DŮLEŽITÁ MÍSTA
Socha Pátého Kazekage
Socha byla vztyčena krátce po konci Čtvrté války ninjů na počest Pátého Kazekageho Gaary, který v oné válce působil jako Hlavní velitel Shinobi aliance. Je to jediná socha ve vesnici mimo radnici, což zdůrazňuje jeho důležitost a to, jak si ho vesnice váží i téměř 200 let po jeho smrti.
Radnice
Radnice leží v samém srdci vesnice. Je to sídlo Kazekageho odkud řídí dění v celé vesnici. Sem za ním chodí genini pro zařazení do týmu a týmy pro mise. Je to také neoficiální sídlo Zlatých písků. Ze střechy radnice je nádherný výhled na celou vesnici, jelikož je střecha na úrovni zdi.
Velká knihovna
Další pýcha Sunagakure, která přežila krutovládu Sedmého. Knihovna obsahuje na 80 000 svazků a svitků sesbíraných za více jak 250 let. Knihovna je rozdělená do tří pater, každé po 4 sekcích. V prvním patře, které je přístupné všem, naleznete běžnou literaturu jako třeba básně, knihy pro děti a podobné.
Druhé patro je jen s minimální ostrahou, je určeno ninjům a naleznete zde vše od základních teorií až po techniky úrovně C, k jejichž čtení potřebujete mít písemné svolení vašeho senseie.
Třetí patro je bedlivě střeženo čtveřicí elitních ninjů a je přístupné jen pro jouniny nebo členy speciálních složek od úrovně chunina. Zde můžete nalézt techniky úrovní B a A a další věci jako data z různých výzkumů.
Nakonec je tu pověstný suterén. Nikdo z lidí doopravdy neví zda existuje, ale pokud byste hledali zakázané techniky či záznamy z výzkumů prováděných lidmi Sedmého, bylo by to zde...
Skleníky
Jeden z mála opravdových pokladů, které si Sunagakure zachovala. V těchto sklenících se pěstují desítky rostlin pro rozličné účely od tvorby léků, přes jedy až po stromy na výrobu výbušných lístků.
Je také známo, že některé opravdu dobře hlídané skleníky obsahují rostliny, které nikdo jiný nedokáže pěstovat a dokonce i několik vzácných druhů rostlin, které už vyhynuly.
Akademie
Místo, které má každá akademie a kde se učí budoucí generace shinobi. Tato věžovitá budova o pěti patrech se nachází na severu vesnice. Na vrcholu Akademie se nachází aréna, která je však už dlouhé roky nevyužívána. Dnes si na ní už jen hrají studenti o přestávkách, ale kdysi sloužila svému účelu, po vzoru Krvavé Kirigakure se i zde odehrávaly souboje na život a na smrt mezi studenty, to však bylo za vlády Sedmého.
Hraniční pevnosti
Hraniční pevnosti se nenacházejí v Sunagakure no sato, nýbrž tvoří první obranou linii Země Větru. Jejich systém se táhne podél všech pevninských hranic a jejich posádky jsou tvořeny veterány desítek pohraničních střetů, jedná se o nejsilnější jednotku v Zemi Větru, jelikož mnohonásobně početně převyšují Zlaté i Černé písky a boj je jejich denní chléb.
Přesto však nejsou uznáváni, služba na hranicích je nejoblíbenější formou politického exilu a jen ti nejlepší přežijí déle než rok.
ZDRAVOTNICTVÍ
Nemocnice
Jedno z nejdůležitějších míst ve vesnici. I když je lékařský výzkum v Sunagakure velice pokročilý, vybavení nemocnice je zastaralé, budova se rozpadá a zdejší metody neodpovídají standardu.
Většina lidí se snaží nemocnici nenavštěvovat pokud opravdu nemusí, protože se říká, že do nemocnice jdete s nemocí a vracíte se se třemi.
Tato hrozná péče je ještě jeden z pozůstatků vlády Sedmého, nynější Kazekage se to sice snaží napravit, ale chybí mu zkušení doktoři ochotní pracovat v sálech, kde se prováděly věci, jenž měly jen pramálo společného s medicínou.
Vědecký ústav
Místo, kde se stále pracuje nejen na výrobě nových a vylepšených zbraní, ale i na vývoji látek a zdravotnických metod, co mohou ninjům nejen pomoci, ale i uškodit. Kvůli diskrétnosti a bezpečnosti je ústav stále hlídán shinobi z vesnice a pracovníci podrobováni pravidelným kontrolám. Pokud se něco skutečně neakceptuje, je to vynesení jakýchkoliv informací nebo neloajálnost.
GEOGRAFIE
Skalnatá zeď
Jedná se o přírodní útvar chránící Sunagakure po celém obvodu vesnice nejen před nepřáteli, ale i před nepřízní počasí. Jedinými dvěma vstupy do vesnice jsou Severní a Jižní brána, dlouhé průchody vyryté do skály, hlídané dvěma věžemi a zkušenými ninji.
Zeď také ohraničuje bariéru, která spustí alarm pokaždé, když se někdo pokusí dostat do nebo z vesnice jinak než skrz brány. Existují sice tajné chodby vedoucí z vesnice, ale ty jsou známé jen několika vybraným členům Kazekageho osobní gardy a Černých písků.
Katakomby
Další z míst, kam není doporučeno chodit. Katakomby pod vesnicí byly vybudovány původně pro případ katastrofy, aby se do nich lidé schovali, ale Sedmý kazekage je nechal rozšířit a právě zde se odehrávaly ty nejhorší ohavnosti během období jeho vlády... a kdo ví, třeba se zde stále odehrávají.
Sem se neodvažují ani ti nejsilnější a ti co se odváží se nevrátí, alespoň ne normální, občas po kouskách, ale většinou vůbec.
Někde v tomto podzemním komplexu je také neoficiální základna Kultu.
Tajný vstup do vesnice
Nachází se na východě vesnice, ale i takto přibližně udaná poloha je známa jen několika málo lidem a počet lidí, kteří přesně ví, kde se nachází, se dá spočítat na prsech jedné ruky.
Nejlépe toto tajemství chrání zvyk, který přikazuje všem procházejícím zavázat si oči a nechat přesunout skrz pomocí techniky problesknutí. dokonce i mnozí, kteří jí prošli, pochybují, že doopravdy existuje.
Podzemní cvčiště
Bylo vybudováno asi před šedesáti lety, aby se ninjové Sunagakure naučili manévrovat v těsných prostorech. Jeho charakteristická struktura docela dobře simuluje souboje v lese či jeskyních.
Nachází se pod východní částí vesnice a vstup je do něj povoen pouze společně se senseiem, není totiž vůbec těžké se v jeskynním komplexu ztratit.
