamaru stáhl svůj stín zpět.
Možná jsem prohrála, ale měla jsem svou hrdost a přesně, jak mi Inuzuka Tsume poradila, jsem šla s očima zvednutýma a nečitelným výrazem. I Yasuo se snažila působit hrdě, ale držela se až příliš blízko mých nohou a její oči byly naplněny smutkem a zklamáním. Přešla jsem až k Shikamarovi a teprve potom, co jsem si s ním potřásla rukou jsem se sklonila k Yasuo a povzbudivě ji pohladila a usmála se na ni.
„Tak, Shikamaru, co mi k tomu řekneš?“ Zeptala se ho Tsunade.
Mladík si mě prohlédl a nadechl se.
Jeho ústa se otevřela a z nich začala vycházet slova, na kterých právě teď stál celý můj vesmír.