Západní kaňon
Jak již název napovídá, kaňon leží na západ od vesnice a je vyhloubený do náhorní plošiny. Jedná se o další oblíbené cvičiště pro ninji ze Sunagakure. Kaňon tvoří v náhorní plošině přirozený labyrint sloupů, cest a skalisek a díky tréninku je neustále opravován a obměňován, takže cesta, kterou jste včera přišli dnes již nemusí existovat.
Je to též oblíbený test trpělivosti a vynalézavosti pro studenty.
Jižní cvičiště
Toto cvičiště, nacházející se na jih od vesnice, je z větší části tvořeno pouští, pískem a občas nahodilou skalou. Je to ideální místo na cvičení technik, zvláště pokud chcete mít klid a hrozí vám, že by technika mohla něco zničit. Tam se nemusíte bát, je tam jen písek a toho je v poušti dost, až moc, jak by vám řekli mnozí místní. Každopádně, pokud se chcete vzdálit od civilizace, vyzkoušet si něco opravdu ničivého nebo si jen hrát na přežívání v poušti, našli jste to ideální místo.
PODNIKY
Jídelna u Seno-chan
Nejlepší místo na snídani nebo oběd, pokud jste milovníci sladkého. Nebo vydatného občerstvení. Nechybí tu vůbec nic, od vepřového rámenu přes onigiri, vaječné omelety, rýžové placky, až po zákusky všeho druhu. A věčně usměvavá, příjemná obsluha je v roztomilém barevném prostředí malé jídelny jen bonusem navíc.
Restaurace Takanashi
Pokud hledáte opravdu působivé místo pro společný oběd, večeři, nebo i snídani, zajděte do nejlepší restaurace ve vesnici. Už po generace patří rodině, která se v gastronomii skutečně vyzná a dokáže vám připravit ty nejvybranější pochoutky. Připravte si však naditou peněženku, návštěva v Takanashi vám do ní vypálí díru.
Asayake
Jedná se o jednu z nejluxusnějších čajoven v centru Sunagakure. Je zvláště oblíbená u ninjů, jelikož její provozovatelka je bývalý shinobi. Každý si tu přijde na své, mladí genini si zde mohou dát výborný ledový čaj a jejich senseiové tu mohou společně spílat na neschopnost nové generace nad šálkem saké.
Kottōhinten
Tento obchod se starými sochami a dalšími starými věcmi se nachází v zapadlé uličce poblíž radnice, avšak jeho stinná atmosféra skrývá. Když totiž řeknete prodavači ty správná slova můžete se dostat do zadní části, kde se nachází centrum černého trhu v Zemi Větru, ale pozor, není moudré pustit se do křížku s těmito lidmi, nemuseli byste se už objevit.
OSTATNÍ
Kegareta chiku
Chudinská čtvrť Sunagakure. Každá vesnice ji má a ta zdejší se nachází na jihu vesnice, podél zdi. Dá se zde sehnat cokoliv od zakázaných zbraní až po tinktury. Pokud si zde nedáte pozor, nebude žádné překvapení, že vás okradli.
Aka chiku
Nebo-li Červená čtvrť. Ano, jedná se o místo, kde kvete nejstarší řemeslo. Ale je to také místo plné barů a středobod všech drbů, pomluv a městských legend. I když to není rozhodně místo, kam by se měl mladý genin vypravit, je to místo, kde se člověk může dozvědět velkou spoustu užitečných informací.
Senji Hazari-černé písky
Klidně půjdu také. Zajímavý hromotluk, trošku bojechtivý a možná si věří víc než je zdrávo, ale myslím, že by s ním šlo bojovat v týmu. Původně se nechtěl přihlásit, neměl rád přímý boj, ale mohou nastat situace, které k němu spějí a ne vždy se jim vyhne. Rozhodně nenechá protivníky snadno vyhrát a jelikož dokáže při boji i přemýšlet, možná i kdyby vyhráli, nebude výhra vždy tím nejlepším možným. Už teď ho napadalo pár strategií, jak využít poušť ve svůj prospěch.
Yasu Akemi
Černé písky
Tak jednoho by měla sice zrovna s tímhle nepočítala, ale počítal se. Teď ten druhý. "S Richim se znáte, takže by neměl být problém s ním spolupracovat. Řeknu vám to na rovinu. Očekávám vítězství, nic menšího. Bude to asi na více jak jeden den.
Kluci zas vymýšleli blbosti, všichni byli úplně stejní. Jak Gashi, tak Yon a Isamu. Bylo vidět, že vyrůstali spolu. Jenže jako vždy do všeho zatáhli i jí.
Richi Tyoshi
Černé písky
Richi jakmile si ho Akemi všimla se přestal opírat o dveře a šel blíže k Akemi.Uklonil se pred ní.
Když se ukláněl řekl,,Zdravím Vás Akemi sensei.Dlouho jsme se neviděli."
Nasledně se zvedl a podíval se jí do obličeje.Slo videt na jeho tvaři jak je spinavá a jestě šrami po boji.
,,No dovolená mi skončila už dříve, jelikož jsem byl povolan na menší misi,které nám ted skončila.Asi pred 30min jsme dorazili."dodal s usmevem a pravou rukou se drbal na hlave.
,,Jinak šanci na boj si nenechal ujit jako vzdy Akemi sensei"řekl a pravou rukou kterou se drpal ukazal smerem na Akemi a na tý ruce měl palec nahoru.
Yasu Akemi
Černé písky
Padaly otázky na podrobnosti. Rozhodla se to vysvětli jasně a stručně.
"Bude to vyřazovací boj proti Zlatým pískům a Klasickému týmu 1. A co jsem z toho pochopila bude se bojovat o nějaké relikvie. Jestli vítěz něco dostane fakt nevím. Proto potřebuji dva lidi."
Když to nepůjde jinak tak je prostě sama vybere, ať se jim to bude líbit nebo ne. Řekla, že její lidi porazí Zlaté písky a tak se stane. A nechat vyhrát klasický tým by byla ostuda pro celou organizaci.
"Já se budu též nepřímo účastnit, takže ostatní si zítra převezme nejspíše Davien."
Za zády se jí ozval známý hlas. Byl to Richi, další z jejích podřízených. Samozřejmě se hned přihlásil, což ji nepřekvapovalo.
"Ukončil jsi předčasně dovolenou, Richi?"
Richi Tyoshi
Černé písky
Před branou Suny se pomalu blížilo větší množství ninju který měli na sobě plášt a ani jim nešlo vidět do tváří.Však když se pomalu připližovali tak před branou si kapě sundali.
Mezi nimi byla osoba která už zdáli byla mohutnější nežli ostatní.Když si sundal taktež kapy bylo poznat podle jeho klasického arogatního tváře kdo to je.
Velkou krosnu a dřevenou palici který měl na zadech doměnku že je to Richi Tyoshi.Prošel pomalu branou a hnedka za ní se od ostatních odpojil.Mířil přímo k sobě domu.
Jeho barak byl blízko hlavní brany takže byl doma brzo.Otevřel dveře a palici a krosnu položil hnedka za dveře a otočil se a zavřel za sebou dveře.
Šel hnedka směrem ke cvičisti.Tentokrát pomalím tempem tak došel.Když došel do tělocvičny uviděl tam Akemi sensei.Pomalu došel ke dveřím tělocvičny a opřel se pravou rukou o futra.
Akemi zrovna říkala ostatním co tam byli o zítřejším planu.
Čekal až jim vše dořekne.
,,Akemi-sensei já bych klidně šel"řekl a na jeho arogatní tvaři se oběvil usměv.
Nadale čekal co mu Akemi řekne.
Yon Ki Zlaté písky
Dál se proháněl po vesnici stejně tak jako vítr, který vířil zrnka písku. Hledal Gashiho, z jednoho prostého důvodu. Chtěl ho do této malé hry taky zatáhnout, přeci jen, byli to bývalí týmoví partneři a když byli mladší, trénovali spolu každý den, neviděl důvod proč by to nemohli dělat i jejich studenti. Probíhal Sunou křížem krážem, ale nemohl ho najít. Pak naráz spatřil někoho, kdo vypadal stejně tak jako Gashi a překvapivě to Gashi byl.
"Heej" zařval na něj a doskočil vedle něj.
"Nedáme bojové cvičení, takovou soutěž, šak se podívej sám" podal mu svitek, stejný, který dal i Akemi, aby měli všichni stejné podmínky.
"Výhodou je, že všichni ještě nejsou tak dobří, takže to bude vyrovnané, co na to říkáš? Skvěle, určitě souhlasíš, počítám s tebou zítra. V 7 tam buď s těma tvýma děckama a pokud nepřídeš, poznáš můj hněv!" zasmál se a zase rychle zmizel. Věděl, že by mohl protestovat a tak se raději vypařil. Zastavil se doma, kde pobral všechny potřebné věci na zítřejší soutěž a vyrazil do pouště, aby všechno připravil.
Po několika hodinách práce se konečně vrátil domů, bylo něco kolem třetí ráno, jen se osprchoval a nachvíli ulehl, protože musel zachvíli vstávat. Snažil se být tichý, aby Akemi nevzbudil a snad se mu to i povedlo. Při svém odchodu se jen nasnídal a zamířil do vesnice. Obešel ještě pár věcí, které potřeboval vyřídil ale pak už se vydal k vesnické bráně. Z dálky už viděl, že tam někdo je. Byl to Daisuke, ten proti kterému "bojoval". Pozdravil, usedl na zem a začal všechno chystat.
Tímto komentářem je zahájena slízací část!
Senji Hazari-černé písky
Přestal klikovat a pohlédl na sensei, už předtím, když vešel do místnosti ten divný patron mu něco připadalo v nepořádku, ted, když se vrátila Akemi, tento pocit se ještě umocnil, nebyli na ní vidět pozitivní emoce, nebo ne mnoho, něco je v nepořádku, nebo ji jen rozrušil příchod velitele zlatých písků? Boj? S kým? Skutečně ho zajímalo, s kým by se měli měřit, boj rád neměl, vlastně pokud by měl možnost, většinou by se mu snažil vyhnout kdyby nebyl součástí úkolu, ale věděl že i tak někdy bude muset bojovat a ne vždy to bude na spřátelené půdě s ninji z vlastní vesnice.
Gashi Ikishi
Pomalu odešel a rozhodl se, že se ještě projde po Suně. Měl zvláštní náladu, a proto se rozhodl pro menší ozdravnou procházku. Měl čas si dnešní dění pořádně urovnat v hlavě a navíc se mu Suna moc líbila.
Pomalu si to vykračoval krok za krokem si to vykračoval po cestičkách, které Sunu téměř protkávaly a pohledem bloumal po okolí. Někdy se na chvíli zastavil a díval se na místa, které se mu v paměti už neudržely, koneckonců se vesnice každým dnem měnila, ať už to bylo k lepšímu či naopak. Je to čas, který za vše může...
Iryzo Yoris-Čierne Piesky
Už som prestal počítať kliky jednoducho ich robím jeden za druhým s myšlienkou že mi to pomôže. Pri klikávaní sa pozerám aj na ostatných a na dvere ktorými Akemi vyšla. Keď zrazu vošla dnu a zatlieskala. Povedala o nejakom cvičení v otvorenom prostredí a potrebuje dvoch dobrovoľníkov. *V otvorenom prostredí? Mi sa špecializujeme na boj v budovách a mestách. Ak má ovšem doisť k boji. Ale môže to byť cenná skúsenosť. * Premieta sa mi v hlave. Potom sa pozriem na ostatných ako sa tvária. Nakoniec môj pohľad skončí na Akemi „A ty čo tam nepôjdu čo budú robiť?“ spýtam sa a trochu sa zamyslím „Ja by som šiel len musím zvážiť obidve možností a ktorá bude pre mňa výhodnejšia a lepšia. Boj v otvorenom prostredí je veľká skúsenosť ale čo ak zajtra budeme robiť niečo čo by sa mi viac hodilo a vo svojej profesií by som to lepšie využil “ poviem svoj názor a netrpezlivo čakám na Akemininu odpoveď a snažím sa ju nedávať najavo
http://evropa-game.cz/
https://www.facebook.com/pages/Kr%C3%A1sy-Slovenska/1418097771773302
Yasu Akemi
Černé písky + Hiren
Yon odcházel. Chtěla se nějak pořádně rozloučit, přeci jen ho už doma asi neuvidí, ale než se rozhýbala tak byl už pryč. Prostě neuměla vyjadřovat své city. Možná by jednou místo zlepšování svých bojových dovedností měla přeřadit a trochu se mu věnovat. Už se chtěla vrátit do tělocvičny, když si všimla, že Těsně vedle ní se o zeď opírá Hiren. Bylo to až děsivý, protože ho ani nezaregistrovala. Vždy se někde z nenadání objevil. Dělal Davienovi čest.
Mladý muž si prohrábnul potetovanou rukou vlasy a usmál se na ni. "No, musím uznat, že vaše vztahy jsou ukázkové, Yasu-san."
Akemi se jen zamračila a jedovatě odvětila. "Možná by sis to taky mohl někdy zkusit Hirene. Co chceš?!"
Věděla, že ten chlapec byl samá přetvářka a lež a že je velmi nebezpečný. Její instinkt jako velitele špionážní skupiny ji varoval už dávno.
Její odpovědi se jen uchechtl. "Nemusíte se obtěžovat Yasu-san, k tomu cvičení se přidám."
Akemi si přehrávála v hlavě jak Hiren brutálně likviduje její lidi jen proto, aby měl možnost ji rozzuřit.
"Hlavně tam klidni hormony jasný?! Oni nejsou tvoje liga, tak brzdi."
S těmito slovy otevřela dveře a zmizela v tělocvičně.
"Samozřejmě Yasu-san." Řekl chladně Hiren a zmizel kdoví kam.
...V tělocvičně se Akemi naskytl pohled na klikující žáky. Tlesknutím dlaní si získala jejich pozornost.
"Zítra je speciální cvičení a já mám poslat dva lidi, takže potřebuji dva dobrovolníky. Bude se ale jednat o boj v otevřeném terénu, takže naši stínovou techniku příliš nevyužijete."
Nadai Sugito - Zlaté písky
Jen tak seděl a uvažoval nad tím, jak by se měl zachovat...
V jeho hlavě to připomínalo hl. nádraží, myšlenky se hromadily, pluly sem a tam a nakonec stejně na nic nepřišel.
Seděl tam už dlouho přibližně hodinu a půl, v tom se objevila Kira a řekla mu, co a jak. Jen na ni kývnul a zase si položil hlavu na kolena.
Teď se mu do hlavy dostala i ona. Byla taky členem klanu, ale to co proti němu předvedla nebylo ani žalostné... Bylo to ještě míň. Ač to nechtěl říkat, myslel si, že ona je mnohem slabší než on, a tudíž o ni měl strach. Jakmile se dostanou do akce, nebude mít čas chránit sám sebe a ještě Kiru, navíc její loutka toho moc nedokáže...
Letmo pohnul prstem a Fai ho lehce pohladil po rameni.
"Fai? Co ty myslíš? Hm... Je to na nás až moc složité viď?"
Najednou ho něco trklo a on se jen usmál.
"Tak to vezmeme do svých rukou, je čas jít domů..."
Pomalu se zvedl, nebydlel daleko, maximálně 10 min. cesty. Seskočil ze střechy a svou typickou pomalou chůzí šel domů. Jeho teta už spala, takže se pomalu vkradl do bytu a ihned šel do sklepa. Svého světa.
Potichu sešel schody, sundal ze sebe plášť a opatrně sundal Faie, upevnil ho na svoje místo na stěně a protáhnul si záda. Ač si to nechtěl přiznat, někdo ho pěkně bolely. Poté přešel k malé skřínce, která měla asi 5 šuplíčků, a vysunul ten první. V něm bylo přibližně 20 kouřových bomb různého druhu. Vzal jednu se svědícím práškem, jednu normální a jednu s kyanidem, kterých už moc neměl.
Poté přešel k Faiovi, na chvíli z něj sundal jeho oblečení, otevřel mu "břicho" a vložil kyanidovou, kouřovou a svědící bombu. Poté mu opět vrátil jeho oblečení a jen na něj mrknul.
"Teď jsi zase v plné síle."
Poté se zadíval po místnosti a chvíli chodil sem a tam. Musel přijít na ideální loutku. Nakonec mu v hlavě svitlo a on si šel sednout ke stolu.
Vzal si papír, tužku a začal čmárat. I když už se ručička hodin blížila již k půlnoci, Nadai neúnavně škrkal a kreslil na papír, z jeho očí doslova létaly jiskry. Nakonec nákres dokreslil... Podíval se na něj a spokojeně něco zabručel. Poté si šel lehnout do houpací sítě, kterou zde měl a do chviličky usnul...
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Yon Ki Zlaté písky
Přecijen to Akemi nedalo a nakonec do toho šla i s jakýmsi nadšením.
"Samozřejmě že na mojí divizi nemáte ale někoho by jste třeba porazit mohli" zasmál se.
"Stačí mi dvojčlenná skupina, která bude soutěžit, pak bych potřeboval někoho silného kvůli té věci, kterou najdeš ve svitku" rozvinul svitek a prstem ukázal na položku někde nakonci.
"Dvojice zítra v 7, ten jeden ninja ať příjde kolem půl osmé jo?" svitek jí zase pěkně sruloval a dal jí ho do ruk.
"Musím ještě zařídit něco ohledně toho, takže příjdu pozdě, nemusíš čekat" s těmito slovy se s ní rozloučil, chtěl ji dát aspoň pusu, ale protože byli na veřejnosti tak nemohl, Akemi to neměla ráda a nechtěl ji ještě více dráždit.
Iryzo Yoris - Čierne Piesky
Uvoľnene meditujem a vôbec nevnímam okolie. Sekundy splynuli z minútami keď zrazu precitnem keď do miestnosti vošiel jeden z jouninou. Zo začiatku si neviem spomenúť kto to je ale potom si spomeniem bol to Yon. Jeden s podriadených Davienovi. Trochu na neho naštvane pozriem ale hneť potom sa usmejem keď si predstavím ako jeden z mojich scimitarov prebodne hruď presne v mieste jeho srdca. Predstavu nedotiahnem do úplnej dokonalosti a Akemi nám poviem nech začneme klikovať. Bez váhania sa postavím trochu sa rozťahám a padnem na zem. Hneť začnem klikávať *jeden, dva, tri,štyri...* počítam si v duchu. Kliky robím rýchlo nech si zlepším svoju hbitosť a rýchlosť *Čo asi chce Yon chce keď si tu tak bez ozvania naklusal. S nami nemá nič spoločne iba s Yasu. Ale žiadny pracovni pomer nemajú iba súkromní * premýšľam pričom stále počítam *desať, jedenásť, dvanásť...*
http://evropa-game.cz/
https://www.facebook.com/pages/Kr%C3%A1sy-Slovenska/1418097771773302
Yasu Akemi
Černé písky
A bylo to tu. Zase se chtěli předvádět. Ostatně jako vždy.
Opřela se o stěnu a povzdechla si. "Tohle si určitě vymyslel ty a Gashi že jo? Tohle soutěžení by mohlo napadnout maximálně vás dva....a možná ještě Hirena."
Její lidi byli cvičeni na infiltraci, získávání informací, špionáž. Rozhodně ale ne na boj v otevřeném prostranství jako byla poušť. Ve městě by to bylo něco jiného, ale tohle se jí příčilo.
"Je ti jasný, že moji lidé jsou cvičeni na úplně jiný druh boje?
Stejně vám nakopeme prd*l! Kolik lidí potřebuješ?"
Yon Ki Zlaté písky
Vyšli s Akemi z tělocvičny a objevila se přesně ta reakce, kterou od ní čekal.
"Neboj, je to čistě z pracovního hlediska" ujistil ji.
"Jak sis určitě všimla, ty děcka nemají zkušenosti z boje, převrat zažili jen z pohledu pozorovatelů nebojovali, a to je pro tuto dobu, kdy je válka na spadnutí nepřípustné. Pořádáme proto s jouninama vesnice jakési cvičení, nebo spíš boj o přežití." vytáhl svitek, ve kterém byly všechny informace ohledně jejich připravené akce.
"Bylo by dobré, aby se i černí účastnili této akce, zkušenosti potřebují všichni bez rozdílu divizí" domluvil a vyčkával, jak na to jeho žena zareaguje, byl si stoprocentně jistý, že ona něco takového čekala. Společné handrkování divizí...
Kira Sugito - Zlaté písky
Nechápala, co udělala tak hrozného, aby na ni musel křičet. Chvíli nad tím přemýšlela, ale pak to pustila z hlavy, chapi jsou hold chlapi, ti už se nezmění. Byl tu ale větší problém. A to najít Nadaie. A to sice… No, fajn. Prohledá Sunu křížem krážem a klidně k němu vtrhne v bůhví kolik hodin. A to jen kvůli tomu, že tam ten klučina nemohl aspoň pět minut ještě zůstat. Skvělí.
„Já se tak mám.“ Usmála se. A místo toho, aby si šla v klidu domu odpočinout, bude courat po Suně.
Zabiju ho. Fakt ho… Sevřela okraj stolu a vyrazila rychlou chůzí, aspoň že se najedla, to bylo Nadaiovo jediné štěstí, jinak by se na něj vykašlala.
Procházela se uličkami a snažila se najít ten správný dům. Při jejím štěstí by ji ani nepřekvapilo, kdyby ho našla v posledním koutu Suny, kam by došla. Bylo to dost pravděpodobné. Po vesnici potkávala spoustu lidí, jen toho Nadie ne, párkrát to i chtěla vzdát, ale nechtěla riskovat Yonovu trpělivost. Takže pro jistotu hledala pořádně a trpělivě.
Čas ubíhal a Nadai nikde, bylo to jako hledat jehlu v kupce sena. Aspoň že je chůze zdravá. Asi po hodinovém, možná delším, hledání ho našla na střeše jednoho domu, kolem kterého už nejspíš jednou šla, seděl tam a přivíral oči. Měla v plánu za ním skočit a pořádně ho zmlátit, ale nakonec jen skočila na střechu a s lehce vyčítavým pohledem se mu dívala do tváře.
„Ahoj Nadaii,“ řekla a pokusila se o naštvaný tón, ale pak to vzdala. „No, řeknu to krátce. Yon ti vzkazuje, že zítra v sedm hodin ráno se sejdem před bránou Suny. Tak přijď v čas.“
Nadai nevypadal moc na to, že by se teď chtěl s někým vybavovat, a proto se s ním rozloučila a vyrazila domu. Tam se jen svalila na gauč a doufala, že se během příštích pár minut nic nesemele.
We live alone, we die alone. Everything else is just an illusion. (Orson Welles)
Axen Jigoku - Čierne piesky
Axen bez pohnutia meditoval. Bol čo najviac sústredený. Jeho čakra pokojne prúdila jeho telom. Bolo to príjemné a uvoľňujúce. Okrem toho sa mu takto dobíjala čakra. Samozrejme to nebolo nejako rýchlo ale to je len detail.
Axenovu meditáciu prerušil muž ktorý si len tak vošiel do miestnosti. Axen otvoril oči a pohľadom si muža prezrel. Axenov pohľad nebol zrovna priateľský. Bol mierne naštvaný za prerušenie meditácie. Akemi s mužom išla von no nakázala všetkým robiť kliky. Axen si len vzdychol a bez namietania začal robiť kliky.
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky
Takže to bylo jasné. Jeho přidělení do týmu se odložilo, protože si ho vybraly Zlaté písky, což byla Elitní garda Kazekageho. Slyšel, že byli znovu obnoveni, ale nikdy by ho nenapadlo, že by s nimi měl co dočinění.
Pak nastale serie výhruže, když Hiro nezvládnul nic jiného než souhlasně kývat hlavou. Yon uměl být pěkně děsivý, to se mu muselo nechat.
Byla škoda, že nesměl přijít do kontaktu s týmem. Chtěl si ještě pokecat s tou blonckou, která pořád seděla v Asayake, ale měl smůlu. Musel zahájit nějaké přípravy, protože musel dokázat, že za něco stojí. Vždycky byl ve všem podprůměrný a při matuře měl jen šťastný den, tak se bude muset modlit, aby paní Štěstěna opět stála při něm. Rychlím krokem si to namířil domů ke strejdovi, aby mu vše povyprávěl. Třeba to zahrne do toho svýho románu...
Yasu Akemi
-Černé písky
Všichni na její rozkaz odpočívali, když v tom se otevřeli dveře a do tělocvičny vstoupil Yon. Když jí zašeptal, že s ní potřebuje mluvit, nebyla si vůbec jistá jak to myslel.
Zamračila se a otočila se k děckám. "Co budu pryč, tak budete dělat kliky! Kdo jich udělá nejméně si dá ještě jeden bazén! Tak dělejte!"
Vyšla ven před tělocvičnu a spustila: "Yone, kolikrát jsem ti říkala, že mě nemáš otravovat v práci?! Já ze tebou taky nelezu! A navíc identita mých podřízených by měla být skryta a ty si sem prostě nakráčíš! A co vlastně teda chceš?"
Yon Ki Zlaté písky
Čekal, co z toho proutníka vypadne.
"Mě určitě znáš, takže se ti představovat nemusím, mám pro tebe zprávu, nevím, jestli je pozitivní nebo ne, ale stáváš se adeptem na člena zlatých písků" znovu jej chytil pod límec a vyzvedl ho nahoru, na tváří se mu vykouzlil dosti šílený výraz úsměvu kombinující se s naštváním.
"Pokud před někým jen špitneš o tom, o čem jsme mluvili v hospodě, bude to to poslední, co si ve svém životě prozradil a věř mi, že moje metody ti zaručí tak krutou smrt, že mě budeš prosit o to, abych tě zabil co nejrychleji" pustil ho.
"Aby si mi ukázal, že za něco stojíš, příjdeš zítra kolem půl osmé k bráně suny. Nepříjdeš ale dřív, mohl by ses s mojim týmem a to já nechci, to je vše... můžeš jít, a nezapomeň, mlčení je zlato" vrátil se zase zpátky do hospody, kde u pultu zaplatil a šel za Kirou.
"Najdi Nadaie, zítra se v 7 potkáme před bránou Suny!" okřikl jí a zmizel. Byl dost naštvaný a bylo to na něm znát, chudák Kira, která skoro veškerou jeho zlobu odnesla. Mávl na pozdrav servírce a opustil hospodu. Zamířil si to přímo ke speciální tělocvičně, kde trénovali černí s jeho manželkou. Využil cestu po střeše, která byla nejrychlejší a nepotkal tam nikoho, po kom by zase musel řvát. Doskočil před tělocvičnu, otevřel její dveře a vešel dovnitř.
"Zdravím černí" kývl na všechny přítomné a on sám se vydal k Akemi.
"Ahoj" usmál se, naklonil se ji k uchu a zašeptal.
"Potřebuji s tebou nutně mluvit, ale někde o samotě" pak se podíval na terče a přemýšlel, co asi tak mohli první den dělat.
Kira Sugito - Zlaté písky
„Jó, taky se měj,“ zamumlala Kira když Nadai odcházel. Nastalo ticho, Yon byl s tím dalším klukem venku, takže tam zůstala sama. A tím pádem začala přemýšlet, vždy když byla sama, tak přemýšlela, opět se užírala myšlenkami na boje, což vedlo k její špatné náladě.
Vyhrála jsem tím, že jsem prohrála. Ta věta ji bude pronásledovat po celý život. Byla to děsná věta. Zachvěla se. Její nová noční můra bude určitě na téma výherní prohry. Neměla na samotu vůbec chuť, takže se rozhlédla po hospodě, jestli tu nebyl někdo za kým by mohla jít pokecat. Nakonec jen zůstala sedět.
We live alone, we die alone. Everything else is just an illusion. (Orson Welles)
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky
U tý holky slavil úspěch. U Yona ale ne a hned dostal ránu. Probral se až na zemi u baru zavalen židlemi. "Už měl v hlavě představu jak si vyhrnuje rukávy a vrhá po něm dort, který se mu rozmázne o ksicht, ale nedošlo k tomu. Yon ho čapnul za límec a odtáhnul ho ven. Hiro se vzpouzel jak to jen šlo, ale ten parch*nt držel jak víra a nechtěl ho pustit. A ještě se ho nakonec zeptal kdo je, což ho zase rozzuřilo až mu naběhla žilka na čele.
"Nejdřív mě urážíš, pak mě praštíš a teprve potom se zeptáš kdo sem?! Si děláš srandu ne?! Jak teď budu vypadat?! S monoklem na žádnou holku dojem neuděláš!" Pak se uklidnil a s úsměvem mu podal ruku. "Jinak...já jsem Hirotado Yutsurai"
Nadai Sugito - Zlaté písky
Jakmile Yon udeřil nějakého chlapce, jen protočil oči a pomalu se zvedl.
"Děkuji za pozvání, ale bohužel se musím rozloučit, mám teď nad čím přemýšlet..."
Pomalu se vyprostil zpoza stolu a pohledem se ještě podíval na Kiru, poté odešel z podniku.
Pomalu si to šinul po cestě a díval se do země. Slova Yona ho ani trochu nepřekvapila. Čekal to, byla to obvyklý fáze, kterou slyšel od svého otce více než jednou. Ale nyní se tady jednalo o něj.
Jakmile se ocitl v méně obydlené části Suny, kde taktéž bydlel, vyskočil na jednu z budov, sedl si na její střechu a prázdným pohledem se díval dolů. Ze střechy se mu podařilo nabrat hrst písku, co rozevřel a sledoval, jak se písek pomalu rozprašuje do povětří.
Bylo toho na něj moc, chtěl jít ke zlatým pískům, ale nečekal, že se s takovouto situací potká tak brzo...
Věděl, že Svět je plný křivd, zla a krutosti, ale byl už na tohle vše připravený? Ještě to není ani dospělý, ale už není ani dítě. Je mu skoro 15 let... Znamená to, že nyní už si musí zvolit, co bude, jakou cestou půjde? Bylo to moc otázek najednou a odpovědi se ne a ne dostavit. Jen tak slepě zíral do země, přitáhl si kolena pod bradu a objel je oběma rukama a v takovéto poloze koukal do země a sem tam na delší chvíli přivřel oči.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Yon Ki, Zlaté písky
Chtěl pokračovat ve svém proslovu, když ho ale vyrušil někdo, koho měl asi vyzvednout. Zaťal pěst, až mu popraskaly klouby, podíval se na něj a rukou mu uštědřil pořádnou ránu do obličeje. Chudák odletěl, smetl několik židlí a zastavil se až o pevný bar.
"Nesnáším dvě věci, když mě někdo ruší od důležité konverzace, a když mě někdo ruší od jídla" dodal, teď už ale s naprosto klidný. Pak, jako by se nic nestalo, pokračoval dál.
"Přesně to jsem od někoho z vás čekal, já se vám můžu zapřísáhnout svým slovem. Suna se pro mě stala domovem a přijala mě i když jsem byl nuiken. Našel jsem tu lásku, kterou mi ale přívrženci sedmého vzali a už nikdy mi ji nikdo nenahradí. Do teď v sobě uchovávám zášť k těm lidem, kteří mi vše vzali a nejen mě, i všem ostatním. Dětem, rodičům, ženám, mužům, prostě všem... Jak jsem řekl, nemůžu se vám zaručit ničím jiným než mým slovem" pomalu dojížděl i poslední zbytky ramenu.
"Chvíli na mě počkejte" zvedl se od stolu a mířil k mladému shinobi, který vyrušil jejich předchozí konverzaci. Vzal ho za triko a vytáhl ho ven z hospody.
"Kdo si?" položil jednoduchou otázku a čekal na jeho představení.
Kira Sugito - Zlaté písky
Najednou k nim přišel nějaký kluk, jak Kiře později došlo, byl to další člen Zlatých. Nad jeho příchodem se nejdřív jen pousmála a semkla rty, aby zabránila zasmání, nepodařilo se. Krátce se zasmála a pak si uvědomila, že jestli tu někdo má patku, tak je to nejspíš ona, no to je jedno.
„Díky.“ Řekla a usmála se. Lidi ji nechválili moc často, nebylo co chválit, ale tenhle kluk vypadal už od prvního pohledu dobře. Nebylo to žádný zamlklý neviňátko. Jedno takové už v týmu bylo, Nadai, jenže Nadai byl svým způsobem zajímavý, takže i jako zamlklý, byl podle Kiry fajn, tedy když s ním zrovna nebojuje. I když podle Kiry je fajn téměř každý.
Pak promluvil Nadai, upřímně řečeno, Kira vlastně ani předtím neřešila, jestli bude na straně „dobra“. Brala to jako samozřejmost. Ale stejně ji Yonova odpověď zajímala.
We live alone, we die alone. Everything else is just an illusion. (Orson Welles)
Nadai Sugito - Zlaté písky
Jen kývnul, připomněl, co připomenout měl a tím to pro něj haslo. Dále bylo na programu něco o samotných píscích...
Jakmile si vyslechl to, co Yona tížilo, trochu se zarazil. Do toho všeho přinesla servírka objednávky, takže si k sobě přitáhnul zelený čaj a pomalu usrkával.
V havě mu to začalo pracovat. Jelikož už přišel o všechno tím, že se ve vesnici něco zvrtlo. Ovšem, byl nyní připraven stát se něčím, jako byl jeho otec? Stát se loutkou, která poslouchá a má jediný účel?
A pokud ano, kdo mu zaručí, že jej nezneužijí na něco, co se mu příčí?!
Nadai po chvíli dosrkal svůj čaj, letmo se uklonil.
"Jakou máme záruku, že to co děláme je správné? Už v minulosti se takové věci staly. Jak nám dokážete, že mámě věřit zrovna vám, že vy jste ten pravý?" Optal se schválně, chtěl vidět jeho reakci.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky
Pořád seděl u stolu. Sice už dojedl, ale chtěl ještě chvíli zůstat. No a vyplatilo se. Do Asayake vstoupil Yon Ki, jeden z hrdinů převratu a co si pamatoval, tak byl i manžel Yasu Akemi, slavné a udatné Kunoichi. Přišel ale s velice podivným doprovodem. Oba tedy znal od vidění, ale nyní si je mohl pořádně prohlédnout. Oči mu ale samozřejmě zastavily na tý pěkný kočce z klanu Sugito. Párkrát se byl podívat do jejich archivu a viděl jí tam.
Skupina se posadila ke stolu a obědnala si. Měl dojem, že zaslechl své jméno, ale jistý si nebyl. Bylo to ale nějak divný.
Sáhl si na hlavu. "Hiro-patka?! Patku nemám, rozhodně mám vlasy na pěšinku! Neříkali, že mají někoho vyzvednout? Možná mě? Byla by to moje poslední šance! Ale takhle komolit mý jméno a říct, že nosím patku to je docela moc! Hlavně se musím uklidnit a v klidu si promyslet co teď. Hlavně v klidu....ZABIJU HO!" Přešel k jejich stolu, odkašlal si a udeřil do něj více než chtěl. "Ták dost! Nikdo mi nebude říkat, že nosím patku, když mám vlasy na pěšinku! A ani Vy, i když jste slavnej! Já budu taky jednou slavnej a taky budu působit takový rozruch až někam přijdu. Ale do vlasů se nikomu navážet nebudu!"
Pak se znenadání otočil na Kiru a mrknul na ní. "Když už jsme u toho...vy máte velmi krásné vlasy, slečno."
Daisuke Sugito
„Dobře, nashle zítra!“ Usmál se Daisuke, částečně i proto, že jeho oslovení Tekuarda bylo kladně přijato.
Zvedl ruku na pozdrav a vyrazil z restaurace domů.
Dorazil ke svému domu, odemkl a vešel dovnitř.
„Jsem doma!“ Zavolal.
„Vítej!“ Ozval se hlas jeho matky z obývacího pokoje.
Daisuke se zul a pověsil svou vestu a čelenku na věšák v předpokoji.
„Jak bylo?“ Zeptala se ho jeho matka, která seděla v křesle a na klíně měla položenou rozečtenou knížku.
„Dobře! Náš mistr je vážně skvělý učitel!“ Zazubil se Daisuke.
„Alespoň zatím je,“ podrbal se za hlavou a zasmál se.
Jeho matka si ho prohlédla a usmála se.
„Dlouho jsem tě neviděla tak nadšeného…. Jsem ráda, že se ti daří,“ věnovala mu laskavý úsměv.
Daisuke jí úsměv oplatil.
„Mimochodem, nebral sis náhodou něco ze skřínky v kuchyni? V té, kde jsou pilulky?“ Zatvářila se jeho matka přísněji.
Daisuke krapet uhnul pohledem: „Proč se ptáš?“.
„Daisuke víš, že vojenské pilulky jsou pro případ nouze. Neber je, když nemusíš!“ Řekla důrazně jeho matka.
„Ale tohle byla nouze! Potřeboval jsem toho za večer hodně udělat! Navíc byla jen jedna, tolik se toho zase nestane,“ řekl výmluvně Daisuke.
„Ale i tak je to zátěž pro organismus, rozumíš?“ Odvětila neústupně jeho matka.
Daisuke se trochu zašklebil a kývl.
„Jdu se připravit na zítřek. Nejspíš se pár dní nevrátím, čeká nás náročnější trénink,“ řekl a vykročil do dílny, kam ostatně jeho kroky směřovali po příchodu domů vždy jako první.
„Dobře, dej na sebe pozor. Dobrou noc,“ zavolala za ním jeho matka.
„Dobrou,“ odpověděl Daisuke a zmizel v dílně.
Saki, jak se jeho matka jmenovala, se za ním ještě chvilku dívala, než se opět obrátila ke své knížce.
Vzpomněla si na Daie, jejího manžela.
Jak Daisuke stárl, čím dál víc jí ho připomínal. Když byl malý, byl dost zamlklý, ale vypadalo to, že se konečně začínal více zajímat o svět kolem sebe a nalézat přátelé.
Doufám, že ho vidíš, Daii. Pousmála se Saki, na chvíli zavřela oči a opět se dala do čtení.
Daisuke si své nátepníky sundal až v dílně a uvolnil z nich své loutky.
Chvilku se na obě díval a přemýšlel.
Kamaitachi i Feza byli připravení pro boj, žádné z překvapení, co skrývali, jim nechybělo.
Daisuke si zrekapituloval všechny své postupy a možnosti, co se svými loutkami při boji má a doufal, že příští jeho střetnutí s nepřítelem dopadne lépe, než jejich boj s Yonem. To mu připomnělo, že by bylo lepší si svou speciální taktiku se svitky nechat jako tajnou zbraň. Konec konců nebyl to u loutek vůbec běžný mechanizmus a málo kdo by to čekal.
Vytáhl několik svitků, rozvinul je na zemi a na každý z nich položil nějakou část jeho výbavy na zítřek.
V pečetění do svitků byl celkem dobrý, něco podobného používal i k přepravě svých loutek.
Do dvou zapečetil proviant a do dalších tří věci potřebné k nocování pod širým nebem. Všech pět svitků pak uložil do kožené brašničky, kterou si připevnil za záda k opasku.
Měl vše, co potřeboval, a i tak vypadal, jakoby cestoval nalehko.
Protáhl se na židli, zvedl se, zhasl v pracovně a zamířil do koupelny.
Když si lehl do postele, usnul téměř okamžitě.
Ráno se vzbudil někdy kolem půl sedmé, načež vyletěl z postele.
Zaspal jsem! Zatnul zuby. Zatím sice ještě stíhal, ale bude si muset pospíšit.
Připevnil si na ruce oba nátepníky a zapečetil do nich své loutky, za opasek si připevnil tašku se svitky a v předpokoji si oblékl svou vestu a uvázal čelenku Suny kolem čela.
Jeho matka byla už dávno v nemocnici, tak se nebylo s kým rozloučit.
Zavřel za sebou a zamířil rychlým krokem k bráně Suny.
Kira Sugito - Zlaté písky
Yon začal poměrně dlouhý proslov, Kira se snažila pořádně poslouchat, aby jí čirou náhodou neuteklo něco velkého. Až teď si pořádně uvědomovala, do čeho se tak moc chtěla dostat, kvůli osobním bláznivým důvodům, teď jí Zlaté písky připadaly jako strašně komplikovaná supertajná jednotka, co nikdy nespí. To by mohl být menší problém, ale snad na to bude stačit, znala se až příliš dobře na to, aby věděla, jak moc spánek potřebuje pro svoji příčetnost.
Trochu ji zaskočila věta: Nechci aby jste se do něčeho zapletli, proto si na vás dohlídnu osobně. Nad tím poměrně dlouho přemýšlela a dumala nad tím, jak chce na oba dva dohlédnout, to zas použije klony? I když je pravda, že stejně celý den budou dělat nějaké ty aktivity atd.
Pak přišla na řadu ta příjemná věc. Jídlo.
„Itadakimasu,“ řekla. Ale její hlas teď měl takový zvláštní podtón, bylo dost možné, že to ani jeden z nich nepostřehl, koneckonců ji znají teprve krátce. Ale důvod jejího podtónu byly náhlé myšlenky na předchozí neúspěšné boje. Přemítala si v hlavě jejich dění a snažila se najít každičkou svojí chybu, nebylo jich málo, pravda. Ale jí ani tak moc neužíral fakt, že to poděl**a, spíš jí vadilo, že… Vlastně ani nevěděla, ale něco jí hrozně frustrovalo.
Z přemýšlení jí vytrhlo tiché zakručení v břiše, trochu sebou trhla a během chvíle měla obsah misky v sobě. Asi by se měla trochu stydět, jakožto dívka by měla jíst trochu jiným stylem, ale když ona měla tak strašný hlad!
Teď její reputace musela být úplně zkažená, ale co nadělat, Kira je prostě Kira. A ta když má hlad tak zapomíná na vše.
Nejdříve chtěla poděkovat Yonovi, ale pak se rozhodla, že poděkuje, až se bude odcházet. Takže se znovu dala do přemýšlení, tentokrát už s plným žaludkem.
We live alone, we die alone. Everything else is just an illusion. (Orson Welles)
Tekuard Ashikaru
Pousmál se.Vyjímečně ze dvou důvodů.Zaprvé se mu líbila zkratka jeho jména.Kdyby mu tak říkali všichni,nevadilo by to.A druhý důvod byl ten,že Daisuke zítřek cítil podobně jako on."Jo jo,to s tebou souhlasim."odpověděl.Sice se chystal jít znovu na hřbitov,ale teď nevěděl,jestli to všechno stihne."Snad to nebude tak zlý"řekl si pro sebe."Takže já se loučím.Dobrou noczítra se uvidíme"promluvil k Daisukemu.Vsatl od stolu a pomalu se vydal směrem na hřbitov.Jako obvykle tam byl úplě sám.Pomalu se přibližoval k hrobu svých rodičů.Sedl si na kámen vedle a povyprávěl jim,co že všechno dělá.Znovu se zvedl vítr.Teď jakoby slyšel hlasy.Ale tentokrát žádné poselství ze záhrobí.Malé děti se šeptem domlouvali,jaký hrob zničí tentokrát.Mířili k právě k jednomu z nich.Řekl si,že by nebylo ke škodě je trochu postrašit.Měnění hlasů mu šlo celkem dobře.Poblíž hrobu hodil kouřovou bombiku,která vypouštěla bílý dým.Do toho skočil on a popadl jednoho z nich za ruku a přitáhl ho k sobě.Zacouval s ním do kouře a pověsil ho do koruny stromu.Sledoval,co bude druhý dělat.Záchvat hrdinství ho přešel.Odběhl v takovém strachu,až mu to lítalo z kalhot."Tak to by bylo.Ten jeden měl prostě smůlu,bude muset počkat na první návštěvníky.Podíval se na jméno na náhrobku.Na příjmení té osoby dopadal stín,ale jméno bylo naprosto jasně vidět.Luka.Takže zřejmě se s ní už nepotká.Nebo že by to byla jiná Luka?Každopádně mávnul klukovi visícímu na větvi na rozloučenou a odešel.Budík nařízený na půl šestou."Dobrou noc"řekl si sám pro sebe.
Daisuke Sugito
Tokiho restaurace
Daisuke si vyslechl mistrovo vyprávění o jeho minulosti. Bylo to vskutku velmi zajímavé.
Gashi zakončil menším moudrem, zaplatil a řekl jim o tom, co chystá a kdy mají kde být.
Pak se zvedl, rozloučil se s nimi a odešel.
Daisuke tam chvilku ještě seděl a vyměnil si pohled s Tekuardem.
Trénink chůze po vodě, přežití v přírodě, to zní, jako pořádné dobrodružství! Pomyslel si Daisuke.
V jeho mladickém zapálení ho nebezpečí, která tento výlet mohl skýtat, nijak nesužovala. Navíc byl shinobi, sice začínající, ale byl. A jeho loutky a taktiky nebyli nic, co by bylo radno podceňovat.
Na zítřek se opravdu těšil a věřil, že se dostane zase o něco blíž ke svému snu.
„Teku, myslím, že příštích pár dní bude vážně zajímavých,“ řekl Daisuke a pousmál se. Podvědomě i doufal, že se Tekuard nerozzlobí kvůli Daisukeho zkrácení jeho jména.